Veteráni

Historie

Československo vzniklo krátce před koncem první světové války a zásadní podíl na jeho vymanění z Rakouska-Uherska měly Československé legie. V průběhu války je zformovali krajané žijící v zahraničí a vojáci odvedení rakousko-uherskou armádou, kteří zběhli nebo se dostali do zajetí k armádám Dohody – tedy k vojskům Francie, Ruska, Velké Británie a později Itálie. Ke konci války čítaly tyto jednotky 140 000 mužů a zaznamenaly řadu úspěchů. Na území Ruska po revoluci 1917 zadržovaly expanzi bolševiků kontrolou Transsibiřské magistrály.

Po návratu do vlasti byli legionáři oslavováni a další službou pomohli vybudovat Československou armádu i četnictvo. Veteráni Velké války se těšili jistým výhodám, z této doby se vžil pojem „dostat trafiku“, což tehdy doslovně přinášelo invalidním veteránům nové zaměstnání trafikantů. Nicméně čeští a němečtí obyvatelé, kteří bojovali v rakousko-uherské armádě a nepřidali se k legiím, se žádným zvláštním výhodám netěšili.

veterani_1

Když bylo Československo v rámci politiky appeacementu v březnu 1939 obětováno Hitlerovi, mnoho vojáků i civilistů území opustilo, aby opět vstoupilo do národních jednotek včleněných do spojeneckých armád. Vyznamenali se v bitvách o Tobruk, Dunkerque a zvláště v letecké Bitvě o Británii. Na východní frontě pak při osvobození Charkova a Sokolova. Rozsahem malý, ale politicky zásadní význam měly paradesantní výsadky na území Protektorátu Čechy a Morava a v jejich rámci likvidace říšského protektora Heydricha, za niž se však nacisté krutě pomstili, mimo jiné vyvražděním obce Lidice. Veteráni druhé světové války se společenskému ocenění těšili jen krátce – po komunistickém puči roku 1948 byli systematicky odstavováni z armády, souzeni ve vykonstruovaných procesech, popraveni nebo vězněni do 60. let. Společenské rehabilitace se dočkali po roce 1989 a nyní (2019) registruje Ministerstvo obrany České republiky už asi jen 300 veteránů.

Současnost

Československá a od roku 1993 česká armáda se zapojila do mezinárodních misí na vynucení a udržení míru bezprostředně po návratu k demokracii. Dvousetčlenná jednotka protichemické ochrany kryla záda spojencům v operaci Pouštní bouře. V 90. letech následovala nasazení tisíců vojáků v zemích bývalé Jugoslávie. Zde se na počátku své kariéry vyznamenal i bývalý šéf Vojenského výboru NATO armádní generál Petr Pavel, který úspěšně vedl dobrovolnickou skupinu pro osvobození francouzských vojáků. Mezi žádané jednotky od těchto dob dosud patří také polní nemocnice, vojenská policie, instruktoři vrtulníkového letectva a speciální jednotky. Ty se zapojily do operace Trvalá svoboda.

V rámci ISAF prošly nasazením v Afghánistánu tisíce českých vojáků, aktuálně zejména strážní rota na základně Bagram. Zapojení českých vojáků je ovšem výrazně širší – jednotky rotují také v Pobaltí a v Mali. Stíhací letectvo se zapojuje do Air Policing ve prospěch států NATO, které touto schopností samy nedisponují. Od roku 1990 padlo v zahraničních misích 29 vojáků, z toho 14 v Afghánistánu. Česká legislativa momentálně přiznává statut válečného veterána vojákům, kteří strávili v operačním nasazení alespoň tři měsíce, je však celkem běžné, že novodobí veteráni takto v součtu odsloužili několik let. Ministerstvo obrany jich eviduje přes 16000.

veterani_2

Pohled české veřejnosti byl po mnoho let velice chladný. To se však v posledních letech, patrně se vzrůstem obav z islamistického terorismu, změnilo, a tak při úmrtích vojáků v misi probíhají celonárodní sbírky pro zabezpečení pozůstalých, pohřbů se účastní stovky řadových občanů, rovněž roste obliba nošení vlčího máků v klopě v Den válečných veteránů (11. listopadu), v neposlední řadě jsou zástupci armády a veteráni zváni do základních a středních škol. Přesto, sociální a psychologické služby poskytované veteránům jsou velmi omezené.

Jisté možnosti podpory vysloužilých veteránů poskytuje Ministerstvo obrany. Veteránům vystavuje veteránský průkaz. Vysloužilí vojáci (bez ohledu na účast v misích) mají nárok na výsluhový příspěvek po patnácti letech služby.

Velké množství podpůrných služeb veteránům poskytují charitativní organizace. První podpůrné spolky mající povahu sdružení veteránů konkrétních misí vznikaly v 90. letech. V poslední dekádě bylo založeno pár nadačních fondů a dobrovolnických organizací, které se zaměřují na různé problémy – financování rehabilitací zraněných veteránů, jejich rekvalifikace, až po komplexní sociální, právní a psychologickou podporu. Přibývá rovněž podniků, prodejců, zaměstnavatelů, kteří se sami hlásí k podpoře a poskytování benefitů válečným veteránům (obecně vojákům) a tuto podporu realizují právě ve spolupráci s nestátním neziskovým sektorem.

veterani_3