V prostředí rostoucího rizika sabotáží, diverzních operací a hybridních útoků na kritickou infrastrukturu zahájilo Krajské vojenské velitelství Brno ve spolupráci s Masarykovou univerzitou testování pokročilého systému pro řízení náhodného chování strážních patrol. Technologie, vycházející z principů teorie her, má zvýšit odolnost ostrahy vůči dlouhodobému sledování a přípravě útoků, které dnes provázejí konflikty typu války na Ukrajině i bezpečnostní situaci v Evropě.

Spolupráce Krajského vojenského velitelství Brno a Masarykovy univerzity už dávno není jen o podepsaných memorandech. V praxi dnes znamená testování chytrých algoritmů, které mají zcela změnit způsob, jakým se střeží kritická infrastruktura v Česku, i mimo něj. „Spolupráce je momentálně ve dvou úrovních. Na základě memoranda mezi Masarykovou univerzitou a Ministerstvem obrany jsme podepsali realizační dohodu,“ říká ředitel KVV Brno plk. Alois Matýzka. Podle něj má dohoda nejen vědecký, ale i praktický rozměr: „Týká se jak oblasti vědy a výzkumu, tak podpory studentů, kteří vstoupí do aktivní zálohy. Chceme, aby jim bylo vycházeno vstříc při cvičeních a aby jim byla uznána praxe nebo přiděleny kredity, pokud se jejich práce bude týkat bezpečnosti.“

Výrazným společným projektem je vývoj systému, který mění logiku hlídkování. Podle doc. RNDr. Vojtěcha Řeháka, Ph.D., proděkana Fakulty informatiky MU, vychází tradiční model patrolování ze zásadní slabiny. „Klasický přístup je, že patrola dostane okruh, po kterém chodí pořád dokola. Z pohledu útočníka je to ideální, když vidí, že patrola právě prošla, ví, že má dvacet třicet minut na to, aby dělal, co potřebuje,“ vysvětluje. Jednoduchá změna nestačí. „Když se to nechá na člověku, přirozeně sklouzne k tomu, že si nastaví nějaké pravidlo. A to je zase pozorovatelné,“ dodává. Řešení přichází z matematiky a teorie her: „My počítáme pravděpodobnosti tak, aby to z pohledu útočníka bylo co nejméně výhodné. Počítáme to dokonce na model nejsilnějšího možného útočníka – takového, který zná i naše pravděpodobnosti. A přesto je systém pořád robustní.“

Tato teorie už dávno není jen na papíře. První velké nasazení proběhlo při cvičení v Hodoníně. „Vyvíjíme tyto pravděpodobnostní systémy už deset až dvanáct let. Publikovali jsme výsledky na prestižních konferencích, ale pak jsme si řekli: pojďme to vyzkoušet v praxi,“ říká doc. Řehák. „Potkali jsme se s panem plukovníkem Matýzkou a nasadili jsme systém přímo během cvičení,“ doplňuje Řehák. Reakce vojáků byla podle něj překvapivě pozitivní: „Oni sami říkali: tady je citlivější bod, sem jsme se pořád vraceli. Nepřipadalo jim to hloupé – naopak pochopili, že právě tam má smysl se vracet častěji.“ Plk. Matýzka potvrzuje praktický význam těchto testů: „My máme odpovědnost za střežení objektů kritické infrastruktury. Ten systém testujeme právě na tomto typu objektů, ne na klasických vojenských základnách.“

Na vývoji se podílel i tým prof. RNDr. Antonína Kučery, Ph.D., který dodává projektu mezinárodní rozměr. „Získali jsme tříletý grant od U.S. Army Research Office. Díky tomu jsme posunuli technologii do podoby, která je prakticky aplikovatelná,“ vysvětluje profesor Kučera. „Na základě toho jsme připravili konkrétní scénář pro hlídání elektrárny v Hodoníně, kde se vše reálně vyzkoušelo.“ Hlavní přínos? Nepředvídatelnost. „Strategie jsou náhodností. Voják nikdy neví dopředu, kam půjde dál – rozhodnutí padá až v daném bodě,“ dodává Kučera.

Systém neplánuje pevnou trasu, ale pracuje s pravděpodobnostmi. „On nepočítá trajektorii, ale tabulku: když přijdeš na tuto křižovatku, s pravděpodobností 0,2 jdi sem, s pravděpodobností 0,8 jdi jinam. To už za vojáka rozhodne zařízení,“ popisuje Kučera. Výpočet strategie je náročný, ale nasazení rychlé. „Pro scénář, který jsme měli v Hodoníně, trval výpočet řádově minuty,“ potvrzuje. Výhodou je i odolnost: „Zařízení může být plně autonomní. Funguje i v momentu, kdy se přeruší spojení nebo není energie,“ dodává Kučera.

Zatím je hlavním partnerem armáda. „Momentálně je naše nejužší spolupráce s armádou. Implementujeme to podle jejich požadavků,“ říká Řehák. Potenciál je ale mnohem širší: „Patrolování se děje všude. Elektrárny, pošta, měkké cíle, soukromé firmy. Ten problém je de facto stejný,“ doplňuje. Plk. Matýzka k tomu dodává, že to přesně zapadá do současného bezpečnostního prostředí: „Reagujeme na zkušenosti z války na Ukrajině i z dalších konfliktů, kde dochází k sabotážím a útokům na kritickou infrastrukturu.“

Autoři systému zdůrazňují, že nejde o autonomní „bojové AI“. „Ten systém je podpora rozhodování velitele. Není koncipován tak, že by dělal sám autonomní rozhodnutí. Rozhodovat musí vždycky velitel,“ uzavírá prof. Kučera. Systém tedy není náhradou člověka, ale nástrojem, který má lidské rozhodování posílit. A jak ukazují první testy, také výrazně ztížit práci každému, kdo by chtěl české kritické infrastruktuře ublížit.