AČR

POJMENOVÁNÍ ARMÁDY

Armáda České republiky, která vznikla 1. ledna 1993 spolu se vznikem samostatné České republiky, přímo navazuje na vznik armády nově vzniklého nezávislého Československa 28. Října 1918. Proto současný oficiální název Armáda České republiky má kořeny v této historii.

04_3646

  • 28. října 1918 vznikla “Československá armáda”, která byla hlavní částí tzv. československé branné moci – takto byly tehdy označovány ozbrojené síly. 
  • Anexí Čech a Moravy a Slezska nacistickým Německem Československá armáda pro období od 15. Března 1939 do 8. května 1945 zanikla.
  • Název “Československá armáda” se používal po druhé světové válce do r. 1954. 
  • V roce 1954 došlo ke změně názvu na “Československou lidovou armádu” (ČSLA).
  • Po sametové revoluci v listopadu 1989 a znovunabytí svobody a nezávislosti byl 14. března vyhlášen zákon č. 74/1990 Sb., kterým se změnil název na “Československou armádu” (ČsA).
  • Dnes platný název “Armáda České republiky” platí od 1. ledna 1993.  

KOŘENY A DEN OZBROJENÝCH SIL ČR

Dnešní Armáda České republiky je výrazem suverenity a nezávislosti České republiky. Proto kořeny dnešní armády souvisí se vznikem samostatného Československa 28. října 1918 a obnovením československé samostatné státnosti po 2. světové válce v květnu 1945.

Vznik Československa a československé legie 

Československo si svou nezávislost vybojovalo na bojištích první světové války, pouhá byť důležitá politická akce T.G. Masaryka a E. Beneše by na vznik Československa nestačila. 

Od roku 1914 jsou z českých a slovenských dobrovolníků a krajanů formovány jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje, pro které se vžil název Československé legie. Vojsko začalo vznikat ve Francii a Rusku a posléze od r. 1917 také v Itálii. V Rusku v prvopočátku vznikla jednotka zvaná “Česká družina”. Ve Francii byla v rámci Cizinecké legie zformována z českých a slovenských krajanů samostatná rota, pro kterou se vžil název “rota Nazdar”. Ta se zúčastnila vítězné bitvy u Arrasu 9. května 1915, kde však utrpěla velké ztráty a byla rozpuštěna. Koncem r. 1917 se začaly ve Francii formovat skutečné Československé legie – příjezdem části legionářů z Ruska a příchodem Čechů a Slováků ze zajetí v Rumunsku a Srbsku. 

Den 30. červen se slaví jako Den ozbrojených sil České republiky na základě rozhodnutí prezidenta republiky od roku 2002. Stalo se tak na památku přehlídky ve francouzském městě Darney, při které složily v roce 1918 dva střelecké pluky československých legionářů přísahu věrnosti budoucí republice a položily tak základ autonomní československé armády budované v duchu tradic Československých legií. Přísahy se zúčastnil E. Beneš a francouzský president R. Poincaré. 21. a 22. střelecký pluk tvořily Československou střelecká brigádu. Tato brigáda přijela do Československa na jaře r. 1919.   

Českoslovenští legionáři v Rusku se vrátili domů poté, co prošli celým Ruskem při soustavných bojích s Rudou armádou až do Vladivostoku, odkud bylo vypraveno 36 lodních transportů mezi červencem 1918 a únorem 1919. 

Ve Francii do legií vstoupilo přes 11 tisíc osob. V Rusku přes 60 tisíc osob. V Itálii bylo do legií zařazeno na 20 tisíc osob a po podepsání příměří v r. 1918 se jednotky rozrostla až na 60 tisíc osob – byla nejprve vytvořena divize a pak dokonce armádní sbor. 

Podrobnosti o československých legiích a aktuální dění v souvislosti s československými legionáři můžete nalézt níže:

Obnovení státnosti – 2. odboj

Stejně jako před rokem 1918 i během 2. světové války došlo ke zformování “československé” armády v zahraničí, která bojovala proti okupační hitlerovské třetí říši v případě Čech, Moravy a Slezska a fašistickému režimu Slovenského státu. Zahraniční 2. Odboj kooperoval s domácím odbojem, pro znovu-získání samostatnosti byla však určující zahraniční akce. I největší úspěch domácího odboje – zabití Heydricha – byl do značné míry realizován, díky speciálně vycvičeným vojákům vyslaným z Velké Británie londýnskou Československou exilovou vládou. (Doporučujeme v této souvislosti díl v seriálu České století: Kulka pro Heydricha a francouzsko-britský film Smrtihlav). 

Zahraniční akce se formovala, jak z Československa utíkali vojáci a další lidé a také politici. Byla snaha se zapojit do bojů v Polsku a ve Francii, což se v případě Francie řadě Čechů a Slováků podařilo včetně letců. Byla učiněna domluva s francouzskou vládou o zformování 1. československé pěší divize ve Francii; do bojů však zasáhl jen 1. pluk (pluk: Kratochvíl) a 2. pluk (pluk: Satorie). U 5. stíhací eskadry bylo 18 československých letců včetně Aloise Vašátka a Františka Peřiny. Vzhledem k rychlému postupu hitlerovských armád se postupně vytvořily velké československé jednotky až ve Velké Británii, Sovětském svazu a Středním východě (pod britským velením).  

Ve Velké Británii byly zformovány pozemní i letecké jednotky. 

Již v roce 1940 vznikla 1. československá smíšená brigáda. Z ní se rekrutovala řada vojáků do 1. československého armádního sboru vytvořeného v roce 1944 v Sovětském svazu včetně generála Karla Klapálka. Smíšená brigáda se později stala Československou samostatnou obrněnou brigádou, která došla se spojeneckými armádami po vylodění v Normandii až zpět do vlasti – na československé území vstoupila v Chebu. 

Byly vytvořeny československé perutě:

  • 310. československá stíhací peruť RAF - 12. července 1940
  • 311. československá bombardovací peruť RAF - 29. července 1940
  • 312. československá stíhací peruť RAF - 5. září 1940
  • 313. československá stíhací peruť RAF - 10. května 1941

Českoslovenští letci bojovali take v řadách dalších perutí – např. v 1. stíhací peruti RAF bojoval Karel Kuttelwascher nebo ve 122. Stíhací peruti RAF mj. Otto Smik či František Fajtl, který peruti v roce 1942 velel. 

První českoslovenštní piloti v řadách RAF přistáli s 54 spitfiry na pražském letišti 13. srpna 1945. Bombardovací letci o týden později. 

Na Středním východě byl v polovině roku 1940 zformován Československý pěší prapor 11 – Východní, který podléhal britském Vrchnímu velitelství Středního východu a administrativně spadal pod Čs. vojenskou misi pro Střední východ a Egypt. Velitelem se stal podplukovník Karel Klapálek. Prapor se v roce 1941 zúčastnil obrany severoafrického přístavu Tobrúk – odtud přezdívka “pouštní krysy”. Československá jednotka byla zrušena v roce 1943 a její příslušníci odpluli do Velké Británie. 

Pozemní jednotky v Sovětském svazu začaly vznikat od roku 1942. V uralském městě Buzuluk byl zformován 1. československý samostatný polní prapor. Ten byl zasazen do bojů o Sokolovo na jaře 1943. Po reorganizaci a v důsledku utrpěných ztrát vznikla postupně od května 1943 1. československá samostatná brigáda. V březnu 1944 se brigáda přemístila do Rovna, centra Volyňských Čechů a byl zahájen nábor. Vedle krajanů z Volyně a Podkarpatské Rusi byli do nově se tvořící jednotky přijati také Čechoslováci věznění v sovětském GULAGu a propouštění za účelem služby v československé bojové jednotce. Výsledkem náboru a příjezdu řady československých vojáků z Velké Británie byl vznik 1. československého armádního sboru. Ten čítal 2 pěší brigády, 2 paradesantní brigády, 1 tankovou brigádu a 5 dělostřeleckých pluků; celkem 16.5 tis. osob. Sbor vstoupil na československé území na Slovensku díky Karpatsko-dukelské operaci na sklonku léta 1944, ve které utrpěl velké ztráty.

Pokud jde o vzdušné síly, byla v Sovětském svazu v květnu 1944 nejprve vytvořena 128. československá stíhací peruť po přesunu 21 československých letců z Velké Británie včetně Františka Fajtla. V červnu po doplnění byla přejmenována na 1. československý stíhací letecký pluk v SSSR. V létě 1944 pluk zasáhl do bojů na pomoc Slovenskému národnímu povstání přesunem na slovenské letiště Zolná. Po ústupu ze Slovenska a přeběhnutí řady slovenských pilotů do Sovětského svazu byly vytvořeny další letecké pluky - 2. československý stíhací pluk a 3. československý bitevní pluk. Sloučením všech tří pluků vznikla 1. československá smíšená letecká divize. První letouny divize přistály na letišti ve Kbelích 14. května 1945.

Čechoslováci v řadách zahraničního vojenského odboje chtěli především bojovat s nepřítelem, který zničil Československo. Každý hledal nejkratší cestu dostat se do boje. Pro drtivou většinu z nich nebylo až tak důležité, jestli se tak děje v jednotkách na Západě (Velká Británie) nebo na Východě (Sovětská svaz). Na příběhu Františka Fajtla je to dobře dokumentováno. Letec a velitel perutě ve Velké Británii se rozhodl k přesunu do Sovětského svazu k nově se tvořící letecké jednotce – k přesunu došlo počátkem roku 1944, kdy otevření druhé fronty na Západě se zdálo daleko. Nakonec k otevření druhé fronty došlo v červnu 1944 vyloděním v Normandii (operace Overlord). 

Ačkoli v době války nebylo až tak důležité zda Čechoslováci bojovali na Západě či na Východě, po válce a zejména po komunistickém mocenském převrati v únoru 1948 to důležité bylo. Pro komunistický totalitní režim. Řada vojáků bojujících v československých jednotkách na Západě začala být perzekvována včetně věznění a zabíjení v komunistických lágrech. (Doporučujeme v tomto ohledu seriál Zdivočelá země.)

Na téma 2. Zahraničního odboje existuje ohromné množství publikací a internetových zdrojů. Doporučujeme jako začátek webové stránky Vojenského historického ústavu (VHÚ Praha) a expozice Armádního muzea Žižkov, Leteckého muzea Kbely a Vojenského technického muzea Lešany. 

ÚSTAVNÍ POŘÁDEK ČR – ODPOVĚDNOST ZA OBRANU STÁTU

Česká republika je právní a demokratický stát založený na Ústavě ČR (1/1993 Sb. Ústava České republiky (zakonyprolidi.cz))  přijaté Českou národní radou 16. prosince 1992. Lid je zdrojem veškeré státní moci (čl. 2, odst.1). Součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod (čl. 3).

Ústava stanovuje, že Česká republika je parlamentní republikou, kde moc zákonná, výkonná a soudní jsou od sebe odděleny. Za obranu státu je odpovědná vláda – moc výkonná. Vláda rozhoduje dle ústavy ve sboru (článek 76, odst. 1), takže za obranu státu a přípravu k ní je odpovědná jako kolektivní orgán. Vrchním velitelem je určen prezident republiky (článek 63, odst. 1, písm. c).

O vyhlášení stavu ohrožení (ústavní zákon č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR - 110/1998 Sb. Ústavní zákon o bezpečnosti ČR (zakonyprolidi.cz), článek 7), či válečného stavu (Ústava, článek 43, odst. 1) rozhoduje Parlament ČR. Parlament také rozhoduje podle tohoto článku Ústavy o vysílání ozbrojených sil mimo území ČR a o vstupování do obranných systémů mezinárodních organizací, jichž je ČR členem.

V rámci vládní exekutivy je zřízeno Ministerstvo obrany ČR – tzv. “kompetenčním” zákonem č. 2/1969 Sb. (2/1969 Sb. Kompetenční zákon (zakonyprolidi.cz)). Konkrétně jde o § 16 tohoto zákona, který stanoví, že ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy pro zabezpečování obrany České republiky, řízení Armády České republiky a správu vojenských újezdů.

Na tento základní legislativní rámec pak navazují další zákony – viz oddíl “Legislativa, Armáda ČR a její úkoly”. 

OZBROJENÉ SÍLY A  ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

Ústava ČR hovoří pouze o ozbrojených silách. Ozbrojeným silám je pak věnován zákon č. 219/1999 Sb. (219/1999 Sb. Zákon o ozbrojených silách ČR (zakonyprolidi.cz)) Ozbrojené síly se podle tohoto zákona člení na:

  • Armádu
  • Vojenskou kancelář prezidenta republiky
  • Hradní stráž (§ 3, odst. 2)

Armáda ČR je základem ozbrojených sil a člení se na vojenské útvary a vojenská zařízení (§ 13).

LEGISLATIVA, ARMÁDA ČR A JEJÍ ŘÍZENÍ A ÚKOLY

Pravidla pro armádu, její působnost a úkoly jsou vymezeny sadou zákonů, které navazují na Ústavu ČR a ústavní zakon č. 110/1998, o bezpečnosti – tzv. branné zákonodárství:

Vedle těchto zákonů se ministerstva obrany týkají následující zákony, které pokrývají oblasti, za které je rezort zodpovědný, ale netýkají se ozbrojených sil (tedy Armády ČR, Vojenské kanceláře prezidenta a Hradní stráže):

ČR je demokratický a právní stát. Proto veškeré fungování Armády podléhá politickému rozhodování vlády a parlamentu. Armáda proto podléhá civilní kontrole ústavních orgánů (zákon č. 219/1999 Sb., § 12). Armáda ČR je taková a dělá to, o čem rozhodne vláda a parlament (volení zástupci občanů) v rámci ústavního pořádku ČR. To je zásadní rozdíl mezi dnešní ČR a komunistickým Československem či totalitními a autoritářskými státy dneška. 

Z hlediska obrany ČR, tedy z hlediska velikosti, složení a schopností armády je klíčový zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách. Stanovuje parametry řízení a úkoly pro Armádu ČR. Tento zákon je proto základním, nikoli však jediným a postačujícím, kamenem pro udržování a rozvoj vojenských schopností v Armádě ČR. Zákon definuje úkoly jako konstantu, za kterou je vláda odpovědná. Konkrétní obsah a soubor potřebných vojenských schopností je věcí každodenní práce vlády (viz oddíl “Obranné cíle ČR – ambice vs. realita a potřeby ČR”) a mezinárodních obranných organizací jako NATO, kterých je ČR členem (viz oddíl “Zapojení Armády ČR do Severoatlantické aliance”). Jak se vyvíjí bezpečnostní prostředí, musí se vyvíjet o konkrétní stav a schopnosti Armády ČR.

Zákonem č. 219/1999 Sb. jsou stanovené dva základní úkoly: připravovat se k obraně ČR a bránit ji proti vnějšímu napadení a plnit úkoly vyplývající z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně proti napadení (§ 9 a § 10). Tím je členství ČR v NATO. Tyto úkoly jsou doplněné o možné úkoly uvnitř ČR jako např. pomoci Policii ČR apod. (§ 13). Kompetence a odpovědnost ministerstva obrany v rámci Vlády ČR je také shrnuta v zákoně č. 2/1969 Sb., tzv. kompetenční zákon, v § 16. 

Podle zákona č. 219/1999 Sb. je Armáda ČR řízena exekutivou, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schvaluje na návrh vlády rozpočet. Prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil schvaluje vojenské řády, jmenuje a odvolává náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta, propůjčuje bojové prapory útvarům (§ 5). Jmenuje náčelníka generálního štábu na návrh vlády a po projednání ve sněmovním výboru pro obranu Parlamentu ČR (§ 7). Vláda schvaluje operační plány použití ozbrojených sil, strukturu armády, celkové počty vojáků ozbrojených sil a koncepci výstavby armády (§ 6). Rozhoduje také o systemizaci (velikosti) Generálního štábu AČR (§ 7).  Ministerstvo řídí a rozvíjí armádu na každodenní bázi podle rozhodnutí vlády a parlamentu (§ 7). 

OBRANNÉ CÍLE ČR – AMBICE VS. REALITA A POTŘEBY ČR

Zákony stanovují základní úkol – obrana ČR proti vnějšímu napadení. Co přesně to znamená z hlediska konkrétních kroků a opatření je dáno výsledky analýzy hrozeb. Analýza hrozeb se provádí permanentně. Za milníky v hodnocení hrozeb lze považovat obsah strategických dokumentů – Bezpečnostní strategie ČR, Obranná strategie ČR, Koncepce výstavby AČR (dokumenty jsou: České strategické dokumenty | Ministerstvo obrany (army.cz))  a vzhledem k členství v NATO také Strategický koncept Aliance (NATO - Topic: Strategic Concepts). Ročně jsou zveřejňovány výroční zprávy zpravodajských služeb, z hlediska vojenského jsou nejrelevantnější výroční zprávy Vojenského zpravodajství (Vojenské zpravodajství (vzcr.cz)).  V reakci na výsledky hodnocení hrozeb je stanovena ambice, jaké hrozby a kolik hrozeb paralelně má armáda být schopna zvládnout. Zjednodušeně řečeno, kolik velkých a lokálních konfliktů mají být ozbrojené síly schopné úspěšně zvládnout v jednom okamžiku - rozhodnutí tohoto typu je utajované, protože by to nepřátelům a potenciálním vyzyvatelům pomohlo v úspěšném útoku. Po stanovení ambice (co vše mají ozbrojené síly umět zvládnout) je vojenskými experty stanoveno kolik a jakých jednotek bude potřeba, kolik a jaké techniky bude potřeba, jak budou jednotky a technika používány atd. V případě ČR jde o záležitost spojenou s rozhodnutími v NATO, česká ambice je tak určována rozhodnutími české vlády a vojenskými závazky, které česká vláda akceptovala v NATO.

Současnou českou vojenskou ambici (vetknutou do českých strategických dokumentů – Obranné strategie ČR a Koncepce výstavby AČR) lze shrnout následovně: vedle dvou bojových brigád pozemních sil vybudovat tzv. “třetí bojový manévrový prvek” – výsadkový pluk – jako zárodek třetí brigády a tedy zárodek, který umožní v budoucnu vybudovat divizi – jednotku standardně složenou ze tří brigád – a tím zvýšit schopnosti mírové armády, která je jádrem válečné armády. Zároveň má ambice i kvalitativní parametr – vybudovat jednu z brigád jako tzv. “těžkou brigádu”, tedy silně obrněnou jednotku se silnou palebnou silou včetně pásových bojových vozidel pěchoty a tanků. Posledním novým prvkem v české ambici je vybudování satelitního centra se schopností globálního satelitního pokrytí pro potřeby ČR a NATO včetně schopnosti domácí soběstačnosti ohledně výroby a řízení satelitních družic.

Úplně základním obranným cíle ČR je být součástí alianční skupiny zemí, které poskytnout ČR strategickou váhu při zajišťování obrany státu. Touto strategickou váhou a hloubkou je NATO pomocí spojení většiny evropských zemí s USA a Kanadou a strategické odstrašení pomocí jaderných a konvenčních zbraní.

Problém drtivé většiny Evropských zemí včetně ČR je, že vlády stanovují ambice, respektive akceptují závazky, ale zároveň na tyto úkoly není vyčleňován dostatek peněz v rámci rozpočtů jednotlivých států. (Podrobněji o financování AČR v oddíle “Ekonomika obranného sektoru – financování armády”.)  Výsledkem je podfinancování armády, které vede k menším vojenským schopnostem než je skutečná potřeba vzhledem k hrozbám a k nepřipravenost existujících jednotek a techniky v armádě. Podfinancování českých ozbrojených sil je dnes na úrovni zhruba 600 mld. CZK – součet finančních prostředků od r. 2005, které armáda potřebovala, ale vzhledem k velikost přidělovaného obranného rozpočtu prokazatelně nedostala. ČR tak podrývá svůj hlavní obranný cíl – silné a funkční NATO.

Příkladem, kam vede podfinancování armády je velikost supersonického letectva ČR. Vzdušné síly mají v tuto chvíli 12 jednosedadlových a 2 dvousedadlové letouny JAS-39 Gripen. 12 jednosedadlových Gripenů tvoří letku, která je součástí bojových sil. Podle všech vojenských expertních analýz potřebuje Armáda ČR pro splnění přidělených úkolů minimálně dvě letky, tedy 24 supersonických letounů. Rozpočet přidělovaný ministerstvu obrany to však nedovoluje, limitované finanční prostředky musí být poskytnuty i pozemním silám.

Přístup ČR, stejně jako všech ostatních členů NATO, se přitom řídí principem minimální dostatečnosti – vojenské potřeby jsou definovány na úrovni minimální potřebnosti z hlediska schopnosti se ubránit. Komunistický blok a dnešní autoritářské a totalitní státy naopak dávají prim armádě v rámci stanovování výdajů státu, protože v těchto státech i armáda má represivní úkoly za účelem udržení těchto nedemokratických režimů u moci a armáda je nástrojem mocenského rozpínání v mezinárodních vztazích. Je historicky prokázané, že obrana je výrazně levnější, než útočné plány.

ZAPOJENÍ ARMÁDY ČR DO SEVEROATLANTICKÉ ALIANCE

ČR vstoupila do NATO 12. Března 1999 spolu s Polskem a Maďarskem. Vstoupila tak do organizace kolektivní obrany, která je založena na právu na sebeobranu vetknutého do článku 51 Charty OSN.

Při vstupu do Aliance se ČR zavázala přispívat do společné obrany NATO a přijala s tím související závazek vydávat na obranu každoročně 2% svého HDP. Tato úroveň byla v NATO přijata ještě před vstupem ČR jako minimální dostatečná úroveň financování ozbrojených sil vzhledem k vojenským potřebám ve světle existujících hrozeb.

Vstupem ČR do NATO se Armáda ČR zapojila do integrované vojenské struktury NATO se strategickým velitelstvím SHAPE v belgickém Monsu. Zároveň byla ochrana českého vzdušného prostoru a české vzdušné síly zapojeny do alianční integrované protivzdušné a protiraketové obrany vzdušného prostoru členských států - NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System).

Výstavba AČR se také stala integrální součástí aliančního procesu obranného plánování ve světle identifikovaných hrozeb a definovaných vojenských potřeb (obranných ambic). ČR tak ve dvouletých a čtyřletých cyklech prochází hodnocením plnění přijatých závazků a zároveň přijímáním závazků budovat vojenské schopnosti identifikované jako potřebné pro kolektivní obranné úsilí NATO. Vedle těchto aliančních závazků rozvíjí ČR i každý další členský stát NATO své vojenské schopnosti na základě svých národních politických rozhodnutí.

Nejnáročnějším závazkem pro ČR v tuto chvíli je vybudování těžké obrněné brigády do roku 2026. Již nyní je zřejmé, že kvůli nízkým rozpočtovým prostředkům přiděleným ministerstvu obrany se tento cíl nepodaří do roku 2026 splnit. Nejvyšším závazkem ČR do NATO je poskytnutí brigádního úkolového uskupení pro kolektivní obranu NATO – článek 5 Severoatlantické smlouvy. 

Zapojení AČR do NATO také znamená účast na nepřeberném množství aktivit včetně nejrůznějších cvičení, jednání apod. AČR je v permanentním každodenním kontaktu se spojeneckými armádami včetně spolupráce v zahraničních misích na udržení a prosazení míru a stability.

MISE

Československo a následně Česká republika, po znovuzískání suverenity a nezávislosti a po obnovení demokracie zahájilo aktivní přístup k účasti v zahraničních vojenských misích a operacích na udržení a prosazení míru a stability. Tento přístup vycházel a dosud vychází z přesvědčení, že ohniska konfliktů a hrozeb je nejlepší řešit v místě vzniku a nečekat na ohrožení vlastních občanů a vlastního a aliančního území. Zároveň tím ČR demonstrovala svou odhodlanost přispívat svým dílem k bezpečnosti na globální i regionální úrovni v rámci euro-atlantické západního společenství. I díky tomuto přístupu československých a českých vlád po roce 1989 byla ČR přijata v březnu 1999 do NATO a následně v roce 2004 do EU. 

Vynikající zpracování přehledu a informací o zapojení československé a české armády do zahraničních operací je na webové stránce Vojenského historického ústavu: VHÚ Praha.

EKONOMIKA OBRANNÉHO SEKTORU – FINANCOVÁNÍ ARMÁDY

Rozpočet pro ministerstvo obrany, tedy pro Armádu ČR, se řídí zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (218/2000 Sb. Zákon o rozpočtových pravidlech (zakonyprolidi.cz)). Tento zákon určuje, že rozpočtově žije český stát a tedy i ministerstvo obrany z roku na rok. V roce 2021 se připravuje zákon o státním rozpočtu na rok 2022. Zákon o státním rozpočtu je přijímán Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR na konci roku – v listopadu až prosinci. Armáda tak ví, s jakým rozpočtem bude hospodařit v dalším roce až na konci roku předcházejícího. Spolu se zákonem o státním rozpočtu na daný rok je vždy Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schvalován ve zvláštním usnesení tzv. střednědobý rozpočtový výhled na další dva roky – takže v souvislosti s rozpočtem na rok 2022 bude schvalován střednědobý rozpočtový výhled na roky 2023 a 2024. Střednědobý rozpočtový výhled není závazný, je to indikace, jak se rozpočet bude pravděpodobně vyvíjet. Armáda ČR tak má rozpočtovou jistotu na rok a rozpočtový nezávazný příslib na další dva roky. Za horizont střednědobého rozpočtového výhledu neexistuje jakákoli jistota či seriózní náznak o vývoji rozpočtu kromě politických slibů a prohlášení vlády či jednotlivých politických stran.

Potřeby Armády ČR, stejně jako každé jiné armády v moderním státě, jsou podstatně dlouhodobějšího rázu. Udržování a rozvoj vojenských schopností – výstavba nových jednotek či modernizace nebo nákup nových zbraňových systémů – jsou projekty na tři až deset let. I u časově kratších projektů často dochází k realizaci napříč více volebními obdobími. Projekty tak trpí změnami vlád, respektive změnami priorit v jednotlivých volebních období. To vede nezřídka ke změnám v projektech či jejich oddalování. V každém případě je důsledkem oddalování realizace projektů, které je z obranného a vojenského hlediska nutné realizovat v dřívějších časových horizontech.

Českou rozpočtovou a politickou realitu by bylo možné překonat dodržováním závazku přijatého při vstupu do NATO a obnoveného v roce 2014 na summitu NATO (Deklarace ze summitu NATO, § 14, NATO - Official text: Wales Summit Declaration issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Wales , 05-Sep.-2014) – vyčleňovat každý rok na obranu 2 % HDP, respektive vyčleňovat finanční zdroje tak, že v dlouhodobém průměru jde o 2 % HDP. Tím by nastala pro Armádu ČR a obranné zájmy ČR žádoucí realita v podobě stabilního zdrojového rámce, čímž by armáda mohla efektivně plánovat a realizovat projekty na udržování a rozvoj obranných vojenských schopností.

Součástí aliančního závazku je tzv. investiční slib – že při ročním rozpočtu minimálně 2% HDP bude ročně alokováno 20% rozpočtu na investice. Tento parametr je dán dlouhodobým doporučením v rámci NATO, že každoroční výdaje z obranného rozpočtu by měly respektovat vzorec: maximálně 50% na platy a další sociální výdaje, maximálně 30% na běžné výdaje (údržba, servis apod.) a 20% na investice. Takto rozložené výdaje z obranného rozpočtu zajistí při jeho minimální výši 2% HDP včasnou modernizaci a dostatečnou technologickou úroveň ozbrojených sil.

ČR naposledy splnila svůj alianční závazek v roce 2005 (viz příloha “Rozpočty MO ČR od r. 1993). Návrh základních parametrů rozpočtu na rok 2022, který schválila vláda v červnu 2021 alokuje pro rezort MO ČR o 5 mld. CZK méně, stejně jako pro rok 2023, oproti tzv. střednědobému rozpočtovému výhledu schválenému Poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR v prosinci 2020. Návrh znamená úroveň obranného rozpočtu na úrovni 1.4-1.5% HDP pro rok 2022 i rok 2023. To efektivně znamená, že ČR nedodrží svůj závazek ze summitu NATO v roce 2014, že do roku 2024 dosáhnou obranné výdaje zpět 2% HDP. Bude to také znamenat odložení řady vyzbrojovacích projektů a projektů výstavby jednotek dle Koncepce výstavby AČR.

VÝVOJ OD R. 1993 - VELIKOST A POČTY ARMÁDY ČR

Armáda ČR v okamžiku vniku samostatné České republiky disponovala 106 679 vojáky z toho bylo 33 282 profesionálních vojáků. Armáda ČR byla v roce 1993 založena na dvouleté a následně jednoleté základní vojenské službě branců od 18ti let jejich věku. V roce 1993 disponovala AČR následující výzbrojí:

  • Tanky: 1 617 kusů
  • Bojová obrněná vozidla kolová a pásová: 2 315 kusů
  • Dělostřelectvo s ráží 100 mm a výše: 1 516 kusů
  • Bojové letouny: 227 kusů
  • Bojové vrtulníky: 36 kusů

Cílem vlády po listopadu 1989 bylo snížit počty dané agresivním sovětským blokem sdruženým v paktu Varšavské smlouvy na rozumnou – minimálně dostatečnou úroveň. To souviselo s reformou armády. 

Součástí reformy byl přechod na plně profesionální armádu. V květnu 2001 vláda stanovila nezbytné podmínky reformy ozbrojených sil. Předně to byl úkol, aby reformované ozbrojené síly byly postaveny tak, aby byly schopny zabezpečovat obranu území ČR a aby uměly zvládnout tzv. asistenční úkoly podle zákonů ČR ve prospěch integrovaného záchranného systému ČR a jeho složek. 29. srpna 2001 vláda schválila cíle a principy reformy ozbrojených sil ČR. 29. dubna 2002 vláda vzala na vědomí Koncepci výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace ozbrojených sil ČR. Po potřebných rozhodnutích vlády a projednáním v Parlamentu ČR vládního návrhu zákona č. 585/2004 Sb, o branné povinnosti a jejím zajišťování, nabyl tento zákon dnem 1.1. 2005 účinnosti. Základní vojenská služba byla zrušena a vznikla profesionální Armáda ČR. 

Dnes má Armáda ČR 26 621 profesionálních vojáků – dle rozhodnutí vlády a Aktivní zálohy jsou na úrovni 3 440 osob. Výzbroj je následující:

  • Tanky: 119 kusů (30 modernizovaných T-72M4)
  • Bojová obrněná vozidla kolová a pásová: 439 kusů
  • Dělostřelectvo s ráží 100 mm a výše: 179 kusů
  • Bojové letouny: 38 kusů
  • Bojové vrtulníky: 17 kusů

Uvedené počty vojáků a techniky ukazují na radikální snížení počtů a zbraňových systémů v Armádě ČR. (Podrobněji o vývoji viz příloha “Schválené počty vojáků a civilních zaměstnanců MO ČR od roku 1993” a příloha “Počty hlavní výzbroje Armády ČR”.) Toto radikální snížení je dáno jak sledováním výstavby armády na základě principu minimální dostatečnosti v rámci kolektivní obrany v NATO, tak ale bohužel také podfinancováním Armády ČR od roku 2005, kdy naposledy ČR plnila alianční závazek vydávat 2% HDP na obranu. Vývoj od roku 1989 do roku 2009 je velmi podrobně popsán a shrnut v publikaci “Obranná politika československé a české republiky (1989-2009)” – viz publikace: 23-obranna-politika-ceskoslovenske-a-ceske-republiky-1989_2009.pdf (army.cz).

V okamžiku schvalování Bílé knihy o obraně z roku 2011 (bila_kniha_o_obrane.pdf (army.cz)), která byla auditem odborníků z vládního i nevládního sektoru, řada jednotek sil bojové podpory byla na úrovni brigád – např. ženijní brigáda či dělostřelecká brigáda. Po schválení Bílé knihy o obraně Vládou ČR ta samá vláda rozhodla o snížení rozpočtu způsobem, že překonala i nejčernější rozpočtový scénář obsažený v Bílé knize. Důsledkem bylo zmenšování Armády ČR, tedy mj. zmenšování jednotek (počtu vojáků). Z ženijní brigády či dělostřelecké brigády jsou tak dnešní 15. ženijní pluk a 13. dělostřelecký pluk v Jincích (podrobněji viz oddíl “Struktura a jednotky současné Armády ČR”). Pro základní představu – brigáda se skládá ze 3-4 praporů; pluk se skládá zhruba ze 2-3 praporů.  

Dnes Vláda ČR i NATO uznávají, že armáda musí být větší a moderně vyzbrojená vzhledem ke zhoršujícímu se mezinárodnímu bezpečnostnímu prostředí. Rozpočtové zdroje přidělované Armádě ČR však tuto vůli Vlády ČR neodrážejí – viz oddíl “Ekonomika obranného sektoru – financování armády” a příloha “Rozpočty ministerstva obrany od roku 1993”. 

Náčelník Generálního štábu Armády ČR v únoru 2020 na velitelském shromáždění Armády ČR varoval, že “Armáda v posledních letech trpěla dost. Léta zanedbávání a škrtů nechala z armády je torzo, kostru, kterou teď musíme zase posílit." (Česká armáda připomíná dálnici D1. Zbyla z ní jen kostra, varuje generál Opata - Aktuálně.cz (aktualne.cz))

STRUKTURA A JEDNOTKY SOUČASNÉ ARMÁDY ČR

Armáda ČR je tvořena jednotkami několika druhů sil. Pro konkrétní operace a úkoly jsou vytvářeny úkolová uskupení na různých úrovních (např. brigádní úkolové uskupení). Armáda je tvořena pozemními silami a vzdušnými silami. Vedle Armády ČR působí Vojenské zpravodajství odpovědné za kybernetickou obranu. 

Pozemní a vzdušné síly se rozdělují na bojové síly, síly bojové podpory a síly bojového zabezpečení. Toto rozdělení reflektuje základní dělbu práce uvnitř armády – bojovníky a vojáky, kteří bojovníky v boji podporují a zabezpečují.   

Stálou profesionální armádu doplňuje Aktivní záloha – členové aktivní zálohy jsou součástí jednotek, v nichž jsou místa pro aktivní zálohy vytvářena. 

83333577_2957689650931466_8043048215697686528_n

V roce 2020 byly schválené počty vojáků na úrovni 26 621 osob a počty Aktivní zálohy 3 440 osob. (Podrobněji viz příloha “Schválené počty vojáků a civilních zaměstnanců MO ČR od r. 1993.)

Do pozemních bojových sil patří:

  • 4. brigáda rychlého nasazení (používá kolová obrněná vozidla Pandur a vozidla Iveco) 
  • 7. Mechanizovaná brigáda “Dukelská” (používá pásová BVP-2, tanky T-72M4 a M1) 
  • 43. výsadkový pluk (nově vytvořený)
  • 601. skupina speciálních sil 

Do vzdušných bojových sil patří:

  • 21. základna taktického letectva Čáslav, kde je umístěno 21. Křídlo taktického letectva, jehož jádrem je 211. taktická letka s letouny JAS-39 Gripen a 212. taktická letka s letouny L-159 Alca
  • 25. protiletadlový raketový pluk “Tobrúcký”

Do pozemních sil bojové podpory plnící i úkoly sil bojového zabezpečení patří: 

  • 13. dělostřelecký pluk “Jaselský” 
  • 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany - generálmajora Oskara Starkoče 
  • 53. pluk průzkumu a elektronického boje - Generála Heliodora Píky 
  • 15. ženijní pluk

Do vzdušných sil bojové podpory plnící i úkoly sil bojového zabezpečení patří:

  • 22. základna vrtulníkového letectva “Biskajská”, která používá víceúčelové vrtulníky Mi-171 a bitevní vrtulníky Mi-24/35. (Tato základna obdrží americké vrtulníky H-1 – 8 ks ve víceúčelové verzi a 4 ks. v bitevní verzi.)
  • 24. základna dopravního letectva

Do pozemních sil bojového zabezpečení patří:

  • 14. pluk logistické podpory

Jednotlivé jednotky mají své webové stránky a účty na sociálních sítích. Na webových stránkách jednotek se můžete dovědět o její výzbroji, struktuře atd. Odkazy jsou uvedeny níže:

Pozemní síly:

Vzdušné síly:

Informace o výzbroji jednotlivých jednotek je v souhrnné podobě možné nalézt také na Technika a výzbroj | Armáda (army.cz), informace o Vojenské policii jsou na vp.army.cz, informace o Vojenském zpravodajství jsou na Vojenské zpravodajství (vzcr.cz), informace o Aktivní záloze jsou na Aktivní záloha (AZ) (army.cz).

VYZBROJOVÁNÍ A VYZBROJOVACÍ PROJEKTY

Vyzbrojování je multidisciplinární záležitost – do hry vstupuje analýzy mezinárodního bezpečnostního prostředí, vojenská expertíza, ekonomika státu a Armády ČR, právní aspekty včetně problematiky veřejných zakázek, analýza trhu a technologických trendů, personální strategie armády a zahraniční bezpečnostní politika státu. Postavení Sekce vyzbrojování a akvizic MO ČR je přitom unikátní. Je to jediné pracoviště státu, které pořizuje pro Armádu ČR vojenský materiál. 

Klíčovým momentem každého vyzbrojovacího projektu je formulování vojenského požadavku – tzv. specifikace – Generálním štábem AČR. Následně je klíčovým faktorem finanční náročnost, tedy zda má MO ČR finanční zdroje na realizaci vojensky potřebného projektu. Součástí posuzování finanční náročnosti každého projektu musí být nejen cena pořizovaného zbraňového systému, nýbrž i náklady na jeho životní cyklus, tedy náklady na udržování, pravidelný servis a opravy. Životní cyklus řady klíčových zbraňových systémů se pohybuje v řádu desítek let a jsou do něj započítávány i modernizační projekty.  

Pořizování vojenského materiálu je, jako řada dalších ekonomických aktivit uvnitř Evropské unie, předmětem úprav na úrovni legislativy EU. Tomu odpovídá i zákonná úprava v ČR – transpozice legislativy EU je vtělena do zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (134/2016 Sb. Zákon o zadávání veřejných zakázek (nový) (zakonyprolidi.cz)). 
Přestože je nákup vojenského materiálu členskými státy EU regulován legislativou EU, její podstata je následující: Smlouva o EU, článek 346 (EUR-Lex - 12008E346 - EN - EUR-Lex (europa.eu)), stejně jako celá Směrnice č. 81/2009 (EUR-Lex - 32009L0081 - EN - EUR-Lex (europa.eu))  ctí suverenitu členských států EU v obranných záležitostech, a proto i pokud jde o vyzbrojování. Členské státy však musí své kroky zdůvodnit a prokázat, že jde o kroky odpovídající bezpečnostním a obranným zájmům členského státu. 

Hlavní české vyzbrojovací projekty jsou uvedeny v příloze č. 4, Koncepce výstavby AČR 2030 (koncepce__2030.pdf (army.cz)). Největším aktuálním vyzbrojovacím projektem je pořízení 210 ks pásového bojového vozidla pěchoty pro 7. mechanizovanou brigádu. V roce 2027 končí smlouva na pronájem 14 ks nadzvukových letounů Jas-39 Gripen, ministerstvo obrany již zahájilo přípravné práce na pořízení nadzvukových letounů pro období po roce 2027.  

Vláda ČR schválila v roce 2016 Strategii vyzbrojování a podpory domácího obranného průmyslu – dokument je na: strategie-vyzbrojovani-do-2025.pdf (army.cz). Strategie preferuje pořizování v praxi osvědčeného vojenského materiálu a kategorizuje domácí obranný průmysl do 4 kategorií, přičemž v nejvyšší kategorii jsou pouze státní podniky a ve druhé soukromé podniky v českém vlastnictví.

OBRANNÝ PRŮMYSL ČR

Každá země, která si chce uchovat alespoň jádro své nezávislosti a suverenity zahrnuje do svého bezpečnostního a obranného systému domácí průmyslové kapacity. Ty mají zajistit soběstačnost alespoň na elementární úrovni základní vybavenosti vojáka a jednotek. Průmysl České republiky by technologicky byl schopná toto Schopen naplnit, pokud by Vláda ČR tento přístup vyžadovala a podporovala. Stejně jako ČR desetimilionové Švédsko umí vyrobit globálně konkurenceschopné nadzvukové bojové letouny a ponorky. Český obranný průmysl této úrovně dnes nedosahuje, protože Vlády ČR dosud nebyly schopné rozhodnout, jaké kriticky důležité produkty a technologie má být schopen český obranný průmysl vyrábět, respektive mít a ovládat. 

České země byly nejprůmyslovější částí Rakouska-Uherska. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 došlo k restrukturalizaci zbrojního rakousko-uherského průmyslu na nové potřeby. Ve 20. letech 20. Století vznikl v Československu moderní obranný průmysl s ucelenou strukturou a vlastní konstrukční a vývojovou kapacitou. To bylo výsledkem koncepce československé vlády orientovat se na zbrojní systémy domácí výroby tak, aby armáda byla zajištěna ve všech hlavních druzích výzbroje. Nakonec se to podařilo jen z velké části, nikoli úplně. Československá vláda se původně snažila jít cestou vytvoření státních podniků. Po špatných zkušenostech – zejména pokud jde o hospodářské výsledky a neschopnosti dosáhnout vytčených cílů – nakonec vznikl obranný průmysl, kterému dominovaly soukromé podniky začleněné do bezpečnostního a obranného systému Československa (mj. institut dlouhodobých smluv a zákon č. 131/1936 Sb. o obraně státu, který definoval důležité podniky). Stát měl pouze tři podniky: Vojenskou továrnu na letadla, Vojenské lesní podniky a Tiskárnu MNO. I ty však měly bídné hospodářské výsledky.  Jádrem československého obranného průmyslu byly dvě skupiny zbrojních podniků soustředěných kolem Živnobanky a kolem Anglobanky. (Podrobněji je období 1918-1939 zpracováno v publikaci Vojenského historického ústavu “Československý zbrojní průmysl v letech 1918-1939”.) 

Po sovětizaci Československa po druhé světové válce v důsledku uzurpace moci komunistickou stranou v roce 1948 byly všechny podniky obranného průmyslu zestátněny. Jejich existence, obsah výroby a směr rozvoje podléhaly řízení a rozhodnutím ze Sovětského svazu. Vzhledem k masivním armádám sovětského bloku orientovaným na útok včetně československé byl zbrojní průmysl v období 1948-1989 dominantním sektorem ekonomiky. To způsobovalo nedostatek běžného spotřebního zboží pro obyvatele země. 

V samostatné České republice si stát ponechal následující státní podniky: LOM Praha s.p. (LOM PRAHA), VOP CZ s.p. (VOP CZ, s.p.), Vojenský technický ústav s.p. (Vojenský technický ústav | VTÚ s.p. (vtusp.cz)), Vojenský výzkumný ústav s.p. (VVÚ | Vojenský výzkumný ústav. s. p. (vvubrno.cz)), Vojenské lesy a statky ČR s.p. (Unikátní příroda, péče s tradicí - Vojenské lesy a statky ČR, s.p. (vls.cz)). Stejně jako v období 1918-1939, státní podniky nemají příliš dobré hospodářské výsledky, kvůli kterým stagnuje či dokonce klesá jejich kompetence - čtenář se může podívat do výročních zpráv státních podniků na jejich webových stránkách.

Dominantní část českého obranného průmyslu je v soukromém sektoru. Tam se ocitl po rozpadu sovětského bloku, Sovětského svazu a zhroucení komunistického režimu v Československu. Ztráta klientů v podobě komunistických armád, podstatně menší potřeby české armády v demokratickém státě a neschopnost udržet se v konkurenčním prostředí vedlo ke kolapsu řady státních zbrojních podniků a k privatizaci skomírajících státních podniků. V řadě případů však došlo českými podnikateli k vybudování nových výrobních podniků v obranném průmyslu. Seznam firem a podniků v oblasti bezpečnostního a obranného průmyslu je možné nalézt na webových stránkách Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR – Členové AOBP). Mezi nejúspěšnější výrobce v oblasti obranného průmyslu patří:

  • konsorcium Czechoslovak Group (CZECHOSLOVAK GROUP a.s.), v němž jsou firmy jako Tatra Defence Vehicle, Tatra Trucks, Excalibur Army či Retia
  • konsorcium CZ Group kam mj. patří Česká zbrojovka z Uherského Brodu (Home | CZG) 
  • také např. firma ERA Pardubice vyrábějící pasivní radary a další firmy pod křídly Omnipol a.s. (OMNIPOL a.s.)
  • firma Ray Service (Ray Service, a.s.)

Mezi nejúspěšnější firmy patřící do českého obranného průmyslu vzhledem k jejímu umístění ve Vlašimi a českému vedení, byť se zahraničním vlastníkem, patří podnik na výrobu munice Sellier a Bellot (Your ammunition company since 1825 – Sellier & Bellot (sellier-bellot.cz).

Mezi především technologicky a konstrukčně úspěšné firmy patří firma Aero Vodochody Aerospace a.s. (AERO Vodochody AEROSPACE a.s.), která byla schopna vyvinout nový podzvukový cvičný letoun L-39NG s možností využití i jako lehkého bojového letounu. V Evropě je již jen firma Leonardo, která to v současnosti dokázala s typem M345. 

BUDOUCNOST

Česká republika je bohatý stát s velkým průmyslovým a technologickým potenciálem. Jaká bude Armáda ČR bude záležet na Vládě ČR a jejích rozhodnutích. Vzhledem k pokračující alokaci nízkých rozpočtů pro ministerstvo obrany jsou namístě slova Náčelníka Generálního štábu AČR Aleše Opaty, který na pražské konferenci “Naše bezpečnost není samozřejmost” v červnu 2021 prohlásil, že nám “ujíždí vlak”.

PŘÍLOHY

MINISTŘI OBRANY OD R. 1993 

Doc. Ing. Antonín Baudyš, CSc. (Antonín Baudyš – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 1.1.1993 – 21.9.1994
Politická strana: KDU-ČSL
Předseda vlády: Václav Klaus

RNDr. Vilém Holáň (Vilém Holáň – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 22.9.1994 – 3.7.1996
Politická strana: KDU-ČSL
Předseda vlády: Václav Klaus

JUDr. Miloslav Výborný (Miloslav Výborný – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 4.7.1996 – 1.1.1998
Politická strana: KDU-ČSL
Předseda vlády: Václav Klaus

RNDr. Michal Lobkowicz (Michal Lobkowicz – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 2.1.1998 – 21.7.1998
Politická strana: ODS, US
Předseda vlády: Josef Tošovský

RNDr. Vladimír Vetchý, CSc. (Vladimír Vetchý – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 22.7.1998 – 3.5.2001
Politická strana: ČSSD
Předseda vlády: Miloš Zeman

Ing. Jaroslav Tvrdík (pplk. v z.) (Jaroslav Tvrdík – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 4.5.2001 – 2.6.2003
Politická strana: ČSSD
Předseda vlády: Miloš zeman, Vladimír Špidla

Ing. Miroslav Kostelka (genpor. v z.) (Miroslav Kostelka – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 9.6.2003 – 4.8.2004
Politická strana: nestraník za ČSSD
Předseda vlády: Vladimír Špidla

JUDr. Karel Kühnl (Karel Kühnl – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 4.8.2004 – 4.9.2006
Politická strana: US-DEU
Předseda vlády: Stanislav Gross, Jiří Paroubek

Jiří Šedivý, Ph.D. (Jiří Šedivý (politik) – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 4.9.2006 – 9.1.2007
Politická strana: nestraník
Předseda vlády: Mirek Topolánek

JUDr. Vlasta Parkanová (Vlasta Parkanová – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 9.1.2007 – 8.5.2009
Politická strana: KDU-ČSL
Předseda vlády: Mirek Topolánek

MUDr. Martin Barták (Martin Barták – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 8.5.2009 – 12.7.2010
Politická strana: nestraník, navržen ODS
Předseda vlády: Jan Fischer

RNDr. Alexandr Vondra (Alexandr Vondra – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 13.7.2010 – 7.12.2012
Politická strana: ODS
Předseda vlády: Petr Nečas

Mgr. Karolína Peake (Karolína Peake – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 12.12.2012 – 20.12.2012
Politická strana: LIDEM
Předseda vlády: Petr Nečas

RNDr. Petr Nečas (Petr Nečas – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 21.12.2012 – 19.3.2013
Politická strana: ODS
Předseda vlády: Petr Nečas

Ing. Vlastimil Picek (arm.gen. v z.) (Vlastimil Picek – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 19.3.2013 – 29.1.2014
Politická strana: nestraník
Předseda vlády: Petr Nečas, Jiří Rusnok

MgA. Martin Stropnický (Martin Stropnický – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 29.1.2014 – 13.12.2017
Politická strana: ANO
Přdseda vlády: Bohuslav Sobotka

Ing. Karla Šlechtová (Karla Šlechtová – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 13.12.2017 – 27.6.2018
Politická strana: nestranička za ANO
Předseda vlády: Andrej Babiš

Mgr. Lubomír Metnar (Lubomír Metnar – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 27.6.2018 – 17.prosince 2021
Politická strana: nestraník za ANO
Předseda vlády: Andrej Babiš

Mgr. Jana Černochová (Jana Černochová – Wikipedie (wikipedia.org))
Období: 17.prosince 2021 – 
Politická strana: ODS
Předseda vlády: Petr Fiala

ROZPOČTY MINISTERSTVA OBRANY OD R. 1993

Rok         rozpočet MO v mld. CZK   % HDP   % z celkového rozpočtu
1993                    23.777                    2.61                  6.67
1994                    27.008                    2.60                  7.11
1995                    28.275                    2.26                  6.54
1996                    30.509                    2.16                  6.30
1997                    31.328                    1.90                  5.97
1998                    37.643                    2.07                  6.65
1999                    41.688                    2.25                  6.99
2000                    44.670                    2.35                  7.07
2001                    44.976                    2.10                  6.49
2002                    48.924                    2.23                  6.65
2003                    53.194                    2.21                  6.59
2004                    52.481                    1.90                  6.04
2005                    58.445                    2.00                  6.34
2006                    63.105                    1.96                  6.18
2007                    61.338                    1.74                  5.62
2008                    52.896                    1.44                  4.78
2009                    59.726                    1.65                  5.12
2010                    50.845                    1.38                  4.40
2011                    45.708                    1.23                  3.96
2012                    42.936                    1.13                  3.73
2013                    41.464                    1.08                  3.54
2014                    41.069                    0.96                  3.39
2015                    47.342                    1.06                  3.65
2016                    45.608                    0.97                  3.74
2017                    52.909                    1.05                  4.04
2018                    59.799                    1.13                  4.27
2019                    68.321                    1.21                  4.40
2020                    74.300                                             4.65
2021                    85.400                                             4.72

Pro roky 1993-2020 jsou uvedená čísla dle skutečného čerpání rozpočtu přiděleného zákonem o státním rozpočtu MO ČR. Pro rok 2021 jde o čísla schválená zákonem o státním rozpočtu pro tento rok (Zákon č. 600/2020 Sb. | 2021 | Ministerstvo financí ČR (mfcr.cz))

V případě rozpočtu na rok 2021 byla kapitola MO ČR při projednávání v Poslanecké sněmovna Parlamentu ČR snížena hlasováním sněmovny na návrh KSČM o 10 mld. CZK. Takže zákon č. 600/2020 Sb., o státním rozpočtu, obsahuje ohledně kapitoly MO ČR hodnotu 75.349 mld. CZK Tyto peníze byly MO ČR vráceny v souladu s vládním návrhem zákona o státním rozpočtu pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR ve dvou krocích po 5 mld. CZK v lednu a březnu 2021. 

Výše uvedená čísla jsou převzata z webové stránky MO ČR kromě roku 2021. Podrobné informace o každoročních parametrech rozpočtu MO ČR je možné nalézt na Resortní rozpočet | Ministerstvo obrany (army.cz).

SCHVÁLENÉ POČTY VOJÁKŮ A CIVILNÍCH ZAMĚSTNANCŮ MO ČR OD R. 1993

1993 
vojáci        z toho prof. vojáci        obč. zaměstnanci            celkem
106 679              33 282                      25 286                      131 965

1995
vojáci        z toho prof. vojáci        obč. zaměstnanci            celkem
73 591              27 654                        27 726                      101 317

2000
vojáci        z toho prof. vojáci        obč. zaměstnanci            celkem
54 906              23 184                        21 301                        76 207

OD ROKU 2004 MÁ ČR POUZE PROFESIONÁLNÍ VOJÁKY, ZÁKLADNÍ VOJENSKÁ SLUŽBA BYLA ZRUŠENA, VZNIKLY AKTIVNÍ ZÁLOHY

2005
vojáci                        obč. zaměstnanci            celkem
23 110                              14 971                      38 081
aktivní záloha
1 312

2010
vojáci                        obč. zaměstnanci            celkem
22 261                              8 303                        30 564
aktivní záloha
1 098

OD ROKU 2015 JE V PLATNOSTI ZÁKON Č. 234/2014 SB. O STÁTÁNÍ SLUŽBĚ, ČÁST ZAMĚSTNANCŮ MO ČR (PRACUJÍCÍCH ZEJMÉNA NA SAMOTNÉM MINISTERSTVU OBRANY) ZAČALO BÝT V KATEGORII STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ 

2015
vojáci            obč. zaměstnanci        státní zaměstnanci        celkem
21 670                  6 411                           1 131                      29 512
aktivní záloha
1 259

2020
vojáci            obč. zaměstnanci        státní zaměstnanci        celkem
26 621                  7 017                           1 133                      34 771
Aktivní záloha
3 440

Schválené počty vojáků a civilních zaměstnanců nejsou nikdy stoprocentně naplněny. To je dáno dvěma základními příčinami: 

  • Probíhá přirozená fluktuace personálu – na odchody personálu je reagováno náborem
  • Rozpočty pro MO ČR po r. 2006 začaly strmě padat až k hodnotě 1 % HDP. K dnešnímu dni rozpočet stoupl na cca 1.3 % HDP. Přestože začal rozpočet po roce 2014 růst, jeho současná výše stále vytváří uvnitř MO a armády krizovou situaci. Ta se odráží i v tom, že nejsou obsazována všechna schválená (tabulková) místa. 

Podle Kontrolního závěru Národního kontrolního úřadu z r. 2019 (Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 18/17 - Majetek a peněžní prostředky státu vynakládané na pořizování a distribuci výstroje příslušníků Armády České republiky (nku.cz))  měla Armáda ČR skutečně 17 896 vojáků – podle schválených počtů měla mít 21 670 vojáků. 

Podrobné informace o vývoji personálu v armádě a na MO ČR v každém roce v období 1992-2020 je možné nalézt na Vývoj skutečných počtů osob v resortu MO ČR v letech 1992 - 2020 | Ministerstvo obrany (army.cz).

POČTY HLAVNÍ VÝZBROJE ARMÁDY ČR

                                                                1993        2003        2013        2021
Tanky                                                        1 617          541        164*         119*
Obrněná vozidla                                     2 315      1 235         528           439
Dělostřelectvo (ráže nad 100 mm)     1 516         528          194           179
Bojové letouny                                          227         125           38**         38**
Bojové vrtulníky (Mi-24/35)                     36           34           24              17

*  z toho 30 modernizovaných T-72M4
** 14 letounů JAS-39 Gripen a 24 letounů L-159 Alca

Zdroje: publikace Armáda české republiky – Symbol demokracie a státní suverenity, 1993-2012, vydalo MO ČR 2012; další veřejně dostupné informační zdroje. 

STRATEGICKÉ DOKUMENTY ČR V OBLASTI BEZPEČNOSTI A OBRANY

Dokumenty jsou uvedeny v posloupnosti od nejzákladnějšího.

Seznam všech strategických dokumentů ČR přijatých od vzniku samostatné České republiky v roce 1993 je na České strategické dokumenty | Ministerstvo obrany (army.cz).

VOJENSKÉ HODNOSTI A HODNOSTNÍ SBORY

GENERÁLOVÉ

  • armádní generál
  • generálporučík
  • generálmajor
  • brigádní generál

VYŠŠÍ DŮSTOJNÍCI

  • plukovník
  • podplukovník
  • major

NIŽŠÍ DŮSTOJNÍCI

  • kapitán
  • nadporučík
  • poručík

PRAPORČÍCI

  • štábní praporčík
  • nadpraporčík
  • praporčík
  • nadrotmistr
  • rotmistr

PODDŮSTOJNÍCI

  • rotný
  • četař
  • desátník

MUŽSTVO

  • svobodník
  • vojín
Spolupracujeme sCZ- LEXCZ - AOBP