Albatros naposledy přistál. L-39C uzavřel jednu éru českého vojenského letectví a zamířil do muzea
Jedna z výrazných kapitol českého vojenského letectví se uzavřela symbolicky tam, kde bude její příběh pokračovat před očima veřejnosti. Cvičný proudový letoun Aero L-39C Albatros, který více než dvě desetiletí sloužil v Centru leteckého výcviku státního podniku LOM PRAHA, absolvoval 2. září svůj poslední služební let. Po průletu nad místy spojenými s českým vojenským letectvím a výrobcem letounu přistál na 24. základně dopravního letectva Praha-Kbely. Odtud už jeho cesta nevedla zpět do Pardubic, ale do sousedního Leteckého muzea Kbely, kde se stane součástí sbírek Vojenského historického ústavu Praha.
Poslední let měl výrazně symbolickou podobu. Albatros doprovázely nové letouny L-39 Skyfox, které starší „céčka“ ve výcviku vojenských pilotů nahrazují. Skupina prolétla nad Pardubicemi, Hradcem Králové, Čáslaví, Kolínem, Mladou Boleslaví a Vodochody, tedy nad místy úzce spojenými s provozem, výcvikem nebo výrobou českých vojenských letadel. Ve Kbelích se pak L-39C od dvojice svých nástupců oddělil a definitivně dosedl na dráhu.
Pro piloty, kteří na Albatrosu létali, nebyl poslední let pouze formálním ukončením provozu jednoho typu letounu. „Pocitově je to smutné. Bude mi to chybět,“ zaznělo bezprostředně po přistání od jednoho z pilotů posledního letu. Při průletu nad Vodochody navíc posádku čekal mimořádný pohled. Podle jejích slov vyšlo před závod sledovat poslední průlet velké množství zaměstnanců Aera a na okamžik se zde prakticky zastavila výroba. Pro lidi, kteří jsou s konstrukcí Albatrosu profesně spojeni, šlo podle pilota o velkou poctu.
Vztah pilotů k L-39C ostatně nejlépe vystihují nalétané hodiny. Jeden z instruktorů při rozloučení uvedl, že s Albatrosem létá prakticky celý profesní život a má na něm více než dva tisíce letových hodin. Přechod na Skyfox přitom nevnímá jako popření kvalit předchozího stroje, ale jako přirozený generační posun. Zásadní rozdíl vidí především v avionice, navigační výbavě a možnostech výcviku. Skyfox disponuje glass cockpitem a virtuálním radarem a umožňuje simulovat situace, které starší konstrukce nabídnout nemohla. Právě výcvik byl hlavním posláním L-39C. Pro mladé vojenské piloty znamenal přechod na Albatros významný krok. Instruktoři připomínají především nutnost adaptace na podstatně vyšší rychlosti. Zatímco na předchozích stupních výcviku se piloti pohybovali kolem rychlosti 180 kilometrů za hodinu, u L-39 se přibližně při takové rychlosti přistává. K tomu přistupuje létání s přilbou a kyslíkovou maskou, větší přetížení i vyšší letové hladiny. Během výcviku mohl pilot absolvovat jeden až tři lety denně a před postupem do další fáze měl na proudovém cvičném letounu získat zhruba 150 hodin.
Pro státní podnik LOM PRAHA proto konec L-39C představuje mnohem více než pouhou výměnu techniky. „Tento okamžik znamená definitivní předěl a milník,“ řekl v rozhovoru pro CZ DEFENCE ředitel státního podniku LOM PRAHA Jiří Protiva. Připomněl, že letouny odvedly mimořádnou službu především při výcviku pilotů Armády České republiky. „Rozloučili jsme se s céčkem, které u nás udělalo neskutečnou službu pro výcvik primárně pilotů Armády České republiky. Bylo jich přes stovku plus desítky těch zahraničních,“ uvedl Protiva s tím, že za odchodem Albatrosů je vedle určité nostalgie především nutnost reagovat na proměnu vojenského létání a požadavků na přípravu budoucích pilotů. „Jedna éra končí. Ale ten příběh nekončí,“ zdůraznil Protiva také po posledním přistání. LOM PRAHA bude podle něj nadále zajišťovat výcvik především pro českou armádu, ale také pro zahraniční zákazníky, nyní již s modernější technikou odpovídající potřebám 21. století. Součástí transformace není pouze samotná obměna letadel. Simulační výcvik dnes podle Protivy tvoří více než 40 procent výcvikového programu a jeho význam bude dále růst.
Nástupcem „céček“ se stal L-39 Skyfox. Jeho výrobce přitom zdůrazňuje, že nový stroj není zpřetrháním tradice Albatrosu, ale jejím pokračováním. „Tento letoun, který vidíte za námi, je opravdu legenda, ale legenda nejen českého letectví, ale i toho světového,“ řekl při slavnostním ceremoniálu Chief Product Strategy Officer společnosti AERO Vodochody AEROSPACE Ondřej Koukol. Připomněl, že Albatros létal v desítkách zemí prakticky na všech kontinentech a více než 500 letounů má být podle Aera stále v provozu. Společnost u části flotily nadále provádí generální opravy a poskytuje podporu. Právě Skyfox má podle Koukola převzít to nejlepší z původního konceptu a spojit jej s technologiemi současnosti. Zachovává osvědčené aerodynamické řešení a výcvikové vlastnosti, ale přidává nový motor, moderní avioniku, navigační systémy a širší propojení letounu se simulátory. Výcvik pilota se tak neposouvá pouze díky novému letadlu, ale díky celému systému přípravy. V rozhovoru pro CZ DEFENCE Koukol upozornil také na význam zachování schopnosti vyvíjet a vyrábět proudová letadla přímo v České republice. „Těch národů je méně než deset, které dokážou vyrobit takové letadlo celosvětově. V Evropě jsme v podstatě tři a z toho proudové letouny pouze dva výrobci,“ uvedl. Podle něj přitom nejde jen o samotné Aero, ale o celý český letecký průmysl a jeho dodavatelský řetězec. „To know-how, ty vědomosti, je potřeba udržovat v celém českém leteckém průmyslu,“ řekl Koukol pro CZ DEFENCE. Význam Skyfoxu navíc roste v souvislosti s budoucí přípravou českých pilotů na letouny F-35. Aero je podle Koukola součástí projektu vedeného LOM PRAHA a v současnosti pracuje na inovacích, které mají Skyfox co nejlépe propojit s výcvikovým systémem pro letouny páté generace. „Ta reference, kdy jeden jediný typ letounu slouží během toho výcvikového procesu a rovnou přechodu na F-35, je nesmírně důležitá i pro další naše kampaně v jiných evropských zemích,“ řekl Koukol CZ DEFENCE.
Rozměr celé změny dokládají i čísla. Centrum leteckého výcviku LOM PRAHA převzalo v roce 2004 od Armády České republiky osm letounů L-39C. První let konkrétního stroje, který nyní zamířil do muzea, se v Pardubicích uskutečnil 7. dubna 2004 s posádkou ve složení Václav Richtr a František Matula. Za dvaadvacet let provozu absolvovaly pardubické Albatrosy přibližně 33 tisíc letů a nalétaly necelých 24 tisíc hodin. Podle údajů zaznívajících při posledním letu na nich prošly výcvikem generace českých a desítky zahraničních vojenských pilotů. Význam Albatrosu pro české vojenské letectví připomněl také zástupce velitele Vzdušných sil AČR plukovník Karel Krejčiřík. „Uzavíráme jednu kapitolu vojenského letectví, kdy v tomto období letoun Albatros vychoval několik generací pilotů,“ řekl. Někteří z nich jsou již mimo aktivní službu, jiní podle něj pokračují na nejmodernější technice českého vojenského letectva včetně letounů JAS-39 Gripen. Zvláštní poděkování proto věnoval nejen pilotům, ale také vývojářům, výrobcům, technikům a Centru leteckého výcviku, které dokázalo Albatrosy dlouhodobě udržet ve službě.
Přechodem do sbírek přitom život konkrétního L-39C nekončí. Pouze se zásadně mění jeho úloha. Ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek připomněl, že Letecké muzeum Kbely patří mezi nejvýznamnější letecká muzea a jeho mimořádnou hodnotou je možnost sledovat vývoj československé letecké konstrukční školy. „Céčko zapadá do té mozaiky právě historie našeho letectva,“ řekl Knížek. VHÚ navíc plánuje další rozšíření expozic. Na ploše, kde jsou dnes vystaveny dopravní letouny, má vzniknout nový hangár věnovaný první generaci proudových letadel a dalším proudovým strojům. Knížek předpokládá, že právě zde by v budoucnu mohl být vystaven také nově získaný L-39C. Připomněl také, že návštěvníci nyní budou moci zblízka vidět stroj, na němž se učili létat čeští i zahraniční vojenští piloti. Albatros se tak po posledním přistání nestává jen statickým exponátem. Především připomíná jednu mimořádně dlouhou a úspěšnou etapu československé a české letecké školy – od konstruktérů a výrobců přes techniky až po instruktory a stovky pilotů, kteří se v jeho kokpitu učili zvládat proudové letadlo.
A právě generační návaznost byla ve Kbelích patrná možná nejvíce. Na jedné straně stál L-39C, jehož aktivní služba právě skončila, na druhé jeho moderní pokračovatel L-39 Skyfox, na kterém má být postavena další etapa českého vojenského pilotního výcviku. Jeden zamířil do muzea, druhý do výcviku pilotů, kteří se v budoucnu mají dostat až do kokpitů nejmodernější bojové techniky. „Muzeum není jenom o tom se dívat do minulosti, ale muzeum je právě o tom se dívat do budoucnosti,“ vystihl tento okamžik Aleš Knížek. L-39C už dalšího vojenského pilota nevycvičí. Ve Kbelích ale bude dál vyprávět příběh těch, které vycvičil – a českého letounu, který se stal jedním z nejznámějších produktů domácího leteckého průmyslu.





















