Atrium CEVRO Univerzity, soustředěné tváře a témata, ze kterých mrazí, ale o kterých je nutné mluvit s chladnou hlavou. Na něco přes hodinu se prostory pražské CEVRO Univerzity proměnily v malou, avšak o to významnější pevnost Severoatlantické aliance. Pod hlavičkou Prague Center for Transatlantic Relations (PCTR) se zde uskutečnila klíčová bezpečnostní debata s názvem „Defending Our Future: Addressing NATO's Security Challenges“. O tom, jak čelit současným hrozbám, diskutovaly ty nejpovolanější vojenské špičky.

Tváří v tvář současné geopolitické realitě nebylo v zaplněném sále místo pro diplomatické kličky a prázdné fráze. Role moderátora a hybatele diskuze se přímo na své domácí akademické půdě ujal prorektor CEVRO pro zahraniční vztahy a diplomat Tomáš Pojar, který celou akci otevřel a předal slovo hlavním hostům večera.

Na pódiu vedle něj usedli muži, kteří mají obranu našeho civilizačního prostoru v každodenním popisu práce. Širší alianční velení reprezentoval vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě (SACEUR), americký generál Alexus G. Grynkewich. Český pohled na věc, připravenost armády a nutnost radikální modernizace pak hájil náčelník Generálního štábu Armády ČR, armádní generál Karel Řehka.

Globální hrozba a ukrajinský mikrokosmos

Generál Grynkewich hned v úvodu zdůraznil, že na evropskou bezpečnost už nelze nahlížet izolovaně. „Vždy je užitečné trochu poodstoupit od dění na evropském kontinentu a podívat se na globální obrázek. Zásadním faktorem je dnes to, že tu máme několik aktérů, kteří spolupracují na základě společného zájmu jdoucího přímo proti všemu, v co věříme. Mluvím tu především o Číně a Rusku, ke kterým se přidávají Severní Korea a Írán,“ varoval americký velitel a připomněl masivní tempo čínského zbrojení, kterému Západ musí čelit.

Dění na východní frontě je podle něj přímým důsledkem této spolupráce diktatur. „Ukrajina je vlastně takovým mikrokosmem, kde se spolupráce našich protivníků jasně ukazuje. Ruský útok je z velké části dotován čínskými financemi, využívají se severokorejští vojáci a vybavení. A jakými drony útočí Rusko? Drony Šáhed, jejichž technologie pochází z Íránu. Přímo tam vidíme chaos, který dokážou rozpoutat,“ vypočítával generál.

Zdůraznil také, že bez ohledu na to, jak válka dopadne, ruská hrozba nezmizí. „Až válka skončí, ruská armáda se přesune někam jinam, s největší pravděpodobností k hranicím NATO. Jejich ekonomika je na válečné noze, což jim umožní rychle přezbrojit. Máme před sebou časové okno, ve kterém musíme jednat,“ dodal Grynkewich.

Na jeho slova navázal armádní generál Karel Řehka, a to s tradiční přímostí, která je pro něj typická. „Jsem upřímně přesvědčen, na základě všeho, co vidím, že Rusko je na trajektorii směřující k válce s námi. Je to realita,“ pronesl do ztichlého sálu náčelník generálního štábu.

Řehka upozornil na zásadní posun v globální politice, kdy Spojené státy musí svou pozornost stále více dělit mezi Evropu a Indo-Pacifik. „Není to o Donaldu Trumpovi, ani o jedné konkrétní administrativě. Je to zkrátka geopolitická realita. My Evropané musíme převzít otěže a stát se zodpovědnými za svou vlastní konvenční obranu,“ apeloval na přítomné. „Spojené státy už nám nemohou poskytovat všechno tak, jak jsme byli zvyklí.“

V této souvislosti se netajil zklamáním z tuzemského přístupu. „To, co mě skutečně frustruje, je nedostatek pocitu naléhavosti tady u nás v České republice. Země ležící východněji od nás tento pocit naléhavosti mají a projevují ho činy, nejen slovy, jak to děláme my,“ nebral si servítky Řehka a jedním dechem dodal směrem k obranným rozpočtům: „Dvě procenta HDP stačit nebudou, to je realita. Musíme vydávat na obranu více peněz, abychom získali skutečné schopnosti, a musíme rozhýbat náš obranný průmysl.“

V další části debaty moderátor Tomáš Pojar nadnesl provokativní otázku: „Neztrácí NATO jakožto čistě obranná aliance výhodu tím, že neinvestuje primárně do ofenzivních úderných schopností?“

Generál Grynkewich to odmítl s tím, že strategicky obranný postoj neznamená absenci tvrdých úderných kapacit. „Základním záměrem našich regionálních plánů je odepřít Rusku schopnost napadnout naše území. K tomu jsou naprosto nezbytné takzvané multidoménové schopnosti. Například pořízení letounů F-35, pro které se rozhodla i vaše země, přesně tuto transformaci umožňuje,“ vysvětlil americký velitel. Upozornil také, že Aliance napříč členskými státy nyní intenzivně debatuje o schopnostech přesných úderů dlouhého dosahu (deep precision strikes), které by v případě konfliktu dokázaly ochromit ruskou logistiku dříve, než by vůbec dorazila na frontu.

Karel Řehka se k roli strojů páté generace rázně připojil. Odmítl, že by se jednalo čistě o zbraň určenou k plošnému napadení cizího území, ale zdůraznil jejich klíčovou roli pro proniknutí vyspělou protivzdušnou obranou nepřítele. „Základním principem obrany je ofenzivní duch,“ podotkl Řehka ke smyslu nákupu letounů F-35.

Lekce z Ukrajiny: Labutí píseň tanků se nekoná a vojáci se učí

Diskuze se logicky stočila i k největším vojenským překvapením a lekcím z probíhající války na Ukrajině. Grynkewiche podle jeho slov nejvíce udivila ukrajinská schopnost bleskové inovace přímo na bojišti. „Vyzdvihl bych rychlost, s jakou se dokážou přizpůsobit a inovovat,“ uvedl generál a poukázal na těsné vazby mezi vojáky v zákopech a inženýry zbrojních firem.

Řehka potvrdil, že dnešní bojiště je kvůli senzorům naprosto transparentní, ale přidal i jedno tvrdé ponaučení pro západní armády. „Opotřebovávací válka není sprosté slovo. Je to realita bojiště,“ zdůraznil. „V minulých letech jsme měli tendenci hledat sofistikovaná a chytrá řešení pro asymetrické scénáře typu Afghánistán a zapomněli jsme na to, že kromě kvality záleží i na kvantitě.“

Na přímý dotaz z publika, zda masivní nástup všudypřítomných dronů neznamená pomyslnou „labutí píseň“ pro tradiční tanky a těžké dělostřelectvo, však oba generálové kroutili hlavou. „Dokud žijeme na zemi, musíte mít něco, co dokáže vstoupit na území a udržet ho. A nic to nedokáže tak jako obrněná formace,“ vysvětlil americký velitel Grynkewich. Generál Řehka se k němu přidal s varováním před unáhleným rušením těžké techniky. „Jakmile ty schopnosti jednou zrušíte, je nesmírně těžké je vybudovat znovu,“ dodal.

Z publika zazněla i poznámka k aliančním cvičením, kde drony podle některých hlášení doslova drtí tradiční jednotky. Grynkewich však upozornil, že zjednodušené zprávy neříkají celou pravdu. „Na začátku týdne to na cvičišti tak možná vypadá, ale do konce týdne se naše prapory vždy poučí, přizpůsobí a začnou drony překonávat,“ vysvětlil americký generál s tím, že právě v tom tkví největší síla Aliance. „Naši vojáci jsou svobodně myslící lidé. Pod tlakem se rychle učí a dokážou převzít iniciativu. To armády jiných států prostě neumí,“ zdůraznil obrovskou výhodu západního vojenského myšlení.

Strategický přesah dodal závěru debaty diplomat a bývalý velvyslanec Michael Žantovský. Ten ve svém dotazu z publika navázal na teze o defenzivním charakteru Aliance a poukázal na úskalí pouhého „odstrašování“. Varoval, že pokud se cíl NATO omezí jen na zastavení ruského útoku a ukázání nepříteli, že nemůže vyhrát, vystavujeme se riziku fatálního opakování dějin. „Pokud na nás zaútočí a my je jen zastavíme, pak se prostě stáhnou, přeskupí své síly a za pár let na nás zaútočí znovu. Tohle je historický evropský problém,“ připomněl Žantovský a přítomným generálům položil naprosto klíčovou otázku: „Nemělo by být naším skutečným cílem zajistit, aby prohráli?“ Nabídl tak ostrý pohled na samotnou podstatu evropské bezpečnosti a přístupu k případnému agresorovi.

300 tisíc vojáků a nová „česká superschopnost“

Z pléna následně zazněly i skeptičtější hlasy, které v kontextu dění na Blízkém východě narážely na údajnou nerozhodnost Spojených států. Tazatel z publika vyjádřil obavu, zda bude mít Aliance v kritické chvíli dostatečnou sílu „na spoušti“, pokud Rusko skutečně zaútočí na Evropu.

Generál Grynkewich tyto obavy odmítl. Podle něj je americké odstrašení podloženo reálnou a drtivou silou. Při dotazu na nový alianční model, který počítá s 300 tisíci vojáky ve vysoké pohotovosti, americký velitel zdůraznil rostoucí roli evropských spojenců. „Evropské státy už nyní pokrývají naprostou většinu těchto požadavků. Spojené státy poskytují především unikátní schopnosti, jako jsou například těžké bombardéry. Podíl Evropy na zajištění rychlých sil se ale bude dále zvyšovat,“ poodhalil realitu.

Silným tématem se stala propast mezi nutností rychlých inovací a těžkopádnou státní byrokracií. Generál Řehka neskrýval frustraci z toho, že česká armáda v nasazování moderních technologií postupuje příliš pomalu. „Zkoušíme nové věci, spolupracujeme se startupy, ale nejsme dostatečně rychlí. Důvodem je, že se nezměnily podmínky, ve kterých pracujeme. Nákupní procesy se neposunuly,“ posteskl si.

Americký velitel na to zareagoval pozitivním vzkazem a upozornil na obrovskou průmyslovou a inženýrskou tradici České republiky. „Máte neuvěřitelnou technickou základnu, excelentní technické vzdělávání a špičkové inženýry. Pokud dokážete tuto výhodu naplno využít, může to být zbrusu nová ‚česká superschopnost‘, kterou přinesete do celé Aliance,“ vysekl Grynkewich poklonu českým hostitelům. Jedním dechem však on i generál Řehka ostře varovali před evropským protekcionismem, který spolupráci průmyslu brzdí. „Chci vidět silný transatlantický trh bez umělých bariér. Na protekcionismus dnes zkrátka nemáme luxus,“ shodli se.

Evropská armáda jako záloha? Naprostá a drahá duplicita

Do debaty se zapojila i zástupkyně Ministerstva zahraničních věcí ČR s dotazem, zda by Evropská unie neměla budovat vlastní struktury vojenského velení jako jakousi „pojistku“ pro případ krizí, které nedosahují prahu článku 5, nebo pro situace, kdy by bylo NATO blokováno.

Oba generálové myšlenku separátní evropské armádní struktury rezolutně odmítli. Podle Grynkewiche má NATO za sebou více než sedmdesát let budování robustní infrastruktury a velení, na které se lze spolehnout naprosto ve všech fázích případné krize. „Budovat separátní velení EU by bylo extrémně drahé a naprosto duplicitní vůči tomu, co už máme v Alianci. Evropská unie přináší obrovskou hodnotu v podobě peněz, legislativy a celostátního přístupu, nikoliv ale v řízení špičkových vojenských operací,“ upozornil americký generál.

Karel Řehka se k jeho skepsi bez váhání přidal. Přestože EU hraje podle něj naprosto kritickou roli ve vojenské mobilitě, podpoře obranného průmyslu a legislativě, vojenské struktury by dublovat neměla. „Snažit se duplikovat to, co už máme v NATO, je naprosto k ničemu. Nemáme dost zdrojů na to, abychom dělali věci dvakrát pro NATO i pro Evropskou unii,“ smetl Řehka myšlenku ze stolu.

Rusko nás už testuje. A reálný účet za obranu? Až 3,7 procenta HDP

Když padl dotaz na to, zda Rusko po skončení války na Ukrajině otestuje pevnost samotného NATO, americký generál publikum vyvedl z omylu: „Testují nás už dnes. Vidíme obrovské množství hybridních útoků a informačních operací napříč kontinentem,“ varoval Grynkewich. Nejlepší prevencí je podle něj opět jen demonstrace síly. „Historie je plná lídrů, kteří se zdráhali mluvit před svými lidmi o hrozbách, jejich národy se nepřipravily a nakonec byly zničeny. Tomu se musíme vyhnout,“ dodal.

Americký velitel následně odkryl i tvrdá data, pokud jde o financování. Dvouprocentní závazek vůči NATO totiž stačit nebude. „Když jsme analyticky spočítali, kolik bude reálně stát vybudování schopností nutných k úspěšnému odstrašení, vyšlo nám číslo mezi 3,5 až 3,7 procenta HDP,“ uvedl jasně Grynkewich. Karel Řehka mu dal okamžitě za pravdu: „Je to čistá matematika. Ty počty zkrátka sedí.“

Debata se v samotném závěru dotkla i politického směřování USA. Hrozí podle řečníků stahování amerických vojáků z Evropy na žádost Washingtonu, nebo snad samotných Evropanů? „Neslyšel jsem o jediné evropské zemi, která by chtěla méně amerických vojáků na svém území. Naopak, zdá se, že všichni jich chtějí víc,“ vyvracel obavy Grynkewich s úsměvem. Zároveň apeloval na to, aby se rozlišovalo mezi fyzickým rozmístěním jednotek (posture), které je drahé a může v čase kolísat, a absolutně nezpochybnitelným americkým spojeneckým závazkem (commitment) ukotveným v plánech NATO.

To podpořil i generál Řehka svými zkušenostmi ze zákulisních jednání. Upozornil navíc, že strategická komunikace Aliance a její nečitelnost pro protivníka je mnohdy důležitější, než přesunutí jedné konkrétní brigády. „Americká přítomnost v Evropě není jen naším zájmem, je to i bytostný zájem samotných Spojených států,“ dodal sebevědomě Řehka. S tím však souvisí i důrazná zpráva, která z USA zní: „Slyšíme to od nich jasně. Náš závazek k článku 5 platí. Ale řada spojenců nebuduje vlastní obranyschopnost. Říkají nám velmi otevřeně: NATO je pro nás důležitější než kdy dřív, ale nemůžeme na vás už dál čekat. Musíte převzít odpovědnost.“

Loučení s náčelníkem generálního štábu

Když po těchto silných slovech moderátor Tomáš Pojar diskuzi oficiálně ukončil, přinesl samotný závěr večera nečekaně emotivní a osobní moment. K mikrofonu se postavil předseda PCTR Alexandr Vondra, aby prorektorovi Pojarovi i oběma generálům poděkoval. Jeho slova ale směřovala především ke Karlu Řehkovi, pro kterého šlo s největší pravděpodobností o poslední vystoupení na půdě CEVRO institutu v jeho současné funkci.

„Udělal jste obrovskou službu pro české ozbrojené síly. Udělal jste obrovskou službu pro tuto zemi a udělal jste obrovskou službu pro NATO. Zůstane to navždy v našich srdcích. Děkujeme vám mnohokrát,“ vysekl Vondra odcházejícímu náčelníkovi generálního štábu hlubokou a upřímnou poklonu.

Tato slova okamžitě zvedla publikum ze židlí. Bouřlivý potlesk vestoje, který se sálem rozléhal, byl jen formálním zakončením panelové diskuze. Byla to demonstrace uznání a respektu za odvedenou práci v těch nejsložitějších letech od konce studené války. Debata na CEVRO Univerzitě splnila svůj účel naprosto beze zbytku – jasně ukázala, že o naší bezpečnosti, chybějícím pocitu naléhavosti i reálných cílech obrany už nesmíme jen potichu diskutovat za zavřenými dveřmi, ale musíme začít jednat.

Zdroj: CEVRO ARENA