V pátek 6. 11. se redakce CZ DEFENCE zúčastnila diskuse s bývalým australským premiérem Kevinem Ruddem. Ten na akci pořádané Centrem asijsko-pacifických studií (CAPS) hovořil o dynamice čínsko-evropských vztahů a stavu globálního řádu. Tato témata se úzce dotýkají bezpečnosti České republiky, o čemž ostatně vypovídá i to, že se akce jako čestný host zúčastnil také současný ministr obrany Jaromír Zůna.

Pořádající centrum CAPS je výzkumné a akademické pracoviště působící pod CEVRO Univerzitou v Praze. Vzniklo v roce 2025 a jeho cílem je skrze akademickou i populárně-naučnou formu usilovat o pochopení politických i hospodářských specifik asijsko-pacifického regionu. Ten pak s rostoucí mocenskou i ekonomickou kapacitou Číny hraje stále významnější roli s ohledem na evropskou i českou bezpečnost.

Ve svém úvodním projevu Rudd zdůraznil význam pečlivého studia ideologie čínského režimu a současného prezidenta Si Ťin-pchinga, které je klíčem k pochopení politiky soudobé Číny. „Prostým důvodem je to, že [...] ideologie se stává v podstatě kódovým jazykem, jímž režim promlouvá sám k sobě,“ shrnul bývalý premiér Austrálie, který ve službách australského státu dříve působil také na postu ministra zahraničí nebo velvyslance v USA.

Rudd však v současné době působí jako výzkumník a sinolog specializující se na studium samotného Si Ťin-pchinga. V dílech ředitele nevládní organizace Asia Society (která se zaměřuje právě i na výzkum Číny) je patrný jasný přístup, který spočívá v zaměření na tzv. analytickou hladinu jednotlivce. To znamená, že při analýze chování států autor klade zvláštní důraz na individuální rovinu, přičemž vychází z přesvědčení o schopnosti jednotlivce dalekosáhle určovat osudy národů a států. Průkopníkem tohoto přístupu byl v rámci disciplíny mezinárodních vztahů například Henry Kissinger.

Bývalý australský premiér se proto následně zaměřil na to, aby posluchačům přiblížil, v čem spočívá Siho ideologie a pohled na svět – a především pak, jak se takové představy čínského vůdce promítají do podoby čínského režimu a chování Číny v mezinárodní politice.

Od té doby, co Si Ťin-pching stanul v čele Komunistické strany Číny (KSČ) v roce 2012, provedl v kontextu čínského režimu hned trojí ideologický posun. Za prvé, těžiště čínské politiky se pod Siho vládou posunulo směrem k “leninistické levici”. To znamená, že po svém nástupu k moci Si výrazně upevnil kontrolu nad Komunistickou stranou Číny, centralizoval politickou moc kolem své osoby a nastartoval proces obnovení primátu a dominance strany nad všemi sférami státu a společnosti. Důsledky tohoto posunu nejlépe ilustruje fakt, že několik let zpátky se KSČ pod Siho vedením explicitně přihlásila ke slavnému výroku Mao Ce-tunga “strana, vláda, armáda, lid i akademická sféra; na východě, západě, jihu, severu i ve středu – strana řídí vše”, připomněl Rudd.

Snahu o návrat k dominanci KSČ lze demonstrovat i na přístupu Siho Číny k hospodářství. V této souvislosti bývalý premiér Austrálie hovořil o posunu k marxistické levici v ekonomických otázkách.  Nejpozději od roku 2017 se Čína dle něj začala výrazně odchylovat od směru hospodářské politiky, jehož základy položily liberalizační reformy Teng Siao-pchinga v 70. a 80. letech. Tento posun se tak projevuje zejména ve větší centralizací čínského trhu a návratu ke státnímu plánování jako výsostnému principu, který v Číně organizuje ekonomické vztahy na trhu. Nový směr čínské hospodářské politiky se však také vyznačuje snahou o dosažení čínské technologické dominance a suverenity.

Třetí posun je patrný v čínské zahraničněpolitické doktríně, která se za vlády Si Ťin-pchinga posunula od opatrné strategie “skrývej svou sílu a čekej na správný čas” (definované Tengem) k asertivní nacionalistické zahraniční politice. Čína tak dnes již není pasivním, ale aktivním aktérem mezinárodní politiky, který v mezinárodní aréně tvrdě prosazuje své cíle. To reflektuje i Siho pohled na roli Číny v mezinárodním systému: Čína v jeho očích, jak připomněl Rudd, představuje progresivní sílu, která mění mocenskou rovnováhu. Čínský vůdce přitom důsledně aplikuje takový pohled na kategorii moci, který můžeme ztotožnit s realistickou školou v teorii mezinárodních vztahů – moc je klíčovou kategorií mezinárodní politiky a racionální jednání státu je takové, které vede k její maximalizaci. 

Jaký má ale rozbor ideologických východisek čínského prezidenta přínos s ohledem na téma bezpečnosti ČR? Zdůrazněme, že Čína představuje mocnost, jejíž vize mezinárodního řádu je v rozporu se základními českými zájmy. Evropa je však na Číně ekonomicky a technologicky do značně závislá a potřebuje její produkty. Jak ovšem ukazují nedávná léta, Peking se nezdráhá této závislosti využívat k naplňování vlastních zájmů (viz rozhovor níže – pozn. redakce).

V této složité situaci musí evropské státy včetně ČR najít způsob, jak k Číně přistupovat. A právě výše prezentovaná reflexe ideologických otázek ze strany čínského prezidenta umožňuje pochopit, co je pro současnou Čínu v mezinárodní politice možné a žádoucí, a tedy i to, jaká rizika a hrozby pro evropské státy včetně ČR z interakce s touto mocností vyplývají. „Si Ťin-pching je totiž nejvyšším lídrem Číny [...], jeho vlastní ideologické závěry ohledně těchto otázek pronikají napříč čínským systémem [...], odrážejí se pak v čínské strategii a následně v čínské politice prováděné v reálném světě,“ uzavřel Rudd. 

Jak napovídal samotný podtitul akce, jedním z témat diskuse s bývalým australským premiérem byla budoucnost mezinárodního řádu. S ohledem na dříve uvedené se hodí připomenout, že jeden ze základních pilířů Si Ťin-pchingovy vize mezinárodního řádu je založen na představě o omezení moci USA a ukončení americké “hegemonie” v mezinárodním systému.

Užitečný rámec, jak nad těmito tématy přemýšlet, naskýtá již zmiňovaná teorie mezinárodních vztahů. Teorie totiž poskytuje vodítko pro orientaci v realitě a umožňuje nám oddělovat podstatné od nepodstatného. S ohledem na čínskou vizi mezinárodního řádu připomeňme zejména teorii světoekonomiky od Immanuela Wallersteina.

Ta v tomto kontextu zjednodušeně předpokládá, že v rámci mezinárodního systému se může dočasně objevit hegemon. Jeho přední a dominantní postavení mezi ostatními státy však nemá dlouhé trvání a nevyhnutelně přichází jeho úpadek. Novověká historie ukazuje, že úpadek hegemona provází soupeření ostatních mocností aspirujících zaujmout pozici hegemoniální velmoci. Hegemon však upevňuje svou pozici v celosystémových válkách. Například úpadek britské hegemonie 19. století provázelo soupeření USA a Německa v první polovině 20. století, které po dvou světových válkách vyústilo v americkou hegemonii.

Nabízí se tak otázka, zda bude tento trend předpokládaný teorií pokračovat, a zda tedy USA čeká pokračující úpadek jejího mocenského postavení? Pokud skutečně dojde k hluboké erozi pozice Spojených států jakožto přední velmoci, které státy budou soupeřit o hegemonii? Přirozeně se nabízí právě Čína. Ale kdo bude její vyzyvatel, který se s ní potenciálně střetne ve velkém konfliktu? Mocenské zdroje k tomu předurčují Indii.

Svůj pohled na uvedený teoretický scénář připojil na dotaz redakce CZ DEFENCE i bývalý premiér Austrálie dr. Kevin Rudd, který vyjádřil skepsi k úpadku amerického mocenského postavení vůči ostatním mocnostem:

„Každý, kdo odepisuje Ameriku, nerozumí americké historii. Amerika se neustále proměňuje. Podívejte se, co všichni o Americe říkali před třemi měsíci, a podívejte se, co o ní říkají dnes po midterms – jak zafungovaly [...] automatické stabilizátory amerického politického systému a přinesly zcela jiný výsledek nejen na východním pobřeží, ale i na středozápadě a na jihu.

Na Americe je zvláštní jedna věc: když ji zatlačíte příliš daleko jedním směrem, má ve zvyku vrátit se zpět do rovnováhy. Po globální finanční krizi si všichni mysleli, že americká ekonomika je mrtvá a pohřbená a že americký finanční model, její extrémní forma hayekovského kapitalismu, sám sebe strávil. Zvládli se ale znovu přetvořit, tentokrát díky Silicon Valley. Zcela pozoruhodné.

Pokud jde tedy o otázku budoucnosti globálního systému a roli Indie, považuji za zásadní to, jakou cestou se rozhodne jít samotná Indie s ohledem na vznikající bipolární rozdělení světa mezi Čínou a USA.

Indie pod vedením Módího učinila v posledním desetiletí řadu rozhodnutí a přikláněla se stále více k Americe. Nyní však Módího Indie čelí domácím politickým důsledkům toho, že USA zavedly vůči Indii celní politiku, která je nepřátelská a v indické domácí politice se těžko vysvětluje stejně jako u řady dalších amerických spojenců a partnerů po celém světě.

Pokud bych si však měl vsadit na to, kde Indie nakonec skončí, pak s ohledem na její dlouhodobou geopolitiku vůči Číně, nevyřešený čínsko-indický hraniční spor a dlouhý stín čínsko-indické pohraniční války z roku 1962 se Indie bude i nadále přiklánět na stranu Ameriky a najde útěchu v tom, co se stalo v midterms. Samozřejmě to ale závisí na tom, co se stane v roce 2028.“

Po skončení hlavní části akce nabídl svůj pohled exkluzivně pro CZ DEFENCE také Dr. Jan Železný, výkonný ředitel CAPS na CEVRO Univerzitě v Praze.

Na dotaz reportérů ohledně toho, jak by měla ČR a EU vnímat Čínu, a jestli pro nás představuje bezpečnostní riziko, odpověděl, že vychází z optiky Evropské unie. Ta o Číně hovoří jako o systémovém rivalovi, konkurentovi, ale zároveň i partnerovi. „Některé čínské aktivity směřují k tomu, že si chce pojišťovat svoje mocenské postavení nejenom v bezpečnostní úrovni, ale hlavně v té ekonomické.” Hovoří se například od využívání obchodu a dodavatelských řetězců jako zbraně.

Podle ředitele CAPS představuje tento přístup páku, kterou Čína uplatňuje například vůči USA a Evropě. Zodpovědnost za současný stav však podle něj nese i Západ. „Jestliže jsme si nechali narůst naši závislost třeba právě v oblasti dodavatelských řetězců, a zvláště kovů a vzácných zemin, na devadesát a více procent [...] tak trošku ten míč je i na naší straně," zdůraznil. 

I když se podle něj v debatách často vyzdvihují investice Tchaj-wanu nebo transfer technologií, realita mezinárodního obchodu hovoří jasně. Čína je pro ČR druhým největším importérem a české komponenty často končí v Číně prostřednictvím německého exportu. „Ta exponovanost je zkrátka ohromná, je to strukturální problém," dodal. Česká republika i Evropská unie proto podle Železného musí pracovat na narovnání těchto vztahů a zároveň nalézt fungující kompromis pro mezidobí, protože strukturální změny neproběhnou přes noc. 

Rozhovor se dotkl i napětí mezi evropskými klimatickými cíli (tzv. Green Deal) a závislostí na čínských technologiích: „Dneska se bavíme o druhém čínském šoku, který je o tom, že Čína vyváží technologie, které přesně my potřebujeme," uvedl.

Železný v tomto kontextu považuje revizi evropských klimatických cílů za „naprosto nevyhnutelnou". Upozornil na paradox, kdy čínské podniky těží nejen z nižších mzdových nákladů, ale především z přístupu k levné energii, která v Číně stále z velké části pochází z uhlí. „Za těchto podmínek, kdy jsou podmínky jasně nerovné, nemůžeme spoléhat na to, že naše firmy, zatížené všemi regulacemi Green Dealu, povolenkami a dalšími věcmi, že se s nima zkrátka dokážou porvat," vysvětlil.

Zároveň apeloval na to, abychom rozšířili naše vnímání bezpečnosti nad rámec tradičních vojenských hrozeb či hybridní války. „Myslím si, že pořád tu ekonomickou bezpečnost neumíme uchopit," konstatoval s tím, že ačkoliv už toto téma EU formálně pojmenovala, faktické kroky zatím výrazně chybí.