Vzdušné síly Armády České republiky procházejí největší modernizací ve své historii. Vedle zavádění letounů F-35, nových systémů protivzdušné obrany či rozsáhlých investic do infrastruktury se ale podle jejich nového velitele brigádního generála Petra Tománka musí změnit především způsob uvažování, velení a práce s lidmi. V rozhovoru pro CZ DEFENCE hovoří také o zkušenostech z války na Ukrajině, multidoménových operacích, bezpilotních systémech, umělé inteligenci, výcviku budoucích pilotů F-35, spolupráci s českým obranným průmyslem nebo o tom, jak by měly české vzdušné síly vypadat na konci jeho velitelského působení.

Video: Brig. gen. Petr Tománek: Měníme celou protivzdušnou obranu / CZ DEFENCE

Pane generále, nastoupil jste do velmi dynamické doby, protože vzdušné síly procházejí největší modernizací ve své historii. Co je dnes největší výzvou? Jsou to lidé, technika, infrastruktura, nebo logistika?

Je to všechno dohromady. Jde o komplexní problém a jsou to takové puzzle, která se skládají dohromady. A ta puzzle musí být přesné, aby to zapadlo. Já se snažím na modernizaci nedívat optikou nákupu jednotlivých systémů, ale optikou schopností, zavádění nových schopností. Takže pro mě alfou a omegou, abychom byli schopni tyto schopnosti zavést, jsou lidé. Lidé, kteří jsou motivovaní, kteří jsou odborníci na svých místech a kteří chápou komplexnost a dynamiku současné modernizace. A tohle je základ. Na druhou stranu asi relativně nejjednodušší, ale opravdu relativně, je samotný nákup letecké techniky. I když to je velice komplexní a náročný proces.

Skoro v každém rozhovoru se nakonec dostaneme k tomu, že nejdůležitější jsou lidé. Platí to i v tomto případě?

Přesně tak. Bez lidí to neuděláte. Ta změna myšlení a pochopení toho, co je třeba udělat, je nesmírně důležitá. Samotné platformy, samotný nákup toho železa, hardwaru, vám nezabezpečí to, co chcete udělat.

Navazujete na práci generála Petra Čepelky. Je něco, co chcete změnit, nebo budete pokračovat ve směru, který nastavil?

Znám pana generála Čepelku roky. Potkali jsme se už na letecké univerzitě v Košicích před 37 lety. To je dlouhá doba. Máme podobnou kariéru. Já jsem před dvěma roky nastoupil jako jeho zástupce u vzdušných sil. Máme podobné vnímání leadershipu a podobný styl. Jsem naprosto přesvědčen, že pan generál Čepelka nastavil modernizaci vzdušných sil skvěle a chci pokračovat v jeho šlépějích. Samozřejmě doba přináší nové výzvy, a tam už budu mít svůj vstup.

Jednou z těch nových výzev může být způsob velení a řízení. Nové technologie, ať už jde o novou leteckou techniku, F-35 nebo protivzdušnou obranu, budou vyžadovat nový přístup. Je to tak?

Je to tak. Opravdu se tomu věnujeme a jednou z priorit je nastavení toho, čemu říkáme C2, tedy Command and Control. Je velice důležité nastavit rozhodovací procesy tak, aby byly rychlé, abychom dostali informace na správné místo ve správný čas a přijali správná rozhodnutí. A v multidoménových operacích je to klíčová věc.

Dá se něco z toho cvičit a trénovat už dnes na současné technice? Na jedné straně potřebujete připravovat lidi, kteří už budou fungovat v novém systému, na druhé straně ale musíte stále provozovat současné vzdušné síly. Nejdou tyto dvě potřeby někdy proti sobě?

Někdy ano. Ale to je jedna z těch výzev – jak zavést nové schopnosti a nové myšlení do stávajícího fungujícího systému tak, abychom pořád zachovali schopnosti a kontinuitu, ale zároveň akcelerovali změny.

Ptám se každého velitele na zkušenosti z ukrajinského bojiště. Jaké jsou podle vás hlavní zkušenosti pro vzdušné síly? Je něco, co vás na současném pojetí konfliktu překvapilo?

Na úvod bych řekl, že je vždycky třeba vzít si správnou lekci. Konflikt na Ukrajině má svá specifika a nejde plně překlopit do toho, co očekáváme jako budoucí válčiště a budoucí konflikt. My jsme součástí koalice, NATO má něco, co Ukrajina nemá, a to je velice silný air power. Schopnost penetrace protivzdušné obrany protivníka, útočit přesnými zbraněmi na cíle, získávat informační nadvládu. To jsou věci, které spojenci mají. My víceméně každodenně analyzujeme lessons learned z Ukrajiny. Za mě je zásadní, jak rychle se mění dynamika, jak nastupují nové zbraňové systémy, nutnost adaptace a inovace. A také to, že vlastně kvantita je kvalita. Relativně levné platformy dokážou ničit drahé platformy. To jsou věci, na které se soustředíme. Na druhou stranu je třeba všechno vidět optikou toho, že my máme jiné schopnosti a budoucí konflikt vidíme trochu jinak.

Hovoří se například o nasazení letounů F-16 na Ukrajině. Mohou být podle vás vzdušné síly v tomto konfliktu určitým game changerem? Je to něco, co může válku rozhodnout?

Z perspektivy Ukrajiny je F-16, a teď opravdu nechci mluvit za Ukrajinu, důležitým prvkem protivzdušné obrany. Zachytávat hlavně střely s plochou dráhou letu, chránit obyvatelstvo a posouvat ruské síly dál od hranic tak, aby chránili své vlastní lidi. Z naší perspektivy je to malinko jiné. Já to takhle úplně nevidím.

Pojďme k protivzdušné obraně. Dlouhou dobu se o ní příliš nehovořilo, dnes je naopak jedním z nejdiskutovanějších témat. V jakém stavu jsme a co potřebujeme urychleně doplnit do schopností Armády České republiky?

Za poslední dobu jsme udělali neskutečný krok dopředu. Protivzdušná obrana v posledních dvaceti třiceti letech nebyla prioritou. Je to velice drahá schopnost. Teď se priority změnily a je to jedna z největších priorit vlády, ministra obrany i nového náčelníka generálního štábu, a tím pádem i moje priorita. Měníme celou protivzdušnou obranu. Je to komplexní prvek. Není to jenom nákup nových systémů SPYDER. Jsou to nové senzory, nové radary, nové pasivní systémy, schopnost velení a řízení, rozhodovací procesy, zavádění systému letounu F-35. Takže je to opravdu komplexní prvek. Posilujeme a budeme posilovat protivzdušnou obranu České republiky jak v rámci národního systému, tak v rámci systémů NATO.

Armáda v minulosti rozlišovala ochranu vojenských a strategických či civilních cílů. Změnil se tento přístup, nebo základní doktrína zůstává stejná?

Řekl bych, že základ zůstává stejný. Je to ochrana těch důležitých cílů. Myšlenka, že protivzdušná obrana bude schopna na sto procent ochránit všechno, v každém případě neplatí. Musíme se soustředit na to, abychom systémy opravdu ochránili ty nejdůležitější prvky.

Pojďme k F-35. O tomto letounu se stále častěji hovoří jako o strategickém prvku schopností Armády České republiky. Jak změní systém protivzdušné obrany a jakou roli v něm bude hrát?

V první řadě musíme změnit myšlení lidí, aby F-35 nechápali jako platformu, ale opravdu jako systém. Jako prostředek, který je svými senzory schopný získávat neskutečnou spoustu dat a je schopný je přenášet. Ta konektivita je úžasná. My musíme zajistit, aby systém protivzdušné obrany využil co nejvíce těchto schopností, abychom měli konektivitu, nastavené rozhodovací procesy a abychom v reálném čase mohli efektivně používat všechny prostředky, které máme.

Když se na to podíváte jako bojový pilot, jak výrazně se tento segment za dobu vaší kariéry změnil?

Je to neskutečné. Začínal jsem létat na MiGu-21, potom jsem přešel na L-159, mám pár letů na F-16 a Gripenu. Přechod z analogu na digitál, vlastně na systémy čtvrté generace, byl náročný. Letoun Gripen byl náročný. Ale teď je přechod z digitálního prostředí do multidoménových operací ještě náročnější. Je to úžasná doba a úžasné možnosti.

Co všechno musí velitel vzdušných sil o F-35 vědět, aby mohl účinně velet?

Nemyslím si, že je nutná velká míra detailu. Jedna z věcí, kterou jsem se naučil, je týmová práce a věřit lidem. Máme spoustu odborníků, kteří jsou schopni v případě potřeby řešit velkou míru detailů. Pro mě je důležité pochopit strategický přístup, propojení do dalších systémů, propojení a spolupráci s dalšími doménami. To znamená s pozemní doménou, kosmickou doménou, kybernetickou doménou. Nastavovat systém tak, aby byl na strategické úrovni přesně vyladěný. To si myslím, že je moje práce. Moje práce není znát velkou míru detailu.

Pro rozvoj vzdušných sil je zásadní také infrastruktura. Letiště v Čáslavi prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Daří se ji realizovat podle plánu?

Ano, daří. Nedávno jsem měl let na L-159 a byli jsme se podívat do Čáslavi ze vzduchu. Už tam není žádná dráha, žádný beton. Je to jenom hnědý kus se spoustou techniky. Pracujeme na tom, jsme v plánu a rekonstrukce zatím jde velice dobře.

Původní vzletová a přistávací dráha v Čáslavi vznikala v padesátých letech minulého století. Je stavba nové dráhy technologicky výrazně odlišná?

Řekl bych, že výstavba dráhy je podobná tomu, co se dělo v padesátých letech. Samozřejmě technologie výstavby jsou jiné, ale základní prvky jsou stejné. Postavit dráhu, která vydrží další desetiletí a bude splňovat požadavky, které jsou na ni kladeny, co se týče únosnosti, drsnosti a provozuschopnosti.

Jak se díváte na to, že armáda postupně přebírá další letiště v České republice?

Je to věc, která je daná úkolem vlády. My tomu rozumíme. Za poslední roky jsme opustili spoustu letišť. Teď s novým systémem, tak jak ho vidíme, hlavně s rozptylem leteckých operací, kdy jednou z lekcí z Ukrajiny je, že nemůžeme držet prostředky na jednom letišti a v případě potřeby je musíme rozptýlit, je to věc, kterou potřebujeme a pracujeme na ní.

Je asi potřeba dívat se na to nejen z pohledu České republiky, ale také Aliance. Důležitá bude schopnost působit z letišť okolních států.

Ano, přesně tak. Máme různé smlouvy a spolupráce v rámci NATO i na bilaterální úrovni ohledně dislokace letecké techniky a schopnosti působit z jiných letišť. NATO velice dbá na to, abychom byli schopni toto provést, abychom měli techniky, kteří jsou schopni třeba obsloužit F-16 nebo Rafale. A na druhou stranu, když přistaneme například na Slovensku, aby nás slovenské vzdušné síly byly schopny obsloužit. Na těchto schopnostech se pracuje a myslím si, že v budoucnosti u systému F-35 uvidíme ještě větší provázanost.

Trochu spekulativní otázka: vidíte ještě potenciál v dalších českých letištích, která by mohla sloužit Armádě České republiky? A vůbec se vás nesnažím vmanipulovat například do Hradčan.

Já bych se ani nenechal. Samozřejmě ten potenciál vidím, ale je to věc analýzy toho, co potřebujeme, finančních zdrojů a reality provozu těch letišť. Takže asi řeknu: no comment.

Sám jste zmínil, že jste bojový pilot. Které dvě, tři nebo čtyři schopnosti bojového pilota vám nejvíce pomáhají ve funkci velitele vzdušných sil?

Možná překvapím a řeknu, že je to týmová práce. Být pilotem znamená být členem týmu. Musíte na sto procent věřit tomu, s kým letíte. Když letíte ve skupině v mraku, musíte mu věřit, že pilotuje přesně. Když jdete na úkol, musíte vědět, že lidé, kteří jsou kolem vás, jsou připraveni. A ta důvěra je stoprocentní. Takže je to týmová důvěra ve své kolegy.

Kolik lidí vlastně stojí v týmu kolem vás ve chvíli, kdy jste ve vzduchu?

Je to spousta lidí. Řekl bych stovky. Když si vezmeme logistiku, údržbu, řízení letového provozu, lidi, kteří sedí za radarem, řídí letový provoz, řídí senzory a obsluhují je, až po to, že po letu přijdete do jídelny a dostanete oběd. Jsou to stovky lidí.

Změní přechod na F-35 tuto personální náročnost?

Přechodem na F-35 budeme mít daleko větší nároky na oblast informačních technologií, kybernetické bezpečnosti a samotné bezpečnosti systému. Tam bude daleko větší tlak na tyto odbornosti.

Takže to, co je na zemi, bude možná ještě pod větším tlakem než samotný pilot za kniplem?

Přesně tak. Pilot je jakýsi pomyslný vrchol pyramidy, který je vidět, který je na fotografiích v časopisech. Ale současně je tam spousta mravenčí práce stovek odborníků, bez kterých by to nešlo.

Nábor je velkým tématem celé Armády České republiky. U F-35 asi není pochyb o atraktivitě výcviku a přechodu na tuto platformu. Jak je to například u protivzdušné obrany?

Nám se nábor pro vzdušné síly relativně daří. Myslím, že nás lidé vnímají jako vzdušné síly, jako jednotky, kde je určitá kultura organizace, zajímavá práce a kde budou nové technologie. Nicméně pořád bojujeme s tím, abychom měli dostatek specialistů, jako jsou například řídící letového provozu nebo specialisté na kybernetickou bezpečnost.

Za mě se musíme soustředit nejenom na samotný nábor, ale také na práci s veřejností a s mládeží, abychom představili vzdušné síly, potažmo Armádu České republiky, jako zaměstnavatele, který je transparentní, má určitou kulturu organizace a umožní profesní růst a zajímavou práci.

Když obléknu modrý stejnokroj příslušníka vzdušných sil, nemusím být jen pilot. Jaké další profese u vás najdu?

Je to celé portfolio. Jak jsem řekl, od Force Protection, tedy být bojovníkem, který bude střežit naše síly a prostředky, až po pilota. Je tam logistika, údržba, obsluha senzorů nebo protivzdušná obrana. Máme nové systémy SPYDER, které jsou opravdu velice náročné například z hlediska informačních technologií. Je to úplně jiná práce než se starou ruskou technikou. Dnes je to daleko více otázka obsluhy různých serverů a počítačů než samotného pájení lampiček.

Jak intenzivní je vaše komunikace s Univerzitou obrany? Je to jediné místo, odkud získáváte budoucí piloty, techniky a další odborníky?

Za poslední dva roky jsme velice zintenzivnili práci s Univerzitou obrany. Máme tam velice dobré kontakty. Minulý rok jsme zahájili takzvaný patronát nad modrou částí Univerzity obrany, kde se snažíme mít daleko intenzivnější kontakty. Jezdíme za studenty a naopak studenti jezdí za námi. Teď například 15. září budeme mít Den letectva. Pozvali jsme studenty z Univerzity obrany, aby ho tady u nás v Praze u Okřídleného lva oslavili a aby cítili ducha letectva.

Nakonec největší výzvou pro každého bojového pilota může být stát se kosmonautem.

Dalo by se říct. Máme Aleše Svobodu a já mu opravdu držím pěsti, aby se to podařilo. Aleš Svoboda je úžasný odborník, výjimečný člověk a jsem na sto procent přesvědčen, že nás bude jako vzdušné síly velice dobře reprezentovat.

Pojďme ještě k výcviku budoucích pilotů F-35. Probíhá podle plánu? Ti lidé už dnes musí procházet přípravou.

Přesně tak. Pracujeme na tom už několik let. Máme implementační plány, máme plány, jak budeme cvičit. Je to celkem náročné, protože musíte nejenom nastavit systém tak, abyste nalétali dostatek hodin pro budoucí piloty a aby studovali ten systém, ale musíte ho připravit na letoun páté generace. Nemůžete trénovat systémem čtvrté generace na letoun páté generace. A to je jedna z největších výzev. Musím říct, že máme velké štěstí, že máme LOM PRAHA jako našeho partnera a Centrum leteckého výcviku Pardubice. Zavedli jsme tam nové výcvikové letouny L-39NG, Zlín Z-242 a Z-143. Ale není to jenom o těchto letounech. Je to celý systém výcviku, simulační technologie a nastavení systému tak, aby lidé už od začátku cvičili stylem, jakým budou cvičit na letounech F-35.

Máte zkušenosti s tím, jak výcvik řeší jiné země Aliance? Nebo je náš plán založený na postupu doporučeném společností Lockheed Martin?

Samozřejmě komunikujeme s aliančními partnery, se zeměmi, které mají F-35, komunikujeme se Spojenými státy a snažíme se získat co nejvíce informací o tom, jaké má tento výcvik požadavky a kam ho máme směřovat. LOM PRAHA má smlouvu s Lockheed Martin, který provádí určitou kontrolu toho výcviku, zda splňuje požadavky kladené na výcvik pro F-35. Takže na tom pracujeme. Nekopírujeme nikoho, vytváříme si svůj vlastní národní systém, ale využíváme informace a zkušenosti aliančních partnerů.

V jednom z našich rozhovorů s ředitelem LOM PRAHA Jiřím Protivou jsme se dostali k tomu, že podnik bude moci po splnění potřeb AČR určitou část kapacity nabídnout i okolním aliančním státům. Je to podle vás správná cesta?

Ano, naprosto s tím souhlasím. Myslím si, že je to správná cesta. Za prvé ekonomicky umožní maximálně efektivně využít schopnosti, které máme, tedy letouny i celý systém. A také z hlediska interoperability. Schopnost výcviku zahraničních studentů vám zajistí, že i náš domácí výcvik bude na úrovni, která je požadována.

Už jsme se dotkli zkušeností ze zahraničních bojišť. Jak výrazně podle vás změnily bezpilotní a autonomní systémy bojiště a co to znamená pro protivzdušnou obranu a vzdušné síly?

Zkušenost z Ukrajiny je jednoznačná. Za čtyři roky tohoto konfliktu se z nějaké jednoznačné linie fronty stalo pásmo desítek kilometrů, které je vlastně ovládáno UAV, a cokoli se tam hne, může být zničeno. Ta změna je drastická. Na druhou stranu, jak už jsem říkal, nemůžeme si všechny zkušenosti z Ukrajiny automaticky přenášet k nám. Drony, bezpilotní prostředky, bezosádkové systémy, to je budoucnost. S tím se musíme smířit. Já jako pilot jsem si nikdy nedokázal představit, že letoun bude bez pilota. Ale v dnešní době už si dokážu představit, že letoun šesté nebo sedmé generace bude letounem, který nebude mít pilota uvnitř, ale někde bude sedět operátor.

Nebo poletí pilot a vedle něj další prostředky, které bude řídit.

Přesně. To je koncept Loyal Wingman. To je směr, kterým jdeme. Co se týče senzorů a schopnosti úderů na dlouhé vzdálenosti, přesných úderů, tam drony udělaly neskutečný krok dopředu. Je to teď prostě koloběh inovací, adaptace, opatření a protiopatření. Význam elektronického boje výrazně vzrůstá. Je to opravdu daleko komplexnější a rychle to mění naše pohledy na věc.

Air Policing je důležitou součástí činnosti vzdušných sil, protože jde o ostré nasazení, nikoli výcvik nebo cvičení. Jak důležitá tato schopnost je?

Je velice důležitá. Tímto dokládáme, že jsme partner, na kterého je spolehnutí a který v případě potřeby poskytne síly a prostředky k ochraně vzdušného prostoru partnerských zemí. Není to jenom o Gripenu, který létal v Pobaltí a chránil pobaltské země nebo Island. Jsou to třeba vrtulníky, které jsou teď v Polsku. Minulý rok jsme byli schopni nasadit vrtulníky v řádu dnů na ochranu polského vzdušného prostoru a je to velmi ceněno.

Příští konflikty budou podle aliančních i českých koncepcí multidoménové. Budou se v nich prolínat pozemní, vzdušná, kybernetická i kosmická doména. Jak moc to mění nároky na velení a řízení vzdušných sil?

Řekl bych, že se opravdu mažou striktní hranice mezi doménami. Už to není tak, že tady je vzdušná doména, tady pozemní, kybernetická nebo kosmická. Ty hranice se mažou a schopnosti se prolínají. Mohu to vysvětlit na příkladu F-35. Letoun F-35 může svými senzory zachytit nepřátelský prostředek, identifikovat ho, zjistit jeho přesné souřadnice a poslat tyto informace v reálném čase na velitelské stanoviště. Tam může být přijato rozhodnutí, že nejlepším prostředkem proti tomuto cíli je třeba dalekonosné dělostřelectvo. To dostane v reálném čase souřadnice a charakteristiku cíle a během desítek sekund se informace z F-35 přenese do tohoto efektoru, který cíl ničí. A to je multidoménová operace ve zkratce.

Při modernizaci armády se hodně hovoří o zapojení českých firem a českého obranného průmyslu. Jak důležité je pro vás?

Vnímáme ho a je velice důležité. Schopnost obrany České republiky je založena na tom, že musíme mít nějakou průmyslovou základnu. Bez této základny je dlouhodobější schopnost obrany České republiky nemyslitelná. Historicky jsme měli a máme obranný průmysl na velice dobré úrovni. Když jsem byl přidělencem obrany v Asii, musím říct, že jméno Česká republika, respektive Czechoslovakia, co se týče obranného průmyslu, pořád rezonuje. Máme co nabídnout. Za vzdušné síly jsem už zmiňoval neuvěřitelnou schopnost výroby letadel. Jsme jedna z mála zemí, která to dokáže. Aero Vodochody, letoun L-39NG, letoun L-410NG, Zlíny Z-242 a Z-143. Je to neuvěřitelná schopnost malé země, kterou nám ostatní, daleko větší státy závidí.

Výhodou je také servis a možnost mít tyto kapacity téměř okamžitě k dispozici.

Přesně tak. Máme okamžitou možnost komunikace s výrobci. Výrobce zná přesně naše požadavky. To je benefit domácího výrobce, kdy jste schopni opravdu na každodenní bázi komunikovat, definovat své požadavky a výrobce vás zná. A nejsou to jenom letadla. Jsou to radary, pasivní senzory, softwarová řešení. Ukrajina dnes ukazuje význam dronů a protidronových opatření. Máme v této oblasti neuvěřitelné schopnosti. Máme firmy, které vyrábějí palné zbraně. Takže se nemáme za co stydět. Jsem přesvědčen, že jednou z důležitých součástí mé funkce je právě komunikace s obranným průmyslem, jeho podpora a koordinace.

Vzdušné síly zároveň potřebují mít kde cvičit. Česká republika přece jen neposkytuje tolik prostoru k ověřování některých schopností.

Je to tak. Ale v rámci mezinárodní spolupráce máme nastavené procesy a plánování, kdy v případě potřeby oslovujeme země, které tyto možnosti mají, abychom mohli daný výcvik provést.

V nové éře budete mít k dispozici obrovské množství dat přímo ze senzorů. Budou se rozhodnutí velitele stále opírat o velitelský štáb, který je připraví, nebo může být takový postup příliš pomalý?

Je to oboje. Musíte nastavit systém tak, aby – a tady právě vidím budoucnost AI – dokázal neuvěřitelnou spoustu dat správně analyzovat, abyste z toho dostali správné závěry a použili je v rozhodovacím procesu. Ale pořád to bude velitel, který bude na konci, který bude dělat rozhodnutí, interpretovat data a vydávat rozhodnutí. Nemyslím si, že v blízké budoucnosti uvidíme něco jako Skynet ve filmu Terminátor. Ale schopnost AI zpracovávat neuvěřitelné množství dat tady je. Už existují softwarová řešení pro podporu rozhodování velitele.

Když člověk sleduje například starší sci-fi filmy, je až překvapivé, kolik tehdejších fantastických představ je dnes realitou.

Je to tak. Je to neuvěřitelné. Technologie jde dopředu tak rychle, že to člověka někdy až děsí. Ale doufejme, že to bude nakonec jenom ku prospěchu.

Vaše velitelská mise právě začala. Máte před sebou čtyři roky. V roce 2030 už budou F-35?

Budeme mít výcvik ve Spojených státech, už budeme mít F-35, ale ještě v USA. První letouny by měly přijít někdy na konci roku 2031.

Dobře, tak se zeptám jinak. Když se v roce 2030 přijedu podívat na Dny NATO, respektive Dny vzdušných sil AČR, co tam budou Vzdušné síly Armády ČR předvádět?

Chtěl bych, aby vzdušné síly byly modernější, aby byly sebevědomější a měly větší schopnost adaptace. Aby měly větší schopnost reagovat na současné hrozby. A abych potom mohl odejít a říct: Ano, tahle transformace, tak jak jsem chtěl, proběhla, probíhá dobře a jsme připraveni přijmout letouny F-35. Máme protivzdušnou obranu, která je schopná reagovat na současné hrozby, abychom byli schopni ochránit naše lidi.