Na konci června bude v Haagu všech dvaatřicet lídrů členských států NATO rozhodovat o konkrétních krocích Aliance k posílení obrany a odstrašení potenciálních hrozeb. Posílení obranných schopností NATO však může fungovat pouze tehdy, pokud budou obranné systémy efektivní u všech členských států, včetně České republiky. V posledních letech sice výdaje na obranu neustále rostou a Armáda ČR se postupně modernizuje, ale objevily se i problémy, zejména v personální oblasti, kdy stávající profesionální vojáci z armády předčasně odcházejí a rekrutace nových vojáků z povolání nejde podle stanovených plánů.

V této souvislosti jsme poslancům Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny a senátorům Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky položili následující otázku: S ohledem na současnou bezpečnostní situaci v Evropě i ve světě – zejména v souvislosti s pokračujícím konfliktem na Ukrajině, rostoucím tlakem ze strany autoritářských režimů a zvyšujícími se hybridními hrozbami – jaké konkrétní kroky by podle vás měla Česká republika plánovat a realizovat k posílení celkové obranyschopnosti naší země, a to jak v oblasti materiálního vybavení Armády ČR, tak v oblasti budování dostatečných personálních kapacit (vojáci z povolání, aktivní záloha, mobilizační připravenost apod.)?

Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Lubomír Metnar (ANO), předseda výboru

Česká republika má v rámci strategických dokumentů jasně specifikované cíle, které reflektují potřeby armády a naše cíle výstavby obranných sil a schopností v rámci Aliance. Je tedy třeba se řídit těmito dokumenty a postupovat koncepčně, nikoli pouze ve smyslu splnění 2% závazku vůči HDP. Tyto strategické dokumenty je třeba aktualizovat ve smyslu posílení a rozšíření protivzdušné obrany. Finanční potřeby musí vycházet z dlouhodobých plánů a musí zabezpečovat obranyschopnost České republiky. V současnosti nejenže zásadně neplníme naše cíle v rámci NATO, ale také jsou výdaje na obranu vynakládány mimo plánované projekty, což třeba v případě předraženého projektu F-35 způsobilo zásadní problémy a odsunutí strategických projektů na rok 2035. Tímto neefektivním, nekoncepčním a nehospodárným postupem nejenže naše cíle nesplníme, ale také nezabezpečíme obranyschopnost České republiky.

Jan Hofmann (ODS), místopředseda výboru

Obě části jdou ruku v ruce. Sebelepší technika bez kvalifikovaných lidí nebude účinná, a stejně tak lidé bez kvalitní techniky nezajistí naši obranyschopnost. V oblasti techniky je to vcelku jednoduché. Čeká nás naplnění cílů NATO, které budou letos schváleny a kde máme rezervy i z minulosti. Jaké ty cíle budou konkrétně, budeme vědět až po červnovém jednání. Jako hlavní nesplněný cíl, který chce ministerstvo ještě alespoň smluvně zajistit, je dobudování těžké brigády a nákup nových tanků. Ty jsme měli zajistit již před řadou let, ale bohužel se tak děje až nyní. Co se týká personálu, je třeba zatraktivnit povolání vojáka. Ať to je řada benefitů, které jsou již schváleny, tak je to i zlepšení finančních podmínek. Již došlo k navýšení příspěvků na dopravu či snížení platby za ubytování na polovinu. Druhý problém, který musíme vyřešit, je zpružnění náborů, které nám stále trvají více než půl roku. Cílem musí být vyrozumění žadatele maximálně do jednoho měsíce. To jsme schopni zvládat mimo jiné zefektivněním virtuálního náborového centra a zvýšením dostupnosti posudkových lékařů. Třetím důležitým bodem je změna legislativy, která musí být přizpůsobena náhlým změnám bezpečnostní situace. První kroky se již podařilo realizovat, nicméně řada věcí nás – potažmo příští vládu – stále čeká. Do této části patří i POKOS, který bude mít za úkol ve větší míře seznamovat nás všechny s krizovými postupy. To se ukázalo jako klíčová zkušenost z ukrajinského bojiště, kde všichni v prvních dnech přesně věděli, co mají dělat. S tím je spojený i systém varování občanů, kde je dobré se poučit například v Izraeli. To všechno dohromady nám zajistí skutečnou obranyschopnost a potažmo i bezpečnost.

Stanislav Blaha (ODS), člen výboru

Bezesporu musíme pokračovat v nastoleném trendu modernizace armády. Posílit ale také musíme nábor a finanční ohodnocení vojáků z povolání. A určitě se neobejdeme bez výstavby nových útvarů a posádek, pokud budeme chtít (a my chceme!) navýšit množství vojáků z povolání. V tomto směru je také potřeba věnovat úsilí a pozornost mobilizační infrastruktuře a aktivním zálohám. Pro celkové posílení obranyschopnosti Česka je nutné zapojit celou společnost, což se částečně již teď děje, ale do budoucna by mělo být angažování veřejnosti v otázkách obrany určitě větší. A to ať už právě rozšířením aktivních záloh nebo i jiným zapojením (například škol nebo soukromých firem do tohoto procesu).

Jiří Horák (KDU-ČSL), člen výboru

Naprosto zásadním a konkrétním krokem pro posílení obranyschopnosti České republiky je závazek vlády navyšovat výdaje na obranu až na 3 % HDP do roku 2030. Právě tento finanční rámec je klíčový a bez něj zůstane jakákoli ambiciózní strategie jen na papíře. Pokud jde o samotné materiální vybavení armády, důvěřuji v odborné rozhodování samotného velení Armády ČR. To nejlépe ví, co je nejvíce potřeba, a úlohou politiků je zajistit dostatek finančních prostředků a zároveň kontrolovat, že jsou využívány efektivně a hospodárně. V oblasti personálních kapacit je to podobné. Bez dostatečných finančních zdrojů nelze motivovat nové vojáky, ani udržet ty stávající. Je třeba nabídnout nejen konkurenceschopné platy, ale i další výhody a stabilní zázemí. Výraznou roli přitom hraje i kvalita vybavení, se kterým vojáci pracují, protože moderní armáda je také atraktivnější armádou. S plánem růstu obranného rozpočtu považuji tyto cíle za realistické a dosažitelné.

Karel Krejza (ODS), člen výboru

Mnoho jsme se naučili z probíhající ukrajinsko-ruské války. Dělostřelectvo a drony nabyly na významu. Zvednutí výdajů na obranu až na hranici 3 % HDP poskytne naší armádě dostatek prostředků. Netvrdím, že času na modernizaci, abychom v případném napadení nepřítelem obstáli. Plně doufám, že zákon o vojácích z povolání, který jsme teď protlačili sněmovnou a který výrazným způsobem zvedá platy stávajícím i nově příchozím vojákům, zafunguje a zatraktivní armádu jako zaměstnavatele, aby měl techniku kdo obsluhovat. Co se aktivních záloh týče, dokážu si do budoucna představit větší podporu zaměstnavatelů, kteří umožní zaměstnancům službu v AZ. Dále bych rozhodně pokračoval v armádním osvětovém projektu POKOS (Příprava občanů k obraně státu). Podle mých informací má úspěchy a právě takový projekt zaměřený na školáky a studenty může přinést ovoce v budoucnu.

Radovan Vích (SPD), člen výboru

Konkrétní kroky by měla navrhovat současná vláda Petra Fialy, která po všech stránkách dostala armádu do nejhorší situace v novodobé historii. Pokud bude hnutí SPD součástí příští vlády, máme celou řadu opatření, která bude potřeba ve všech oblastech přijímat. Nebudeme ale v této fázi říkat vládě, co má dělat. Vše je detailně popsáno ve Zprávě o zajištění bezpečnosti ČR a je potřeba zde popsané nedostatky vládou systémově odstraňovat.

Michal Zuna (TOP 09), člen výboru

Základem pro posílení obranyschopnosti České republiky je navýšení rozpočtu na obranu alespoň na 3 % HDP. Tyto prostředky umožní nejen modernizaci a doplnění materiálního vybavení Armády ČR v souladu s Capability Targets NATO – ať už jde o leteckou techniku (včetně protivzdušné obrany a bezpilotních prostředků) nebo o pozemní síly (bojová vozidla pěchoty, tanky a s nimi související zázemí) – ale i rozvoj personálních kapacit. Velký důraz chceme klást na propagaci a zvyšování povědomí veřejnosti o přínosech a možnostech zapojení do obrany státu. O možnosti dobrovolného předurčení občanů nebo účasti na dobrovolném vojenském cvičení musí vědět každý v zemi. Tyto kroky mohou sloužit jako vstupní brána pro širší zapojení občanů do profesionální armády, aktivních záloh či systému mobilizační připravenosti. I když nejde o rychlá řešení, vnímáme je jako strategicky důležitá pro dlouhodobé posílení obrany státu.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR

Pavel Fischer (nezávis.), předseda výboru

O situaci v obraně státu mnohé vypovídá přehled, jak jsme obstáli ve výstavbě sil a schopností v rámci NATO. Obrázek sice není úplný, ale i tak leccos znamená: neplníme to, co jsme slíbili dodat v roce 2021, přičemž lavina nových úkolů se řítí. Vláda České republiky nedosáhla uspokojivých výsledků a má obrovské zpoždění. Jde o dlouhodobý dluh patnácti let, který nelze zahladit během jediného roku, kdy jsme konečně dosáhli 2 % výdajů na obranu. V tomto smyslu vyzval senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, aby vláda zásadně zvýšila úsilí. Mezi nedostatky, na které jsme poukázali, patří velmi špatná personální situace. Lidé chybí všude, nejvíce u bojových jednotek. Tady má i současná vláda velké dluhy, protože se trend nepodařilo obrátit. Přitom je třeba nabírat více vojáků z povolání, o zálohách nemluvě. A dokonce i tehdy, kdy se někdo dobrovolně přihlásí, tak ho armáda neumí rychle nabrat, proces je neuvěřitelně pomalý. Neumíme pracovat s talenty. S ohledem na potřeby státu, a to i v ochraně kritické infrastruktury a ochraně obyvatel, bude třeba zavést nějakou podobu povinné služby, aby se lidé nechali vycvičit a zaškolit do různých typů nasazení, které v době krize budou třeba. Od základů je třeba změnit rámec pro mobilizaci. A protože je třeba upravit i zákony, doporučuji, abychom se inspirovali ve Finsku. Jejich schopnost mobilizace vojenských záloh je impozantní. Budovali to systematicky po desetiletí, takže nás čeká dlouhá cesta.  

Tomáš Jirsa (ODS), místopředseda výboru

Česká republika jako členský stát NATO vychází ve svých plánech rozvoje ozbrojených sil prioritně z aliančního obranného plánování. Jeho výstupem jsou konkrétní národní cíle rozvoje jejich schopností, které se v podstatě formulují na základě detailních analýz možných scénářů hrozícího konfliktu s Ruskem. Obdobným způsobem se začíná plánovat i v rámci EU. Současně však, v duchu článku 3 Severoatlantické smlouvy, musí Česká republika „udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku“. Při plánování rozvoje naší obranyschopnosti je tedy v podstatě dáno, na co se prioritně zaměřit z hlediska příspěvku do alianční a podobně i unijní obrany. Neméně významný je však rozvoj vlastní obranyschopnosti. Poznatky z války na Ukrajině ukazují, jak nezbytné je přistupovat k jejímu zajišťování komplexně, tedy vyváženým rozvojem všech prvků bezpečnostního systému státu. Podle nejpravděpodobnějších scénářů aliančního konfliktu s Ruskem by se území naší země stalo v podstatě jakýmsi týlovým prostorem. Musíme se proto primárně připravovat na tuto roli, jejíž nedílnou součástí je i zajištění odolnosti proti možným úderům přesných a dalekonosných balistických střel, bezpilotních prostředků i různých forem kybernetických útoků. Je tedy akutní výrazné posílení protivzdušné obrany našeho území a připravenost jednotlivých krizových plánů týkajících se zejména ochrany obyvatelstva a krizové infrastruktury. K tomu všemu však, kromě zvýšených výdajů, bude zapotřebí zajistit dostatečnou naplněnost útvarů našich ozbrojených sil, ale i výrazně posílit jejich mobilizační potenciál a kapacitu záloh. Řadu opatření již k tomu vláda přijala. Jejich efekt se projeví postupně, ale přesto je nadále nezbytné situaci hlouběji analyzovat a k posílení naší obranyschopnosti přijmout další účinná opatření. Kromě zbraní a peněz je potřebné na stůl položit i příslušné plány!

Robert Šlachta (Přísaha), místopředseda výboru

Bezpečnostní situace ve světě i v Evropě se zhoršuje – o tom není pochyb. Proto souhlasíme s navyšováním rozpočtu na obranu a armádu. Z našeho pohledu je však klíčové, aby šlo o smysluplné projekty, které skutečně posílí obranyschopnost země, a nejen aby „tupě" naplňovaly tabulky. Je zároveň nezbytné zaměřit se i na vnitřní bezpečnost, která se může výrazně zhoršit v důsledku změny migrační politiky v Německu a také snahy o slučování rodin po ukončení konfliktu na Ukrajině. Právě proto je důležité investovat do Policie České republiky, která je za ministrování pana Rakušana ve velmi špatném stavu – nízké platy, nedostatek personálu, protesty policistů a jejich odchody ze služby. To je dnešní realita. V současnosti putují na obranu 2 % HDP a do budoucna se počítá se zvýšením až ke 3 %. Naproti tomu na vnitřní bezpečnost jde jen 0,67 % HDP. To se musí změnit!

Jana Mračková Vildumetzová (ANO), členka výboru

Důležité je, aby ministerstvo obrany začalo naplňovat strategické dokumenty, které již obsahují modernizační projekty, jež armáda potřebuje k posílení obranyschopnosti ČR. Tyto dokumenty obsahují tzv. CT (Capability Targets), tedy naše závazky vůči aliančním spojencům v NATO, kterým bychom měli dostát a zároveň tím posílíme i kolektivní obranu. Navíc zanedlouho NATO schválí nové požadavky na své členy ohledně modernizace a připravenosti aliančních vojsk a ty bude potřeba implementovat do těchto dokumentů. Česká republika musí zároveň posilovat vnitřní bezpečnost a její složky, a to jak v materiální, tak i v personální oblasti. V současnosti je bezesporu nutné klást důraz na nábor nových vojáků a příslušníků bezpečnostních složek a zároveň motivovat stávající vojáky a příslušníky bezpečnostních sborů, aby neodcházeli.

Jan Sobotka (nezávis.), člen výboru

Česká republika by měla brát vážně budování svojí obranyschopnosti v rámci společné kolektivní obrany v rámci NATO. Dále bychom měli posilovat odolnost společnosti k případným ozbrojeným konfliktům. S tím přímo souvisí technické vybavení Armády ČR a její personální posílení. Rozhodně bychom měli postupně zvyšovat podíl HDP na financování obranyschopnosti naší země.