Od zahájení ruské invaze na Ukrajinu uplynuly již téměř čtyři roky. Napadená země se nadále tvrdě brání, Rusko postupuje jen pomalu a za cenu enormních ztrát a zaznamenává také škody na svém území, jelikož Ukrajinci opakovaně útočí na jeho infrastrukturu. Na vysoké efektivitě ukrajinské obrany se podílí i rozsáhlá podpora ze zahraničí, zejména od členů NATO a EU, ke kterým patří též Česká republika. Ta začala poskytovat napadenému státu pomoc již v prvních dnech po ruském útoku a česká podpora se poté výrazně vystupňovala, neboť se do ní ve stále větší míře zapojil i český obranný průmysl. Z hlediska produkce nového vojenského materiálu se Česko řadí mezi vůbec největší dodavatele pro Ukrajinu, jelikož objemy české produkce se mohou srovnávat s tím, co poskytují světové mocnosti. Mezinárodní prestiž České republiky a jejího průmyslu se tím samozřejmě ohromně zvýšila.

Dodávky českého vojenského materiálu na Ukrajinu mají rozmanitou povahu. Na počátku šlo především o dary české vlády, které pocházely z armádních skladů, záhy se však zapojily také soukromé firmy. Ty nejprve rovněž dodávaly skladový materiál, posléze však začaly zvyšovat produkci nových zbraní, munice a dalších výrobků. Některé od nich regulérně kupuje samotná kyjevská vláda, kdežto jiné jsou pořizovány díky finančním příspěvkům od třetích zemí, které chtějí Ukrajině pomáhat, avšak z různých důvodů nemohou dodávat vlastní vojenský materiál, a proto preferují nákupy výrobků z Česka. Na částečně podobném principu je založena rovněž tzv. česká muniční iniciativa, jak se zpravidla označuje pořizování dělostřelecké munice, která pochází z různých zdrojů. Program je financován díky prostředkům od členů NATO a EU, ale hlavní roli v jeho realizaci mají české a slovenské muniční podniky, především ze skupiny CSG nebo firma STV Group, jež se starají o repasování existující dělostřelecké munice a o produkci nové.

V rámci české muniční iniciativy získala Ukrajina do konce roku 2025 přes čtyři miliony kusů dělostřelecké munice, které podstatně přispěly ke snížení původní obrovské převahy, jež na bojišti v tomto směru mělo ruské dělostřelectvo. Proto se také vyskytuje hodnocení, že česká muniční iniciativa představuje možná nejvýznamnější krok na mezinárodní scéně, který Česká republika jako samostatný stát provedla. Kromě toho si určitě zasluhuje zmínku skutečnost, že Česko se v dubnu 2022 stalo vůbec první zemí, která začala napadené Ukrajině posílat těžkou vojenskou techniku, když ze svých armádních skladů poskytlo tanky T-72M1, bojová vozidla pěchoty BVP-1 či samohybné houfnice ShKH vz. 77 DANA ráže 152 mm. Posledně zmíněný dělostřelecký systém se posléze zařadil mezi nejznámější české zbraně na Ukrajině, a to i díky faktu, že nezůstalo jen u houfnic oné základní verze ze studené války, jež Kyjev získal jednak z armádních skladů a jednak od soukromých subjektů.

Šternberská firma Excalibur Army dodala i modernizované houfnice DANA-M2, které se vyznačují mj. novým podvozkem Tatra Force a zdokonaleným systémem řízení palby. Tato verze navíc může pálit i novými granáty DN1CZ s max. dostřelem prodlouženým na 25,5 km. Od roku 2024 pak na Ukrajinu směřují samohybné houfnice zcela nového typu DITA rovněž z produkce Excalibur Army, které se drží základní konfigurace s nízkým podvozkem Tatra a masivní otočnou věží, odlišují se však dálkovým ovládáním zmiňované věže (ve které tedy nemusí být přítomna obsluha), vysokou mírou digitalizace a automatizace nebo hlavní ráže 155 mm, a tudíž mohou střílet municí standardu NATO. Kolové samohybné houfnice všech jmenovaných typů se na Ukrajině každopádně ohromně osvědčily, mj. proto, že jejich kolový podvozek dovoluje rychlé přesuny a rychlou změnu polohy, aby unikly ruské odvetné palbě. Důležitou roli hraje i automatické nabíjení, díky němuž má houfnice DITA i dnes hodně ceněnou schopnost MRSI, tzn. možnost zasáhnout cíl několika granáty současně.

Kromě českých samohybných houfnic se na Ukrajině uplatňují také dělostřelecké raketomety, a sice různá provedení úspěšného kompletu RM-70 ráže 122 mm. Ten se kromě odpalovacího zařízení se 40 trubicemi vyznačuje také prostorem k přepravě dalších 40 raket a mechanickým zařízením pro jejich zasunutí do odpalovacího zařízení. Již nedlouho po ruské agresi obdržela Ukrajina skladové raketomety RM-70 základní podoby ze studené války a potom přibyly další a modernější modifikace. Český obranný průmysl totiž začal pro Ukrajinu dodávat především systémy RM-70 Vampire na nových osmikolových podvozcích Tatra Force, vyvinuté rovněž ve Šternberku, a to včetně verze, která je opatřena novou pancéřovou kabinou řady Puma. Na Ukrajině byl zaznamenán rovněž lehký raketomet BM-21T Striga posazený na čtyřkolovém podvozku Tatra Force. Kyjev získává též rakety kalibru 122 mm různých variant, mezi které se řadí i rakety s max. dostřelem až 40 km, tedy dvojnásobným proti základní verzi ze studené války.

Všechny výše jmenované typy zbraní využívají podvozky Tatra, české firmy Tatra Trucks a Tatra Defence ovšem poskytují také podvozky pro ukrajinské zbraňové systémy. Výčet je třeba začít raketovým kompletem Neptun, který původně vznikl proti lodím. Právě tyto střely se v dubnu 2022 postaraly o potopení ruského křižníku Moskva a již delší dobu se ví, že byly odpáleny ze zařízení na šasi Tatra. V současnosti už existují další verze střely Neptun, které slouží k ničení pozemních cílů. Ukrajina využila podvozek Tatra s pancéřovou kabinou Puma též jako základ pro dělostřelecký raketomet Burevij, což je modernizovaná verze sovětského systému Uragan kalibru 220 mm. Podvozky z Kopřivnice se využívají i pro samohybné houfnice Bohdana ráže 155 mm, které Ukrajina sériově vyrábí ve velkých počtech, a tudíž dnes Bohdana představuje jednu z páteřních zbraní ukrajinského dělostřelectva.

Lze očekávat, že Ukrajinci umístí na šasi Tatra také některé své další zbraňové systémy, např. dělostřelecké raketomety Vilcha kalibru 300 mm nebo protiletadlové raketové komplety. Dále je pravděpodobné, že se automobil Tatra Force perspektivně stane primární těžkou logistickou platformou tamější armády, k čemuž se evidentně směřovalo už před ruskou agresí. Kromě nákladních vozů Tatra Force pro armádu získává Kyjev též např. požární automobily na podvozcích Tatra, a to včetně vozů řady Phoenix. Tento typ není primárně určený pro vojenské využití, přesto se ovšem uplatňuje i na bojišti, protože část samohybných houfnic Bohdana odpovídá právě variantě na šasi Tatra Phoenix s osmi koly. Tato obměna se vyznačuje pancéřovou kabinou ukrajinské výroby, která má kapotu pro ochranu vpředu instalovaného motoru.

Na Ukrajině se významně uplatňuje také vojenská technika na pásových podvozcích, která má více či méně český původ. Lze jmenovat např. tanky T-72EA, jak se označuje nízkonákladová modernizace sovětského tanku T-72, kterou také realizovala Excalibur Army. Vozidlo získalo mj. bloky přídavného dynamického pancéřování DYNA-72 a zlepšily se schopnosti některých senzorů v systému řízení palby. Ukrajina obdržela rovněž některé modifikace platformy BMP, mezi které se řadí mj. vozidla Pbv 501A, jak se označuje provedení bojového vozidla pěchoty BMP-1, které původně zrealizoval český obranný průmysl pro armádu Švédska. Na Ukrajině bylo zaznamenáno také např. průzkumné vozidlo BPzV Svatava. Za zmínku dále stojí fakt, že česká firma STV Group zahájila na Slovensku výrobu nových koreb BMP-1 a že se spekuluje o jejich určení právě pro ukrajinské ozbrojené složky.

Ukrajinské síly rozsáhle užívají také ruční zbraně české výroby. Již krátce po ruské agresi tam Česká republika poslala velké objemy výzbroje ze svých armádních skladů, zvláště samopaly ČZ vz. 61 Škorpion, útočné pušky ČZ vz. 58 či univerzální kulomety ZVI vz. 59 a spolu s nimi množství střeliva. Také v tomto oboru se ale následně zapojily i podniky českého obranného průmyslu, např. Česká zbrojovka Uherský Brod, která začala na Ukrajinu dodávat zejména útočné pušky ČZ BREN 2. Ty se následně zařadily mezi nejoblíbenější typy výzbroje zahraničních dobrovolníků a v roce 2025 se rozběhla i jejich licenční montáž na Ukrajině. Tamní ozbrojené síly používají též další výrobky českých firem, mj. lehké kulomety PZD společnosti DSS nebo těžké odstřelovačské pušky ZVI OP-96/99 Falcon. Velkou popularitu si získaly rovněž jednorázové pancéřovky RPG-75-M, jejichž produkci rozběhla společnost Zeveta Bojkovice a kterých byly Ukrajině dodány již desítky tisíc kusů.

O pokračujícím konfliktu se nezřídka hovoří jako o „válce dronů“, a proto není překvapivé, že se v dodávkách bezpilotních vzdušných prostředků pro Ukrajinu angažuje také český obranný průmysl. Ukrajina se proto začlenila např. mezi provozovatele taktických průzkumných dronů Primoco One 150, které dnes náleží ke komerčně nejúspěšnějším typům této kategorie. Významný je i provoz továrny společnosti U&C UAS u Kolína, která byla postavena jako výrobní závod ukrajinské společnosti DeViRo. Zajišťuje produkci průzkumných strojů řady Stork a nově též dodávky „sebevražedných“ dronů Mace. Své drony posílá na Ukrajinu též pražská společnost LPP, která tam úspěšně odzkoušela „sebevražedné“ stroje MTS osazené systémem autonomní vizuální navigace, který je imunní vůči rušení. V roce 2026 hodlá LPP začít dodávat Ukrajině také obtížně zjistitelné „sebevražedné“ drony Nigtray nebo levné střely s plochou dráhou letu Narwhal, což je první zbraň této kategorie české výroby.

Kyjev získává též např. nafukovací makety vojenské techniky od české společnosti Inflatech a významným dodavatelem pro Ukrajinu je rovněž společnost PBS z Velké Bíteše, která se řadí na světovou špičku v oboru malých proudových motorů. Právě její agregáty se tudíž uplatňují v některých ukrajinských řízených střelách s plochou dráhou letu (např. Paljanycja či Peklo) a společnost PBS zahájila i kooperaci s ukrajinskou firmou Ivčenko-Progress, ze které má vzejít nový, podstatně výkonnější motor pro řízenou střelu s ještě lepšími parametry. Jedná se tedy o další ukázku spolupráce průmyslu obou zemí, což ilustrují také některé výše zmíněné příklady a což se nepochybně bude dále rozvíjet. Lze ostatně zmínit také fakt, že v roce 2025 se začala na Ukrajině vyrábět dělostřelecká munice dle licence skupiny CSG. Pozornost si získal také projekt cvičného a lehkého bojového proudového letounu L-259, na němž se má podílet české Aero Vodochody a ukrajinské podniky.

Ze zajímavých příspěvků českého průmyslu k obraně Ukrajiny proti ruské agresi se dá uvést i mobilní protivzdušný komplet MR-2 Viktor. Ten byl vyvinut v Excalibur Army během krátké doby v roce 2022, a to jako reakce na urgentní potřebu Ukrajinců čelit vzrůstajícímu počtu ruských dronů. Jedná se o celkem jednoduchou, avšak efektivní kombinaci dvou prvků, a sice terénního automobilu Toyota Land Cruiser HZJ79 a střeliště ZPU-2 se dvěma kulomety KPVT ráže 14,5 mm, jež je doplněno nočním zaměřovačem. Jednoduchá povaha tohoto kompletu umožnila rychle zahájit sériovou výrobu a samozřejmě usnadnila i výcvik a nasazení.

V praxi se takto znovu projevila ona příslovečná schopnost Čechů improvizovat, resp. realizovat sice nestandardní, ale funkční řešení. Existuje už dokonce i ideový nástupce typu Viktor, a sice systém Hector opět z dílen šternberské firmy, který již nese kulometnou zbraňovou stanici s dálkovým ovládáním.

Nemá smysl zastírat, že dodávky vojenského materiálu pro bránící se Ukrajinu představují pro český obranný průmysl zdroj obrovských zisků, díky kterým tento sektor nyní zažívá skutečně výjimečný vzestup. Zesílila rovněž jeho prestiž, která se odráží v zájmu dalších zákazníků, na které pochopitelně hodně zapůsobila schopnost českých firem vyvíjet, inovovat, modernizovat a vyrábět, a to často i způsobem, jaký by zbrojní společnosti z většiny ostatních zemí NATO a EU nezvládly. Zde je nutno zdůraznit, že v řadě těchto států byly některé produkční kapacity (mj. pro dodávky dělostřelecké munice) téměř nebo úplně zlikvidovány, takže země jako Česko či Slovensko se v tomto směru těší velké výhodě. Ostatně také proto některé státy preferují spíše finanční podporu, resp. platby za českou produkci vojenského materiálu pro Ukrajinu, protože samy adekvátní schopnost výroby zkrátka nemají.

Zisky z produkce pro Ukrajinu samozřejmě generují obrovské daňové výnosy pro český státní rozpočet, ale tím výčet zdaleka nekončí. Obranný průmysl může díky těmto zakázkám zajistit množství pracovních míst pro různě kvalifikované zaměstnance, také zadává subdodávky pro další české podniky a může investovat do dalšího rozvoje svých schopností. Nasazení českých zbraní na Ukrajině zákonitě znamená též získávání zcela neocenitelných bojových zkušeností, díky nimž pak lze provádět další modernizace existujících zbraní a které se mohou projevovat ve vývoji nových typů techniky. Z toho může následně hodně těžit i Armáda České republiky, protože domácí společnosti jí díky tomu mohou dodávat skutečně prakticky prověřené zbraně. Dodávky vojenského materiálu české výroby tedy nadále představují nejen nesmírně důležitý příspěvek k pokračující obraně Ukrajiny, ale z několika důvodů i vysoce významný příspěvek k prosperitě, bezpečnosti a obranyschopnosti naší země.