Nejnovější členské státy Severoatlantické aliance jsou Finsko a Švédsko. Obě země se rozhodly požádat o vstup do organizace především na základě útoku Ruské federace na Ukrajinu. Ani jejich dlouholetá a respektovaná neutralita se v tu chvíli totiž nejevila jako dostatečná záruka před ruskou hrozbou. Finsko bylo přijato už v roce 2023 a Švédsko, kvůli průtahům na straně Turecka a Maďarska, pak v roce následujícím. Pojďme si však rozebrat především klady vstupu těchto severských zemí do aliančních struktur.

Podobnosti

Oba státy měly jako společný faktor především neutrální status. V případě Finska to platilo od roku 1945, ale švédská neutralita trvala mnohem déle, přes dvě stě let. Poslední vojenské vystoupení Švédska v zahraničí proběhlo v roce 1814 v závěru napoleonských válek. Od té doby království zůstávalo přísně neutrální.

Dalším společným činitelem je jejich geografické umístění. Leží totiž na pobřeží Baltského moře a dokonce sdílejí i pozemní hranici. Ve Finsku je pak část obyvatelstva švédskojazyčná a tato řeč je také jedním z úředních jazyků v zemi. Samotné Finsko pak bylo dlouhou dobu součástí švédské říše, a to v postavení vévodství. Dále obě země v minulosti čelily nátlaku ze strany bývalého Sovětského svazu a nyní Ruské federace v mnoha podobách. Finsko se dokonce několikrát stalo obětí přímé vojenské agrese. I v poválečném období Sovětský svaz tyto státy verbálně napadal i jinak zastrašoval.

Na základě chování Ruska vůči sousedům, a především kvůli ruskému útoku na Ukrajinu, si obě země řekly „dost“ a obrátily se na Severoatlantickou alianci s žádostmi o vstup. Souvisí to hlavně s vnímáním ruské nepředvídatelnosti ze strany obou zemí.

Švédsko, ochránce Baltu

Pokud začneme větší a lidnatější zemí, Švédským královstvím, pak jen stručně zopakujme, že jde o moderní a rozvinutý stát s rozsáhlým výzkumným a průmyslovým zázemím, schopným produkovat výrobky vysoké technologické úrovně. Ve Švédsku žije přes 10 milionů obyvatel, kteří jsou soustředěni převážně v jižní a střední části území. S ohledem na skutečnost, že až 90 % švédského obchodu je zajišťováno námořními trasami v Baltském moři, je zjevná nutnost silného námořnictva i letectva k prosazení vlastních politických, bezpečnostních i hospodářských zájmů.

Švédsko v minulosti čelilo dlouhodobému sovětskému nátlaku, který zpochybňoval jeho neutralitu, či přímo hrozil námořní invazí. Málo známá je i skutečnost, že v průběhu studené války království zcela vážně plánovalo vlastní vývoj nukleárních zbraní právě kvůli odvrácení sovětské hrozby. Ale s ohledem na mezinárodní situaci a na americké záruky od jejich pořízení Švédsko nakonec ustoupilo. Jedním ze známých příkladů sovětského nátlaku je příhoda, kdy sovětská vojenská ponorka při utajené operaci uvízla na útesech v jižní části švédských teritoriálních vod. Stalo se tak v roce 1981 a jednalo se o plavidlo Projektu 613 - v kódu NATO „Whiskey“, a proto byl incident tiskem sarkasticky pojmenován „skotská s ledem“, anglicky Whiskey on the Rocks. Také politika putinovského Ruska nebyla v posledních dekádách úplně přátelská, přičemž vše vystupňovala otevřená ruská agrese vůči Ukrajině v roce 2022. Ale již po ruské anexi Krymského poloostrova v roce 2014 Švédsko podstatně přehodnotilo své bezpečnostní priority a vstup do NATO byl pak přirozeným krokem.

Důsledky švédského přijetí do struktur Severoatlantické aliance jsou významné v mnoha vzájemně navazujících ohledech, jak bude následně popsáno. Nejdříve je však nutno objasnit domácí bezpečnostní strategii. Země se především soustředí na zachování teritoriální integrity, na obranu pozemních i námořních hranic, obranu vzdušného prostoru a zabránění nepřátelskému vylodění na ostrovech či na pevnině. Vedlejšími úkoly jsou pak podpora civilního sektoru v případě živelných pohrom či účast v mezinárodních mírových operacích.

Ozbrojené síly

Královské ozbrojené síly mají více než pětisetletou tradici. Ozbrojené síly zahrnují cca 26 tisíc osob, které slouží v pozemním vojsku, letectvu i námořnictvu. Z nich je však cca 10 tisíc civilních zaměstnanců. Země má stále povinnou základní službu pro muže i ženy, ale ne každý odvedenec je povolán do armády. Nicméně číslo se v posledních letech zvyšuje jednak kvůli rostoucím hrozbám, jednak kvůli plánovanému budoucímu rozšíření záloh. Obecným trendem je pak zvyšování počtu vojáků v aktivní službě i záloze.

Co se týká vlastního přínosu ozbrojených sil, jedná se o moderní a dobře vyzbrojené i připravené kapacity, přičemž jsou cenné zejména jejich zkušenosti s vedením bojové činnosti v polárních podmínkách. Jde tady o naprostou nezbytnost, která souvisí s vlastní geografickou polohou a samozřejmě s historickými zkušenostmi, kdy války v regionu probíhaly také v zimě.

Pozemní vojsko je členěno do tří operačních brigád, jež se skládají z osmi bojových mechanizovaných praporů a dalších devatenácti podpůrných praporů různého určení. Výzbroj zahrnuje přes 100 tanků Leopard 2, 400 bojových vozidel pěchoty CV90, 1500 obrněných transportérů Patria a 26 samohybných dělostřeleckých systémů. Z hlediska dalšího rozvoje pozemních sil je nutno upozornit na očekávanou dodávku osvědčených dělostřeleckých kompletů Archer a tanků Leopard 2A8 nebo plánovanou modernizaci bojových vozidel CV90.

Pokud jde o vzdušné síly, jejich hlavní údernou sílu tvoří domácí bojové letouny Saab JAS-39 Gripen C/D v počtu přibližně 100 kusů, které jsou rozděleny do čtyř stíhacích křídel. S ohledem na velikost země jde o významné bojové kapacity. Letectvo dále disponuje dopravními Lockheedy C-130 a dopravními i průzkumnými Saaby 340. Rovněž lze počítat s několika desítkami vrtulníků Sikorski UH-60 a NHIndustries NH90. Do budoucna je plánováno posílení zejména bojové složky, objednáno je 60 kusů nejnovější verze JAS-39E. Podobně má být navýšen stav vrtulníků UH-60. Mezi nově zaváděnou techniku patří brazilské transportní stroje typu Embraer C-390. S nutností orbitální podpory vojenských operací přistoupilo Švédsko k výstavbě své vesmírné kapacity, zatím reprezentované zkušebním komunikačním satelitem Gna-3.

Švédské vojenské námořnictvo zahrnuje hladinové i podhladinové síly, včetně námořní pěchoty, které disponují rozsáhlými zkušenostmi. Loďstvo je vybaveno domácími korvetami třídy Visby s charakteristikami stealth, schopnými zasáhnout protivníka několik stovek kilometrů vzdáleného. Dalšími plavidly jsou korvety třídy Gävle a rovněž i minolovky. Hladinové síly jsou organizačně rozděleny do dvou flotil. Také domácí ponorky třídy Gotland mají unikátní schopnosti a jsou primárně koncipované pro podmínky Baltu, především z hlediska výborné manévrovatelnosti a tichého provozu. S tím souvisí i švédské zkušenosti a nautické znalosti z dlouhodobého provozu ponorek v domácích vodách. Právě tyto schopnosti zaplňují mezeru v aliančních kapacitách pro daný region. I v námořní oblasti probíhá inovace a modernizace, pro námořní síly budou pořizovány nové fregaty i ponorky.

Čtvrtým pilířem ozbrojených sil je Domobrana, která je vycvičena jako lehká motorizovaná pěchota a zahrnuje až 22 000 osob. Tyto počty jsou mimo výše uvedený stav ozbrojených sil. Organizačně je tvořena až 40 prapory, rozdělených dle teritoriálního principu.

Dalším důležitým aspektem v hodnocení připravenosti je důkladná znalost potenciálního protivníka, se kterým Švédové mají rozsáhlé historické zkušenosti. Právě tato oblast je dlouhodobě předmětem úzké spolupráce s Finskem, se kterým sdílí průzkumné kapacity. Děje se tak na základě dohody o obranné spolupráci, která bude zmíněna dále.

Švédsko v minulosti neopomnělo ani oblast obrany proti hrozbám ve virtuálním prostředí. Již od roku 2020 existuje společný projekt za účasti státních složek, univerzit i soukromých subjektů, který nese název Cybercampus. Z toho pak plyne dobrá odolnost švédských sil vůči kybernetickým a elektronickým hrozbám. I tato oblast je jistě přínosem pro rozvíjení spolupráce na alianční úrovni.

Země rozvíjí i své dronové kapacity na základě vyhodnocení ukrajinských zkušeností. Patří mezi ně jak dopravní či průzkumné bezpilotníky, tak i útočné typy. Netřeba jistě připomínat, že i tato technika je konstruována pro drsnou severskou zimu. A dokonce probíhá i společná výroba dronů ukrajinské konstrukce Vluchnyk. Výroba potřebných komponentů v evropském prostoru je cestou, jak snížit technologickou závislost na Číně.

Průmysl, diplomacie a další aspekty

Velmi cenný je také švédský vklad v podobě výzkumných, vývojových i průmyslových kapacit. V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že země je schopna produkovat velmi širokou škálu moderních komplexních výrobků, často s celosvětově unikátními parametry. Mezi ně například patří nadzvuková bojová letadla, dopravní letadla, těžká obrněná technika, velkorážní munice i rakety, hladinové lodě i ponorky, torpéda či speciální elektronika. Jedním z příkladů je výroba radiolokátoru protivzdušného systému IRIS-T, který je produktem domácí společnosti Hensoldt. Několik zemí světa včetně České republiky používá víceúčelové nadzvukové bojové letouny JAS-39 Gripen, společnost Saab vyrábí i dopravní letadla a jejich variace pro vzdušný či elektronický průzkum. Světoznámý je i výrobce dělostřelecké techniky Bofors nebo producent elektroniky Ericsson. Podobných příkladů je jistě více.

Stejně tak jsou významné kapacity švédského lodního stavitelství. Království je schopno vyrábět širokou škálu civilních i vojenských plavidel různé velikosti i rozličného určení. Jedním z důvodů této schopnosti je právě rozvinutý námořní obchod a potřeba jeho ochrany, jak už bylo naznačeno. Kromě zmíněných vojenských kategorií plavidel zde probíhá například výroba trajektů, výzkumných lodí nebo ledoborců. Důležité jsou také rozsáhlé opravárenské kapacity v loďařství.

Švédská obranná produkce i vývoz těchto výrobků každoročně roste, což je vidět na hospodářských výsledcích. Z výše uvedených faktů vyplývá, že země je v mnoha ohledech soběstačnou při výrobě, provozu i údržbě moderních zbrojních systémů. Jejich prodej do zahraničí pak generuje další finanční zdroje pro kvalitativní posun. Všechny výše zmíněné aspekty pak posilují domácí ekonomiku, vytvářejí pracovní příležitosti a rozvíjí mezinárodní spolupráci.

Nelze opomenout ani švédské zásoby nerostných surovin, potřebné pro hladký chod průmyslu. Mezi ně patří zejména železná ruda z naleziště Norrbotten v severní části země, ale nejenom ta. Kromě ní má země ještě významné zásoby mědi, olova, zinku, uranu, stříbra i zlata, dále také vzácných zemin. Ty podle předběžných průzkumů mohou tvořit až čtvrtinu evropských zásob takových nerostů a zahrnují například cer nebo ytterbium.

Významným prvkem švédské obranné doktríny je bilaterální a multilaterální obranná spolupráce. Patrně nejhlubší součinnost mají švédské ozbrojené síly s finským sousedem. Je to na základě dohody o finsko-švédské obranné spolupráci (FISE) z roku 2018. Dohoda zahrnuje koordinaci všech druhů ozbrojených sil, například námořnictva, vytváří společné úkolové uskupení pro operace na širém moři, zatímco průzkumné kapacity jsou sdíleny pro lepší pokrytí a vyhodnocení situace v regionu. To se samozřejmě primárně týká Ruské federace, která je považována za hlavního protivníka.

Ale ani součinnost s ostatními baltskými či severskými státy nezaostává, například s Litvou a Lotyšskem nebo s námořním sousedem Dánskem. A dále, v rámci existujícího projektu Nordic Defence Cooperation (NORDEFCO) probíhá úzká součinnost všech skandinávských zemí. Po vstupu do aliance se švédské zapojení do mezinárodní spolupráce ještě dále prohlubuje. Příkladem je současná iniciativa Baltic Sentry, zaměřená na celkovou bezpečnost v Baltském moři i na ochranu zdejší průmyslové infrastruktury. A v součinnosti s Polskem staví Švédsko identické lodě pro elektronický průzkum, první z nich je švédské plavidlo HMS Artemis. Polsko chce koupit dokonce dvě jednotky této třídy.

Právě výše zmíněná poloha Švédska a Dánska na vstupu do Baltského moře je naprosto klíčová, protože z obou stran tyto země kontrolují úžinu Øresund s průlivy Kattegat a Skagerrak jako jediný přístup. Významné je rovněž využití švédského ostrova Gotland uprostřed Baltského moře. Z hlediska námořní války je Balt pro státy mimo NATO velmi obtížné bojiště, a to z mnoha důvodů. Především zdejší hydrografické podmínky jsou pro rozsáhlé a dlouhodobé námořní operace nepříznivé. Pobřeží je členité, rozkládá se zde mnoho souostroví s mělkými vodami a omezenými průchody, celé moře je pod trvalou kontrolou letadel z pozemních základen, jsou zde instalovány pokročilé detekční systémy a velmi často je špatné počasí. Navíc severní část Baltu bývá část roku pokryta ledem, což by v zimních měsících vyžadovalo nasazení ledoborců, tedy zkomplikování i zpomalení vojenských operací a zvýšenou hrozbu jejich odhalení. Navíc průměrná hloubka Baltu je okolo 55 metrů, což většinou není dostačující pro ponorky běžné velikosti a jejich dlouhodobé operační nasazení. Dokonce po vstupu Švédska s Finskem do aliance některé komentáře označují Baltské moře jako „rybník NATO“. Je to sice zjednodušené tvrzení, ale s ohledem na výše uvedené skutečnosti také zčásti pravdivé.

A nelze opomenout ani švédskou podporu bránící se Ukrajině. Mezi postoupený materiál patří tanky Leopard 2A5, bojová vozidla CV 90, dělostřelecké systémy Archer, protitankové rakety AT4 nebo útočné čluny Stridsbåt 90. Velmi významná byla dodávka dvou strojů ASC 890 pro včasnou výstrahu a řízení vzdušných operací. Nyní je v médiích hodně diskutován možný nákup stíhaček Gripen E, a to v počtech převyšujících 100 kusů.

Finsko a jeho tragické zkušenosti s Ruskem

Finská republika je severoevropský stát s více než 5 miliony obyvatel, který na západě sousedí se Švédskem, na severu s Norskem a na východě s Ruskou federací. Leží na pobřeží Baltského moře, ale v minulosti mělo rovněž i přístup k Barentsově moři na severu. O ten však Finové přišli po sovětské agresi v roce 1939 a prohrané zimní válce. Jde o rozvinutou zemi s rozsáhlým technologickým a průmyslovým zázemím. Povrch souše je pokrytý velkým množstvím jezer i lesního porostu.

Finské zkušenosti s ruským sousedem jsou dlouhodobě podobně rozsáhlé jako švédské a ještě tragičtější. Ihned po získání samostatnosti byla země v roce 1918 napadena bolševiky ze sousedství, přestože jejich vůdce V. I. Lenin veřejně deklaroval právo všech národů na sebeurčení. Evidentně to v případě bývalých součástí carského impéria neplatilo a rozpoutala se několikaměsíční krvavá občanská válka. Další, opět nevyprovokovaný útok na Finsko přišel v roce 1939, tentokrát rozhodnutím sovětského diktátora J. V. Stalina, a tento konflikt byl označen jako zimní válka. Na základě tohoto přepadení byl Sovětský svaz vyloučen z tehdejší Společnosti národů podle definice agresora, kterou paradoxně sám navrhl a prosadil.

Poté se bohužel Finsko spojilo s nacistickým Německem, následovala pokračovací válka a v roce 1944 laponská válka. Po prohrané válce byla finská politika zaměřena na udržování statusu symbolického mostu mezi oběma soupeřícími světovými bloky za akceptování značného vlivu Sovětského svazu na dění v zemi, tzv. finladizace.

Mezi vojenskými historiky nebo zájemci o vojenskou techniku jsou proslavená zejména finská stíhací esa nebo variabilita finských obrněných vozidel. To je jistě působivé, ale finské vojenské schopnosti i finský průmysl v současnosti nabízejí mnohem více. Finské ozbrojené síly se dostaly do titulků světových mediálních agentur na konci loňského roku, kdy provedly zadržení tankeru Eagle S z takzvané ruské stínové flotily. Loď je důvodně podezřelá z poškození datové a energetické podmořské infrastruktury a dva měsíce byla zadržována ve Finsku.

Doktrína

Základním prvkem finské obranné strategie je totální obrana. Tímto termínem je myšlena úplná mobilizace všech státních složek i ekonomiky k vytvoření předpokladů pro odražení agrese a úspěšnou obranu územní integrity. S tím se pojí i maximální zapojení společnosti do celkového úsilí. Dalšími úkoly ozbrojených sil je podpora civilních úřadů dle potřeby a podíl na mezinárodních operacích. Země má zavedenu povinnou základní vojenskou službu pro muže, vojenská služba žen je dobrovolná. Ročně je vycvičeno cca 27 tisíc vojáků základní služby, ozbrojené síly celkem disponují přibližně 30 tisíci osob.

Pro finskou politickou scénu byl, podobně jako pro mnoho evropských zemí, budíček v podobě ruské invaze na Krym. Tehdy začalo docházet k přehodnocování dosavadní bezpečnostní politiky. I ve finském případě lze počítat s postupným navyšováním výdajů na bezpečnost země, což se nyní kontinuálně děje.

Pro případ války existuje rozdělení na polní mobilní uskupení, která budou podporována druhým typem, lokálními jednotkami. Cílem je obrana teritoria ve vybraných lokalitách za významného využití terénu a vnitrozemských vodních ploch s co nejvyšší mírou soběstačnosti. V ideálním případě mají vojenské schopnosti Finska potenciálního protivníka úplně odstrašit od provedení útoku. Významným kladem, stejně jako u švédského souseda, je připravenost finských ozbrojených sil pro vedení bojové činnosti v arktických podmínkách.

Finské pozemní síly jsou organizačně rozčleněné do osmi brigád, což je hlavní bojová síla. Dalšími součástmi jsou teritoriální a podpůrné jednotky, v celkovém souhrnu jde o necelých 22 tisíc osob. Jedná se o velmi kvalitně vycvičené síly. Pozemní vojsko používá moderní obrněnou techniku v čele s tanky Leopard 2A4/A5 (cca 230 kusů), bojovými vozidly CV 90 a BVP-2MD (po 100 ks) a kolovými obrněnými transportéry Patria AMV, těch slouží necelých 200. Domácí průmysl vyrábí i kolové transportéry Patria Pasi v několika verzích. Zcela unikátní v evropském měřítku je dělostřelectvo, které dosahuje počtu 750 hlavní. Jsou v tom počítány jak tažené, tak i samohybné varianty. Dalším důležitým typem jsou raketomety typu M270 v počtu 41 kusů. Kromě nich jsou ve výzbroji i československé raketomety RM-70 ráže 122 mm, které pocházejí z bývalé východoněmecké armády.

Finská armáda má ve výzbroji i spojovací a dopravní vrtulníky typů MD 500 a NH90. Celkem je jich k dispozici 27. Útočné vrtulníky nyní zakazuje finská legislativa, ale není vyloučeno, že se toto pravidlo v budoucnu změní. Armádní letectvo využívá také bezpilotní prostředky, v tomto případě švýcarské konstrukce RUAG a izraelské Orbitery-2B.

Protivzdušná obrana patří pod velení pozemních sil, přičemž disponuje komplety Crotale NG a NASAMS. Pro zlepšení schopností je objednán nový systém z Izraele – Davidův prak.

Se vstupem do aliance začalo armádní velení s organizací častých cvičení, která jsou zaměřena na dosažení potřebných standardů NATO a interoperability s ostatními partnerskými armádami.

Budoucí rozvoj pozemního vojska zahrnuje nové akvizice ručních zbraní, minometů i obrněných vozidel. Připravovaná je i modernizace obrněných transportérů Patria Pasi.

Vojenské letectvo je organizačně členěno do tří leteckých křídel dle teritoriálního klíče a nyní prochází kvalitativní změnou, kdy dosluhující stroje McDonnel-Douglas F-18C/D Hornet v počtu 61 kusů budou nahrazeny letadly Lockheed F-35A. Ty už jsou v současné době ve výrobě, první z nich mají být brzy dodány a Finové nyní školí potřebný personál. Celkem je objednáno 64 strojů. Dále je k dispozici 11 dopravních letadel (typy Airbus C-295, Learjet 35 a Pilatus PC-12). Celkový počet personálu dosahuje asi tří tisíc osob.

Finské námořnictvo se skládá z Pobřežní flotily, Pobřežní brigády (síly pro obranu pobřeží) a Nylandské brigády, což je námořní pěchota. Flotila má ve výzbroji rychlé raketové čluny tříd Hamina a Rauma. Důležitou roli plní také minonosky, protože minové operace tvoří podstatnou část obranné doktríny, a to při ofenzivním i defenzivním použití. Schopnosti pro vytváření i odstraňování námořních minových zátarasů jsou kritické pro ochranu vlastních vod i pro zamezení přístupu protivníka. Stejně tak může být tato schopnost použita ofenzivně pro blokádu protivníkova pobřeží s cílem zadržet jeho lodě v přístavu nebo naopak nedovolit jim se do něj vrátit. Dále má námořnictvo schopnosti pro vylodění na pobřeží s cílem osvobození vlastního obsazeného území. Námořní personál tvoří necelých sedm tisíc osob. Modernizace námořnictva má být zajištěna novou výzbrojí, z níž je ve fázi stavby první korveta nové třídy Pohjanmaa. Celkem mají být dodány čtyři jednotky této třídy.

Ve Finsku je nyní vedena odborná i politická diskuse o opětovném zařazení ponorek. Na jedné straně jde o efektivní zbraň, na straně druhé pak o nákladný systém kvůli výdajům na pořízení, provoz, údržbu i výcvik. Alternativou je potom nákup autonomních podvodních prostředků – dronů (Unmanned Underwater Vehicle, UUV). Je to jistě cesta, ale s praktickým omezením, protože drony nyní ještě nedokáží pokrýt stejný rozsah úkolů jako ponorky s posádkou.

Mezi další přednosti Finů rovněž patří odolnost ozbrojených sil proti hybridním hrozbám nebo elektronickému rušení, stejně jako sofistikované spojovací a průzkumné prostředky. V současném období finský obranný sektor pracuje na pořízení prostředků pro satelitní průzkum, které mají zvládnout obrazové zpravodajství za všech světelných a povětrnostních podmínek.

Obranný průmysl a zahraniční spolupráce

Finsko s sebou přináší do aliance vklad ve formě rozvinutého zbrojního průmyslu a kvalitně vycvičených ozbrojených sil, stejně jako hlubokou znalost potenciálního protivníka – Ruské federace. A v úzké součinnosti především se sousedními státy, Švédskem a Estonskem, své schopnosti nadále zlepšuje.

S přihlédnutím k počtu obyvatel je překvapivé, že až několik stovek finských společností působí v obranném sektoru a některé jsou skutečně významné. Stejně jako švédský soused země usiluje o maximální soběstačnost v obranné produkci.

Kupříkladu, společnost Sako produkuje celou škálu ručních zbraní a část z nich dodává také švédským ozbrojeným silám. I to je doklad úzké skandinávské spolupráce. V souvislosti s výše zmíněným nákupem stíhaček páté generace je rovněž významné, že společnost Patria se dokonce bude na výrobě letadel F-35 podílet. Jinak je tato společnost známa svou výrobou kolových obrněných vozidel AMV, zmíněných již dříve. Nedávno dokonce uzavřela dohodu s dalším významným hráčem na finském trhu, společností Valmet, na vývoj a testování kolových obrněných vozidel. Mezi významné subjekty na finském trhu dále patří i výrobce Sisu, produkující nákladní a obrněné vozy.

Důležitou součástí domácí produkce je i vývoj a výroba moderních minometů. Zde je lídrem společnost Patria a mezi její výrobky patří systémy AMOS, NEMO nebo TREMOS.

Jednou ze zajímavých finských inovací je použití dálkově řízených vzducholodí k provádění dlouhodobého vzdušného průzkumu, který připravuje společnost Kelluu. Díky integraci mnoha typů různých senzorů na palubě lze tento systém využívat k provádění hlídkování či průzkumných misí v podmínkách, kdy úkoly nelze zajistit pilotovanými letadly či drony. A výrobce dokládá, že vzducholodě jsou schopné provozu i v hlubokých severských mrazech.

Finské lodní stavitelství je mimo výše uvedené vojenské výroby také známé díky stavbám trajektů, ledoborců a výletních lodí nebo i menších plavidel pro pobřežní dopravu. Stejně tak existují kapacity pro údržbu a opravy lodí uvedených kategorií.

Finsko také pracuje s ukrajinskými partnery na výměně zkušeností v oblasti výroby a použití dronů, stejně jako v obraně proti nim. Lídry v této oblasti jsou například společnosti Insta Group nebo Summa Defence.

Zajímavým aspektem finských opatření pro unifikaci obranných standardů je i výměna parametrů finské železnice. Země zvažuje přechod z ruského kolejového rozchodu 1524 mm na západní standard (1435 mm), což má zrychlit i zjednodušit případnou materiální pomoc v době válečného konfliktu. Změna je zaměřena primárně na oblasti sousedící se Švédskem, odkud by tyto transporty přijížděly, ale postupně má být provedena v celé finské železniční síti. Dalším benefitem připravované změny je i zjednodušený přístup k norským severním přístavům.

Pokud lze hodnotit diplomacii a mezinárodní spolupráci, Finsko klade značný důraz na zapojení do spolupráce v rámci skandinávských zemí, jako byla zmíněná dohoda FISE a rovněž i platforma NORDEFCO. Samozřejmostí je spolupráce na alianční platformě, nadstandardní obranné vztahy Finsko buduje s USA a Velkou Británií. Kromě nich jsou spolupracujícími subjekty ozbrojené síly baltských zemí. Finové se podílí i na mírových operacích OSN, například v Libanonu či Jižním Súdánu.

Přírodní a nerostné bohatství

Finsko disponuje zajímavými zásobami nerostných surovin, které zahrnují například nikl a zinek, železo, kobalt i měď, lithium nebo uran. Uvedené nerosty se vyskytují převážně v jižní polovině území, ale geologické průzkumné práce pokračují i v jiných částech země. Mezi nimi jsou významné zejména kovy využitelné v elektromobilitě nebo těžké strojírenské výrobě. Podobně jako Švédsko může jistě i Finsko pomoci Evropě s omezením zatím nutného dovozu uvedených nerostů z politicky či bezpečnostně problematických regionů.

S přihlédnutím k bohatému lesnímu porostu je finský papírenský průmysl důležitým článkem pro výrobu celulózy a následnou produkci střelivin včetně střelného prachu. I to je jeden z kroků, jak snížit zatím nezbytný dovoz z Číny. A právě ukrajinský konflikt nyní přesvědčivě dokládá míru spotřeby střelivin při masivním použití dělostřelectva.

Podpora Ukrajiny

S přihlédnutím k vlastním zkušenostem s agresivitou sousední země se Finsko zapojilo do mezinárodní pomoci napadené Ukrajiny a jeho pomoc probíhá v několika oblastech. Předně jsou to dodávky obrněných vozidel SISU nebo tažených i samohybných houfnic, dále ženijních tanků Leopard 2R vybavených vyorávačem min. Také byly předány minomety či protitankové a protiletadlové zbraně. A technologická spolupráce při vývoji dronů již byla zmíněna. Kromě dodávek vojenského vybavení probíhá i humanitární a politická podpora ukrajinského úsilí.

Jaký je tedy přínos vstupu Švédska a Finska pro NATO?

Připojení obou zemí do struktur Severoatlantické organizace významně posiluje její severní křídlo. Nervózní reakce Ruska na toto rozšíření a následné výhrůžky oběma zemím přesvědčivě dokládají, že daný vývoj plánované ruské regionální aktivity značně komplikuje.

Ze strategického pohledu je možné konstatovat, že Putin mnoho ztratil právě v oblasti Baltu. Za války by zde pravděpodobně nastala obdobná situace jako v Černém moři, kde vlivem leteckých, raketových či dronových útoků ruské námořnictvo operuje velmi obtížně. Ani spojené úsilí však nezměnilo ruské chování vůči baltským zemím a jeho agresivní rétoriku. Z toho můžeme vyvozovat, že gangsterská mentalita Ruska reaguje pouze na projekci síly a žádná dohoda není možná.

Závěrem je možno pouze konstatovat, že vstup obou států do aliančních struktur nepochybně přispěl ke zvýšení celkových schopností a ve střednědobém horizontu se společný profit všech členských zemí bude ještě navyšovat. Silné stránky byly popsány výše, mezi postrádané schopnosti můžeme uvést nedostatek vycvičených záloh, menší a zastaralá plavidla nebo nižší kapacity protivzdušné obrany ve švédském případě. Finsko pak potřebuje více sil k vedení několika simultánních operací, rovněž je nutné posílit námořní a protivzdušné schopnosti.

Zdroj: CEVRO ARENA