Každý rok v březnu zveřejňuje ředitel Národního zpravodajství USA velmi důležitý a zajímavý dokument Annual Threat Assessment (ATA). V roce 2026 pod vedením ředitelky Tulsi Gabbard vznikl dokument ATA 2026, kterému se věnuje následující článek.

ATA 2026 zachycuje zásadní proměnu globálního bezpečnostního prostředí. Svět se posouvá od relativně stabilního řádu k systému charakterizovanému kumulací krizí, technologickou akcelerací a návratem mocenské politiky. Tento text analyzuje hlubší strukturu této transformace a její důsledky pro Spojené státy, Evropu a Českou republiku.

I. Strukturální proměna systému: od lineární stability k nelineární dynamice

Současný bezpečnostní vývoj nelze adekvátně pochopit bez opuštění lineárního myšlení, které dominovalo v post-studenoválečném období. ATA 2026 implicitně pracuje s realitou, ve které se bezpečnostní systém chová jako komplexní adaptivní struktura, nikoli jako soustava relativně stabilních vztahů mezi aktéry.

Tato změna se projevuje tím, že jednotlivé hrozby již nepůsobí izolovaně, ale vytvářejí interferenční pole, v němž se vzájemně zesiluj. Technologický pokrok zvyšuje vojenské kapacity, vojenské napětí akceleruje technologické investice, ekonomická fragmentace omezuje spolupráci a tím dále zvyšuje bezpečnostní nejistotu. Výsledkem je vznik prostředí, které lze charakterizovat jako permanentní nestabilitu s epizodami akutní eskalace.

Zásadním důsledkem této transformace je, že tradiční nástroje řízení bezpečnosti, založené na predikci a plánování, ztrácejí účinnost. Nahrazuje je potřeba adaptivního řízení, které je schopno reagovat na rychle se měnící podmínky.

Pro Spojené státy to znamená zásadní výzvu, protože jejich globální strategie byla historicky založena na schopnosti strukturovat mezinárodní systém. V současnosti se však tento systém stává méně řiditelným a více emergentním. Pro Evropu to znamená ztrátu komfortu stabilního bezpečnostního prostředí a nutnost přejít k aktivnímu zajišťování vlastní bezpečnosti. Pro Českou republiku to znamená, že bezpečnost nelze chápat jako statický stav garantovaný aliancemi, ale jako dynamický proces vyžadující kontinuální adaptaci.

II. Rekonfigurace moci: od dominance k distribuované konkurenci

ATA 2026 ukazuje, že globální distribuce moci prochází zásadní změnou. Spojené státy již nejsou jediným hegemonem, ale stávají se jedním z několika klíčových aktérů v systému, který je stále více multipolární. Čína představuje systémového konkurenta, Rusko destabilizačního aktéra a regionální mocnosti jako Írán či Severní Korea fungují jako katalyzátory nestability.

Důležité je, že tato změna není pouze kvantitativní, ale kvalitativní. Moc se dnes neprojevuje pouze vojenskou silou, ale také schopností kontrolovat technologie, data, dodavatelské řetězce a informační prostor. Dochází tak k rozšíření konceptu moci, který zahrnuje nové dimenze.

Zvláštní pozornost si zaslouží fenomén tzv. selektivní kooperace mezi adversáři. Tento model umožňuje jednotlivým aktérům maximalizovat své výhody bez nutnosti vytvářet pevné aliance. Výsledkem je prostředí, které je obtížně predikovatelné a odolné vůči tradičním strategiím zadržování.

Pro Spojené státy to znamená nutnost přejít od strategie dominance k strategii řízení konkurence. To zahrnuje nejen vojenské aspekty, ale i technologické a ekonomické nástroje. Pro Evropu to znamená potřebu definovat vlastní strategickou roli v systému, který již není jednoznačně strukturován transatlantickým vztahem. Pro Českou republiku to znamená nutnost aktivně se zapojit do aliančních struktur a současně rozvíjet vlastní kapacity, které zvyšují její relevanci v rámci těchto struktur.

III. Transformace konfliktu: komprese času, expanze prostoru

Jedním z nejhlubších strukturálních posunů je transformace samotného konceptu konfliktu. ATA 2026 ukazuje, že dochází k současné kompresi času a expanzi prostoru konfliktu. Konflikt se odehrává rychleji, ale zároveň v širším spektru domén.

Kompresí času se rozumí dramatické zkrácení rozhodovacích cyklů. Technologie, zejména umělá inteligence, umožňují rychlejší analýzu dat a tím i rychlejší reakci. To však zároveň zvyšuje riziko chyb a nechtěné eskalace. Expanzí prostoru se rozumí rozšíření konfliktu do nových domén, jako je kyberprostor a vesmír.

Tento vývoj vede k tomu, že hranice mezi strategickou a taktickou úrovní se stírá. Taktické rozhodnutí může mít okamžité strategické důsledky, což klade nové nároky na velení a řízení.

Pro Spojené státy to znamená nutnost reorganizace vojenských struktur směrem k větší flexibilitě a integraci. Pro Evropu to znamená nutnost překonat fragmentaci a vytvořit schopnost koordinovaného působení v multidoménovém prostředí. Pro Českou republiku to znamená potřebu transformace ozbrojených sil směrem k vyšší interoperabilitě, modularitě a schopnosti rychlé adaptace.

IV. Technologie jako prostředí: od nástroje k determinantě

Technologie již nejsou pouze nástrojem, ale stávají se prostředím, ve kterém se odehrává strategická soutěž. Umělá inteligence a kvantové technologie mění samotnou logiku moci a bezpečnosti.

Umělá inteligence umožňuje nejen automatizaci procesů, ale i generování nových poznatků a strategií. To vytváří asymetrii mezi aktéry, kteří mají přístup k pokročilým technologiím, a těmi, kteří jej nemají. Kvantové technologie pak představují potenciální „zlomový bod“, který může zásadně změnit rovnováhu sil, zejména v oblasti kryptografie a zpravodajství.

Zásadním problémem je, že technologický vývoj probíhá rychleji než schopnost států vytvářet regulační rámce. To vede k situaci, kdy technologie mohou být využívány bez dostatečné kontroly, což zvyšuje riziko eskalace.

Pro Spojené státy je klíčové udržet technologický náskok, protože ten je základem jejich globální moci. Pro Evropu je zásadní překonat fragmentaci a vytvořit koherentní technologickou strategii. Pro Českou republiku je klíčové zapojení do širších technologických ekosystémů, protože samostatný rozvoj není realistický.

V. Systémová zranitelnost: propojení domén a kaskádové efekty

Jedním z nejméně diskutovaných, ale zásadních aspektů ATA 2026 je rostoucí systémová zranitelnost. Propojení různých sektorů a domén znamená, že narušení v jedné oblasti může mít kaskádové dopady v dalších.

Kybernetický útok může ovlivnit energetickou infrastrukturu, což může mít ekonomické i sociální důsledky. Narušení satelitních systémů může ovlivnit vojenské operace i civilní komunikaci. Tato propojenost zvyšuje efektivitu útoků a zároveň komplikuje obranu.

Pro Spojené státy to znamená nutnost chránit komplexní systém infrastruktury, který je klíčový pro jejich globální fungování. Pro Evropu to znamená potřebu posílit odolnost vůči systémovým šokům. Pro Českou republiku to znamená nutnost budovat komplexní přístup k bezpečnosti, který zahrnuje nejen vojenské, ale i civilní aspekty.

VI. Evropa mezi dvěma tlaky: externí hrozby a interní fragmentace

Evropa se nachází ve specifické situaci, kdy čelí současně externím hrozbám a interním problémům. Ruská agrese představuje bezprostřední vojenskou hrozbu, zatímco ekonomické problémy, migrace a sociální napětí vytvářejí vnitřní zranitelnost.

Tato kombinace vytváří prostředí, ve kterém je obtížné formulovat jednotnou strategii. Rozdílné historické zkušenosti, ekonomické zájmy a politické priority jednotlivých států vedou k fragmentaci, která oslabuje schopnost kolektivní reakce.

Pro Spojené státy to znamená nutnost udržet angažovanost v Evropě, přestože jejich strategická pozornost se přesouvá do Indo-Pacifiku. Pro Evropu to znamená potřebu posílit vlastní kapacity a zároveň udržet transatlantické vazby. Pro Českou republiku to znamená aktivní roli v posilování evropské bezpečnosti a zároveň udržování silného vztahu s USA.

VII. Strategická implikace: adaptace jako klíčová schopnost

Základním závěrem ATA 2026 je, že schopnost adaptace se stává klíčovým faktorem přežití v novém bezpečnostním prostředí. Adaptace však není pouze technickým problémem, ale vyžaduje změnu myšlení, organizace a kultury.

Pro Spojené státy to znamená přechod od strategie dominance k strategii řízení komplexního systému. Pro Evropu to znamená transformaci z ekonomického projektu na plnohodnotného bezpečnostního aktéra. Pro Českou republiku to znamená nutnost redefinovat vlastní roli a aktivně se podílet na utváření bezpečnostního prostředí.

Budoucnost nebude určována pouze tím, kdo má největší sílu, ale tím, kdo je schopen tuto sílu nejrychleji a nejefektivněji přizpůsobit měnícím se podmínkám. V tomto smyslu se adaptabilita stává nejen nástrojem, ale samotnou podstatou moci.