Česká republika dnes disponuje aktualizovanou Bezpečnostní strategií (2023), Obrannou strategií (2023) i Koncepcí výstavby Armády ČR. Dokumenty správně identifikují Ruskou federaci jako hlavní bezpečnostní hrozbu, reflektují význam kolektivní obrany, zdůrazňují nutnost modernizace armády, posilování odolnosti společnosti i adaptace na hybridní působení. Z hlediska identifikace rizik nelze české bezpečnostní komunitě vytýkat slepotu. Problém však spočívá jinde. Současná bezpečnostní doktrína České republiky je převážně kapacitní. Posiluje zdroje, buduje schopnosti, navyšuje výdaje, investuje do technologií. Jen v omezené míře však řeší konfiguraci systému jako celku. Jinými slovy – řeší sílu, nikoli architekturu. V prostředí nelineárních hrozeb je to zásadní omezení.

1. Kapacitní paradigma a jeho limity

Dominantní předpoklad současné bezpečnostní politiky je implicitně lineární: zvýšíme obranné výdaje na 2 % HDP, posílíme schopnosti, modernizujeme techniku – a tím zvýšíme stabilitu. Podobně v oblasti ekonomické bezpečnosti: podpoříme konkurenceschopnost a inovace, čímž posílíme odolnost. V energetice diverzifikujeme zdroje a tím zvýšíme bezpečnost. Tento přístup vychází z klasické logiky rovnováhy sil a kapacitního myšlení.

Jenže moderní stát není lineární systém. Je to komplexní adaptivní struktura, kde malé změny mohou mít disproporční důsledky a kde stabilita závisí na rozložení vztahů mezi jednotlivými částmi. V takovém systému nemusí růst kapacit automaticky znamenat růst stability. Pokud jsou totiž kapacity koncentrovány do omezeného počtu uzlů, může systém získat sílu, ale zároveň ztratit robustnost. To je klíčový problém, který české strategické dokumenty systematicky neřeší.

2. Entropická perspektiva: stabilita jako rozložení

Entropická strategie státu vychází z jednoduché teze: stabilita není funkcí objemu zdrojů, ale jejich rozložení. Entropie zde neznamená chaos. Znamená míru distribuční diverzity. Systém s nízkou entropií je vysoce koncentrovaný – efektivní, ale křehký. Systém s vyšší entropií je více distribuovaný – méně optimalizovaný, ale robustnější.

Moderní státy mají přirozenou tendenci optimalizovat se na výkon. Odstraňují redundanci, koncentrují rozhodování, specializují ekonomiku, centralizují infrastrukturu. To zvyšuje efektivitu a konkurenceschopnost. Zároveň však snižuje počet alternativních trajektorií adaptace. V lineárním prostředí to nevadí. V prostředí nelineární volatility se z toho stává strukturální slabina.

3. Konfrontace s Bezpečnostní strategií ČR 2023

Bezpečnostní strategie správně konstatuje, že bezpečnostní prostředí je komplexní, propojené a nepředvídatelné. Přesto následná řešení zůstávají převážně kapacitní. Dokument hovoří o posilování odolnosti společnosti, ale nepracuje s legitimizační strukturou jako s distribuční veličinou. Polarizace je zmíněna, ale není analyzována jako konfigurační destabilizační faktor. Pokud se důvěra koncentruje do extrémních pólů a střed eroduje, dochází k poklesu strukturální rovnováhy.

Podobně je tomu v oblasti hybridních hrozeb. Strategie správně identifikuje dezinformace, kybernetické útoky a ekonomický nátlak. Nepojmenovává však, že tyto nástroje cílí primárně na koncentrační body systému – informační uzly, ekonomické závislosti, energetická úzká hrdla. Strategie reaguje na symptomy, nikoli na konfiguraci.

4. Obranná strategie: síla bez konfigurační analýzy

Obranná strategie ČR 2023 zdůrazňuje budování schopností Armády ČR, interoperabilitu s NATO a technologickou modernizaci. To je nezbytné. Z entropického hlediska je však třeba položit otázku: jaká je distribuční rovnováha mezi národními a aliančními kapacitami? Existuje dostatečná modularita? Jsou klíčové funkce redundantní, nebo jsou koncentrovány?

Vysoká integrace do NATO je strategickou výhodou. Zároveň však představuje koncentraci klíčových obranných funkcí mimo národní úroveň. Entropická perspektiva by požadovala systematickou analýzu této závislosti. Dokument se soustředí na sílu, nikoli na architekturu.

5. Ekonomická a energetická asymetrie

Česká ekonomika je vysoce otevřená a specializovaná. To přineslo prosperitu. Z konfiguračního hlediska však vytváří sektorovou koncentraci. Geopolitická fragmentace nebo technologický zlom mohou mít nepřiměřený dopad.

Energetická transformace je politicky prezentována jako cesta k větší bezpečnosti. Každé přechodové období je však strukturálně nejzranitelnější fází systému. Starý model již není stabilní, nový ještě není konsolidovaný. Dochází ke zvýšené volatilitě a asymetrii. Strategické dokumenty popisují cílový stav. Neanalyzují dostatečně přechodovou konfiguraci.

6. Digitální architektura jako skrytý koncentrační bod

Digitální infrastruktura České republiky je funkční, ale strukturálně závislá na globálních platformách. Informační pluralita na povrchu neznamená infrastrukturní suverenitu.

Hybridní operace využívají právě tuto koncentraci uzlů. Pozitivní zpětné vazby polarizace se zesilují v prostředí, kde je distribuce komunikačních kanálů asymetrická. Bez konfigurační analýzy zůstává digitální bezpečnost redukována na reakci proti obsahu, nikoli na architekturu.

7. Návrh Entropického auditu České republiky

Entropický audit by byl pravidelným, meziresortním hodnocením strukturální rovnováhy státu. Jeho cílem by nebylo vytvářet nový strategický dokument, ale doplnit stávající doktrínu o konfigurační vrstvu.

Audit by systematicky hodnotil:

• míru energetické diverzifikace a přechodovou asymetrii,
• sektorovou a exportní koncentraci ekonomiky,
• koncentraci digitálních a informačních uzlů,
• rovnováhu mezi národními a aliančními obrannými kapacitami,
• distribuci politické legitimity a míru polarizace.

Výstupem by nebyl seznam hrozeb, ale mapa koncentračních bodů a asymetrií. Takový audit by mohl být prováděn každé dva roky pod záštitou Bezpečnostní rady státu.

8. Proč je konfigurační korekce nezbytná?

Komplexní systémy bez pravidelné konfigurační analýzy mají tendenci optimalizovat se na krátkodobý výkon. Odstraňují redundanci, centralizují řízení a specializují kapacity. To zvyšuje efektivitu, ale snižuje počet alternativních adaptačních trajektorií. V nelineárním prostředí mohou malé šoky vyvolat nepřiměřené reakce. Stabilita není ztracena postupně, ale náhle. Česká bezpečnostní politika dnes buduje sílu. To je správné. Bez konfigurační analýzy však riskuje, že buduje silný, ale rigidní systém.

9. Závěrečná teze

Česká republika není slabý stát. Je to stát vysoce optimalizovaný. V lineárním prostředí je to výhoda. V prostředí hybridních hrozeb a geopolitické volatility to může být riziko. Bezpečnostní strategie 2023 i Obranná strategie 2023 jsou adekvátní ve své kapacitní rovině. Chybí jim však konfigurační optika. Stabilita 21. století nebude záviset pouze na tom, kolik zdrojů máme. Bude záviset na tom, jak jsou rozloženy.

Entropická strategie státu nepředstavuje revoluci. Představuje korekci slepého místa. Zavádí otázku, která v české debatě téměř nezní: Nejsme silní – jsme aspoň strukturálně vyvážení? Odpověď na tuto otázku rozhodne o tom, zda Česká republika zůstane stabilní i v prostředí, které už nebude lineární.