Od 1. března stojí brigádní generál Miroslav Hofírek ve funkci zástupce velitele Pozemních sil Armády České republiky. Právě pozemní síly vstupují do období, v němž se stále výrazněji propojují nároky na připravenost, modernizaci, kvalitní výcvik i schopnost reagovat na proměňující se bezpečnostní prostředí. V následujícím rozhovoru generál Hofírek hovoří o svých prvních dojmech z nového působiště, o rozdílech mezi prostředím speciálních sil a konvenčního vojska i o tom, co bude v následujících letech rozhodovat o síle pozemního vojska. Otevřeně popisuje význam výcviku, kvality personálu, modernizace i schopnosti obstát v podmínkách současných a budoucích konfliktů.

Od 1. března jste nastoupil do funkce zástupce velitele pozemních sil. Jaké jsou vaše první dojmy z nové pozice a z prostředí Velitelství Pozemních sil?

Je potřeba říct otevřeně, že jde zatím o první dojmy, které se budou s časem zpřesňovat. Přesto už dnes vnímám velitelství Pozemních sil jako velmi profesionální prostředí, které má jasné vedení a silnou osobnost velitele v čele. Zároveň cítím otevřenost ke změnám a skutečnou chuť posouvat schopnosti dál. Vedle toho si plně uvědomuji rozsah výzev – lidských, materiálních i procesních – v jejichž rámci pozemní síly každý den plní své úkoly.

Po dlouhé kariéře u speciálních sil přicházíte do prostředí velkého konvenčního vojska. V čem podle vás spočívá hlavní rozdíl mezi těmito světy?

Hlavní rozdíl vnímám především v měřítku. Pozemní síly jsou rozsáhlá organizace, která nutně potřebuje vysokou míru standardizace procesů a kvalitní plánování. Zavádění změn zde trvá déle a má větší setrvačnost, což je přirozené. Zároveň ale pozemní síly hrají v rámci Armády České republiky klíčovou roli v odstrašení a obraně státu. To klade vysoké nároky na udržitelnost schopností, logistické zabezpečení a dlouhodobou připravenost.

S jakými hlavními prioritami do nové funkce přicházíte?

Mým úkolem je podporovat velitele pozemních sil v systematickém zvyšování jejich připravenosti na současné i budoucí konflikty. Připravenost chápu komplexně – zahrnuje oblast personální, materiální, výcvikovou i schopnost realizovat operační plány. Pozemní síly v těchto oblastech nesou zásadní odpovědnost nebo na nich významně participují. Pokud mám vyzdvihnout jednu prioritu, pak je to výcvik a vzdělávání personálu.

Vaše dosavadní kariéra je úzce spojena se speciálními silami. Jaké zkušenosti z tohoto prostředí mohou být přínosem pro celé pozemní síly?

Přicházím z jiného druhu sil, umístěného na strategickém stupni velení, což mi dává možnost nabídnout jinou perspektivu. Speciální síly jsou dlouhodobě orientované na kvalitu personálu, systematické vzdělávání, výcvik a péči o vojáky. Inspirací proto může být sběr a vyhodnocování poznatků, techniky zvyšování výkonnosti personálu, uplatňování disciplinované iniciativy a zvládnutí základních bojových dovedností.

Speciální síly jsou známé důrazem na iniciativu a adaptabilitu. Jak lze tyto principy uplatnit i v širším prostředí pozemního vojska?

Iniciativa, přizpůsobivost a schopnost rozhodovat v nejistotě nejsou výsadou speciálních sil, ale požadavkem na každého velitele. Klíčem je na úkol/účel orientované velení, tzv. Mission Command, které se musí stát přirozenou součástí kultury organizace. To ale nevzniká samo od sebe. Vyžaduje to cílený výcvik, vzdělávání a každodenní praxi, protože celý koncept stojí na důvěře, sdíleném situačním povědomí a disciplinované iniciativě. Zároveň je nutné vědět, že v krizových situacích, časové tísni, u nezkušeného a neorganického celku je někdy nezbytné uplatnit i jiné styly, např. direktivní.

Které zkušenosti z operačního nasazení vás jako velitele nejvíce formovaly?

Především jsem si opakovaně ověřil, že výsledky dělají týmy, nikoli jednotlivci, a že bez důvěry mezi lidmi nelze dlouhodobě uspět. Velký význam má také jednoduchost a srozumitelnost rozkazů a víra v proveditelnost úkolu. A v neposlední řadě nutnost rozhodovat rychle, často s neúplnými informacemi, kdy velitel volí spíše mezi lepším a horším než mezi dobrým a špatným řešením. V takových chvílích je úkolem velitele obstát a nepodlehnout strachu ani poraženectví.

Jak se změněné bezpečnostní prostředí v Evropě promítá do role Pozemních sil Armády České republiky?

Jsme svědky návratu důrazu na kolektivní obranu a konflikty vysoké intenzity. Zároveň se ukazuje, že války nerozhodují jen lidé a technologie, ale i schopnost dlouhodobé udržitelnosti. Bez pozemních sil nelze ovládat terén a tím ani efektivně bránit teritorium. Současně platí, že jejich manévr je dnes více než dříve podmíněn dominancí v dalších doménách – vzdušné, informační, kybernetické či elektromagnetické. To klade vysoké nároky na schopnost fungovat v prostředí multidoménových operací. Pozemní síly navíc hrají klíčovou roli v odstrašení, a jejich schopnosti proto musí být reálné a přesvědčivé.

Jaké hlavní úkoly a výzvy čekají pozemní síly v následujících letech?

Půjde zejména o optimalizaci struktury pozemních sil tak, aby lépe odpovídala národním i aliančním obranným plánům. Dále o úspěšné zvládnutí modernizace techniky a digitalizace systému velení a řízení. Velkou výzvou zůstává nábor, udržení a rozvoj personálu a schopnost efektivně pracovat s moderními technologiemi v podmínkách multidoménových operací, včetně logistiky. To vše při zachování soustavné připravenosti k realizaci obranných plánů.

Jak důležitá je podle vás spolupráce se spojenci v rámci NATO?

Spolupráce v rámci NATO je zásadním pilířem naší bezpečnosti. Odpovědné členství v alianci nám umožňuje vést obranné i krizové operace s výrazně většími schopnostmi, než bychom dokázali samostatně. Interoperabilita ale není samozřejmost – musí se cvičit. Nejde jen o techniku, ale především o lidský faktor, společné postupy a důvěru. Společné operace a projekty zároveň umožňují větší záběr, urychlují rozvoj schopností a umožňují efektivnější využití zdrojů.

Armáda v současnosti prochází rozsáhlou modernizací. Jaké dopady podle vás tato modernizace přinese právě pozemním silám?

Modernizace přinese pozemním silám zásadní kvalitativní posun. Nejde jen o novou techniku, ale o celkové zvýšení bojové hodnoty jednotek, jejich manévru, letality a schopnosti přežití na moderním bojišti. Významně se zlepší ochrana vojáků a jejich integrace do digitalizovaného bojiště.

Zároveň je nutné si uvědomit, že modernizace klade nové nároky na výcvik, velení a způsob myšlení. Pokud nezměníme přístup a nepřizpůsobíme výcvik, potenciál nové techniky plně nevyužijeme. Modernizace proto musí jít ruku v ruce se změnou kultury, způsobu vedení boje a přípravy.

Jaké schopnosti budou podle vás v budoucnu pro pozemní vojsko klíčové?

Klíčová bude schopnost působit v multidoménovém prostředí. Dále schopnost vytvářet, udržovat a sdílet situační povědomí napříč stupni velení i se spojenci. Neméně důležitá je dlouhodobá udržitelnost schopností a odolnost jednotek i velení vůči ztrátám, tlaku a nejistotě.

Jak byste jednou větou popsal hlavní charakter dnešních konfliktů a roli pozemních armád v nich?

Dnešní konflikty jsou komplexní, dlouhodobé, s rychlými inovačními cykly, fluidní napříč spektrem intenzity konfliktu, propojují vojenské i nevojenské nástroje, přičemž pozemní síly v nich zůstávají rozhodujícím prvkem při obraně teritoria.

Co je podle vás pro sílu armády nejdůležitější – technologie, výcvik, nebo lidé?

Lidé. Bez kvalitních lidí nefunguje technologie a výcvik ztrácí smysl. Technologie rozšiřuje možnosti, ale smysl, úsudek a odpovědnost přinášejí lidé. Právě oni tvoří páteř systému a jsou zárukou jeho budoucnosti.

Co bude rozhodujícím faktorem úspěchu na bojišti budoucnosti?

Rozhodující bude kvalitní personál, schopnost rychle se učit a přizpůsobovat, dále odolnost vůči ztrátám, tlaku a chaosu. Stejně důležitá bude koordinace operací napříč doménami a schopnost působit i v kognitivní rovině konfliktu, tedy ovlivňovat vnímání reality a rozhodování protivníka.

Jaký styl velení je vám osobně nejbližší a co považujete za nejdůležitější vlastnost dobrého velitele?

Každý den se snažím být lepším velitelem, bojuji se svými negativy. Je mi blízký participativní styl velení, který podporuje motivaci, odpovědnost a iniciativu lidí. Za nejdůležitější vlastnosti velitele považuji pokoru, schopnost naslouchat, dávat zpětnou vazbu a odvahu rozhodovat i v nejednoznačných situacích.

Co byste chtěl vzkázat vojákům pozemních sil?

Chtěl bych jim především poděkovat za jejich službu a profesionalitu. Úspěch pozemních sil stojí na jejich každodenní poctivé práci. Vnímám jejich úspěchy i problémy a mým cílem je podporovat jejich výcvik, rozvoj a vytváření co nejlepších podmínek pro službu.