Nová cesta ke konstrukci českého obrněného automobilu

 22. 10. 2021      kategorie: Vojenská technika
Přidat na Seznam.cz

Obrněné automobily představují jednu z nejstarších, ale zároveň nejrozšířenějších a typově nejbohatších kategorií obrněné techniky. Po celém světě slouží statisíce obrněných automobilů – a vše naznačuje tomu, že jejich počty se budou čím dál více navyšovat.

Význam obrněných automobilů umocnily i asymetrické konflikty, příznačné pro poslední desetiletí. Právě v těchto konfliktech, charakteristických neexistencí jasné bojové linie, vzrostla úloha obrněných automobilů, schopných provádět nejen průzkum, ale také hlídkování, doprovod konvojů, ostrahu klíčové infrastruktury atd.

Vzhledem k širokému spektru těchto úkolů narostl nejen počet obrněných automobilů, ale také jejich typová a technická různorodost. Obrněné automobily tak představují celou plejádu technicky zcela odlišných typů, od malých, lehkých obrněných automobilů s hmotností 4-6 tun až po těžké typy s hmotností až 20 tun, schopné převážet pěší družstvo a plnící de facto úkoly dřívějších obrněných transportérů. Někdy je proto poněkud obtížné definovat, co to vlastně obrněný automobil je.

V neposlední řadě k popularitě obrněných automobilů přispěla i jejich konstrukční nenáročnost a relativně nízká cena. Proto se do výroby obrněných automobilů pouští celá řada výrobců z různých států – a to včetně České republiky.

Obrněné automobily České republiky

Je pozoruhodné, že v někdejším socialistickém Československu nedošlo ke zkonstruování vlastního klasického obrněného automobilu, a to i přes existenci silného domácího automobilového průmyslu. To ovšem bylo dáno i charakterem tehdejší vojenské doktríny. Funkci obrněných automobilů tak vykonávala známá vozidla OT-65 či BRDM-2. Konflikty devadesátých let, ale i nutnost nasazovat armádu v různých zahraničních misích, ale jasně ukázaly na potřebu obrněných automobilů.

Prvním obrněným automobilem zkonstruovaným na území bývalého Československa se stal obrněný automobil Aligator firmy Kerametal. Jeho vzorem byl evidentně francouzský obrněný automobil VBL. Obrněný automobil Aligator se proto vyznačuje velmi kompaktní konstrukcí. Daní za to je ale omezený vnitřní prostor. Nejde přitom jen o počet sedadel (2+2). Jde spíše o celkový objem, nedávající dostatečný prostor pro práci osádky. I proto obrněný automobil Aligator nedosáhl úspěchu, který byl u něj předpokládán.

Dalším vývojem obrněného automobilu Aligator vznikl obrněný automobil Aligator Master II. U této nové, zcela odlišné verze automobilu Aligator byl použit nový podvozek a bylo posíleno také pancéřování. Došlo i k výraznému zvětšení rozměrů vozidla a hmotnost vyrostla až na 12 000 kg. Díky tomu může obrněný automobil Aligator Master II převážet celkem až 10 osob, takže plní úlohu obrněného transportéru. Obrněný automobil Aligator Master II dosáhl již určitého exportního úspěchu, když menší počet těchto obrněných automobilů byl dodán do Indonésie.

Také český holding CSG před časem představil svůj obrněný automobil Patriot. Automobil Patriot se díky podvozku vozidel Tatra vyznačuje nejen vysokou průchodivostí terénem, ale také velmi dobrou pancéřovou ochranou. Jeho hmotnost v základní verzi činí 11,2 tun. Automobil Patriot představuje zdařilý typ obrněného automobilu. Přesto se tomuto automobilu dosud nepodařilo dosáhnout většího obchodního úspěchu.

Vývojem automobilu Patriot vznikla jeho zdokonalená verze Patriot II. U té došlo k určitému zvětšení rozměrů, bylo posíleno i pancéřování. Díky tomu ale došlo i k navýšení hmotnosti až na 17,5 tun. Díky tomu automobil Patriot II představuje špičkovou konstrukci schopnou se měřit s nejlepšími světovými obrněnými automobily. Zatím omezeného úspěchu dosáhla jen civilní obdoba tohoto obrněného automobilu, typ Triton určený pro hasičské a záchranářské jednotky.

tatra_07Foto: Obrněné vozidlo Patriot II | Martin Šiška / CZ Defence

Obdobný případ představuje automobil Gerlach 4x4 od společnosti Zetor Defence. Obrněný automobil Gerlach 4x4 představuje špičkovou konstrukci vyznačující se vysokou mírou ochrany posádky, skryté ve speciální konstrukci. Je ale příznačné, že ani tento obrněný automobil dosud nedosáhl žádného obchodního úspěchu – a to i přes rozsáhlou reklamní a mediální kampaň.

zetor_02Foto: Zetor Gerlach 4x4 | Jan Zilvar / CZ Defence

Zcela jiným příkladem je automobil VEGA firmy SVOS. Tento obrněný automobil je specifický tím, že jde o automobil typu MRAP, ovšem MRAP druhé generace, představující spíše kategorii MRAV. V případě automobilu VEGA se nepodařilo dosáhnout sériové výroby i vzhledem ke komplikacím s dodávkami podvozků. Přesto je otázkou, zda by tento obrněný automobil mohl být za jiných okolností úspěšnější, když i tato kategorie těžkých obrněných automobilů je poněkud přeplněná, a to i díky přebytkům ozbrojených sil USA po jejich stažení z Iráku a Afghánistánu.

V lecčem životnější je další výrobek formy SVOS, obrněný automobil Perun 4x4. Jeho otevřená verze, určená pro speciální jednotky AČR, sice nakonec neuspěla, zato uzavřená verze, nabízející mnohem lepší pancéřovou ochranu, má stále velmi dobré šance na úspěch. Přesto podle dostupných zpráv nedošlo k žádnému prodeji tohoto obrněného automobilu.

TRAAM - pancéřované sklo na vozidle Perun
Foto: Obrněný automobil Perun 4x4 | SVOS

Mezi české typy obrněných automobilů lze zařadit i obrněný automobil Ajban 440 N. Ten sice vyrábí firma NIMER ze SAE, na jeho vývoji se však také podílela společnost TALOSA a na jeho výrobě se pak podílí i státní podnik VOP CZ.  

Podíváme-li se na výše popsané typy obrněných automobilů, pak vidíme, že jde o automobily velice moderní, zkonstruované v souladu se současnými trendy. Vyznačují se proto poměrně silným pancéřováním, dobrou protiminovou ochranou a celkovou robustností konstrukce. V důsledku toho jsou však tyto obrněné automobily relativně těžké. Jejich hmotnost se vyrovná hmotnosti např. ruských obrněných transportérů řady BTR či prvních verzí obrněných transportérů Mowag Piranha. Takto vysoká hmotnost pak komplikuje jejich nasazení, ale i jejich vzdušný transport. Mnozí uživatelé pak právě z těchto výše uvedených důvodů sáhnou po starších obrněných transportérech, třeba právě po ruském typu BTR-82 (jak naznačuje jeho pokračující výroba).

Nevýhodou těchto velkých, těžkých a silně pancéřovaných obrněných automobilů je i jejich cena. Cena např. zmíněného obrněného automobilu Gerlach 4x4 je sice nižší než u mnoha jiných západních obrněných automobilů, přesto zůstává stále vysoká. A u dalších zmíněných obrněných automobilů je situace podobná.

Je proto otázkou, zda takto koncipované obrněné automobily jsou krokem správným směrem. Je faktem, že podobných konstrukcí je ve světě celá řada, a že takový je dnešní technický trend, vycházející ze zkušeností asymetrických konfliktů. Na druhou stranu právě v tom je problém těchto automobilů. Do jejich výroby se pouští kdejaký stát, a to včetně zemí s omezeným zbrojním průmyslem. Často je to dokonce tak, že zbrojní průmysl se soustředí právě na výrobu takovýchto obrněných automobilů – a to se silnou státní oporou. Potom je ale málo pravděpodobné, že by si armáda daného státu pořídila nějakou zahraniční konstrukci. I proto jsou prodeje takto koncipovaných obrněných automobilů relativně nízké.

Tato nízká prodejnost proto není jen nějakým specifikem českých obrněných automobilů. Naopak, jde o jev pro tuto kategorii typický. Týká se to i obrněných automobilů od výrobců ze západních vyspělých zemí. Např. technicky zdařilý francouzský obrněný automobil Aravis si pořídily jen francouzské ozbrojené síly; nepodařilo se exportovat jediný kus, a to i přes širokou propagaci v bývalých francouzských koloniích. Ač se to na první pohled nemusí zdát, těžké obrněné automobily patří k méně prodávaným a exportovaným typům obrněné techniky. Naopak je charakteristické, že daný obrněný automobil si pořídí jen domácí ozbrojené síly – a k exportu buď vůbec nedojde, anebo jen ve velmi omezeném množství.

A na druhou stranu lze v kategorii obrněných automobilů pozorovat překvapivý jev. Čím dál častěji se prosazují lehké typy obrněných automobilů.

Lehké obrněné automobily 

Na první pohled je vyšší prodejnost lehkých obrněných automobilů v rozporu se zkušenostmi ze současných asymetrických konfliktů, které jasně ukázaly význam pancéřové ochrany, protiminové ochrany atd., v důsledku čehož dochází ke zvyšování hmotnosti obrněných automobilů. Ve skutečnosti má tento jev svou logiku.

Právě v těchto konfliktech se totiž jasně ukázal rostoucí význam různých speciálních, protipovstaleckých a paramilitárních jednotek. Tyto jednotky jsou obvykle nasazovány proti různým povstaleckým, teroristickým jednotkám, které ve velkých počtech používají vozidla technicals, tedy prosté terénní automobily osazené kulomety, lehkými kanony atd. Pokud pak chtějí ozbrojené síly daných států proti takovýmto jednotkám účinně bojovat, potřebují adekvátní výzbroj, do jisté míry obdobnou vozidlům technicals, vyznačující se zejména vysokou pohyblivostí. Právě z výše uvedeného důvodu používají protipovstalecké jednotky klasickou obrněnou techniku (jako jsou obrněné transportéry) jen v omezené míře. Ze stejných důvodů tyto jednotky odmítají i těžké obrněné automobily, jejichž hmotnost dnes vystoupala natolik, že je prakticky shodná s hmotností starších obrněných transportérů. Proto mnohé armády, budující mobilní jednotky vyzbrojené obrněnými automobily, programově hledají spíše lehčí typy. Ty se pak od vozidel technicals liší de facto jen pancéřováním.

V neposlední řadě ve prospěch lehkých obrněných automobilů hraje i jejich konstrukční jednoduchost a nižší cena. Proto si tyto obrněné automobily mohou pořídit i chudší státy, které by si nákup těžších a dražších obrněných automobilů nemohly dovolit. Stejně tak si ale lehké obrněné automobily pořizují i bohaté státy, které se potýkají s asymetrickým protivníkem (např. Saúdská Arábie při svém angažmá v Jemenu). I proto lehké obrněné automobily dnes zažívají jakousi renesanci.

V posledních letech se tak objevila celá řada nových typů lehkých obrněných automobilů. Často jde o vozidla postavená na šasi známých osobních terénních automobilů Toyota Land Cruiser. Tyto automobily jsou oblíbené díky svým jízdním vlastnostem a spolehlivosti, ale zároveň díky své konstrukci umožňují osazení pancéřovanou karosérií. Typickým příkladem může být např. obrněný automobil Cougar známé firmy Streit Group, který je licenčně vyráběný i na Ukrajině. Stejně tak byl na podvozku Toyota Land Cruiser postaven katarský obrněný automobil Storm, súdánský typ SARSAR a další typy.

cougFoto: Obrněný automobil Cougar | Defence Blog

Tyto automobily jsou si velmi podobné, a to nejen tvarově, ale i svými výkony. Na první pohled nepřinášejí nic nového. Právě to je ale jejich největší výhoda. Svým potenciálním uživatelům nabízejí dobré jízdní vlastnosti, konstrukční jednoduchost a spolehlivost – a to při zachování nízké hmotnosti a ceny. Samozřejmě, úroveň pancéřování těchto obrněných automobilů se nemůže rovnat pancéřování těžkých obrněných automobilů, většinou dosahuje jen úrovně Level 2 podle normy STANAG 4569. Velmi dobré prodeje těchto obrněných automobilů však naznačují, že pro celou řadu uživatelů jsou tyto parametry postačující.

Nejde ale jen o obrněné automobily postavené na podvozku automobilů Toyota Land Cruiser. Pozoruhodný je případ ukrajinského obrněného automobilu DOZOR. Tento automobil byl jedním z prvních produktů ukrajinského zbrojního průmyslu. A přestože se obrněný automobil DOZOR setkával i s kritikou, po vypuknutí války na východu Ukrajiny se vedení ukrajinské armády rozhodlo tento automobil pořídit, a to v poměrně velkém množství. Důvodem byla nižší cena, ale také snadnost výroby a tedy vyšší rychlost dodávek oproti těžším typům. I to je faktor, který hraje ve prospěch lehkých obrněných automobilů.

Dozor-B_front-left_viewFoto: Ukrajinský obrněný automobil DOZOR-B | Zinnsoldat / CC BY-SA 4.0

Zajímavým příkladem je obrněný automobil Lacenaire Oncilla, který je mírně upravenou variantou obrněného automobilu DOZOR, vyráběnou licenčně polským zbrojním průmyslem. Tomuto automobilu se totiž podařilo dosáhnout i určitých exportních úspěchů – doposud byl exportován do Senegalu, a zmiňovány jsou i další země. To ukazuje, že zásadní slabinou obrněného automobilu DOZOR byla především nižší úroveň zpracování, a nikoliv jeho koncepce.

V lecčem obdobný je i obrněný automobil Al Shibl 4x4, vyvinutý v Saúdské Arábii domácím zbrojním průmyslem. Také Al Shibl 4x4 představuje jednoduchý, lehký typ obrněného automobilu. Pro bohatou Saúdskou Arábii by přitom nebyl problém koupit si nějaký modernější, těžší, lépe chráněný obrněný automobil. Obrněný automobil Al Shibl 4x4 tak ukazuje, že lehký obrněný automobil není jen řešením pro chudé státy, ale že o ně mohou mít zájem i vyspělé armády.

alFoto: Obrněný automobil Al Shibl 4x4 | Defencetalk

Zajímavým příkladem je známý lehký obrněný automobil LMV italské společnosti Iveco, který je ve významných počtech zařazen i do výzbroje AČR. Automobil LMV představuje poměrně jednoduchou, nenáročnou konstrukci, a díky své hmotnosti cca 8 tun plně patří do kategorie lehkých obrněných automobilů. Obrněný automobil LMV zdánlivě nedosahuje kvalit těžkých obrněných automobilů, nemá jejich odolnost. Přesto je zajímavé porovnat si prodejnost tohoto automobilu, který společnost IVECO chrlí v počtu tisíců kusů (!), a na straně druhé prodejnost výše zmíněných českých, resp. slovenských obrněných automobilů.

iveca_01Foto: Lehké víceúčelové pancéřované vozidlo Iveco LMV | Ministerstvo obrany ČR

Podobných příkladů lehkých obrněných automobilů by se přitom našlo mnohem víc. Tyto automobily nám tak ukazují, že lehké obrněné automobily mají i dnes své pevné místo ve výzbroji světových armád. Jejich slabší pancéřování je pak vnímáno jako přijatelná daň za dosažení nízké hmotnosti. Zkušenosti konfliktů posledních let nám navíc naznačují, že byť jen slabý pancíř je pořád lepší než žádný pancíř, jak je tomu u vozidel technicals.

Velmi příznačné jsou také obchodní, exportní úspěchy těchto automobilů. Ty někdy dosahují až překvapivých hodnot. Nabízí se proto otázka, jestli by nestálo tyto úspěchy napodobit – a to zkonstruováním nového lehkého českého obrněného automobilu.

Jak by měl nový český lehký obrněný automobil vypadat?

Zkušenosti z výše popsaných zahraničních lehkých obrněných automobilů, ale také zmíněných českých, resp. slovenských obrněných automobilů, nám naznačují, jak by hypotetický český lehký obrněný automobil měl vypadat, a jaké by měl mít vlastnosti.

Při konstrukci nového lehkého obrněného automobilu by se měl klást maximální důraz na konstrukční jednoduchost, spolehlivost a nenáročnost. Právě tyto vlastnosti by mohly být největším lákadlem pro potenciálního zákazníka. Bylo by zbytečné snažit se použít nějaká náročnější, sofistikovanější řešení. Zároveň by konstrukční jednoduchost usnadňovala celkový vývoj obrněného automobilu a v neposlední řadě by také snižovala náklady na vývoj.

Nový český obrněný automobil by měl být relativně lehký. Jeho hmotnost by se měla pohybovat kolem 8-9 tun. Jedině díky tomu by daný obrněný automobil mohl dosahovat dobrých jízdních výkonů, byl by schopen se pohybovat i v náročnějším terénu a v neposlední řadě by také bylo možno jej snadno letecky transportovat.

Zároveň by ale tento obrněný automobil měl poskytovat dostatečný vnitřní prostor, aby byl schopen zajistit komfort i pro moderního vojáka, nesoucího větší množství vybavení. Je samozřejmě diskutabilní, pro kolik osob by měl být takovýto automobil určen. Zkušenosti z výše popsaných typů naznačují, že pouze 3-4 členná posádka je pro úkoly obrněného automobilu (průzkum, hlídkování, doprovod konvojů) nepostačující. Stejně tak se však třeba na příkladu obrněného automobilu Aligator Master II a dalších typů ukazuje, že je chybné snažit se dělat z obrněného automobilu obrněný transportér schopný převážet celé pěší družstvo. Jako určitý vhodný technický kompromis se nabízí dosažení schopnosti převážet 7 osob v uspořádání 2+5 či 3+4.

Je zřejmé, že v důsledku těchto do jisté míry protichůdných požadavků by u nového lehkého obrněného automobilu bylo možno použít jen poměrně lehké pancéřování. Jedině tak by bylo možno udržet hmotnost. Na základě výše popsaných zahraničních obrněných automobilů lze konstatovat, že jako postačující se jeví ochrana na úrovni Level 2 podle normy STANAG  4569, zajišťující ochranu proti palbě běžných ručních zbraní.

I u kategorie lehkých obrněných automobilů se jako nutnost jeví i jejich osazení výzbrojí. Bylo by ale chybné snažit se osadit hypotetický nový obrněný automobil nějakou těžkou (a drahou) bezosádkovou věží. Jako mnohem vhodnější se jeví použití nějaké jednoduché osádkové věže, osazené běžným či velkorážovým kulometem, případně užití nějaké levné bezosádkové věže. Takové věže jsou v českém prostředí k dispozici v podobě známých věžích ZSRD-07 a ZSRD-08, osazených např. na vozidlech Iveco LMV. Tyto zbraňové stanice jsou dostatečně výkonné, a přitom jsou relativně levné.

Klíčovou otázkou je samozřejmě použití vhodného podvozku. Jednou z možností je použití podvozku vozidel Toyota Land Cruiser – po vzoru automobilů Cougar a dalších typů. Takovéto řešení by mělo samozřejmě celou řadu výhod. Výhodou je především to, že jde o řešení již ověřené a mezi uživateli oblíbené. Takovéto řešení by navíc konstrukci a vývoj obrněného automobilu usnadňovalo a urychlovalo. Ve prospěch tohoto řešení hovoří i fakt, že společnost Toyota je velice otevřená a vstřícná k takovýmto řešením. Navázání spolupráce by tak bylo bezproblémové.

Zde lze navíc připomenout, že obdobná konstrukce již v ČR existuje, a to typy LC J79 a LC 76 firmy SVOS Přelouč, postavené na bázi vozidel Toyota. Automobily LC J79 a LC 76 ovšem nejsou plnohodnotnými obrněnými automobily, jde pouze o zodolněné automobily (i na tom je vidět, že je poněkud obtížné definovat obrněný automobil). Přesto by se zřejmě tyto automobily mohly stát jakýmsi výchozím bodem pro zkonstruování nového, plnohodnotného lehkého obrněného automobilu.

Další zajímavou možností je postavit nový obrněný automobil na bázi podvozků vozidel Toyota Hilux – i to by bylo technicky možné. Lze připomenout, že v nedávném tendru si AČR vybrala typ Hilux coby nástupce starých UAZů. AČR má navíc zájem nakoupit i obrněné automobily. Je zřejmé, že nový lehký obrněný automobil na bázi automobilu Hilux by pro AČR představoval dobré řešení, přinášející unifikaci, zjednodušení logistiky atd.

Existují samozřejmě i další možnosti, další podvozky. Autor uvedl příklady, které on sám pokládá za nejjednodušší a tedy i nejrealističtější.

Nejde navíc jen o AČR. V současné době armády prakticky všech zemí provozují lehké obrněné automobily, a díky různým asymetrickým konfliktům plánují navýšení svých početních stavů. Mnohé armády zase provozují starší typy obrněných automobilů, které bude potřeba v dohledné době nahradit. Lze proto předpokládat, že poptávka po obrněných automobilech – a to včetně lehkých, méně náročných typů – i nadále poroste.

Jedná se tedy o velice dynamický trh s poptávkou čítající až desetitisíce kusů. Samozřejmě, o tento trh bude usilovat celá řada hráčů. Přesto je patrné, že i nový český typ by měl šanci na úspěch, a mohl by se stát významným exportním artiklem. I proto by stálo za úvahu této možnosti využít.

 Autor: David Khol