Česká republika versus SAE aneb nákup BVP trochu jinak

 30. 10. 2019      kategorie: Události

Při hodnocení tendru Armády České republiky na nová BVP je dobré srovnat si jej s obdobnými zahraničními akvizicemi – a to i ve vzdálenějších, exotičtějších zemích. Velmi poučné je z tohoto směru srovnání se Spojenými arabskými emiráty, které v současné době také hledají nové pásové bojové vozidlo pěchoty coby náhradu za současná vozidla BMP-3 ruské výroby.

Spojené arabské emiráty (SAE, případně pouze Emiráty) jsou z hlediska vojenského, ale i politického velice zajímavou zemí. Svou velikostí (cca 80 tis km2), ale i počtem obyvatel (9,3 mil.) jsou zhruba srovnatelné s Českou republikou. Od České republiky ale Emiráty výrazně odlišuje jejich příznačné bohatství, dané mj. rozsáhlými zásobami ropy. I díky tomu patří Emiráty k ekonomicky nejsilnějším státům světa a významnou roli začínají hrát i v mezinárodní politice. 

US_Navy_030223-N-1050K-001_UAE_offloads_a_BMP3_Tank_at_a_Kuwaiti_port_facility_from_its_Elbahia_L62_landing_craft
Foto: Spojené arabské emiráty hledají nové pásové bojové vozidlo pěchoty coby náhradu za současná vozidla BMP-3 ruské výroby (na snímku) | Wikimedia Commons

Adekvátně tomu Spojené arabské emiráty formují i své ozbrojené síly, na které tato země tradičně klade značný důraz. K tomu ovšem Emiráty nutí i jejich geopolitické postavení. Mocenské napětí mezi Saúdskou Arábií a Íránem bojujícími o nadvládu nad Perským zálivem, konflikt v sousedním Jemenu, to vše vede Emiráty k tomu, aby dbaly o ozbrojené síly víc, než je obvyklé. Na druhou stranu právě tento faktor nahrává nákupům nové výzbroje. Při vojenských akvizicích přitom Emiráty upřednostňují kvalitu nad kvantitou, což v daném regionu není zcela obvyklé.

Zdálo by se, že pro stát s takovýmito dispozicemi není problém realizovat akvizici bojových vozidel pěchoty v dostatečném množství. Přesto se zde výběr nového pásového BVP nečekaně vleče, trvá již několik let. To ale jen svědčí o prozíravosti a pragmatičnosti politické reprezentace Emirátů. Stojí proto za to si tohoto výběru blíže všimnout.

Ve hře o nové BVP armády Emirátů jsou navíc typy, které se účastní (účastnily) i českého tendru. Jde tedy především o vozidla Puma a ASCOD. Vedle těchto vozidel jsou ale v tendru SAE i turecká BVP, jihokorejské K-21 a K-31 či singapurský typ Bionix.

BVP ASCOD 42 (3)
Foto: Ve hře o nové BVP armády Emirátů jsou navíc typy, které se účastní (účastnily) i českého tendru. Jde tedy především o vozidla Puma a ASCOD (na snímku).

Na první pohled tedy Emiráty mají z čeho vybírat. Přesto se zde objevují různá ale. Velmi často je v tamních médiích zmiňováno BVP Puma, které je zjevným favoritem tohoto programu. Toto BVP bylo navíc v SAE opakovaně zkoušeno. I díky tomu je BVP Puma v Emirátech armádou vysoce hodnoceno, především pro až překvapivě dobré výkony v těžkém pouštním terénu a při nasazení ve vysokých teplotách. Přesto kontrakt jako takový dosud nebyl uzavřen. Jako důvod je přitom nejčastěji zmiňována – vysoká cena tohoto BVP. Je zřejmé, že Emiráty i přes své bohatství nechtějí utrácet peníze za každou cenu.

Dlouhou dobu byly za favority považovány turecké typy, především BVP Tulpar, které bylo oceňováno nejen pro svou technickou zdařilost, ale i pro vynikající poměr výkon /cena. Ve prospěch typu Tulpar hrál i fakt, že pochází právě z Turecka, tedy z nábožensky blízké země. Tento faktor se ale v poslední době obrátil v neprospěch typu Tulpar, ale i dalších tureckých typů. Důvodem je především rozkol, který mezi Emiráty a Tureckem nastal v poslední době, a to jak kvůli konfliktu v Sýrii či v Libyi (kde Turecko a Emiráty podporují protichůdné strany), tak i kvůli sousednímu Kataru. Tyto politické neshody se pochopitelně obrážejí i ve vojenské oblasti, v nižším zájmu nakupovat tureckou vojenskou techniku. V případě tureckých BVP se tak ukázalo, že politické aspekty převažují nad faktickými schopnostmi daných vozidel, nad jejich takticko-technickými parametry.

TULPAR
Foto: Dlouhou dobu byly za favority považovány turecké typy, především BVP Tulpar | Wikimedia Commons

Určitý čas bylo zmiňováno i jihokorejské BVP K-21. U něj byla oceňována především silná výzbroj při relativně nízké hmotnosti – a to při zachování dostatečné ochrany díky použití mimořádně kvalitní oceli. Přesto je šance tohoto BVP na úspěch malá. Důvodem je nižší ochota nakupovat výzbroj od státu, se kterým Emiráty (v oblasti vojenské techniky) nemají prakticky žádné zkušenosti. Právě tento faktor byl přitom opakovaně zmiňován a je až překvapivé, jaká je mu přikládána důležitost. To je prvek zajímavý i pro Českou republiku, kde občas při vojenských akvizicích jsou navrhována různá atypická, exotická řešení bez schopnosti vnímat širší důsledky takového rozhodnutí.

Je poněkud překvapivé, že Emiráty neprojevily zájem o modernější varianty vozidla BMP-3. Obdobně tak Emiráty neprojevily zájem o nejnovější ruské BVP Kurganec-25, které by bylo logickým nástupcem stávajících BMP-3. Důvodem je především technická koncepce BVP Kurganec, které je šité přesně na potřeby ruské armády. Vyznačuje se tak mimořádnou průchodností těžkým terénem a na rozdíl od většiny moderních BVP má schopnost plavat. Pro tyto schopnosti ale armáda SAE nemá patřičné uplatnění.

kurganec
Foto: Je poněkud překvapivé, že Emiráty neprojevily zájem o nejnovější ruské BVP Kurganec-25 (na snímku) | RussiaDefense.net

Zkušenost Emirátů tak ukazuje, jak problematické je současná BVP hodnotit. Na první pohled by se zdálo, že moderní BVP jsou velice podobná, ba téměř stejná. Opak je pravdou. Každé bylo postaveno s trochu jinou konstrukční filozofií, ve které se obráží nejen technická vyspělost daného státu, ale i jeho vojenská tradice, způsob, jakým stát koncipuje své ozbrojené síly atd. Ostatní, zákaznické státy se tomu de facto musí přizpůsobit. Je tedy složité, takřka nemožné určit, jaké současné BVP je tím nejlepším.

To je moment, který je zajímavý i z hlediska České republiky. U plánovaného kontraktu na nová BVP lze totiž často zaslechnout názory, že když obrana má dostatek peněz (což přitom není pravda), tak může nakoupit to, co je nejlepší. To je ale přístup, který se opakovaně vymstil.

Z výše uvedeného vyplývá, že je najít to nejlepší řešení je složitější, než se zdá. Nejde tedy jen o pouhé porovnání takticko-technických parametrů. Problémem je ostatně i to, jak definovat již sám pojem „ to nejlepší.“ Co to znamená – nejlepší? Nejsilněji vyzbrojené? Nejlépe chráněné? Nebo to nejmodernější?

Pokud bychom jako měřítko vnímali co nejsilnější výzbroj, pak to situaci jen ztěžuje. Je pozoruhodné, že v SAE byla pro nové BVP odmítnuta kombinace 100 mm a 30 mm kanonu, použitá u BMP-3 – a to i přes její mohutnost. Armáda Emirátů i na základě zkušeností z Jemenu hledá jiné, konzervativnější řešení. Je ale příznačné, že nestanovila dopředu typ či ráži kanonu, a nechává si tak při rozhodování volné ruce. 

V obdobné situaci je i AČR. Zdánlivě nejjednodušším řešením pro nová česká BVP by bylo zavedení věže Samson II s kanonem MK44 Bushmaster, jejíž předchozí varianta je již v AČR zavedena na obrněných transportérech Pandur. Takový krok by samozřejmě usnadnil jak samotnou akvizici, tak i logistiku atd. Je ale otázkou, zda pro pásové BVP s mnohem vyššími výkony a dvojnásobnou hmotností je skutečně vhodná tato poněkud méně výkonná výzbroj. Stejně tak je ale otázkou, zda AČR potřebuje moderní špičkové kanony, jako je např. velmi kvalitní, ale také drahý kanon CTAI ráže 40 mm. Ostatně, zásadní rozdíly jsou i mezi kanony stejné ráže.

Na první pohled by se zdálo, že pro výrobce obrněné techniky není problém osadit své BVP jakoukoliv věží, jakýmkoliv malorážovým kanonem. To ale platí jen částečně. Pokud má být na BVP osazen jiný kanon, např. kanon větší ráže, než pro který bylo dané BVP zkonstruováno, pak BVP musí mít dostatečnou rezervu velikosti, prostoru, ale i hmotnosti. Tomu ale vždy není, často proto dochází k úpravám daného BVP  - většinou na úkor jiných schopností. Snaha získat maximálně silnou výzbroj by se tak mohla AČR vymstít.

Pokud bychom pod pojmem nejlepší vnímali především pojem nejlépe chráněné, pak by jednoznačným vítězem bylo německé BVP Puma, jehož úroveň ochrany podle normy STANAG 4569 dosahuje stupně až Level 6. Zde je ale nutno podotknout, že výrobce BVP Puma, německá společnost PSM, z českého tendru odstoupil. A ostatní vozidla mají ochranu prakticky stejnou.

Je nejlepším bojovým vozidlem pěchoty to, které je nejnovější? Na první pohled by se zdálo, že ano, protože logika nám říká, že to, co je nejnovější, je nejmodernější a technicky nejpokročilejší. Tak tomu ovšem není, což ostatně ukazují i válečné konflikty poslední doby.

Je zajímavé, že armáda SAE např. odmítla nejnovější jihokorejské BVP K-31. Důvodem je právě to, že je zcela nové, jeho vývoj dosud nebyl dokončen. Emiráty trochu překvapivě hledají řešení, které je již vyzkoušené, které se osvědčilo.

k31
Foto: Je zajímavé, že armáda SAE např. odmítla nejnovější jihokorejské BVP K-31. Důvodem je právě to, že je zcela nové, jeho vývoj dosud nebyl dokončen. | printscreen z YouTube

Obdobná je i situace AČR. Často se poukazuje na fakt, že vývoj vozidla CV-90 začal již v osmdesátých letech minulého století a typu ASCOD na počátku devadesátých let, a že obě BVP jsou tedy stará. Je ale třeba si uvědomit, že tento věk se týká původních podob těchto vozidel. Varianty CV-90 MKIV a ASCOD 35, nabízené do českého tendru, jsou technicky zcela jinde než výchozí varianty těchto typů. S původními vzory tak mají společné již jen jméno, respektive obchodní značku.

Potíže s definováním „novosti“ a „modernosti“ se týkají i dalšího účastníka českého tendru, často zmiňovaného německého typu Lynx, existující hned ve dvou hmotnostně odlišných variantách. Toto BVP je zcela nové, dosud ani nebylo nikde zavedeno do výzbroje. Na druhou stranu tento typ vychází ze staršího německého BVP Marder, tedy z konstrukce staré půl století! Byla ale natolik předělána, že z původní konstrukce zůstalo jen velice málo. Určení technického věku, stáří konstrukce je tak téměř nemožné.

Věk BVP, resp. jeho konstrukce přitom může paradoxně hrát naopak ve prospěch daného vozidla. To totiž může být označováno a výrobcem propagováno jako vozidlo osvědčené dlouholetým provozem. Věk vozidla tak může být vnímán spíše jako výhoda.

Přesto by otázka technického věku vozidla neměla být přehlížena. Vždyť u nových BVP se počítá s tím, že v AČR budou sloužit 40-50 let. Měli bychom se ale místo stáří vozidla ptát na to, jestli pro něj výrobce bude po celou dobu zajišťovat technické zázemí, jak je zajištěn servis, výroba náhradních dílů atd. Zkušenost s modernizací tanku T-72 na verzi T-72 M4CZ, pro kterou se dnes nevyrábějí některé klíčové komponenty, je přitom dostatečně tristní.

Co tedy říká zkušenost Spojených arabských emirátů? Třeba to, že i u tak rozsáhlé zbraňové zakázky by se měl klást maximální důraz na úspornost. Pokud šetří bohaté Emiráty, v případě České republiky by úspornost měla hrát roli ještě vyšší.

Příklad SAE také ukazuje, jak významnou roli hraje při akvizicích politika, často důležitější než samotná technická data. Ale to nijak není na škodu, naopak to věci samotné může spíše prospět.

Zkušenost Emirátů především říká, že nemá smysl hledat „to nejlepší BVP“, protože takové BVP jednoduše neexistuje. Každé BVP má své silné stránky, ale i své slabé stránky. A někdy dokonce právě ta silná stránka může být vnímána jako slabá a naopak. Je to tedy možná spíše otázka úhlu pohledu, otázka filozofie daných ozbrojených sil. Každý stát má navíc své specifické požadavky, vyplývající z jeho terénních podmínek, ale i z jeho geopolitického postavení. Především to by mělo být zohledňováno.

Snad nejvýznamnější zkušeností, týkající se ostatně nejen BVP, je i to, že nemá smysl se soustředit pouze na jeden dílčí, byť třebas důležitý parametr, například na ráži výzbroje, odolnost atd. Vždy je třeba vnímat dané BVP komplexně, jako určitý soubor vlastností a schopností.

Takovéto komplexní vnímání by se nemělo týkat jen samotného vozidla, ale i akvizice jako takové. Maximálně by měla být zohledněna plynulost dodávek, schopnost výstavby technického zázemí atd. Obzvlášť to platí v případě České republiky, kde mezi základní požadavky patří i částečný podíl domácího průmyslu na výrobě nových BVP.

Zkušeností ze zahraničí, včetně Spojených arabských emirátů, je tedy dosti. Všechny by měly být patřičně vnímány – a to s maximální uvážlivostí. Jinak by se mohlo stát, že Česká republika, resp. AČR učiní nákladné rozhodnutí, kterého může již v brzké budoucnosti litovat. 

 Autor: David Khol