Jednotka, o které se moc neví a přitom patří k tomu nejlepšímu, co česká armáda nabízí. Řeč je o 601. skupině speciálních sil (601. skss) sídlící v Prostějově, která je jediným speciálním útvarem svého druhu v rámci Armády České republiky. Přesná čísla, úkoly i konkrétní schopnosti této speciální skupiny zůstávají často utajeny, avšak její příslušníci sehrávají klíčovou roli při ochraně bezpečnostních zájmů České republiky i Aliance. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s novým velitelem 601. skss plukovníkem Vojtěchem Koziolem, který odhaluje, jak se elitní vojáci připravují na budoucnost bojiště, s jakými technologiemi pracují i co pro něj osobně znamená stát v čele „šestsetjedničky“.

Video: Rozhovor s velitelem 601. skss plk. Vojtěchem Koziolem / CZ DEFENCE

Pane plukovníku, co je v současnosti předmětem činnosti naší jediné speciální jednotky Armády České republiky? 

Hlavní činností, kterou speciální síly plní, je připravovat se na operace speciálního charakteru, které jsou na zadání vlády, popřípadě velení armády, nebo na požadavek našich aliančních spojenců. A dále se připravujeme na mezinárodní cvičení, domácí cvičení. Podporujeme jednotky, se kterými jsme ve spojení jak v zahraničí, tak i v České republice. 

Ještě bych se rád zeptal na ty úkoly, které jste zmínil, jak moc se o nich můžete bavit?

Tak plníme řadu úkolů. Samozřejmě některé jsou otevřené, některé jsou uzavřené pro veřejnost, abychom uchránili identitu operátorů, kteří je provádějí a pak následně i průběh operace, aby nebyl nějak prozrazen. Takže se můžeme bavit o určitých mezích, ale ne všechno jako speciální síly prezentujeme na veřejnost.

Tak já se budu zkoušet ptát jinak. Změnila se nějak taktika 601. skupiny právě v poslední době? 

Taktika se vyvíjí pořád, můžete to vidět na Ukrajině, co se před třemi lety stalo. Toto je teď náš, dá se říct, hlavní směr, kam se díváme pro inspiraci, protože je to evropské bojiště a už není vzdálené, je to kousek od nás. Snažíme se neustále připravovat na novou taktiku, která není úplně nová, ale obnovuje se a vyvíjí.

Přinášejí současné konflikty nějaké zvláštnosti, o kterých jste doposud třeba nevěděli nebo s nimi přímo nepočítali? 

Řekl bych, že to jsou bezpilotní letouny. To je vlastně to, co se snažíme nejvíc analyzovat, používat a pak následně samozřejmě 3D tisk. To je taky pro nás docela nová věc, protože umožňuje velkou flexibilitu toho, co se dá vyrobit. 

Já si to neumím pořádně představit, jak to pak funguje v praxi na bojišti?

Na bojišti to vypadá tak, že pak tím pádem ztrácíte jakoukoliv závislost na nějakém logistickém řetězci, který je v hloubi a je těžké dopravit nějaké komponenty, které potřebujete pro splnění úkolu. Jste schopen si je sám vytvořit, samozřejmě improvizovaně. Potřebujete elektřinu, potřebujete zázemí. 

A jaké má 3D tisk limity? Vyrobíte si třeba zbraň, chtěl bych to nějak rozklíčovat.

Rozumím, kam směřujete, ale nepůjdeme úplně do detailu. Dá se vytvořit hodně věcí, třeba komponenty na UAV, které spadlo a poškodilo se. Nebo si můžete vytvořit křídlo nebo nějaký držák munice, který se pak použije v daném boji. Samozřejmě jsou různé materiály, které se dají použít při 3D tisku a to pak samozřejmě směřuje k tomu, co se z toho dá a jak použít. 

601. skupina změnila své působení z podřízenosti Vojenského zpravodajství přešla pod generální štáb. Co znamenal tento přechod pro útvar? 

Já jsem zažil oba světy, když jsem byl ještě pod vedením Vojenského zpravodajství a pak samozřejmě následně pod armádou, Všechno má své plusy a mínusy. Přímé podřízení pod generální štáb a vznik Ředitelství speciálních sil nám dalo hodně, dá se říct, přímého přístupu do strategického rozhodování nebo do procesů, kam jsme dřív neměli přístup. Sjednotila a zjednodušila se spolupráce s jinými druhy sil, která předtím úplně tak zásadně neprobíhala. Na druhou stranu pod tehdejším Vojenským zpravodajstvím naše činnost podléhala zákonu o Vojenském zpravodajství, což znamená, že utajení bylo v určité míře lepší, než je teď. 

Jak moc populární pro vás je fakt, že je na vás nyní víc vidět? 

No, bojujeme s tím, samozřejmě, ale takto je to dnes se vším. V dnešní době se hodně všechno dává do online prostředí a vlastně i tento rozhovor máme online.

Jak se liší výcvik příslušníka 601. skupiny speciálních sil a řekněme běžného vojáka Armády ČR? 

Náš výcvik se snažíme mít více komplexnější, aby operátor byl, dá se říct, multidisciplinární. Operátoři jsou častokrát pod velkým časovým tlakem a za dané ze situace se musejí rozhodovat na základě velmi málo informací. Za své rozhodnutí pak musí samozřejmě nést odpovědnost, takže ten výcvik, dá se říct, je o stupeň těžší než u konvenční armády. 

Jak je to s výběrem kandidátů do vaší speciální skupiny a jaké kvality musí takový voják mít? 

Tak s tímto bojuje každá organizace, protože podle demografické křivky lidí není dost. Každopádně u speciálních sil jsme vždy drželi a držíme pořád pravidlo, že kvalita je nad kvantitou a zástupy tisíců lidí u nás na bráně nejsou. K nám se dostane buď voják, nebo jiný člověk, který slouží v ozbrojených složkách nebo sborech. Uchazeč musí mít zdravotní klasifikaci A, schopen jako výsadkář, čistý trestní rejstřík. Na bojové pozice je potřeba maturita a na logistické pozice stačí výuční list. A pak samozřejmě musí mít uchazeč předpoklady pro získání bezpečnostní prověrky na danou úroveň, kterou operátor potřebuje. Občas ještě bývá historicky vnímáno, že uchazeč musí mít předchozí službu v délce minimálně dvou let, ale to už dnes není dogma. Pokud uchazeč splňuje požadavky, které jsem zmiňoval, tak k nám může nastoupit. 

Já jsem si myslel, že u vás bude vždy plno, že v podstatě každý chce nastoupit ke speciálním silám.

Naše jméno je velmi silné a naše výsledky také, takže je to samozřejmě prestiž a čest být u nás, ale jak říkám, měřítko, které máme, je kvalita a ne mnoho lidí projde. 

Co rozhodlo u vás, že jste šel k 601. skss? 

Jsem v armádě celý život od čtrnácti let. Po střední a následně vysoké škole jsem neviděl uplatnění v mém oboru, ve kterém jsem byl vystudovaný. Tak jsem prostě chtěl k těm nejlepším, což byl můj jediný cíl. A teď, když už tam jsem, je můj cíl být v první řadě voják. 

Mimochodem, odbornost je pro vojáka, který jde ke speciálním silám, výhodou?

Každá odbornost vám dává jiný úhel pohledu a nikdy nejsme všichni stejní. Každý pak dokáže inovativně ze své historie, kterou zažil a aktivně využíval ve své předchozí práci nebo škole, přinést vlastní aktivní řešení nebo pohled na vyřešení krizové situace. A to je jenom dobře.

Platí tedy, že například ten, kdo vystudoval nějaký technický obor a chce jít k 601. skss, má tak trochu výhodu proti tomu, kdo má v uvozovkách jen fyzické předpoklady?

Všichni jsou z nějakého oboru, všichni něco studujeme, v tom máme všichni startovní čáru stejnou. Jde spíš o to, že se chcete dál učit a rozvíjet a mít motivaci podstoupit občas něco, co bolí. 

Co je tedy vlastně ta klíčová odbornost či schopnost, kterou by každý voják měl mít? Měl by mít kromě velmi dobré fyzické kondice také schopnost ovládat množství technologií?

Technologie patří do současnosti a se schopnostmi ovládat je, je vše samozřejmě snazší. Na druhou stranu naše děti už teď umí ovládat tablet ve třech letech, nebo i možná dřív. Ovládání technologií proto u nás není extra deviza.

Jedna podle mě z klíčových vlastností operátorů vaší jednotky je psychická odolnost. Jak jí cvičíte?

Samozřejmě nikdo nikomu do hlavy nevidí, co se vám tam odehrává a vždy máte kolem sebe různé podněty, které vás ovlivňují. Každopádně se snažíme podporovat důvěru sama v sebe a pak následně i to, že má operátor kolem sebe lidi, na které se může stoprocentně spolehnout. To vám pak pomůže přenést se přes jakoukoliv překážku. Když jste schopný si o problému promluvit s lidmi, kterým věříte, tak se vám to lépe překoná. A pak samozřejmě používáme profesionální pomoc psychologů, kteří nás cvičí v budování psychické odolnosti. 

U 601. skss zřejmě budete mít i nějaké rituály, které podporují kolektivního ducha i to, že vojáci často vědí jeden o druhém víc, než vědí sami o sobě.

Obecně u speciálních sil si věnujeme hodně času i tehdy, kdy nejsme v práci. Například když se chci dát pivo s přáteli nebo se zabavit jinak než prací, jsou takováto setkání mezi vojáky vyhledávaná. Slouží to k tomu, abychom se trošku odrelaxovali, ale to je všude stejné. Život není sprint. Absolvuji pracovní „špičky“ a pak si prostě potřebuju odpočinout. A k tomu vytváříme podmínky, jako třeba ples speciálních sil nebo další setkání. Je tu i tradice Pamětní stužky speciálních sil, kdy je za službu u speciálních sil člověk odměněn. Spolupracujeme s Klubem výsadkových veteránů Prostějov, kde vlastně podporujeme historii se současností, aby se potkávali staří s mladými. Samozřejmě vnímáme, co lidi chtějí a co v dané situaci pomůže.

Jak moc pomáhá udržování ducha jednotky mezi mladou a starou generací?

Lidově řečeno, nejsme tady první den. To, co se dosud vybudovalo, je práce bývalých příslušníků 601.skss. Někomu se to může zdát otravné, že se potkáváme s lidmi, které v kontextu naší činnosti už nevídáme, ale když jsem měl možnost být na vojenské škole v Americe, tak nám tam přednášeli také lidé, kteří byli mnohem starší než my, byli to veteráni z Vietnamu nebo z jiných konfliktů a válek, a já jsem si uvědomil, že dnes sice máme jiné podmínky a zkušenosti, ale vzájemně se stále učíme. Je to spojená nádoba, která se nesmí odříznout, protože historie je důležitá. 

Liší se nějak naše speciální síly od těch zahraničních? Mám na mysli třeba americké speciální jednotky, které mají často větší bojovou zkušenost?

Každý jsme jiný. Americká armáda má jiné prostředky, než máme my, jiné určení, než máme my. Takže rozdíly tam jsou. 

Musím se vás zeptat také na modernizaci výzbroje a techniky, kterou máte k dispozici. Jak moc je pro vás současné tempo modernizace vaší skupiny uspokojivé?  

Tempo je samozřejmě ovlivněné akviziční procesem, který není častokrát úplně rychlý, jak bychom potřebovali, ale vnímám to pozitivně, protože armáda má nyní opravdu pozornost, kterou třeba před třemi lety neměla. A kvůli tomu se inovuje a nakupuje materiál, který je potřeba vyměnit. Z kontextu speciálních sil to však není zásadní výměna, protože my si držíme vysoký standard, včetně materiálního.

Promítá se nějak celková modernizace Armády ČR do schopnosti 601. skss?

Je to skvělé, protože například vrtulníkové letectvo má nové vrtulníky, které mají úplně nové možnosti, které předchozí vrtulníky neměly. Zásadní je propojení a bojová podpora na místě. Ta je prostě skvělá. Tanky T-72 zase neměly komunikační systémy, které teď mají Leopardy. Takže opakuji, je to skvělé. 

Už jsme zmínili přechod vaší jednotky od Vojenského zpravodajství pod armádu. Změnilo se tím nějakým způsobem pořizování výzbroje či výstroje? 

Standardní akviziční proces byl i pod Vojenským zpravodajstvím. V tomto duchu následujeme to, jak je armáda nastavená, tedy standardní akviziční proces. Ano, má to své nevýhody, ale výhoda je to, že si píšeme specifikace materiálů, protože dobře víme, co potřebujeme. Do toho nám nikdo zásadně nevstupuje, byť se samozřejmě snažíme využívat armádní zakázky, které běží na standardní materiál, abychom ušetřili čas i finance. Snažíme se tedy spojovat armádní zakázky, ale pokud jde o specifický materiál pro speciální síly, tak máme možnost nákupu na tzv. výjimku a z titulu ředitele speciálních sil můžeme nakoupit. 

Jakým způsobem se jednotka připravuje na hybridní, respektive kybernetické hrozby, které jsou dnes velmi sofistikované? 

Tyto hrozby jsou samozřejmě komplikované, protože vyžadují hodně odborníků, které častokrát nemáme. Spolupracujeme s jednotkou kybernetických sil, která nám poskytuje expertízu. Snažíme se pak dané informace zakomponovat do scénářů našich cvičení, abychom byli připraveni.

Hybridní a kybernetické hrozby jsou dnes schopné cílit i na jednotlivé vojáky. Pracujete s tím nějak, cvičíte se v odolnosti? Například, když někomu přijde SMS zpráva do mobilu, nebo je operátor nějakým způsobem iritován ve svém soukromí?

Tuto kognitivní sféru samozřejmě vnímáme také a rozklíčovat, kdy už je člověk pod působením nějakého cizího aktéra, který se dostal do podvědomí někoho, samozřejmě okolí vnímá a sleduje, jak ten člověk reaguje. V tomto duchu lék na kognitivní působení neexistuje, proto musíme dobře vnímat to, co se kolem nás děje. 

Je nějaká konkrétní schopnost nebo činnost, kterou byste u 601. skupiny speciálních sil uvítal či zlepšil?

Navážu to, co jsem už říkal předtím. Jsou to bezpilotní prostředky a 3D tisk. 

601.skss je poměrně často v poslední době zmiňována v politických kruzích, výbor pro obranu se nejednou o vaší jednotce zmiňoval a řešil různá témata. Jakým způsobem vám to komplikuje život? 

Zmiňování a komentáře politiků nás nijak neovlivňují. Chápu, že v mediální sféře můžeme vnímat nějaké negativní vlivy, ale to nás nijak extra neovlivňuje, protože jsme nástrojem vlády České republiky, stejně jako celá Armáda České republiky a plníme to, co je potřeba v jejím zájmu a v zájmu bezpečnostní strategie země. 

Nicméně, když to čtete, tak to asi není nic hezkého, že? 

Kdyby o vás někdo psal něco špatného, tak byste to samozřejmě vnímal špatně. My jsme ale morálně vyspělí, abychom se z toho nezhroutili. 

Jaká mise pro vás byla doposud nejnáročnější? 

Toto je vždycky otázka úhlu pohledu a toho, kdo co zažil.  Když se ale v globálním kontextu podívám zpětně, tak to byl jednoznačně Afghánistán. Byť to samozřejmě nebyl vyspělý nepřítel, jak teď vidíme na Ukrajině. V dané situaci a prostředí jsme tam byli poprvé a poprvé jsme nastavovali standard. Nikdo nám tehdy nedal knížku: Teď budete v Afghánistánu a takhle se máte připravovat na úkoly. Další mise, co teď plníme, jsou připravenější a jednodušší. 

Jak moc intenzivní je spolupráce se zahraničními jednotkami. Cvičíte spolu? 

Padesát procent všech cvičení v roce je se zahraničními spojenci. Každá země vnímá hrozbu jinak a má i jiný způsob řešení problémů. To pro nás může být inspirací. Jsme v NATO, takže když spolu dopředu společně cvičíme, tak pak i samotné nasazení, pokud by k němu někdy došlo, bude jednodušší, budeme interoperabilní a budeme schopni spolupráce mnohem snáz.

Když porovnáte vaši výbavu s výbavou speciálních jednotek jiných aliančních států, je to srovnatelné?

Je to srovnatelné, dá se říct. V tomto roce jsme prošli bez nějakých zásadních chyb certifikací SOFEVAL (Special Operations Forces Evaluation), která nastavuje standard všech speciálních sil v NATO. 

601. skss má tzv. k ruce Centrum podpory speciálních sil. Jak to máte rozdělené mezi sebou? 

To rozdělení je jednoduché. „Šestsetjednička“ je hlavní bojová síla, která plní speciální operace. Centrum podpory speciálních sil, jak už je z názvu patrné, nás podporuje. Tato synergie je pro nás důležitá, abychom udrželi vysoké operační tempo a vlastně byli schopni plnit víc úkolů, než jsme byli schopni v minulosti. Podporují nás například v roli těžkých zbraní, přepravy z místa A do bodu B nebo informační podporou. Jde o věci, u kterých jsme časem zjistili, že na ně nemáme kapacitu tak, abychom byli schopni dělat víc úkolů. Proto jsme vytvořili toto centrum.

Jak by podle vás měly být speciální síly prezentovány na veřejnosti? 

Veřejnost musí vědět, že Česká republika má skvělé speciální síly, které jsou standardem NATO. Jsme schopni podpořit obranu jak z pohledu ČR, tak z pohledu kolektivní obrany NATO. Jsme vysoce motivovaní, vysoce připravení vojáci. A musíme být vždy o krok napřed.

Jste čerstvě velitelem 601. skss, jaké jsou vaše ambice týkající se skupiny?

Tak jako předchozí velitelé samozřejmě navazuji na práci předchozích velitelů. Každý velitel je trošku jiný, každý měl svůj úhel pohledu, každý to viděl trošku jinak. Chci každopádně pokračovat v začleňování se do struktur NATO a vytvořit vojákům takové podmínky, aby u nás zůstávali co nejdéle. Za mě je personál základ.