Program nové stíhačky 6. generace tří národů GCAP zvažuje možnosti bezpilotního provozu

 22. 06. 2025      kategorie: Události

Projekt tří států Global Combat Air Programme (GCAP) pro vývoj příštího stíhacího letounu šesté generace vstupuje do další fáze. Italsko-britsko-japonský program dostal název Edgewing a teď zvažuje možnosti bezpilotního provozu s řízením na dálku. Italský letecký výrobce Leonardo nevylučuje potenciální přestavbu stávajících cvičných letounů M-345 a M-346 nebo zapojení dalších zahraničních partnerů, jako třeba tureckého výrobce dronů Baykar. Ředitel italské společnosti Roberto Cingolani zároveň zdůraznil, že rok 2035 jako vytyčený termín pro uvedení nové stíhačky do provozu je stále platný a závazný.

Foto: Vizualizace projektu stíhacího letounu 6. generace Global Combat Air Programme (GCAP) | BAE Systems
Foto: Vizualizace projektu stíhacího letounu 6. generace Global Combat Air Programme (GCAP) | BAE Systems

Společnosti po celém světě zapojující se do výroby stíhacích letounů šesté generace, tedy nejmodernějších vyvíjených strojů svého druhu, mají kromě snahy o co nejlépe vyzbrojené stíhačky společné i to, že ve svých projektech počítají s nějakou formou bezpilotního řízení na dálku. Výjimkou není ani projekt Itálie, Spojeného království a Japonska s názvem Global Combat Air Programme (GCAP). Ten vznikl v roce 2022 s cílem nahradit letouny Eurofighter Typhoon sloužící přes 20 let v britském a italském letectvu a podobně dlouho nasazené stíhačky Mitsubishi F-2 v japonských řadách.

Nyní GCAP oznamuje další fázi vývoje, která se zaměřuje právě na úvahy ohledně výroby alternativního typu letounu řízeného na dálku, nebo autonomně operujícího v tandemu s pilotovaným letounem. „Upřímně řečeno, máme stále varianty 345 a 346. Mohli bychom je upravit tak, aby byly bezpilotní,“ řekl podle serveru Defense News Roberto Cingolani, ředitel italského obranného giganta Leonardo s odkazem na dva jejich existující typy cvičných proudových letounů. „Existují však i velké drony vyráběné společností Baykar, které by se daly upravit. V tom případě máte bezpilotní letoun, který musíte přeměnit na skutečné letadlo. My ale začínáme se skutečným letadlem, které přeměníme na bezpilotní,“ pokračoval Cingolani v další možné úvaze o postupu, kdy by italská firma na této části projektu pracovala s tureckým výrobcem dronů.

Leonardo a Baykar, jehož bezpilotní letouny Bayraktar TB2 sehrály zásadní roli při ukrajinské obraně proti ruské invazi, podepsaly letos s projektem GCAP nesouvisející dohodu o spolupráci právě ve vývoji nových dronů. Obě společnosti odhadují, že akvizice dronů, v současnosti velmi skloňované i kvůli ruské agresi, dosáhnou v příštích letech hodnoty až 100 miliard dolarů. Úvahy GCAP ale směřují k samostatnému stroji, který by byl stejně schopný, jako plnohodnotný stíhací letoun s pilotem. V tomto ohledu Italové zmínili novější turecký Bayraktar Kızılelma, který se podle nich nejvíc blíží společné představě.

Program se i v příštích letech bude zaměřovat na vývoj hlavního stroje, partnerské země ale mají volnou ruku v prozkoumávání možností bezpilotního provozu. Pokud by tak vlády schválily zapojení i dalších partnerů, mohlo by dojít k využití tureckých dronových technologií. A nejde jen o Turecko, ale potenciálně také Saúdskou Arábii, která by projektu poskytla další podstatnou část nutných financí. Cingolani na konferenci k novinkám ohledně třístranného projektu během pařížského aerosalonu dál potvrzoval dřívější uváděné informace o letounu – včetně zamýšlených gigantických rozměrů. Rozpětí křídel má dosáhnout 40 metrů. Pro představu; v současnosti nejmodernější americké letouny F-35 a F-22 mají rozpětí podle konfigurace maximálně lehce přes 13 metrů. Program BAE Systems, Leonardo a Japan Aircraft Industrial Enhancement Co. Ltd. bude ve světě operovat pod názvem Edgewing, což v budoucnu může být i název samotného letounu.

„Jsme připraveni dodržet plán, ale vývoj je složitý,“ sdělil pak šéf firmy Leonardo v souvislosti s realizací projektu do roku 2035 tak, jak si Itálie, Británie a Japonsko vytyčily na začátku. Termín je podle něj závazný, i tak bude pro jeho splnění ale zapotřebí vynaložit „veškeré úsilí, abychom ho splnili“. GCAP původně vznikl jako snaha mít vlastní evropsko-japonskou stíhačku, jejíž provoz, distribuce, vylepšování i opravy by si země řídily samy bez nutnosti dohledu a schválení třetích stran, v současnosti zejména s ohledem na pořizování nových F-35 ze Spojených států.

Podobně spolupracují i Francie, Německo a Španělsko, byť zatím samostatně. Jeden z partnerů projektu s názvem Future Combat Air System (FCAS) Airbus se už ale vyjádřil ve smyslu možného spojení s GCAP, nebo alespoň spolupráce. Přesto jsou někteří z účastníků Global Combat Air Programme skeptičtí ohledně splnění cílů do roku 2035, podle agentury Reuters zejména Japonci. I proto teď zvažují další objednávky amerických F-35 nad rámec těch už zakoupených, aby vykryly případný výpadek po vyřazení zbytku současné stárnoucí letky.

Zdroj: Defense News, Reuters, Leonardo, Defence Industry Europe

 Autor: Oliver Jahn

Spolupracujeme sCZ- LEXCZ - AOBP