Vyčkávající munice v rámci AČR

 16. 03. 2021      kategorie: Vojenská technika
Přidat na Seznam.cz

Na podzim minulého roku obletěly svět záběry, ze kterých na první pohled mrazilo. Záběry z bezpilotního prostředku ukazovaly jiný bezpilotní prostředek, který letí proti cíli a následně vybouchne. V průběhu války o oblast Náhorního Karabachu došlo k nasazení tzv. vyčkávající munice, která je známá spíše pod označením sebevražedný nebo kamikaze dron. Jaké jsou perspektivy nasazení těchto zbraňových systémů v AČR a existuje proti nim účinná obrana?

kamikadze_TITFoto: V průběhu války o oblast Náhorního Karabachu došlo k nasazení tzv. vyčkávající munice, která je známá spíše pod označením sebevražedný nebo kamikaze dron. (ilustrační foto) | AeroVironment / CC BY-NC-ND

Jak již bylo řečeno, vyčkávající munice se proslavila zejména v konfliktu o Náhorní Karabach, kde došlo k jejímu extenzivnímu nasazení. Nejedná se však o převratný zbraňový systém. Lidové označení sebevražedný nebo kamikaze dron je trefné – dron, ovládaný lidským operátorem, může být naveden na konkrétní cíl. Druhou možností je vyčkávání v zájmové oblasti (odtud vyčkávající munice) a vyhledávání vhodného cíle. Hlavní výhodou takového zbraňového systému je poměr cena/výkon. Oproti nasazení pilotovaného letounu je cena takového prostředku minimální a výkon je srovnatelný s výkonem pilotovaného letounu nebo bezpilotního prostředku jako je např. MQ-9 Reaper. Oproti němu se však u vyčkávající munice musí počítat s tím, že při bojovém nasazení dojde k jeho zničení.

Vyčkávající munici jako zbraňový systém proslavily hlavně izraelské firmy, jejichž produkty byly použity právě ve válce o Náhorní Karabach. Izraelské zbrojovky vyvíjí široké spektrum vyčkávající munice od malých (SPIKE Firefly), přes střední (Harpy a Harop) až po velké (Green Dragon). Odpalovací zařízení může být namontováno na nákladních automobilech, na lehkých terénních vozidlech nebo může být nesen konkrétním vojákem.

Se zajímavým řešením přišly americké společnosti. Těm se povedlo integrovat vyčkávající munici společně s průzkumným dronem na platformu Stryker 8x8. Velitelům jednotek vybavených takovými vozidly je tak umožněn průzkum zájmové oblasti a její „vyčištění“ ještě před tím, než jednotka do dané oblasti dorazí. Jak vyčkávající munice, tak průzkumný dron jsou odpalovány přímo z vozidla Stryker a průzkumný dron je schopen se vrátit k vozidlu. 

Ani další zbrojní velmoc, Rusko nezaostává ve vývoji tohoto druhu zbraňového systému. Jedna ze společností koncernu Kalašnikov vyvíjí a testuje systém, který je schopen nést 3 kg výbušniny. Podle posledních informací byl tento systém úspěšně otestován v Sýrii. Výrobce uvádí, že systém prakticky nevydává žádné zvuky a je schopen vydržet ve vzduchu až 30 minut. 

Ačkoliv by se na základě zkušeností z konfliktu o Náhorní Karabach mohlo zdát, že v případě vyčkávající munice jde o revoluční a ve své podstatě neporazitelný zbraňový systém, není tomu tak. Hlavním problémem arménských ozbrojených sil v konfliktu byla absence integrované protivzdušné obrany složené z více vrstev. Arménie také zpočátku postrádala prostředky elektronického boje, což umožnilo tureckým dronům volně navádět vyčkávající munici na arménské cíle. Ideální obrana proti vyčkávající munici by se tedy měla skládat z integrace prostředků protivzdušné obrany (nejen střely země-vzduch, ale také výkonné lasery) ve více vrstvách a extenzivního nasazení prostředků elektronického boje. 

V českém případě lze počítat s akvizicí zahraniční technologie, která by však mohla být doplněna o v ČR vyvinutou termobarickou hlavici. Právě záměr vlastního vývoje hlavice pro vyčkávající munici potvrdil na konci roku tehdejší ředitel Vojenského technického ústavu, Jiří Protiva.  Otázkou zůstává, jaké konkrétní druhy vyčkávající munice by mohly být do AČR zavedeny. Níže uvádím možné varianty.

V rámci dělostřelectva AČR by mohlo dojít k integraci větších druhů vyčkávající munice, jako jsou výše zmíněné typy Green Dragon nebo Harop. Vyčkávající munice může vhodně doplnit současné a budoucí hlavňové dělostřelectvo. Otázkou je integrace s raketomety (pokud budou zavedeny). Vyčkávající munice by mohla sloužit jako „dočišťovací“ prostředek po útoku raketometů. Zároveň by vyčkávající munice, vzhledem k její vyčkávací funkci, mohla být využita jako průzkumný prostředek pro zhodnocení účinků dělostřelecké palby (hlavňové i raketometné).

V rámci mechanizované brigády a brigády rychlého nasazení lze také uvažovat o zavedení menších druhů vyčkávající munice a jejich integrace na vozidla Pandur, Iveco a budoucí pásová bojová vozidla pěchoty. V rámci brigády rychlého nasazení a vozidel Pandur by se mohlo jednat o podobnou formu integrace jako u výše zmíněného vozidla Stryker.

Třetím příkladem je malá, přenosná vyčkávající munice, která může najít využití u speciálních a výsadkových jednotek. Ty se během svých akcí mohou dostat do situace, kdy budou potřebovat větší palebnou sílu a nebude možné přivolat leteckou podporu. Právě v takovém případě by byla vyčkávající munice ideálním řešením.

Vyčkávající munice jasně prokázala, že může být na dnešním bojišti užitečným zbraňovým systémem. Ať už se bude jednat o kategorii větších sebevražedných dronů, které lze využít proti opevněným nebo obrněným cílům nebo půjde o lehkou kategorii jako je izraelský SPIKE Firefly využitelný pro speciální jednotky, měly by všechny tyto zbraňové systémy v AČR uplatnění. Vyčkávající munice by také mohla v případě AČR posloužit k tomu, že by se nemusely nadále nasazovat v rámci zahraničních misí velké kontingenty a těžké zbraně a nasazovaly by se specializované malé jednotky s velkou palebnou silou.  Armáda by však neměla řešit pouze případné využití vyčkávající munice, ale také obranu proti ní, jelikož se dá očekávat proliferace tohoto druhu zbraní mezi nestátní aktéry a teroristické skupiny, což bude vážná hrozba pro AČR i spojenecké síly.

 Autor: Jan Feryna