Brannost není jen historický pojem spojený s odvody, vojenskými cvičeními nebo ideologickou výchovou minulého režimu. Ve stále nejistějším bezpečnostním prostředí získává nový význam, jako schopnost společnosti čelit krizím, převzít odpovědnost za vlastní bezpečnost a budovat odolnost. Právě tomu se věnovala dvoudenní odborná konference Tváře brannosti, kterou v Armádním muzeu Žižkov uspořádal Vojenský historický ústav Praha. Během dvou dnů zaznělo více než čtyřicet příspěvků mapujících proměny brannosti od středověku až po současné debaty o aktivních zálohách, krizové připravenosti nebo občanské odolnosti. 

Brannost je jedním z těch pojmů, které se v českém prostředí objevují opakovaně – a pokaždé v jiné podobě. Pro jedny znamená připravenost společnosti bránit stát, pro jiné připomínku školních branných cvičení, Svazarmu nebo povinné vojenské služby. V posledních letech se však vrací do veřejné debaty v souvislosti s válkou na Ukrajině, rostoucím důrazem na civilní odolnost a otázkami, jak připravit občany na krizové situace. Právě historické kořeny i současné významy brannosti byly ústředním tématem konference Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách, kterou uspořádal Vojenský historický ústav Praha. Do Armádního muzea Žižkov přivedla historiky, archiváře, pedagogy, odborníky na bezpečnost i zástupce státních institucí. Výsledkem byla široká interdisciplinární debata ukazující, že bezpečnost státu nelze oddělit od připravenosti společnosti. 

Obrana státu není jen úkol armády

Význam konference podtrhla účast ministra obrany Jaromíra Zůny, který akci zahájil. Ve svém vystoupení upozornil, že dnešní bezpečnostní prostředí vyžaduje nové uvažování o odpovědnosti občanů i institucí. „Obrana státu nezačíná a nekončí u armády. Obrana státu se týká celé společnosti,“ uvedl ministr obrany Jaromír Zůna. Podle něj nelze brannost chápat jako návrat k historickým modelům, ale jako schopnost společnosti reagovat na krize, pracovat s informacemi a spolupracovat s institucemi. Jeho vystoupení se neslo v duchu konceptu whole-of-society approach, který v posledních letech zdůrazňuje také NATO – tedy přístupu, kdy obrana státu není výlučně doménou ozbrojených sil, ale zapojuje veřejnou správu, soukromý sektor i občany. „Žádná společnost nemůže být dlouhodobě bezpečná, pokud se na vlastní obranu dívá jako na věc někoho jiného,“ upozornil ministr.

Podobně hovořil i ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek. Ten připomněl, že současné hrozby – od konvenčních konfliktů až po kybernetické útoky – vracejí do popředí otázku společenské odolnosti. „Brannost totiž nikdy nebyla a ani dnes není jen o zbraních. Je to především o odolnosti společnosti, o naší odpovědnosti, solidaritě a odvaze chránit hodnoty, na kterých náš stát stojí,“ uvedl generál Knížek.

Program konference byl rozdělen do paralelních tematických bloků pokrývajících široké historické období. Již první den ukázal, jak různorodé podoby mohla brannost v minulosti mít. Vedle příspěvků věnovaných vojenské přípravě mládeže během první světové války zazněly přednášky zaměřené na středověká města v době Václava IV., měšťanský šerm nebo nejstarší tištěnou příručku bojové přípravy ve střední Evropě. Historická perspektiva ukázala, že příprava společnosti na obranu nikdy nebyla výhradně záležitostí armády. Významnou roli hrála města, spolky, školy nebo občanská sdružení.

Sokol, skauti a spolky: Zapomenuté kořeny občanské připravenosti

Významná část programu byla věnována branným organizacím a jejich úloze při formování občanské odpovědnosti. Příspěvky připomněly roli Sokola jako jednoho ze základních pilířů české branné tradice, význam skautingu pro předválečnou výchovu mládeže nebo působení Republikové obrany. V dalších blocích zazněly přednášky o studentských spolcích, střeleckých organizacích nebo turnerských hnutích. Právě spolková činnost se ukázala jako důležitý prvek historické odolnosti společnosti. V době, kdy stát neměl dnešní kapacity, vytvářely spolky prostor pro budování dovedností, disciplíny i občanské identity. Debata zároveň připomněla, že brannost nebyla vždy neutrálním konceptem. Historické zkušenosti ukazují, že mohla být využívána i ideologicky.

Silně zastoupeným tématem byla první republika a období před druhou světovou válkou. Přednášky analyzovaly například Brannou brigádu města Zlína, přípravy Sokola na obranu republiky nebo civilní protileteckou ochranu. Diskutovalo se také o předvojenské přípravě sudetoněmecké mládeže a debatách o školní branné výchově koncem třicátých let. Právě meziválečné období ukazuje, jak rychle se otázky bezpečnosti mohou stát tématem celé společnosti. Obrana republiky tehdy nebyla pouze úkolem armády, ale zahrnovala školy, spolky i průmysl.

Komunistický režim a Svazarm: Brannost mezi ideologií a praktickou přípravou

Druhý den konference otevřel blok věnovaný obraně státu během komunistického režimu. Diskuse se soustředily na civilní obranu, zajištění fungování KSČ během branné pohotovosti nebo zpravodajskou přípravu spolupracovníků armády. 

Významným příspěvkem konference bylo také představení nově zpracovaných archivních fondů. Archiváři Filip Paulus a Jakub Tlustý z Národního archivu představili fondy organizace Svazarm obsahující zápisy z předsednictva a organizačního sekretariátu. Archivní materiály podle odborníků mohou přinést nový pohled na každodenní fungování organizací, které po desetiletí formovaly vztah společnosti k armádě a obraně.

Současná branná povinnost a skandinávská inspirace

V bloku zaměřeném na současné modely branné povinnosti zazněly příspěvky o skandinávských systémech, doplňování ozbrojených sil nebo úloze zdravotnických služeb při krizové připravenosti státu. Debata ukázala, že otázka zapojení občanů do obrany státu se v Evropě znovu otevírá. Zkušenosti zemí jako Finsko nebo Švédsko jsou přitom často uváděny jako příklad propojení vojenské připravenosti s občanskou odolností.

Jedním z nejaktuálnějších témat byla odolnost společnosti a bezpečnostní kultura. Příspěvky odborníků ze Solvo Institutu pro rozvoj potenciálu se zaměřily například na měření společenské odolnosti, izraelský koncept Mission Command nebo otázku občanské angažovanosti. Diskutovalo se také o tom, jak obnovit aktivní občanství a posílit schopnost společnosti reagovat na krize. Tyto debaty ukázaly posun v chápání bezpečnosti: od modelu založeného především na vojenské síle směrem k širší odolnosti společnosti.

Aktivní záloha jako most mezi armádou a společností

Konferenci uzavřel panel věnovaný 22 letům Aktivní zálohy Ozbrojených sil České republiky. Vedle historického vývoje zazněly úvahy o budoucnosti aktivní zálohy i jejího významu pro propojení armády se společností. Diskuse se účastnili historik Pavel Mücke, brigádní generál Petr Svoboda z Teritoriálních sil Armády ČR a Radek Hauerland z Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.

Nejenom jednotlivá vystoupení, ale také následná živá debata ukázaly, že aktivní zálohy představují jeden z praktických příkladů moderního pojetí brannosti – dobrovolné participace občanů na obraně státu. Pojem brannost však nelze redukovat pouze na vojenský výcvik ani nostalgii po minulosti. V různých historických obdobích znamenal něco jiného. Od měšťanských střeleckých spolků přes Sokol a Svazarm až po dnešní debaty o krizové připravenosti nebo aktivních zálohách. Společným jmenovatelem však zůstává otázka odpovědnosti společnosti za vlastní bezpečnost.

Na konferenci vystoupil také Jakub Landovský s příspěvkem zaměřeným na brannost od 90. let do současnosti. Zabýval se především tím, jak obnovit občanskou odpovědnost ve společnosti.

V době geopolitických změn, hybridních hrozeb a rostoucí nejistoty se právě odolnost společnosti stává jedním z klíčových faktorů obrany státu. A jak ukázala dvoudenní konference v Armádním muzeu Žižkov, odpovědi na současné otázky lze často hledat i v historických zkušenostech.