Nedávné i současné konflikty ve světě, jako byly boje v Náhorním Karabachu a zejména probíhající ruská invaze na Ukrajině, přinesly výrazné změny na bojišti. Rozšířené užívání poměrně levných bezpilotních prostředků určených k průzkumu či nesoucích munici, zaznamenalo úspěch nejen na samotném bitevním poli, ale taktéž na internetu. Množství videí, ve kterých jsou pěchota, neobrněné nebo slabě obrněné prostředky, ale také BVP a hlavní bojové tanky, ničeny sebevražednými a „bombardovacími“ bezpilotními prostředky, vyvolaly údiv i vášnivé debaty o tom, že právě drony jsou příslovečným umíráčkem manévrového boje a obrněné techniky, jakou jsou tanky. Jedná se však o zkreslenou realitu způsobenou zmíněným množstvím videí obou bojujících stran.

Bezpilotní prostředky na scéně

Současný „boom“ dronů je nepopiratelný a stejně tak i efekt, který na bojišti tyto prostředky mají. V roli průzkumu drony navádějí dělostřelectvo, odhalují soustředění sil soupeře, zájmové body i pohyby sil. Jako komparativně levná munice přesného zásahu pak mají na svědomí podstatné procento ztrát jak personálu, tak techniky. Množství videí, kde FPV (first person view) drony zasahují i tu nejtěžší obrněnou techniku, logicky přineslo nejen otázky, ale i přímo závěry, že doba tanků (opět) skončila a s nimi i koncepce manévrového boje za užití nejen tanků, ale i BVP a OT. Zároveň však obě strany ukrajinského konfliktu hlavní bojové tanky i BVP nadále užívají a pořizují nové.

Proč? V první řadě je třeba říci, že tank „neumírá“ poprvé. Konec tohoto bojového systému byl již predikován mnohokrát – po obou světových válkách, s příchodem ručních protitankových zbraní, bitevních letounů a vrtulníků nebo protitankových řízených střel. Pokaždé se však hodnota, kterou tank (a v širším rámci mechanizované síly pro manévrový boj) má, ukázala jako dostatečně silná, aby se technologickým i operačně-taktickým vývojem podařilo tento systém a celou jeho koncepci na bojišti udržet. A vzhledem k vývoji situace ve světě je velmi pravděpodobné, že to tak bude i tentokrát.

Rezignace na manévrový boj by totiž v tom lepším případě znamenala, že dojde ke zdlouhavému opotřebovávacímu boji v zákopech a aglomeracích, které vysávají materiální i lidské zdroje nejen útočníka, ale i obránce a zároveň mají velký dopad na vůli společnosti bojovat (to platí zejména pro Západ, který není na vysoké ztráty zvyklý). Nepřítel, který by schopně využil manévrových sil a dalších prostředků k prolomení linií a následnému postupu, by byl téměř nezastavitelný, jelikož manévrový boj neznamená jen útok, ale také manévrovou obranu, což je způsobilost, která se bez obrněných prostředků s vysokou mobilitou a údernou silou provádí těžko.

Efekt meče a štítu opět na scéně

Drony jsou obrovskou hrozbou, to je bez debat, ale stejně tak je hrozbou vzdušná nadvláda soupeře, minová pole, komplety PTŘS, špatné informace či neprozkoumaný terén. Vše uvedené v důsledku vede k vysokým ztrátám nebo selhání dosažení operačních cílů. Všechny tyto hrozby se však dají minimalizovat za užití technologií a samotných postupů a taktik. Každopádně rapidní vývoj dronů, který vedl k užití optického vlákna či rozvoji umělé inteligence (AI), odstartoval obrovskou snahu k hledání a výrobě efektivní obrany proti nim. Kamufláže snižující stopu v termovizi, sofistikované klamné cíle, rozvoj prostředků elektronického boje, detekce dronů, ale i jejich eliminace kinetickými prostředky – to vše jde nyní ruku v ruce s rozvojem dronů a platí tak zde takzvaný efekt meče a štítu. Kromě zbraňových stanic s AI, či dronů schopných zasahovat i malé vzdušné cíle, dochází také k velmi rychlému vývoji v oblasti DEW (Directed Energy Weapons), které představují zcela nové možnosti v boji proti malým bezpilotním prostředkům. Spolu s přelomovými technologiemi však zároveň zažívají renesanci i systémy a řešení, které by ještě několik let nazpět byly považovány za zastaralé či nevhodné. Takovým příkladem mohou být prostředky kanónové PVO, ruční brokovnice, ale i primitivní pletivo, které nyní pomáhá chránit techniku, obranné pozice i zásobovací cesty.

Úprava a adaptace, nikoliv konec

Manévrový boj při adekvátní aplikaci v rámci multidoménových operací umožňuje udržet či získat na bojišti iniciativu, a stejně tak snižuje ztráty, jelikož brání vzniku dlouhé poziční opotřebovávací války, která by například pro zemi, jakou je Česká republika, byla zdrcující. Samozřejmě, že vždy nelze zabránit vzniku stabilní fronty, která se změní v poziční boj, ovšem právě mechanizované síly s využitím dalších prostředků mohou díky manévru tento stav zvrátit, proto jsou pro tyto účely i nadále potřeba nejen BVP a OT, ale i hlavní bojové tanky, které svou palebnou silou a ochranou, představují pro nepřítele těžký oříšek, na který musí reagovat (sám začít manévrovat). Otázkou tedy není, zdali mají být mechanizované síly nahrazeny, ale jak tyto síly adaptovat na nově vzniklé hrozby.

Nové a staré, pospolu

Drony sice mění bojiště, ovšem jeho základní principy zůstávají. Například PTŘS vyvinuté proti obrněné technice jsou dnes standardně integrovány do většiny moderních, ale i nemalé části starších konstrukcí BVP. Není těžké si tak představit, že stejný osud čeká i drony (a již se tak děje). Mechanizované svazky budou disponovat vlastními průzkumnými, zásobovacími, ochrannými a údernými bezpilotními prostředky (vzdušnými i pozemními), které budou fungovat jako „force multiplier“ pro již tak schopné sestavy s vysokou bojovou hodnotou. Při adaptaci taktik a efektivní kooperaci s dalšími druhy sil a typy výzbroje tak mohou tyto svazky představovat i nadále klíčovou součást vedení války, bez které se nebude možné vyhnout statickým „mlýnkům na maso“.

Tato vývojová etapa mechanizovaných sil si bude vyžadovat progresivní myšlení, zapojení akademické obce i soukromého sektoru a konstantní testování a ladění principem „pokus-omyl“ v realistických výcvikových scénářích, kde bude kladen důraz na fakt, že případný neúspěch v rámci cvičení následně povede k celkovému zdokonalení efektivity mechanizovaných sil na moderním bojišti. BVP a hlavní bojové tanky se tak do důchodu určitě nechystají.