Nová americká protiteroristická strategie pro rok 2026 představuje jeden z nejvýraznějších posunů v oblasti bezpečnostní politiky Spojených států od období po útocích z 11. září 2001. Dokument United States Counterterrorism Strategy 2026 není pouze technickým plánem boje proti terorismu, ale současně politickým manifestem, bezpečnostní doktrínou a pokusem nově definovat samotný význam protiterorismu v podmínkách současného geopolitického prostředí.

Strategie je postavena na koncepci „America First“, důrazu na státní suverenitu, ochranu hranic, projekci síly a obnovení amerického odstrašení. Dokument je výrazně personalizovaný kolem prezidenta Donalda Trumpa a velmi ostře kontrastuje současný přístup s politikou předchozí administrativy. Už prezidentská předmluva ukazuje, že text není psán neutrálním technokratickým jazykem, ale jako ideově vyhraněný dokument, který má současně mobilizační i strategickou funkci.

Zásadní změnou oproti předchozím americkým protiteroristickým strategiím je skutečnost, že těžiště hrozeb již netvoří pouze klasické islamistické organizace typu al-Káida nebo ISIS. Nová strategie rozšiřuje pojem terorismu o drogové kartely, transnacionální gangy, některé domácí extremistické skupiny, státní proxy aktéry a dokonce i fentanyl a jeho distribuční řetězce. Právě toto rozšíření bezpečnostního rámce představuje nejdůležitější strategický posun celého dokumentu.

Od globální války proti teroru k obraně americké vlasti

Americký protiterorismus po roce 2001 byl definován především globální válkou proti džihádistickému terorismu. Hlavními prioritami byly zahraniční operace, likvidace vedení al-Káidy, boj proti ISIS, bezpečnost letecké dopravy a mezinárodní protiteroristická spolupráce. Strategie z roku 2026 však tento univerzální přístup opouští a nahrazuje jej konceptem obrany americké vlasti před širokým spektrem propojených hrozeb.

Dokument tvrdí, že Spojené státy čelí nové kombinaci násilných aktérů, mezi něž patří narkoteroristé a transnacionální gangy, islamistické organizace, násilní levicoví extremisté, státní sponzoři terorismu i hybridní proxy struktury. Protiterorismus se tak stává zastřešujícím bezpečnostním rámcem nejen pro boj proti tradičním teroristickým organizacím, ale i pro boj proti organizovanému zločinu, nelegální migraci, pašování drog, domácímu extremismu a geopolitickému soupeření.

Kartely jako nová hlavní bezpečnostní hrozba

Nejvýznamnější změnou strategie je postavení drogových kartelů do centra americké protiteroristické politiky. Dokument označuje kartely a transnacionální gangy za jednu z hlavních bezpečnostních hrozeb pro Spojené státy. Kartely nejsou popsány pouze jako kriminální organizace, ale jako aktéři ohrožující národní bezpečnost USA prostřednictvím pašování fentanylu, obchodování s lidmi, infiltrace přes hranice a destabilizace regionu.

Strategie zdůrazňuje, že kartely budou systematicky označovány za zahraniční teroristické organizace. Tento krok výrazně rozšiřuje možnosti amerického státu, protože status FTO umožňuje širší použití zpravodajských pravomocí, finančních sankcí i protiteroristické legislativy. Dokument navíc otevřeně připouští možnost jednostranných akcí proti kartelům v případě, že místní vlády nebudou spolupracovat.

Z právního i operačního hlediska jde o zásadní změnu. Stírá se totiž hranice mezi válkou proti teroru, bojem proti organizovanému zločinu a policejní činností. Na jedné straně lze chápat logiku tohoto přístupu, protože fentanyl skutečně způsobuje v USA desítky tisíc úmrtí ročně a kartely disponují rozsáhlými finančními i polovojenskými strukturami. Na straně druhé však vzniká otázka, zda příliš široké rozšiřování pojmu terorismus nepovede k používání mimořádných bezpečnostních nástrojů proti velmi rozdílným typům hrozeb.

Tvrdý návrat k ofenzivnímu boji proti džihádismu

Přestože dokument rozšiřuje definici hrozeb, islamistický terorismus zůstává jednou z hlavních priorit. Strategie identifikuje jako hlavní protivníky al-Káidu, AQAP, ISIS a ISIS-K. Důraz je kladen především na organizace schopné plánovat nebo inspirovat útoky proti americké vlasti nebo americkým občanům.

Text opakovaně zdůrazňuje nutnost intenzivních protiteroristických kampaní, preventivních úderů, agresivního použití speciálních operací, kybernetických operací a likvidace finančních a logistických sítí. Z vojenského hlediska jde o návrat k výrazně ofenzivnímu pojetí protiterorismu z období první Trumpovy administrativy.

Mimořádně tvrdý je dokument vůči Muslimskému bratrstvu, které označuje za ideologický základ moderního islamistického terorismu. Strategie podporuje označování jednotlivých větví Muslimského bratrstva za zahraniční teroristické organizace a propojuje jej s širší podporou radikálního islamismu. Tento přístup je však kontroverzní, protože jednotlivé větve Muslimského bratrstva mají v různých státech odlišné právní a politické postavení.

Írán jako hlavní státní protivník

Pokud dokument hledá hlavního státního protivníka, je jím jednoznačně Írán. Strategie vykresluje Teherán jako hlavního sponzora proxy organizací, destabilizační sílu regionu a hlavní zdroj raketových i jaderných hrozeb. Dokument odkazuje na operace proti íránskému jadernému programu, boj proti Húsíům i tlak na Hizballáh a další íránské proxy organizace.

Zároveň propojuje Írán s aktivitami v západní hemisféře, zejména prostřednictvím vazeb na Venezuelu a Hizballáh. Tento aspekt je mimořádně důležitý, protože naznačuje širší geopolitickou interpretaci terorismu nikoliv pouze jako činnosti nestátních aktérů, ale jako nástroje geopolitického soupeření.

Návrat Monroeovy doktríny a důraz na západní hemisféru

Jednou z nejzajímavějších částí strategie je návrat k západní hemisféře jako hlavnímu bezpečnostnímu prostoru Spojených států. Dokument přímo odkazuje na obnovení Monroeovy doktríny prostřednictvím tzv. „Trump Corollary“. Hlavní myšlenka je jednoduchá: Spojené státy nebudou tolerovat destabilizaci západní hemisféry kartely, nepřátelskými státy ani teroristickými organizacemi.

Po desetiletích soustředění na Blízký východ a Střední Asii se bezpečnostní těžiště přesouvá zpět do Latinské Ameriky, Karibiku a příhraničních oblastí. Dokument otevřeně deklaruje ochotu USA používat vojenskou sílu, ničit drogové trasy a zasahovat proti režimům spolupracujícím s kartely.

Z bezpečnostního hlediska jde o realistické uznání toho, že bezprostřední hrozby pro americkou společnost často pocházejí z vlastního regionu. Současně však tento přístup vyvolává otázky týkající se suverenity latinskoamerických států, mezinárodního práva a možnosti jednostranných vojenských zásahů.

Evropa pod tlakem: migrace, bezpečnost a burden-sharing

Velmi tvrdě se strategie vyjadřuje také vůči Evropě. Na jedné straně ji označuje za klíčového historického a civilizačního partnera Spojených států, současně však tvrdí, že evropské státy podcenily islamistickou hrozbu, oslabily vlastní bezpečnost a otevřely prostor pro extremistické sítě.

Dokument kritizuje otevřené hranice, masovou migraci, údajný globalismus a nedostatečné investice evropských států do bezpečnosti. Současně požaduje větší sdílení bezpečnostního břemene a větší evropskou angažovanost v oblasti protiteroristických operací.

Přestože jazyk dokumentu může na evropské partnery působit ideologicky a místy až paternalisticky, strategie odráží dlouhodobý trend americké politiky: rostoucí tlak na evropské spojence, aby převzali větší odpovědnost za vlastní bezpečnost.

Afrika jako budoucí centrum nestability

Afrika je v dokumentu označena za prostor, kam se po zničení fyzického chalífátu ISIS přesunula část globálních džihádistických struktur. Strategie identifikuje jako nejrizikovější oblasti Sahel, Somálsko, oblast Čadského jezera, Mosambik a západní Afriku.

Text odmítá rozsáhlý nation-building a dlouhodobé intervence. Namísto toho prosazuje lehkou vojenskou přítomnost, podporu partnerů, speciální operace a zpravodajskou spolupráci. Zajímavým aspektem je důraz na ochranu křesťanských komunit před džihádistickým násilím, což odráží širší civilizační rámec celé strategie.

Současně však dokument méně rozpracovává strukturální příčiny nestability v Africe, jako jsou slabé státy, ekonomická marginalizace, klimatické změny nebo etnické konflikty. To vytváří riziko, že vojenský přístup nebude schopen dlouhodobě řešit podmínky umožňující vznik extremistických skupin.

Domácí extremismus a riziko politizace bezpečnostní politiky

Jednou z nejkontroverznějších částí dokumentu je zařazení násilných levicových extremistů mezi hlavní protiteroristické priority. Strategie zmiňuje anarchisty, antifašistické skupiny a některé radikální levicové organizace. Současně tvrdí, že bezpečnostní aparát byl v minulosti politizován a používán proti konzervativcům.

To vytváří zásadní paradox. Na jedné straně strategie deklaruje snahu depolitizovat protiterorismus, na straně druhé sama používá výrazně ideologický jazyk a soustředí se téměř výhradně na levicový extremismus, zatímco pravicový extremismus nebo anti-government violence jsou zmíněny minimálně. Z hlediska demokratického právního státu je zde klíčová otázka, kde končí legitimní boj proti politicky motivovanému násilí a kde začíná riziko využívání protiteroristických nástrojů pro domácí politický konflikt.

Zbraně hromadného ničení, fentanyl a nové technologie

Část věnovaná zbraním hromadného ničení patří k nejvíce technickým pasážím dokumentu. Strategie správně upozorňuje, že chemické, biologické, radiologické a jaderné hrozby zůstávají nejzávažnějším scénářem moderního terorismu.

Dokument zároveň reflektuje nové technologické trendy, zejména umělou inteligenci, autonomní systémy, drony a kybernetické hrozby. Významným a netradičním prvkem je označení fentanylu a jeho prekurzorů za hrozbu srovnatelnou se zbraněmi hromadného ničení. Takový přístup umožňuje širší použití bezpečnostních nástrojů, ale současně dále rozšiřuje pojem terorismus i pojem WMD.

Peace Through Strength jako základ bezpečnostní filozofie

Celým dokumentem prostupuje filozofie „Peace Through Strength“. Strategie vychází z přesvědčení, že slabost vyvolává agresi a že odstrašení funguje pouze tehdy, pokud protivník věří v ochotu použít sílu. Protiterorismus zde není pouze obranným mechanismem, ale aktivním nástrojem geopolitické dominance, projekce síly a obnovy amerického odstrašení.

Silné stránky a limity nové strategie

Navzdory kontroverzím má strategie několik významných silných stránek. Jasně stanovuje priority, propojuje vojenské, zpravodajské, finanční i kybernetické nástroje a realisticky upozorňuje na propojenost terorismu, organizovaného zločinu a státní podpory. Dokument rovněž správně konstatuje, že Spojené státy nemohou dlouhodobě nést celé bezpečnostní břemeno samy.

Současně však strategie obsahuje řadu problematických aspektů. Největším z nich je silná politizace bezpečnostní politiky a výrazně ideologický jazyk. Dalším problémem je rozšiřování definice terorismu na velmi odlišné fenomény, což může vést k příliš širokému používání mimořádných bezpečnostních pravomocí.

Strategie navíc věnuje omezenou pozornost prevenci radikalizace, sociálním faktorům nebo dlouhodobé stabilizaci krizových regionů. Dokument velmi detailně popisuje nepřátele a nástroje síly, méně však vysvětluje, jak bude měřen úspěch, jak budou chráněna občanská práva a jak zabránit zneužití bezpečnostních pravomocí.

Dopady na zpravodajské služby

Jedním z nejvýznamnějších aspektů nové americké protiteroristické strategie je její přímý dopad na fungování zpravodajských služeb a bezpečnostních komunit. Dokument totiž nepracuje pouze s klasickou představou boje proti terorismu, ale redefinuje samotný bezpečnostní rámec, v němž se mají americké zpravodajské služby pohybovat.

Strategie předpokládá výrazně agresivnější využívání zpravodajských nástrojů proti širšímu spektru aktérů. Vedle tradičních džihádistických organizací mají být prioritním cílem kartely, transnacionální gangy, finanční sítě napojené na fentanyl, státní proxy organizace a vybrané domácí extremistické struktury. To v praxi znamená, že americká zpravodajská komunita bude nucena ještě více integrovat protiteroristické, protikriminální, kybernetické a geopolitické analytické kapacity.

Dokument současně ukazuje posun od čistě vojenského nebo kinetického pojetí protiterorismu směrem k permanentnímu multidoménovému zpravodajskému soupeření. Významnou roli zde mají hrát kybernetické operace, sledování finančních toků, monitorování logistických sítí, analýza dodavatelských řetězců a boj proti informačním a náborovým platformám extremistických organizací.

Zvláštní pozornost si zaslouží skutečnost, že strategie opakovaně kritizuje údajnou politizaci americké zpravodajské komunity v předchozích letech. Dokument tvrdí, že bezpečnostní aparát byl využíván proti domácím politickým odpůrcům a že skutečné bezpečnostní hrozby byly podceňovány. Tato část textu je mimořádně důležitá, protože naznačuje hlubší institucionální konflikt uvnitř amerického bezpečnostního systému.

Pro americké zpravodajské služby to znamená několik zásadních důsledků. Zaprvé lze očekávat další posilování operativních kapacit zaměřených na západní hemisféru, zejména na Mexiko, Venezuelu, Střední Ameriku a Karibik.  Zadruhé bude pokračovat výrazný tlak na sledování vazeb mezi organizovaným zločinem, státními aktéry a teroristickými strukturami. Zatřetí poroste význam technologické rozvědky, kybernetické bezpečnosti a sledování nových forem hybridních hrozeb.

Strategie zároveň ukazuje, že americké služby budou stále více pracovat s konceptem tzv. converged threats, tedy propojených hrozeb. Kartely zde nejsou vnímány pouze jako kriminální organizace, ale jako bezpečnostní aktéři schopní destabilizovat státy, financovat násilné struktury a vytvářet vazby na geopolitické protivníky USA.

Právě tento aspekt může významně ovlivnit i fungování evropských zpravodajských služeb. V evropském prostředí dosud existuje poměrně jasné oddělení mezi bojem proti organizovanému zločinu a bojem proti terorismu. Americký dokument však ukazuje trend jejich postupného sbližování.

Z pohledu NATO a transatlantické bezpečnostní spolupráce bude důležité sledovat, zda se tento přístup promítne také do aliančních struktur, sdílení zpravodajských informací a společných operací. Pokud ano, mohou evropské služby čelit rostoucímu tlaku na hlubší propojení protiteroristických a protikriminálních kapacit.

Současně však strategie vyvolává i závažné otázky týkající se demokratické kontroly zpravodajských služeb. Dokument velmi silně akcentuje bezpečnostní hrozby, ale méně rozpracovává mechanismy institucionální kontroly, ochrany občanských práv a prevence zneužití bezpečnostních pravomocí.

Právě v tomto bodě se ukazuje jeden z hlavních paradoxů celé strategie. Na jedné straně dokument kritizuje údajnou politizaci bezpečnostního aparátu v minulosti, na straně druhé sám používá výrazně ideologický jazyk a rozšiřuje definici bezpečnostních hrozeb na velmi široké spektrum aktérů.

Zpravodajské služby demokratických států tak budou v následujících letech čelit stále složitější otázce, jak efektivně reagovat na propojené bezpečnostní hrozby a současně zachovat právní limity, transparentnost a demokratickou legitimitu.

Dopady a význam pro Českou republiku

Přestože je dokument primárně zaměřen na americké bezpečnostní priority, jeho dopady se budou bezprostředně týkat také evropských spojenců včetně České republiky. Strategie totiž ukazuje několik trendů, které mohou významně ovlivnit budoucí bezpečnostní prostředí Evropy i střední Evropy.

Prvním z nich je rostoucí tlak Spojených států na burden-sharing, tedy přenášení větší části bezpečnostního břemene na evropské spojence. Dokument otevřeně konstatuje, že Evropa musí převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost, posílit protiteroristické kapacity a více se angažovat v krizových regionech. Pro Českou republiku to znamená, že tlak na navyšování bezpečnostních a obranných kapacit nebude v následujících letech slábnout. Lze očekávat rostoucí požadavky nejen v oblasti obranných výdajů, ale také v oblasti zpravodajské spolupráce, kybernetické bezpečnosti, ochrany kritické infrastruktury a boje proti hybridním hrozbám.

Druhým významným aspektem je proměna samotného pojetí bezpečnostních hrozeb. Americká strategie jasně ukazuje, že budoucí bezpečnostní prostředí nebude možné dělit na oddělené oblasti typu terorismus, organizovaný zločin, kybernetické útoky nebo geopolitické soupeření.

České bezpečnostní instituce budou muset stále více pracovat s propojenými hybridními hrozbami, které kombinují organizovaný zločin, kybernetické operace, dezinformační kampaně, finanční kriminalitu, státní vlivové operace, extremismus a technologické hrozby. Právě schopnost integrovat různé bezpečnostní domény bude jedním z hlavních faktorů budoucí odolnosti českého bezpečnostního systému.

Dalším důležitým tématem je ochrana kritické infrastruktury. Americká strategie klade mimořádný důraz na ochranu logistických řetězců, energetických tras, kybernetických sítí a dopravních uzlů. Pro Českou republiku je to mimořádně relevantní, protože česká ekonomika je silně závislá na mezinárodních dodavatelských řetězcích a digitální infrastruktuře.

Rostoucí význam budou mít také otázky kybernetické bezpečnosti a ochrany před hybridními operacemi. Dokument opakovaně upozorňuje na propojení státních a nestátních aktérů, kybernetických útoků, informačních operací a extremistických struktur. To je oblast, v níž má Česká republika vzhledem ke své geopolitické poloze i členství v NATO a EU dlouhodobě zvýšenou zranitelnost.

Významným tématem pro Českou republiku bude rovněž budoucnost evropské bezpečnostní spolupráce. Americký dokument poměrně otevřeně kritizuje evropskou migrační politiku, slabé hranice i údajné podcenění bezpečnostních rizik. Přestože je tato rétorika velmi ostrá, odráží dlouhodobý americký tlak na větší evropskou bezpečnostní autonomii.

Pro českou bezpečnostní politiku to znamená potřebu hledat rovnováhu mezi transatlantickou vazbou a posilováním evropských bezpečnostních kapacit. Česká republika bude muset nadále investovat do NATO, současně však posilovat vlastní schopnost reagovat na regionální a hybridní hrozby.

Z pohledu českých zpravodajských služeb bude důležité sledovat zejména tři oblasti. První z nich je propojení organizovaného zločinu, kyberkriminality a státních vlivových operací. Druhou oblastí je rostoucí význam technologických hrozeb, zejména v oblasti umělé inteligence, autonomních systémů a kybernetických operací. Třetím tématem je riziko polarizace společnosti a využívání extremistických narativů v informačním prostoru. Právě informační a psychologická dimenze bezpečnosti bude v následujících letech stále významnější. Dokument totiž ukazuje, že moderní bezpečnostní konflikty již nejsou vedeny pouze vojensky, ale současně ekonomicky, informačně, technologicky a psychologicky. Česká republika proto bude muset investovat nejen do armády a technologií, ale také do společenské odolnosti, strategické komunikace, ochrany demokratických institucí a schopnosti čelit dezinformačním kampaním. Z dlouhodobého hlediska je možná nejdůležitějším poselstvím celé strategie skutečnost, že hranice mezi válkou, terorismem, organizovaným zločinem a hybridními operacemi se budou dále stírat. Bezpečnostní prostředí bude stále komplexnější a propojenější. Právě schopnost adaptace na tuto novou realitu bude jedním z hlavních faktorů bezpečnosti demokratických států včetně České republiky.

Závěr

Americká protiteroristická strategie 2026 tak představuje jeden z nejvýraznějších bezpečnostních dokumentů posledních let. Její hlavní význam nespočívá pouze v konkrétních opatřeních, ale především v redefinici samotného pojmu terorismus a bezpečnostní hrozba. Strategie propojuje boj proti terorismu s bojem proti kartelům, rozšiřuje bezpečnostní rámec na domácí extremismus, vrací do centra pozornosti západní hemisféru a podporuje tvrdou sílu jako hlavní nástroj odstrašení. Současně však otevírá zásadní otázky týkající se hranic státní moci, ochrany občanských svobod a možného rozšiřování mimořádných bezpečnostních nástrojů. Ať už bude tato strategie hodnocena pozitivně nebo kriticky, jedno je zřejmé: představuje významný posun v tom, jak Spojené státy definují hrozby, používají sílu a chápou vlastní roli ve světě.