Německá společnost Isar Aerospace dosáhla historického milníku. Její raketa Spectrum úspěšně vynesla na oběžnou dráhu pět CubeSatů a jeden technologický experiment. Mise „Onward and Upward“, jež 5. září odstartovala z norského kosmodromu Andøya Space, se tak stala prvním komerčním orbitálním letem realizovaným z Evropy. K dosažení vesmírných schopností dalších geopolitických mocností ovšem Evropany čeká ještě pořádný kus práce.

Generální ředitel a spoluzakladatel společnosti Daniel Metzler označil zářijový úspěch za historický průlom pro evropský kosmický sektor: „Isar Aerospace dnes kontinentální Evropě otevřel dveře do vesmíru.“ Raketa Spectrum dopravila na oběžnou dráhu ve výšce 500 kilometrů náklad složený převážně z experimentálních satelitů evropských univerzit a výzkumných institucí z Německa, Norska, Rakouska, Slovinska a Bulharska. Užitečná zatížení vybrala Německá kosmická agentura v rámci programu Microlauncher, financovaného prostřednictvím iniciativy ESA Boost!, jejímž cílem je usnadnit přístup do vesmíru startupům a vzdělávacím institucím.

Úspěch je o to významnější, že jde teprve o druhý pokus mnichovské společnosti o dosažení oběžné dráhy. První start před osmnácti měsíci skončil havárií po třiceti sekundách letu a druhý pokus se dočkal opakovaných odkladů kvůli nepříznivému počasí, technickým komplikacím i bezpečnostním omezením v oblasti startu. Podle Daniela Metzlera nyní Evropa získává možnost samostatného a flexibilního přístupu do kosmu. Další výzvou bude zvýšení výrobních kapacit, plnění rostoucího portfolia zakázek a uspokojení rychle rostoucí globální poptávky po vynášení satelitů.

S úspěchem mise „Onward and Upward“ souvisí širší proměna evropského kosmického sektoru. Tradičním lídrem evropských raketových startů byla dlouhá léta společnost Arianespace, vlastněná skupinami Airbus a Safran. V éře dominance americké společnosti SpaceX však evropský sektor čelí rostoucímu tlaku na vyšší konkurenceschopnost, nižší ceny a rychlejší přístup na oběžnou dráhu. Významným krokem se stalo uvedení nové těžké nosné rakety Ariane 6, která v roce 2024 absolvovala svůj první let z Francouzské Guyany a od té doby úspěšně splnila několik satelitních misí.

Současně se v Evropě prosazuje nová generace „New Space“ společností, které sázejí na menší, flexibilnější a cenově dostupnější nosné rakety. Vedle Isar Aerospace patří mezi nejvýznamnější německá společnost Rocket Factory Augsburg, španělská PLD Space nebo francouzská MaiaSpace. Tyto firmy chtějí vybudovat evropskou alternativu k americkým hráčům a reagovat na rychle rostoucí poptávku po vynášení satelitů. Zde vidí Isar Aerospace svou největší příležitost. Kapacita jejích raket Spectrum je již nyní vyprodána až do roku 2028 a společnost plánuje realizovat každoročně desítky startů.

Vedle současného kosmodromu v norské Andøye chce Isar Aerospace využít startovací centrum v kanadském Novém Skotsku. Nová lokalita umožní starty na dráhy se středním až vysokým sklonem, což je klíčové pro družice určené k pozorování Země a komunikační systémy. Společnost zároveň pokračuje ve výstavbě největšího výrobního závodu pro nosné rakety v Evropě, který umožní plánované navyšování výroby a startovní frekvence.

I Daniel Metzler po úspěšném letu poukázal na přetrvávající neuspokojenou poptávku po vynášení satelitů. „Po celém světě je hardware, který v tuto chvíli doslova uvízl na Zemi,“ řekl generální ředitel Isar Aerospace. „Satelitní společnosti, vlády, zkrátka všichni jsou na čekací listině jen několika málo subjektů. Myslím si, že se to nyní změní. Máme obrovský objem zakázek v hodnotě desítek miliard eur, které je třeba realizovat.“

Metzlerovu společnost, založenou v roce 2018, lze považovat za jednoho z nejslibnějších evropských kosmických startupů. Důvěru investorů potvrzuje i poslední investiční kolo z června 2026, během něhož společnost získala 270 milionů eur a dosáhla ocenění přibližně dvou miliard eur.

Úspěch společnosti Isar Aerospace je však třeba vnímat v širším geopolitickém kontextu. Evropa neusiluje pouze o vytvoření konkurenceschopného kosmického průmyslu, ale také o získání větší strategické autonomie. Ruská invaze na Ukrajinu, rostoucí technologická rivalita mezi Spojenými státy a Čínou i sílící obavy z dlouhodobé spolehlivosti transatlantických vazeb přiměly evropské vlády urychlit rozvoj vlastních kosmických kapacit, zejména v oblasti průzkumných, navigačních a komunikačních satelitních systémů.

Přesto Evropa zůstává z hlediska přístupu do vesmíru za hlavními světovými mocnostmi výrazně pozadu. V roce 2025 evropské subjekty uskutečnily pouze sedm úspěšných orbitálních startů, přičemž všechny využívaly kosmodrom ve Francouzské Guyaně. Naproti tomu Spojené státy provedly přibližně 180 startů, z nichž drtivou většinu zajistila společnost SpaceX, zatímco Čína uskutečnila kolem 90 startů.

USA navíc stále otevřeněji hovoří o přípravě na potenciální konflikty ve vesmíru. Pentagon nedávno potvrdil, že disponuje orbitálními zbraněmi určenými pro ochranu amerických sil proti nepřátelským aktivitám. Troy Meink z amerického ministerstva obrany označil jejich existenci za součást přípravy na nové hrozby ze strany protivníků. Zdůraznil též nutnost zajistit schopnost Spojených států operovat v prostředí, kde jsou kosmické systémy stále častěji považovány za legitimní vojenské cíle.

Obavy z militarizace vesmíru provázejí tento vývoj již řadu let. Kritici varují před rizikem nových závodů ve zbrojení a rostoucí zranitelností satelitní infrastruktury, na níž jsou závislé moderní armády, ekonomiky i každodenní fungování společnosti. Meink však podobné argumenty odmítl s odkazem na aktivity geopolitických rivalů: „Má někdo vůbec pochybnosti o tom, zda Číňané a Rusové vyvíjejí podobné zbraně? Soustředíme se na to, abychom byli schopni se bránit a v takovém prostředí operovat.“

Právě tato bezpečnostní dimenze stojí za rostoucím tlakem na evropské investice do kosmických technologií. V Bruselu i v hlavních evropských metropolích sílí přesvědčení, že závislost na kapacitách jiných států může v budoucnu představovat strategické riziko. Schopnost samostatně vypouštět satelity, provozovat vlastní komunikační a průzkumné systémy nebo jednou vysílat vlastní astronauty možná vnímáme jako technologickou prestiž, v konečném důsledku jde nicméně o zachování politické a bezpečnostní suverenity.

Na tuto skutečnost opakovaně upozorňuje šéf Evropské kosmické agentury Josef Aschbacher. Evropa musí podle něj výrazně zrychlit rozvoj vlastních schopností, pokud nechce zůstat závislá na cizích technologiích a infrastruktuře. „Evropa opravdu potřebuje dohnat náskok, pokud jde o její schopnosti a také o autonomii v určitých technologiích,“ uvedl Aschbacher. Poukázal rovněž na to, že v současnosti mají schopnost vysílat astronauty do vesmíru pouze Rusko, Čína a USA. „Někteří se tedy mohou ptát… co je s Evropou špatně? Proč Evropa tuto schopnost nemá a proč toho Evropa není schopna dosáhnout? Přesně tuto otázku si kladu i já.“

Evropská komise již připravuje zabezpečenou satelitní konstelaci IRIS², přičemž první družice by měly být vypuštěny na oběžnou dráhu v roce 2029. Německo zároveň vyčlenilo 35 miliard eur na vlastní obranné projekty související s vesmírem a plánuje vybudování národní satelitní konstelace. Pro Bundeswehr představuje úspěch rakety Spectrum důležitý krok směrem ke konceptu „Responsive Space“, tedy schopnosti rychle a flexibilně vypouštět nové satelity podle aktuální bezpečnostní situace. Tato schopnost Berlínu umožní během dní či týdnů nahradit zničené nebo nefunkční kosmické prostředky, případně rychle doplnit nové schopnosti v oblasti komunikace, průzkumu nebo navigace. Další německé satelity v rámci programů „Schwert“ a „Schild“ mají do vesmíru vynést výhradně německé nosné rakety, což odráží snahu vytvořit plně národní a evropský hodnotový řetězec od výroby satelitů až po jejich vypuštění.

Poptávka vojáků po nosné kapacitě proto roste mimořádně rychle. Jak zdůraznil Daniel Metzler, během posledních dvanácti měsíců vzrostl podíl zakázek souvisejících s obranou z přibližně 15 % na zhruba 60 % celkového objemu poptávky. Tento posun přímo souvisí s měnícím se bezpečnostním prostředím. „S druhým funkčním obdobím Trumpa se Evropa bolestivě učí, že musíme mít vlastní suverénní schopnosti,“ řekl Metzler.

Rozvoj evropských vesmírných programů však neomezují pouze finance nebo technologie. Stále více se ukazuje, že rozhodujícím faktorem bude dostupnost kvalifikované pracovní síly. V tomto směru představují zkušenosti Spojených států důležité varování. Americký kosmický sektor již dnes čelí vážnému nedostatku odborníků ve všech klíčových kategoriích. Přestože v USA pracují téměř tři miliony inženýrů s vysokoškolským titulem, pouze tři procenta z nich působí v odvětvích přímo souvisejících s kosmickým průmyslem, jako jsou satelitní komunikace, polovodiče nebo výroba specializované optiky. Tato odvětví představují přibližně 7000 z celkových 208 000 každoročně otevíraných inženýrských pozic. Kosmický sektor navíc prohrává boj o talent s firmami zaměřenými na umělou inteligenci, software a datovou analytiku, které často nabízejí vyšší platy a atraktivnější pracovní podmínky.

Pro Evropu z toho plyne důležitý závěr. Vybudování vlastních raket, satelitů a obranných kosmických systémů bude záviset jak na investicích, tak na vytvoření dostatečné základny inženýrů, techniků a vědeckých specialistů schopných tyto programy navrhovat, vyrábět a provozovat. Pokud Evropa podcení rozvoj lidského kapitálu, může se dostat do stejné situace jako Spojené státy, kde navzdory dominantnímu postavení ve vesmíru představuje nedostatek pracovní síly jedno z hlavních omezení dalšího růstu.

Zdroj: Defense News, Financial Times, Flug Revue, Hartpunkt, TWZ