Přibližně rok po podpisu kontraktu převzalo Norsko svůj první obojživelný mostní a přívozový systém M3 od společnosti General Dynamics European Land Systems (GDELS). Slavnostní předání proběhlo v závodě Kaiserslautern a představuje významný milník v modernizaci norských ženijních jednotek. Norsko se zároveň stalo šestým členským státem NATO a třetí zemí v rámci severské obranné spolupráce NORDEFCO, která tento systém zařadila do výzbroje. Na první pohled může jít o další akvizici ženijní techniky. Ve skutečnosti však norské rozhodnutí odráží širší trend, který lze pozorovat napříč NATO. Válka na Ukrajině znovu připomněla klíčový význam vojenské mobility a schopnosti rychle překonávat vodní překážky. Zachování tempa operací, podpora manévru těžkých jednotek i zabezpečení logistických tras jsou dnes opět jednou z hlavních priorit aliančních armád.

NATO investuje do schopností překonávání vodních překážek

Systém M3 je považován za jeden z nejvýkonnějších prostředků pro překonávání vodních překážek. Podle odborných zdrojů jde o nejrychlejší alianční systém svého druhu, který umožňuje vytváření plovoucích mostů i přívozových sestav během několika minut. M3 je samohybný obojživelný prostředek konfigurace 4×4 schopný samostatného pohybu na souši i na vodě. Jednotlivá vozidla lze podle potřeby spojovat do mostních nebo přívozových sestav bez použití těžké podpůrné techniky. Systém dosahuje rychlosti až 80 km/h na komunikacích a jeho nosnost činí až MLC 85 pro pásová vozidla a přibližně MLC 130 pro vozidla kolová. To umožňuje přepravu nejtěžších bojových prostředků NATO včetně tanků Leopard 2 a M1 Abrams. Schopnosti systému byly opakovaně prokázány v praxi. Během cvičení Dragon 24 vytvořili němečtí a britští ženisté pomocí vozidel M3 plovoucí most přes řeku Vislu o délce přibližně 350 metrů, který umožnil přesun rozsáhlého uskupení aliančních jednotek. 

Norsko není jedinou zemí, která této oblasti věnuje zvýšenou pozornost. Význam schopností typu „wide wet gap crossing“, tedy překonávání širokých vodních překážek, potvrzuje také společný německo-britský program nové generace mostních systémů M3 EVO. Jeho zavádění je plánováno od roku 2029 a představuje další důkaz, že alianční armády považují mobilitu za jednu z klíčových schopností budoucího bojiště. Další významnou předností systému je interoperabilita. Prostřednictvím speciálních adaptérů lze M3 propojit také s mostními systémy SRB, FSB a IRB, které využívají například německé nebo americké ozbrojené síly. To umožňuje vytvářet rozsáhlá mnohonárodní ženijní uskupení a zvyšuje flexibilitu aliančních operací. 

Jaké poučení z toho plyne pro Českou republiku?

Norská akvizice automaticky neznamená, že by Armáda ČR měla pořizovat stejný systém. Přesto otevírá legitimní odbornou debatu o budoucnosti českých schopností překonávání vodních překážek. Území České republiky protíná hustá síť významných vodních toků včetně Labe, Vltavy, Moravy nebo Dyje. V případě ozbrojeného konfliktu, sabotáží nebo rozsáhlého poškození infrastruktury by právě mostní objekty pravděpodobně patřily mezi kritické body dopravní sítě.

Současně Armáda ČR pokračuje ve výstavbě těžké brigády, jejíž bojová hodnota bude záviset nejen na kvalitě výzbroje, ale také na schopnosti rychlého přesunu těžké techniky v národním i aliančním prostoru. Z tohoto pohledu nabývají moderní ženijní a mostní prostředky na významu. V krátkodobém horizontu se jako realistická cesta jeví především intenzivnější zapojení českých ženijních jednotek do aliančních cvičení zaměřených na překonávání vodních překážek. Logickým partnerem by bylo zejména Německo, které systém M3 dlouhodobě provozuje a představuje nejbližšího uživatele této technologie ve střední Evropě. Taková spolupráce by umožnila získání zkušeností s nejmodernějšími postupy bez nutnosti okamžitých investic do nového systému.

Přesah mimo vojenské operace

Potenciální přínos moderních mostních systémů nemusí být omezen pouze na vojenské operace. V případě rozsáhlých povodní nebo kolapsu dopravní infrastruktury by obdobné prostředky mohly teoreticky přispět k rychlému obnovení dopravního spojení, evakuaci obyvatel nebo zásobování postižených oblastí. Tento aspekt však představuje analytickou úvahu nad možným využitím technologie a není součástí norského programu jako takového. 

Dodání prvního systému M3 do Norska potvrzuje, že NATO vrací do popředí schopnosti, které byly po skončení studené války často opomíjeny. Mobilita, ženijní podpora a rychlé překonávání vodních překážek se opět stávají jedním z klíčových předpokladů úspěšných pozemních operací. Pro Českou republiku není norská akvizice návodem k okamžitému nákupu stejného systému. Je však impulsem k zamyšlení nad tím, zda současné schopnosti Armády ČR budou v dlouhodobém horizontu odpovídat rostoucím požadavkům NATO na vojenskou mobilitu a podporu těžkých sil. A právě tato otázka je z vojenského hlediska možná nejzajímavějším odkazem norského rozhodnutí.