Evropský trh protivzdušné obrany vstoupil během několika dnů do nové etapy. Lockheed Martin představil levnější střelu PAC-3 ACE s plánovanou společnou výrobou v Evropě, francouzský prezident Emmanuel Macron nabídl Německu spoluvýrobu systému SAMP/T NG a Ukrajina společně s devíti evropskými státy zahájila vývoj cenově dostupnějšího systému FREYJA. Přestože všechny tři iniciativy vznikly samostatně, ve svém souhrnu sledují stejný průmyslový trend. Průmyslová soutěž se přesouvá od samotné výroby zbraňových systémů ke schopnosti budovat aliance, sdílet technologie a rychle navyšovat produkci.

„Američtí a spojenečtí vojáci potřebují řešení, které je prověřené v boji a zároveň ekonomicky výhodné,“ shrnul posun ve výrobě systémů PVO Tim Cahill, ředitel divize Missiles and Fire Control společnosti Lockheed Martin. Následně oznámil vznik záchytné rakety PAC-3 ACE ve spolupráci s americkými i evropskými průmyslovými podniky. Rozhodnutí Lockheedu představuje změnu oproti tradičnímu modelu, kdy evropské státy vystupovaly především jako odběratelé hotových amerických systémů. Francouzská iniciativa sleduje stejnou logiku. „V oblasti protivzdušné obrany prosazujeme evropskou suverenitu. Chceme pokročit vpřed se systémem SAMP/T nové generace. Francie nabízí Německu společnou výrobu tohoto systému společně s našimi italskými partnery,“ prohlásil po jednání francouzsko-německé bezpečnostní rady prezident Macron.

Do stejného obrazu zapadá ukrajinský projekt FREYJA. Devět evropských států společně s Ukrajinou vytváří průmyslovou koalici, která propojuje ukrajinské zkušenosti z bojiště s výrobními kapacitami společností HENSOLDT, Kongsberg, Leonardo, MBDA, Saab, Safran či Thales. „Evropa potřebuje lepší ochranu před balistickými hrozbami. Společně můžeme takový systém vytvořit,“ popsal ambici projektu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. FREYJA usiluje o vytvoření evropské architektury výroby radarů, systémů velení a řízení, senzorů, odpalovacích zařízení i záchytných střel, kterou budou jednotlivé státy moci dále rozvíjet.

Tyto tři události spojuje soutěž o evropskou průmyslovou základnu protivzdušné obrany. Vítězem příští dekády na poli PVO se stane výrobní aliance s nejvyšší výrobní kapacitou, nejkratšími dodacími lhůtami, nejnižšími náklady na zachycení cíle, otevřeností vůči spolupráci s evropskými firmami a dostatečnou technologickou autonomií.

Za touto dynamikou stojí změna v ekonomice vedení války i konkurenční prostředí obranného průmyslu. Ještě před několika lety vznikaly systémy protivzdušné obrany především s cílem zničit omezený počet cílů, dnes však čelí úplně jinému typu útoků. Rusko během jediné operace vypouští desítky balistických raket, střel s plochou dráhou letu a stovky bezpilotních prostředků různých kategorií. Úspěch obrany stále více určuje schopnost dlouhodobě vést opotřebovací boj.

Právě zde se ukazuje slabina dosavadního modelu. Patriot PAC-3 MSE představuje technologickou špičku ve své kategorii, cena jedné záchytné střely se ovšem pohybuje kolem čtyř milionů amerických dolarů. Taková investice dává smysl proti balistické raketě mířící na cíl vysoké hodnoty. Ve chvíli, kdy protivník útočí stovkami levných prostředků, se zneškodnění všech z nich stává ekonomicky neúnosným. Obránce potřebuje dostatek střel, nikoliv pouze technologicky nejvyspělejší střely.

Tradiční obranné společnosti se zaběhnutými vývojářskými a výrobními procesy se proto dostávají pod tlak. Válka na Ukrajině otevřela prostor nové generaci výrobců, kteří staví na rychlém vývoji, softwaru a sériové výrobě. Typicky se jedná o technologické startupy podporované kapitálem ze Silicon Valley (typicky Anduril Industries), ale například i ukrajinský Fire Point, který těží z rostoucího zájmu evropských partnerů o ukrajinské obranné technologie. Z tohoto důvodu Lockheed Martin představil nový obchodní model, v němž PAC-3 ACE stojí méně než polovinu ceny PAC-3 MSE, vzniká s evropskými průmyslovými partnery a cílí na výrazně vyšší výrobní tempo.

Současně se mění i geopolitické prostředí. Evropské státy dlouhá desetiletí stavěly svou protivzdušnou obranu na amerických kapacitách. Vláda prezidenta Donalda Trumpa však stále otevřeněji požaduje, aby Evropa převzala větší díl odpovědnosti za vlastní obranu. Francouzská nabídka Berlínu na společnou výrobu SAMP/T NG i vznik koalice kolem systému FREYJA představují přímou reakci na tuto změnu. Evropské vlády usilují o rozšíření domácích výrobních kapacit, kratší dodavatelské řetězce a větší kontrolu nad technologiemi, které budou rozhodovat o bezpečnosti kontinentu.

Zajímavé přitom je, že oba trendy se navzájem posilují. Americké společnosti otevírají evropskému průmyslu své programy, aby si udržely postavení na nejrychleji rostoucím obranném trhu světa. Evropské státy naopak využívají rostoucí poptávky k získání výroby, technologií a know-how, jež byly ještě před několika lety soustředěny převážně ve Spojených státech. Ve výsledku vzniká nová podoba transatlantické spolupráce, ve které vedle společných bezpečnostních zájmů získává stejnou váhu také průmyslové partnerství.

V této soutěži přitom jde o něco cennějšího než jen o zakázky na dodávky a výrobu systémů PVO. Rozhoduje se o mocenské kontrole nad architekturou evropské protivzdušné obrany. Stát nebo společnost, která dodává radar, systém velení a řízení, navádění střely nebo klíčový software, si také zajišťuje budoucí příjmy z modernizací, servisních kontraktů, budoucích verzí systému i možnost ovlivňovat jeho další technický vývoj. Průmyslová spolupráce se tak více než kdy dříve mění v dlouhodobý nástroj technologického a politického vlivu.

Z tohoto důvodu téměř každá významná iniciativa obsahuje nabídku společného vývoje nebo výroby. Prezident Macron nabízí Německu nejen systém SAMP/T NG, ale rovněž podíl na evropském programu, který může po několik desetiletí určovat podobu integrované protivzdušné a protiraketové obrany. Lockheed Martin podobně otevírá program PAC-3 ACE evropským partnerům. Nikoli jako vstřícné gesto vůči evropským vládám, nýbrž s cílem vytvořit širokou koalici států a průmyslových podniků, které budou mít ekonomický i politický zájem na dalším rozvoji systému Patriot. Stejnou strategii sleduje Ukrajina. Projekt FREYJA od počátku propojuje evropské výrobce radarů, elektroniky, systémů velení a řízení i raketových technologií, protože právě šíře a hloubka průmyslové koalice rozhodne o jeho dlouhodobé životaschopnosti.

To současně mění rovnováhu sil uvnitř Evropy. Ještě před několika lety představovala hlavní otázka obranných akvizic výběr mezi americkým a evropským řešením. Dnes získává větší význam jiná otázka: kdo bude sedět u stolu při vývoji příští generace systémů. Země zapojené do rozhodovacího procesu získají přístup k technologiím, kvalifikovaným pracovním místům, exportním příležitostem i politickému vlivu při určování dalšího směřování programu. Výkon jednotlivých systémů bude mít nadále svůj význam, stejnou váhu může nicméně představovat místo v řídicích strukturách silné průmyslově-politické koalice.

Technologická převaha zůstane nezbytnou podmínkou úspěchu, přestane však být podmínkou jedinou. Stejnou strategickou hodnotu získá možnost přidat se k průmyslové koalici, určovat technické standardy a řídit dlouhodobý rozvoj celého systému. FREYJA, PAC-3 ACE i SAMP/T představují pokusy stát se dominantní platformou evropské protivzdušné obrany. Kdo ovládne architekturu systému, bude rozhodovat také o výrobě, modernizacích, exportu i technologickém směru celého programu. Soutěž o protivzdušnou obranu se tak mění v soutěž o průmyslový a politický vliv v celé Evropě.

Zdroj: Defense News, Hartpunkt, Lockheed Martin, Reuters, Financial Times