Česká republika dohání období tzv. mírové dividendy, kdy výdaje na obranu byly dlouhodobě podhodnocovány a význam armády jako takové byl často relativizován. V posledním období jsme naopak svědky spouštění mnoha modernizačních projektů, vojenské spolupráce s akademickou obcí, ale zejména snahy vrátit význam a pojem obrany a obranyschopnosti státu do běžného slovníku občanů. Důvod je jasný. Hrozby postupně bobtnají a pouze ten stát, který prokáže jasnou odhodlanost a připravenost se bránit, může v této stále nejistější době uspět. Tuto problematiku řeší v rámci dolní komory parlamentu Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který v nynějším volebním období vede Lubomír Metnar. Ve funkci předsedy výboru pro obranu Metnar vystřídal Janu Černochovou, která zase po volbách nahradila jeho v ministerském úřadu. Je známo, že modernizace armády není krátkodobý, ale naopak průběžný a dlouhodobý proces. Zajímalo nás, zdali je názor na zajištění bezpečnosti ČR z pohledu ministryně obrany a předsedy výboru pro obranu podobný, proto jsme v této souvislosti požádali Lubomíra Metnara o rozhovor.

Pane předsedo, jak hodnotíte modernizační proces AČR na základě vašich zkušeností ministra obrany a nyní předsedy výboru pro obranu?

V současné době se resort soustředí hlavně na zahraniční zakázky jako F-35 nebo ženijní vozidlo Bushmaster a nesoustředí se na zakázky, které jsou součástí našich aliančních závazků, jako například samohybné minomety ráže 120 mm, systémy C-RAM nebo lehká útočná vozidla. Ty ve svém schváleném strategickém dokumentu (KVAČR 2035) byly odsunuty až na roky 2031–2035, což samozřejmě bude opět oddalovat splnění našich aliančních závazků a zpomalovat modernizaci, a tím i posílení naší obranyschopnosti.

Výbor pro obranu historicky vnímal význam obrany a bojeschopné a připravené armády jako celku napříč politickým spektrem. Zaznamenal jste v tomto období nějakou změnu?

Toto volební období vnímám velkou změnu, a to především v absenci komunikace ze strany resortu vůči poslancům výboru pro obranu, a to nejenom v hledání shody při vysvětlování jednotlivých kroků resortu obrany v rámci modernizace AČR, ale i v informování výboru pro obranu, kdy se o některých krocích resortu, převážně opoziční poslanci, dozvídají až z médií.

Může ministr nebo politik pohybující se v resortu obrany uvažovat optikou jednoho volebního období?

Určitě nemůže, a to nejen z pohledu délky trvání realizace strategických projektů, ale i s ohledem na budování jednotlivých schopností AČR, které určitě přesahují jedno i dvě volební období. Tato období jsou také z toho důvodu zohledňována při tvorbě a schvalování strategických dokumentů, a to jak dlouhodobého výhledu obrany (nebyl aktualizován), tak z koncepce výstavby AČR, která byla aktualizována v letošním roce a která překrývá několik volebních období. Podle koncepce výstavby AČR by armáda měla budovat své schopnosti, modernizovat, a resort obrany by s ohledem na ní měl připravovat akviziční plán jednotlivých tendrů.

Jedna věc jsou akvizice, druhá bojeschopnost AČR. Domníváte se, že je naše armáda v odpovídající kondici?

V současné době je AČR v takové kondici, jakou se podařilo od námi nastartované modernizace vytvořit, kdy před nástupem vlády hnutí ANO byly realizovány na obraně nekoncepční škrty nejen v oblasti financí, ale i v oblasti odborného personálu. Až za vlády hnutí ANO se začalo masivně investovat do obrany a rozpočet se od roku 2014 zdvojnásobil. V letech 2018–2021 uzavřelo ministerstvo obrany téměř 43 000 smluv za 155 miliard korun. Pořídili jsme francouzská děla ráže NATO, izraelské protiletadlové komplety SHORAD, americké víceúčelové vrtulníky Venom a Viper, nové pistole a útočné pušky od České zbrojovky, radiolokátory MADR, dva dopravní letouny CASA, přenosné raketové komplety, kolová obrněná vozidla pro bojové jednotky i lehká obrněná vozidla pro chemiky, terénní automobily Hilux atd. Plných 97 % smluv bylo uzavřeno s českými dodavateli.

V současné době mají vojáci nové uniformy, obuv, balistiku a zbraně, pořizuje se celá řada nové vojenské techniky, ale to stále nemění nic na faktu, že máme s ohledem na minulost co dohánět, abychom měli profesionální vojáky moderně vystrojené a vyzbrojené, a aby disponovali moderní vojenskou technikou a byli dobře vycvičeni pro zajištění naší obranyschopnosti.

Jaké priority jste měl jako ministr obrany a na co byste v případě úspěchu ve volbách kladl důraz?

Ministr obrany má ve své funkci celou řadu povinností a úkolů, které musí plnit. Stanovení samotných priorit je úkolem ministra obrany a vedení armády, neboť se jedná nejen o politické, ale i o odborné rozhodnutí a směřování resortu. Cílem takovýchto rozhodnutí musí být rychlé a efektivní budování schopností armády, naplnění závazků vůči Severoatlantické alianci, modernizace armády, nábory vojáků a jejich výcvik. Pokud jsou tyto všechny oblasti a parametry dobře nastaveny a provázány, tak se obranyschopnost České republiky bude zvyšovat.

Komunikuje resort obrany a armáda s obyvatelstvem ČR srozumitelně?

Jak dobře víte, komunikaci ze strany resortu a současné vlády kritizuji dlouhodobě, kdy výsledkem jejich komunikace a vysvětlování jednotlivých kroků zapříčinilo rapidní propad preferencí v oblíbenosti armády a taktéž vzbudilo celou řadu pochybností při nákupu vojenské techniky, jako například letounů F-35, ženijních vozidel Bushmaster, odsunutí pořízení vojenské techniky související s dobudováním těžké brigády (samohybný minomet 120 mm, tanky, atd.). Komunikace ze strany resortu a vlády nekritizujeme pouze my, ale tato kritika zaznívá i z médií a od politologů.

Armáda by měla být apolitická. Na druhou stranu politici by měli vytvořit optimální prostor, aby plnila v případě potřeby svůj účel. Kde je ta politická hranice mezi armádou a politiky?

Máte pravdu, vojáci jakož i příslušníci bezpečnostních sborů by měli být apolitičtí a měli by se vyhnout politickým komentářům, včetně zapojování do politických diskusí, což se jim ne vždy daří.

Jaké případné konkrétní kroky byste osobně uvítal v rámci zvýšení zajištění bezpečnosti státu?

Dobrá otázka. Co se týče bezpečnosti České republiky v širším pojetí, tak je třeba si uvědomit, že nestačí pouze skokově navyšovat rozpočet obrany, a na druhé straně razantně škrtat rozpočty ministerstvu vnitra, zdravotnictví nebo dopravy. Je třeba si uvědomit, že bezpečnost České republiky představuje spojité nádoby, v jejichž rámci je budování obranyschopnosti, zajištění bezpečnosti zvnějšku, budování a zvyšování vnitřní bezpečnosti a posilování efektivity bezpečnostních složek. Pokud tato činnost není efektivně provázána a posilována, nikdy nedosáhneme kýženého výsledku, tedy celkového zvýšení bezpečnosti České republiky, což nyní pozorujeme a výsledkem je i vnímání této bezpečnostní situace občany, kdy byla Česká republika za vlády hnutí ANO na 6. místě nejbezpečnějších zemí světa a nyní se pohybujeme kolem 12. místa.

Klíčovým momentem se stále více ukazuje rekrutace do armády. Mohou politici nějak přispět k podpoře vnímání této služby? 

Ano. Za vlády pětikoalice se nábor nejen do armády, ale i do bezpečnostních složek nedaří. Opakovaně jsme na to poukazovali. Také jsme opakovaně zdůrazňovali, že je třeba poslání – povolání vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů posilovat a zatraktivňovat, ale místo toho resort obrany na rok 2024 platy vojáku zmrazil i přes skokové navýšení rozpočtu a poměr mandatorních výdajů v rámci celkového schváleného rozpočtu na rok 2024 klesl z 19 % na 14 %. Na vojáky stejně tak dopadá zvýšení daní či zrušení výhod, jako je školkovné nebo příspěvek z fondu. Výsledky destruktivní politiky této vlády tak viditelně dopadají i na armádní nábory. V roce 2022 byl čistý přírůstek 219 vojáků z povolání a v roce 2023 resort plánoval přírůstek 1 100 vojáků z povolání, ale realita je pouze 461. Celkem tedy 680 vojáků z povolání za 2 roky, což je opravdu alarmující výsledek.

V letošním roce si připomínáme 25. výročí vstupu do NATO. Jak důležitý tento vstup pro nás byl?

Vstup České republiky do NATO byl historickým mementem, kdy se Česká republika rozhodla jít správným směrem a zajistit naši suverenitu, svrchovanost a obranyschopnost touto cestou, cestou kolektivní obrany západního směřování světa.