Cesta k uchování hlavních kapacit Armády ČR

 05. 10. 2021      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Armáda České republiky se nachází uprostřed procesu modernizace. Některé akviziční projekty se již podařilo podepsat (nové samohybné houfnice CAESAR, protiletadlové raketové komplety), další významné akvizice, mezi které se řadí mj. zakoupení nových bojových vozidel pěchoty, potřebují dokončit. Samozřejmě se jedná o relativně nákladné položky, které výrazně zatíží rozpočet ministerstva obrany, jenž se současně musí připravit na určitou redukci prostředků, protože státní pokladna se potřebuje vyrovnávat s dopady pandemické krize. V této souvislosti se objevovaly resp. objevují spekulace, že by se některý z významných akvizičních programů mohl odložit nebo zcela zastavit, resp. že by se některý z příslušných druh vojsk české armády mohl podstatně zredukovat či zrušit, což by ovšem nesporně přineslo velmi vážné následky.

modernizaceACR_TITFoto: Armáda České republiky se nachází uprostřed procesu modernizace a potřebuje dokončit ještě několik významných akvizičních projektů. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Prakticky žádný relevantní odborník nezpochybňuje, že Armáda ČR řadu let trpěla výraznými a opakovanými rozpočtovými škrty, protože právě její finance bývaly zpravidla první na řadě, pokud bylo třeba šetřit. Výsledkem se tedy stal obrovský vnitřní dluh, který se projevil hlavně fatálním zastaráváním mnoha kategorií techniky, která pochází převážně ještě z dob minulého režimu a již nevyhovuje požadavkům současného bojiště. Týká se to tedy i pozemní techniky včetně bojových vozidel pěchoty či dělostřeleckých a protivzdušných prostředků, a proto byly právě tyto kategorie zahrnuty do rozsáhlých modernizačních plánů, jež se rozběhly v polovině minulého desetiletí mj. v souvislosti s konfliktem na východní Ukrajině. Dřívější předpoklady nízké pravděpodobnosti rozsáhlého konvenčního konfliktu v Evropě se ukázaly jako chybné a totéž platí o úsudku, že bude existovat značně dlouhá doba varování či výstrah před takovými konflikty (zhruba několik let). Zároveň začalo být zřejmé, že se éra velkých zahraničních misí chýlí ke konci, takže prioritu získalo obnovování vševojskových kapacit primárně pro obranu domácího území, tedy právě to, co se dříve zanedbávalo.

V minulosti se předpokládalo, že česká armáda bude nucena (v nejhorším případě) samostatně bránit území České republiky nejvýše několik týdnů, než dorazí posily spojenců. Situace však napovídá, že tyto předpoklady byly patrně nemístně optimistické. Nynější Koncepce výstavby Armády ČR 2030 tedy požaduje schopnost samostatné obrany i po dobu v řádu měsíců, neboť se musí realisticky počítat také se scénářem, že spojenci nebudou fakticky schopni či politicky ochotni nám adekvátně pomoci. Podobné procesy ostatně můžeme pozorovat rovněž u dalších států střední a východní Evropy, neboť zejména armády Polska a Maďarska uskutečňují velmi rozsáhlé akviziční programy, díky nimž by se měly dostat na úroveň zcela srovnatelnou s tou, na níž se nacházejí vyspělé země západní Evropy (v případě Polska snad i vyšší, neboť Poláci počítají např. s počtem tanků větším než Německo a Francie dohromady). Pro českou armádu z toho tedy logicky vyplývá velmi důrazný apel na pokračování procesu modernizace, resp. na pokračování v oněch velkých akvizičních projektech.

Dopady pandemické krize se ale pochopitelně nevyhnou ani rozpočtu resortu obrany, takže se musí počítat také s variantou, že na všechny programy zkrátka nebudou k dispozici dostatečné finanční prostředky. Objevily se proto spekulace, že by se některý z projektů mohl pozastavit, případně zcela zrušit, popř. že by se též mohl zrušit některý z druhů vojsk v Armádě ČR. Před takovými návrhy je ale nutno velmi důrazně varovat, neboť by mohly napáchat nenapravitelné škody. Podobné nápady se objevily již v minulosti, uskutečnění většiny z nich se však naštěstí podařilo zabránit. Připomeňme zde mj. teze z konce první dekády tohoto století, že armáda by se mohla zcela vzdát pásových bojových vozidel pěchoty, pozemní protivzdušné obrany nebo bitevních helikoptér. Všechny tyto položky se ale přece jen podařilo udržet, je však také nutno uvést skutečnost, že česká armáda bez náhrady zrušila útvary dělostřeleckých raketometů, což se z dnešního pohledu jeví jako vážná chyba. Zkušenosti totiž jasně dokazují, že posilování či rozšiřování zachované (byť třeba hodně redukované) kapacity je vždy mnohonásobně snazší a levnější než opětovné budování jednou zrušené kapacity.

Armáda ČR tudíž nezbytně musí zachovat všechny důležité kapacity, resp. druhy vojsk, neboť moderní ozbrojené síly, mezi něž nepochybně patří a patřit chce, fungují jako těsně provázané a integrované soustavy. Jednotlivé druhy vojsk jsou vzájemně komplementární, resp. doplňují se a podporují se, neboť každý disponuje unikátními kapacitami. Tanky fungují jako základní zdroj ničivé síly a prostředek pro prolomení linií nepřítele, ale tento průlom musí ihned využít a rozšířit mechanizovaná pěchota v obrněných vozidlech. Dělostřelectvo na velké vzdálenosti ničí nepřátelské cíle a podporuje postup vlastních jednotek, kdežto protivzdušná obrana slouží k ochraně proti působení leteckých a raketových schopností protivníka. A to jsou samozřejmě jen ty nejzákladnější druhy vojsk, ale každý z nich má nezastupitelnou úlohu, protože zastává určité role, které jiné druhy vojsk zastat nemohou. Z tohoto důvodu je tedy potřeba odmítnout také politické a mediální floskule typu „nekupujme tanky, ale drony“. Ostatně loňský konflikt o Náhorní Karabach ukázal nejen schopnosti dronů, ale i potřebnost synergie nasazení dalších druhů vojsk, neboť ázerbájdžánské drony sice způsobily Arménům těžké ztráty, ovšem území pak obsadily a ovládly tanky a mechanizovaná pěchota.

Současně však platí, že se Armáda ČR bude muset přizpůsobit ekonomické realitě, resp. bude muset počítat s redukovaným rozpočtem, což se nepochybně dotkne též plánovaných akvizicí. Bylo by každopádně obrovskou chybou některý z významných projektů zrušit, protože pak by se vážně narušil onen systém „kámen, nůžky, papír“, resp. vzájemná nezastupitelnost různých druhů vojsk. Bojová vozidla pěchoty BVP-2 jsou už za hranicí životnosti a náhradu potřebují skutečně nezbytně. Totéž platí i o protivzdušných raketových systémech Kub a také je zjevné, že armáda potřebuje moderní dělostřelecký systém standardu NATO s adekvátním dostřelem, protože houfnice DANA sice představuje kvalitní konstrukci, ale její parametry už současným požadavkům prostě nevyhovují. Všechny tři akviziční projekty by proto měly být dokončeny, byť si lze jistě představit určitou redukci některého z nich. V tomto smyslu se zřejmě nejvíc nabízí nákup 210 bojových vozidel pěchoty za sumu asi 52 miliard korun, jelikož obsah oné akvizice skutečně umožňuje jakousi (dočasnou) redukci.

Připomeňme, že Armáda ČR aktuálně poptává celkem 210 obrněnců v sedmi různých verzích. Něco přes polovinu počtu (přesně 125 kusů) má tvořit základní provedení, resp. doslovně ono bojové vozidlo pěchoty, kdežto zbytek připadá na šest specializovaných účelových provedení. Konkrétně jde o vozidlo velitelské, průzkumné, dělostřelecké pozorovací, zdravotní, ženijní a vyprošťovací. Je nutno upozornit, že cena samotných pásových platforem bude nejspíše tvořit nejvýše polovinu celkové částky, zatímco polovina (nebo i více) připadne na speciální výbavu oněch účelových variant, podpůrnou techniku (včetně 29 doprovodných automobilů), servisní služby, náhradní díly apod. Také proto je zřejmě na místě uvažovat o určité redukci programu, resp. o snížení počtu exemplářů určitých variant, což se může týkat jak základní bojové verze, tak výrazně nákladnějších specializovaných provedení, jež se mají pořizovat v počtu od 11 do 26 kusů. Určité snížení počtu např. velitelských, průzkumných či ženijních vozidel by se tedy mohlo do celkové ceny promítnout poměrně výrazně. Nepochybně je ale třeba pořídit všechny zamýšlené varianty, třeba i ve sníženém počtu, jelikož tím se vybuduje základ jak operačních, tak výcvikových kapacit, který se pak může rozšiřovat.

Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že dodávky i platby jsou rozloženy do poměrně dlouhého časového období, neboť se počítá s přebíráním vozidel mezi roky 2023 a 2027 a s platbami až do roku 2028. Ekonomická a bezpečnostní situace České republiky se za tuto dobu jistě nějak změní. Onen celkový počet 210 obrněnců tak lze zachovat coby finální číslo obsahující i opci, takže nyní by Armáda ČR mohla závazně pořídit onen redukovaný počet vozidel, kdežto další kusy by se zahrnuly do opce a mohly by se koupit s určitým zpožděním, až to bude dovolovat rozpočtový rámec. Nebylo by to nic výjimečného, protože je zcela běžnou praxí, že si armády pořizují vojenská vozidla nějakého typu opakovaně, jestliže se příslušný typ osvědčí a jestliže vzniknou požadavky na zvýšený počet kusů. Koneckonců též Armáda ČR nejprve požadovala až 234 vozidel Pandur II (resp. 199 kusů s opcí na dalších 35), avšak následně došlo k redukci na 107 kusů. K těm ovšem nově přibylo 20 velitelských a spojovacích obrněnců a vyskytují se úvahy o možné akvizici dalších verzí, např. s minomety. Podobným způsobem by se tedy dalo postupovat i u pásových bojových vozidel pěchoty.

Každopádně se musí ještě jednou důrazně apelovat na pokračování procesu modernizace, jenž řeší dlouhodobě existující problémy vybavenosti Armády ČR. Nejde tedy o jakési „utrácení“, nýbrž o investice do bezpečnosti země a ostatně také do domácího obranného průmyslu, který se má významně podílet na realizaci všech zakázek. Musíme akceptovat skutečnost, že se svět stává stále méně bezpečným a méně předvídatelným. Koronavirová pandemie dokazuje, že se mohou náhle objevit velmi vážné hrozby pro bezpečnost, před nimiž třeba i opakovaně varují experti, ovšem většina politiků, médií a veřejnosti jim nevěnuje pozornost, dokud není pozdě. Právě proto se nesmí podcenit ani hrozby vojenského charakteru, což logicky vede k nutnosti stále modernizovat ozbrojené síly, protože armáda nadále představuje jednu z nejdůležitějších záruk reálné bezpečnosti, svobody a suverenity státu.

Zdroj: AČR, Ministerstvo obrany ČR

 Autor: Martin Šiška