Peking varuje ostatní země, aby se v obchodních dohodách s USA nepřipojovaly k izolaci čínského zboží a podniků. Říše středu hodlá zavést odvetná opatření proti všem, kteří budou se Spojenými státy jednat „na úkor čínských zájmů“. Některé země se proto dostaly do nelehké pozice, v níž musí volit mezi dvěma největšími světovými ekonomikami. Jejich vlády spěchají na uzavření celní dohody s Washingtonem a zároveň čelí tlaku Pekingu kvůli odběru zboží, které Číňané nemohou prodávat americkým zákazníkům.

Čína se stala středem pozornosti americké vlády poté, co prezident Donald Trump na 90 dní pozastavil vlnu jednostranných „recipročních“ vůči většině zemí. V platnosti totiž ponechal celní poplatky na čínské zboží ve výši 145 % (s výjimkou chytrých telefonů, počítačových monitorů a různých elektronických součástek). V platnosti také nadále zůstávají vyšší poplatky (25 %) na auta, náhradní díly a některé komodity (hliník a ocel). Peking podnikl odvetná opatření a na americké zboží uvalil vlastní cla ve výši 125 %. Trump několikrát vyzval Říši středu k zahájení jednání s cílem obchodní válku odvrátit. Ta ale prezidentovu výzvu odmítá, protože se jim ze strany Američanů údajně nedostává jasných požadavků.

Čínská oficiální vyjádření odmítají kapitulaci vůči americkému hospodářskému nátlaku a vyzývají mezinárodní společenství, aby „nečinně nesedělo tváří v tvář hegemonistickému a šikanóznímu chování Spojených států“. V červenci skončí přechodné 90denní období, po němž se cla pro mnoho zemí razantně zvýší. Takovému vývoji lze zabránit, pokud se s USA dohodnou na znemožnění přepravy čínského zboží přes své území, zabránění čínským firmám lokalizovat výrobu (s cílem obcházet americká cla) a zamezení dovozu levného čínského průmyslového zboží. Bílý dům chce skrze bilaterální jednání s více než sedmdesáti státy přinutit Peking, aby zasedl k jednacímu stolu a opustil svou „vzdorovitou pozici“.

Peking údajně „nikdy nepřijme“, aby jakákoli země uzavírala dohody s Washingtonem na jeho úkor, a „rozhodně zavede reciproční protiopatření“. Číňané již začali požadovat omezení vývozu některých výrobků do USA, např. jihokorejskou elektroniku a elektronické součástky obsahující vzácné zeminy čínského původu. Prezident Si Ťin-pching navíc v polovině dubna navštívil Kambodžu, Malajsii a Vietnam, kde se snažil o posílení vzájemné hospodářské spolupráce. Během své cesty Říši středu prezentoval jako „zodpovědnou mocnost, která je ochotna spolupracovat s okolními zeměmi, aby zmírnila dopad amerických celních opatření“. Čínští představitelé rovněž zintenzivnili kontakt se spojenci USA, včetně členských států EU a Japonska.

„Čína si uvědomila, že strategické oddělení [strategic decoupling] může být konečným cílem USA a že rozhovory jsou pouze zdržovací taktikou,“ uvedl Zhao Minghao z Centra pro americká studia na Fudanské univerzitě v Šanghaji. „Čína doufá, že třetí země, jako je Vietnam, dokáží nátlak Trumpovy administrativy ustát.“

Americko-čínská obchodní válka proto staví zbytek světa do nelehké situace. Soupeření mezi oběma hospodářskými obry kdysi představovalo výhodu pro země, které chtěly získat zahraniční pomoc a investice. Washington však nyní namísto „cukru“ mrská „bičem“ a zdá se, že Peking je připraven ho následovat. Zejména země jihovýchodní Asie, jako je Kambodža a Vietnam, si nemohou dovolit vzdát se amerického vývozu, ale nemohou si také dovolit přijít o čínské investice. Opatrné manévrování možná vyústí v symbolická gesta k uspokojení Washingtonu, ale nakonec se od Pekingu v hospodářské rovině neodkloní. Jejich nejpravděpodobnějším postupem bude snaha vyjít vstříc Spojeným státům v některých obchodních požadavcích a zároveň nabídnout Číně jako kompenzaci prohloubení bezpečnostní spolupráce. 

Americká nátlaková taktika je součástí širší strategie, kterou ministr financí Scott Bessent prosazuje s cílem izolovat čínskou ekonomiku a která v poslední době získala mezi Trumpovými představiteli na síle. Na stranu USA se dle Bessenta brzy pravděpodobně připojí Austrálie, Indie, Japonsko, Jižní Korea a Spojené království. Dalším krokem ze strany Bílého domu se navíc může stát vyřazení čínských akcií z amerických burz. 

Budoucí reakci Číny lze jen odhadovat, nicméně příklad Litvy napovídá, kam je Peking v případě menších evropských zemí ochoten zajít. Historie litevsko-čínského napětí se začala psát v roce 2013, kdy Vilnius hostil dalajlámu a vyjádřil solidaritu s Tibetem. Nicméně vzájemný obchod nadále rostl a vztahy mezi oběma zeměmi zůstaly přinejmenším do roku 2019 vřelé. V té době se litevští představitelé rozhodli odmítnout čínský návrh na investici do hlubokovodního přístavu Klajpeda (na rozdíl podobných investic v Belgii, Itálii, Německu a Řecku) z důvodu obav o národní bezpečnost. „Nemůžeme si dovolit, aby Čína ovládla přístav Klajpeda,“ řekl tehdejší ministr obrany Raimundas Karoblis. Peking by mohl „vytvářet překážky pro příjezd vojenských nákladů, vojenského vybavení, posil“ v době krize, například v případě války s Ruskem.

Zlomový okamžik však nastal později, v červenci 2021, kdy Litva schválila otevření tchajwanského zastoupení (Taiwanese Representative Office) namísto tchaj-pejského (Taipei Representative Office) ve Vilniusu. Čína si použití slova „Tchaj-wan“ totiž vykládá jako zpochybnění svých nároků na ostrov, v téměř všech evropských zemích (včetně České republiky) proto nalezneme tchaj-pejská zastoupení. Peking v reakci odvolal svého velvyslance a zhoršil diplomatické vztahy s Litvou. Zároveň nasadil nátlakovou hospodářskou taktiku a uvalil na Vilnius neoficiální obchodní embargo. Čína vyškrtla Litvu ze svého celního seznamu, čímž odložila dovoz nebo začala odmítat litevské výrobky (dokonce i evropské výrobky, pokud měly litevské součásti). „Čínské celní statistiky ukazují, že obchod z Litvy do Číny klesl od ledna do října 2022 o 80 % ve srovnání s předchozím rokem,“ uvedl pro časopis Politico Tomas Janeliunas, profesor mezinárodních vztahů na Vilniuské univerzitě. Evropská unie rychle projevila Litvě podporu a zahájila spor u Světové obchodní organizace proti nátlakovým praktikám Říše středu.

Současná česká vláda vnímá Čínu jako bezpečnostní riziko, vzájemný obchod ale zůstává na velmi vysoké úrovni. V loňském roce Číňané představovali hned po Němcích druhé nejdůležitější obchodní partnery České republiky. Prahu a Peking pojí strategické partnerství podepsané v březnu 2016 u příležitosti návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice. „Povýšení našich vztahů s Čínou na úroveň strategického partnerství bylo deklarováno v roce 2016 prostřednictvím společného prohlášení, nikoliv smluvní cestou. Dokument je stále relevantní a vytváří vztahy, které jsou plně v souladu s všestranným strategickým partnerstvím mezi EU a ČLR,“ sdělilo loni v listopadu české ministerstvo zahraničí. 

Česko-čínské vztahy poznamenalo podobně jako v případě Litvy několik politických gest. V roce 2016 se člen KDU-ČSL a bývalý ministr kultury Daniel Herman setkal s dalajlámou, od čehož se tehdejší nejvyšší političtí představitelé země veřejně distancovali (prezident Miloš Zeman, premiér Bohuslav Sobotka, předseda Senátu Milan Štěch a předseda Sněmovny Jan Hamáček). O tři roky později došlo k roztržce mezi Prahou a Pekingem, kdy se pražský magistrát pod vedením Zdeňka Hřiba (Pirátská strana) rozhodl ze smlouvy o spolupráci vyřadit politickou klauzuli o „respektování politiky jedné Číny“. Peking následně dvoustrannou smlouvu z vlastní iniciativy vypověděl. Nakonec v roce 2020 navštívil Tchaj-wan předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), s čímž opět nesouhlasil tehdejší prezident Miloš Zeman a bývalý premiér Andrej Babiš (ANO). Za Vystrčila se naopak postavila KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP09 ze současné vládní koalice a navíc nyní opoziční Pirátská strana. 

Hnutí ANO zastává dle slov prvního místopředsedy Karla Havlíčka „pragmatickou zahraniční politiku“, jež podporuje obchodní výměnu s Čínou. V případě vládního angažmá se bude snažit o zvýšení českého vývozu do Říše středu. Z politického hlediska zůstává ANO „obezřetné“, např. s ohledem na 5G technologie. Tomia Okamura, předseda opozičního hnutí SPD, v zahraničněpolitické oblasti rovněž prosazuje pragmatismus. Čínu (a Rusko) navíc nepokládá za politicko-bezpečnostní hrozbu, nýbrž jen za hospodářského konkurenta Západu.  

Americko-čínská obchodní válka nutí třetí země vybrat si mezi dvěma hospodářskými velmocemi. Blízcí spojenci USA jako Austrálie, Japonsko a Spojené království svá pravidla pro zahraniční obchod velmi pravděpodobně sladí s Washingtonem. Přidá se zřejmě i dynamicky se rozvíjející Indie a možná i Jižní Korea, která ovšem čelí čínskému hospodářskému tlaku zůstat alespoň neutrální. Peking může v krajním případě reagovat na protičínskou politiku uvalením neoficiálního obchodního embarga, jak si to před několika lety vyzkoušela Litva. Současná vláda České republiky zůstane do konce svého mandátu, který skončí letos na podzim, na politické úrovni téměř jistě vůči Pekingu kritická. Růstu vzájemného obchodu ovšem bránit nebude a ani se ho nepokusí ohrozit nějakým silným zahraničněpolitickým gestem (např. přejmenováním pražské „Taipei Representative Office“ na „Taiwanese Representative Office“). Nicméně nová česká vláda bude muset na novou geopolitickou realitu reagovat a výrazněji se hospodářsky i politicky přiklonit buď na stranu Spojených států v čele s Donaldem Trumpem, nebo na stranu komunistické Číny.

Zdroj: Foreign Policy, Financial Times, Wall Street Journal, Defense Magazine, Washington Post,