Rozhovor s nově jmenovaným vrchním praporčíkem Armády České republiky št. prap. Michalem Guralem přináší pohled do zákulisí jedné z nejdůležitějších poddůstojnických funkcí v ozbrojených silách. Vrchní praporčík AČR je totiž pomyslným mostem mezi velením a praporčickým sborem, zajišťuje komunikaci, motivaci i profesní rozvoj vojáků. V rozhovoru jsme se mimo jiné ptali, jak Gural navazuje na svého předchůdce Petera Smika, jaké výzvy vnímá v oblasti vzdělávání, výcviku a péče o vojáky, či jakou vlastní agendu a nové impulzy chce do funkce vrchního praporčíka AČR přinést.

Co pro vás znamená jmenování do funkce vrchního praporčíka Armády České republiky? Jak využijete v této funkci dosavadní zkušenosti v armádě?

Asi je to taková okřídlená fráze, ale určitě mohu říct, že je to dosažení mého profesního vrcholu v AČR. Samozřejmě ruku v ruce s tímto je potřeba zmínit i obrovskou míru zodpovědnosti, flexibility, empatie a důvěry. Zkušenosti jsou velkou součástí něčeho, co nás všechny formuje a definuje. Teď bych mohl pustit nějaké zkazky starých zbrojnošů, třeba jak jsem začínal v Janovicích nad Úhlavou a jakou formou mě předávali své zkušenosti starší kolegové, ale to by bylo na hodně dlouho. Určitě však jde říct, že i tyto zkušenosti se budu snažit využívat při každodenní komunikaci, formování mého názoru a snaze vytvářet most mezi těmi nejvyššími místy směrem dolů ke „stříbrnému sboru“.

Navazujete na bývalého vrchního praporčíka AČR Petera Smika. V čem chcete pokračovat v podobném duchu jako váš předchůdce a jakou vlastní agendu si přinášíte?

Můj předchůdce, št. prap. Peter Smik (Smiky), rozjel mnoho věcí, a to s vervou sobě vlastní, za což mu patří velký dík. Těch projektů je mnoho a nechci zde vyjmenovávat všechny, ale mohu zmínit jeden, který slučuje vše, na co můžeme být jako vojáci a vojákyně velmi hrdí. Je to projekt dárcovství kostní dřeně. Je to projekt, který vnímám osobně, protože se týká jednoho z nás. Máme takzvaně v našem DNA se jeden za druhého postavit a navzájem si pomoci. Myslím, že je to velká message i pro veřejnost, máme šanci vyburcovat i jiné, aby se k nám přidali a pomohli. Armáda je tady pro lidi, ale je také postavena z lidí. Dnes už víme, že jsme našemu kolegovi, který potřeboval transplantaci kostní dřeně, našli vhodného dárce. Pro nás to však není jednorázová akce, budeme dárcovství dřeně dále podporovat. Armáda je také silná v tom, že je schopna fungovat dlouhodobě, má výdrž.

Ohledně vlastní agendy, na kterou se ptáte, bych rád zmínil, že neexistuje agenda, která by byla nějakým způsobem „má“. Vždy je potřeba spolupracovat s mnoha dalšími subjekty, tak aby výsledkem bylo něco, co není „Gural made“, ale je produktem týmů napříč AČR. Z tohoto balíku bych mohl zmínit například vzdělávání poddůstojnického a praporčického sboru, neboť kvalitně vzdělaný, vysoce motivovaný a svou prací spokojený personál je to co naši armádu může zásadně odlišovat od některých jiných. A nyní bych mohl jmenovat celý obrovský balík všeho co by na dosažení tohoto cíle bylo potřeba od vidličky v jídelně, přes kvalitní učebně-výcviková a vzdělávací střediska, po Wi-Fi na ubytovně 21. století.

Další agendou, na které bych rád spolupracoval, je důstojný odchod vojáků a vojákyň do zálohy. Velmi často se stává, že nám armádu opouští vojáci/vojákyně po 20, 30 letech služby, a to rozloučení není vůbec adekvátní tomu, co pro společnost vykonali. Tím absolutně nechci říct, že nejsou útvary, posádky a jednotky, které mají svou tradici poděkování a rozloučení se svými příslušníky.

Jak je důležitá pro armádu komunikace štábních praporčíků jednotlivých útvarů?

Extrémně důležitá, a to vertikálně i horizontálně, zkrátka se všemi.

Kde vidíte největší výzvy v oblasti práce s poddůstojnickým a praporčickým sborem?

No asi odpovím trochu jinak a to tak, že jako větší výzvu vidím vytvoření podmínek pro poddůstojnický a praporčický sbor, odpovídající dnešní době a prostředí.

Plánujete vnést do role vrchního praporčíka AČR nějaké změny nebo inovace? Inspirujete se u aliančních kolegů?

Ne, žádné změny, které by měnily podstatu fungování této pozice, neplánuji. Mám rád kontinuitu, a to především u projektů. Co fakt nemusím, jsou otočky o 180 stupňů. Pozice vrchního praporčíka armády se vyvíjí od dob, kdy ji zastával a vydupal z ničeho Luděk Kolesa. – díky Luďku – až po dnešní dobu. Pozice vrchního praporčíka AČR se vyvíjí stejně jako pozice všech vrchních praporčíků a vedoucích praporčíků. Inspirace a zamyšlení se, zda by nešlo něco udělat lépe, je vždy na místě, ale troufám si tvrdit, že úroveň našich vedoucích a vrchních praporčíků je dnes na velmi vysoké úrovni, a to i ve smyslu struktury a ukotvení těchto pozic. Za to patří obrovské poděkování celému stříbrnému sboru, neboť je to hlavně jejich zásluha.

Při předávání funkce vrchního praporčíka AČR se mimo jiné zmínila důležitost péče o zraněné vojáky. Budete tento směr dále rozvíjet a jak?

Zrovna toto je oblast, ve které se hodně angažoval Smiky, sakra hodně tomu obětoval, a to na úkor osobního života a rodiny. Určitě mohu říct, že v tomto směru chci na svého předchůdce navázat a pokračovat v jeho úsilí.
Jaké jsou podle vás klíčové předpoklady pro kvalitního vojenského profesionála na úrovni praporčíků?
Je to hodně velké penzum oblastí, které lze považovat za klíčové. Mohu jmenovat například odbornou připravenost, schopnost mentorovat, osobnostní a morální kvality, morální integritu, disciplínu, odolnost, autoritu, komunikační schopnosti, umění motivovat, schopnost být proaktivní, loajalitu, respektování individuality a prosazování kolektivu. Je toho opravdu hodně a všechny uvedené oblasti lze považovat za klíčové.

Jak hodnotíte aktuální úroveň vzdělávání a výcviku poddůstojnického a praporčického sboru?

Samotná úroveň vzdělání a výcviku poddůstojnického a praporčického sboru v AČR je na dobré úrovni. To, kam budeme muset zaměřit svou pozornost, je oblast výstavby a modernizace infrastruktury, trenažérové technologie, výcvikové prostory, studijní prostory. V neposlední řadě se také budeme muset zaměřit na to, jaké požadavky máme na dané hodnosti a vojenské odbornosti, co se týče karierního růstu.

Jak chcete podporovat morálku, motivaci a profesní rozvoj vojáků v této kategorii, resp. jak vnímáte roli vrchního praporčíka AČR jako prostředníka mezi velením a praporčickým sborem?

Dovolím si spojit obě otázky, neboť vidím podporu morálky i v tom, že jste právě tím prostředníkem mezi sbory. No a k tomu abyste byl tím, kdo se snaží tlumočit, vysvětlovat, objasňovat i věci z nejvyšších pater, musíte komunikovat, a to cestou vrchních praporčíků a vrchních specialistů, a to hlavně přímo na útvarech a jednotkách.

Jaký význam má podle vás jednotná identita a hrdost příslušníků praporčického sboru?

Sounáležitost, vědět kam patřím, je pro každého důležité. Pro vojáky je to otázka principu. Hrdost na svou příslušnost k sboru nebo jednotce je prostě ten vyšší princip, na který jsme dali slib.

Máte v plánu nějaké konkrétní kroky k lepší spolupráci s aktivní zálohou (AZ) nebo s novými rekruty?

Co se týče AZ tak určitě budu pokračovat v setkáních s vedoucími a vrchními praporčíky AZ, mimochodem tato setkání mají vždy velkou podporu náčelníka generálního štábu. Má předchozí působnost byla na Velitelství teritoriálních sil, proto se budu i z tohoto důvodu zajímat o praktický výcvik AZ ve smyslu získávání schopností v návaznosti na koncepci a využití AZ. Rád bych zde také zmínil setkávání s bývalými vojáky, kteří byli zranění při službě naší vlasti. To je také projekt mého předchůdce a myslím, že velmi důležitý. Armáda s pamětí, tradicí, historickým ukotvením a uctíváním svých hrdinů, které si připomíná, je armádou, která má pevný základ a morální kvalitu.