Nedávné vystoupení amerického prezidenta Donalda Trumpa na World Economic Forum v Davosu v roce 2026 patřilo k nejkonfrontačnějším projevům posledních let. Nešlo o klasickou „davoskou“ řeč hledající konsensus, ale o vědomé odmítnutí globálně-liberálního rámce, na němž WEF dlouhodobě stojí. Trump zde nepřišel vyjednávat, ale definovat nový normativní řád, založený na moci, suverenitě a tvrdém realismu.

Z bezpečnostního hlediska je tento projev významný tím, že otevřeně spojuje ekonomiku, energii, geografii a vojenskou sílu do jednoho strategického celku. Právě tato syntéza je klíčová i pro českou a evropskou bezpečnostní debatu.

1. Konec „globální iluze“ a návrat moci jako principu

Trump v úvodu jasně deklaroval, že svět se dostal do chaosu nikoli kvůli nedostatku pravidel, ale kvůli nedostatku respektu k moci. Tím přímo zpochybnil základní axiom poválečného liberálního řádu: že stabilita vyplývá z institucí, norem a multilaterálních mechanismů. Z jeho perspektivy jsou inflace, války, migrační tlaky i kolaps dodavatelských řetězců symptomy slabosti, nikoli selhání trhu. Bezpečnostní implikace jsou zásadní: Trump tím legitimizuje návrat ke klasické mocenské politice, kde odstrašení, ekonomický nátlak a kontrola zdrojů mají přednost před právním idealismem.

2. Amerika jako „kotva systému“, nikoli garant zdarma

Jedním z klíčových sdělení bylo odmítnutí role USA jako „automatického garanta“ globální stability. Trump definoval Spojené státy jako kotvu systému, nikoli jeho servisní službu. To má přímý dopad na NATO i evropskou bezpečnost.
Pro Evropu – a tím i pro ČR – to znamená jediné: americká bezpečnostní garance se stává podmíněnou. Ne formálně, ale politicky. Ochota USA nést hlavní břemeno obrany bude přímo úměrná tomu, zda spojenci investují do vlastních kapacit, průmyslu a energetické odolnosti.

3. Tvrdá kritika Evropy: energie jako Achillova pata

Trumpova kritika Evropy nebyla jen politická, ale strukturální. Vysoké ceny energií, deindustrializace a regulace byly popsány jako strategické selhání, nikoli dočasný problém. Z bezpečnostního pohledu je klíčové Trumpovo sdělení, že bez levné a stabilní energie není možná obranyschopnost. Je podstatné číst tento vzkaz prizmatem obranného plánování: armáda bez energetické základny, průmyslu a surovin není armádou, ale administrativní strukturou. Trump zde nepřímo zpochybnil evropský model „postindustriální bezpečnosti“.

4. Cla jako nástroj moci, ne obchodní exces

Trump otevřeně legitimizoval cla jako strategický nástroj nátlaku, nikoli jako ekonomickou anomálii. Z hlediska bezpečnosti jde o zásadní posun: ekonomika se stává pokračováním války jinými prostředky. Tento přístup znamená, že státy, které jsou strukturálně závislé na exportu, energiích nebo cizích trzích, se vystavují systematickému vydíratelnému tlaku. Pro malé otevřené ekonomiky – včetně ČR – to představuje nutnost ekonomické obranné strategie, nikoli jen průmyslové politiky.

5. Arktida a Grónsko: návrat geopolitické geografie

Pasáž o Arktidě a Grónsku patřila k nejvýbušnějším, ale zároveň nejstrategičtějším. Trump zde explicitně spojil geografii s bezpečností – koncept, který byl v evropské debatě dlouhodobě potlačován. Grónsko bylo prezentováno nikoli jako politická kuriozita, ale jako klíčový bod severoamerické obrany. Pro NATO to znamená zásadní posun: severní křídlo Aliance se stává prioritním bojištěm budoucnosti, a to nejen proti Rusku, ale i v širší systémové konkurenci.

6. NATO: konec iluze kolektivní obrany bez investic

Trump znovu zdůraznil, že NATO má smysl pouze jako aliance reálných vojenských schopností, nikoli hodnotových deklarací. Tento důraz je pro české prostředí obzvlášť relevantní. Z projevu implicitně vyplývá, že státy, které nebudují těžké kapacity, munici, logistiku a průmyslové zázemí, se dostávají na okraj alianční relevance. Politická solidarita bez vojenské váhy přestává být zárukou bezpečnosti.

7. Klima a technologie: odmítnutí „odzbrojující ekologie“

Trumpova kritika klimatické politiky nebyla popřením ochrany životního prostředí, ale odmítnutím klimatického dogmatismu, který podle něj oslabuje státy. V bezpečnostním diskurzu to znamená návrat k otázce, zda ekologické politiky nefungují jako forma dobrovolného odzbrojení. Pro obranu je klíčové Trumpovo sdělení, že technologie mají posilovat stát, nikoli jej paralyzovat regulačními zákazy.

Závěr: výzva, kterou Evropa nemůže ignorovat

Trumpův projev v Davosu 2026 nebyl určen k potlesku. Byl určen k disciplinaci systému.  Jde o jasný signál, že vstupujeme do éry, kde je bezpečnost opět založena na moci, zdrojích a geografii, kde je ekonomika součástí obrany a kde suverenita není pouhý ideologický pojem, ale operační nutnost. Pro Českou republiku z toho plyne jednoznačný závěr: obrana není jen otázkou armády, ale celé struktury státu – energetiky, průmyslu, ekonomiky a politické odvahy přijmout realitu světa, který se přestal řídit iluzemi.