Evropské přezbrojení se postupně mění z vojenského programu na jeden z nejvýznamnějších průmyslových projektů posledních desetiletí. Stále zřetelněji se ukazuje, že mezi hlavní vítěze nadcházející dekády nemusí patřit pouze tradiční zbrojovky, nýbrž také automobilky. Symboliku této změny vystihuje Ford. Americký výrobce se po téměř čtyřech desetiletích vrací do obranného sektoru a současně se uchází o britský program lehkých vojenských vozidel v hodnotě přibližně 2 miliard liber. Projekt, na němž spolupracuje se společnostmi General Dynamics Land Systems a Ricardo, má nahradit zastarávající flotily vozidel Land Rover a Pinzgauer používané britskou armádou.

Šéf Fordu pro evropský trh Jim Baumbick se navíc nezastavuje ve Spojeném království a ambiciózně pokukuje po zakázkách na kontinentu. „Vidíme ještě větší obchodní příležitosti, pokud budeme uvažovat o NATO jako celku a o vytvoření interoperabilní flotily vozidel. Budeme spolupracovat s našimi spojenci v NATO na jejich potřebách stejně jako s našimi partnery na dodávce účelově navržených vozidel,“ uvedl Baumbick pro britský deník Financial Times.

Ford svou nabídku přitom staví na schopnosti využit existující civilní průmyslové infrastruktury. Ranger je již více než deset let nejprodávanějším pickupem v Evropě a díky vysokým výrobním objemům, zavedeným dodavatelským řetězcům a rozsáhlé servisní síti disponuje výhodou, kterou tradiční obranní dodavatelé jen obtížně napodobí. Podle Baumbicka může kombinace komerční platformy a vojenské adaptace přispět k výrazně rychlejší reakci na případný prudký nárůst poptávky během bezpečnostních krizí.

Americká automobilka však není na cestě do obranného průmyslu jediná. I detroitský General Motors navázal partnerství se společnostmi BAE Systems a NP Aerospace, stejně jako britský Ineos Automotive vytvořil konsorcium se společnostmi SMT Defence a NMS UK. Francouzský Renault zahájil výrobu komponentů a motorů pro vojenské drony. V Německu probíhají jednání o využití závodu Volkswagen v Osnabrücku pro výrobu částí systémů protivzdušné obrany Iron Dome. To vše probíhá v době, kdy automobilový průmysl čelí nejsložitějšímu období za poslední dekádu.

Evropská produkce vozidel se stále pohybuje přibližně o 23 % pod úrovní roku 2017 a řada továren pracuje hluboko pod optimálním vytížením. V roce 2023 dosahovalo průměrné využití výrobních kapacit osobních vozidel pouze okolo 60 %. Německé automobilky budou podle odhadů Deutsche Bank v následujících letech redukovat přibližně 100 000 pracovních míst. Na druhé straně obranný sektor potřebuje stovky tisíc nových zaměstnanců. Studie bruselského think tanku European Policy Centre (EPC) hovoří až o 760 000 nových kvalifikovaných pracovnících, které bude nutné pro podporu evropského obranného růstu získat.

Automobilový průmysl navíc nabízí něco, co evropská obrana po desetiletích relativního klidu postupně ztratila: schopnost skutečně sériové výroby. Automobilové kapacity lze rychle nasadit hned v několika oblastech s vysokými objemy produkce. První představují drony. Konstrukce dronových trupů nevyžaduje mimořádně specializovanou výrobu a automobilové továrny dokážou podobné produkty vyrábět ve velkých sériích. Rheinmetall odhaduje, že přeměna moderní automobilky na výrobu obranných komponentů vyžaduje přibližně 12 až 18 měsíců. Druhou oblast představuje výroba kovových plášťů pro dělostřeleckou munici ráže 155 mm, jež patří mezi nejžádanější komodity současných armád. Současné zásoby některých evropských států odpovídají jen několika dnům intenzivních bojů. Třetí oblast tvoří vojenská logistika, kde se očekává prudký růst poptávky po nákladních vozidlech, servisních platformách a autonomních logistických prostředcích. Samotný německý trh vojenských nákladních vozidel může podle některých odhadů dosáhnout do roku 2035 hodnoty 23 až 47 miliard eur.

V logistice se k tomu prosazuje další pojem s ohromným významem pro vojenskou techniku: modularita. Německá skupina TRATON, sdružující značky MAN, Scania, Volkswagen Truck & Bus a další značky/výrobce užitkových vozidel, postupně zavádí TRATON Modular System, který umožňuje využívání společných komponent a technických platforem napříč jednotlivými značkami. Pro armády to potenciálně znamená nižší náklady během životního cyklu, jednodušší údržbu a vyšší interoperabilitu. Průmyslu modularita zase umožní rychle přizpůsobovat výrobní linky měnícím se požadavkům. Vozidlo určené původně pro civilní sektor může získat pancéřovací sadu, odlišné senzory nebo jiný užitečný náklad bez nutnosti vývoje zcela nové platformy. Stejná logika se postupně uplatňuje i u bateriových systémů, komunikační techniky nebo senzorových modulů.

Případ Škody Auto vyžaduje střízlivější pohled než jednoduchou analogii s Fordem. Škoda dnes postrádá vlastní pickup nebo program těžkých užitkových vozidel odpovídající Rangeru, MAN nebo Scanii. Přímý vstup do soutěže o taktické vozidlo by proto vyžadoval novou platformu, obranného integrátora, vojenskou certifikaci, servisní koncepci a dlouhodobý kontrakt s dostatečným objemem. Taková cesta by přinesla vysoké vstupní náklady a zároveň by vstupovala do prostoru, který uvnitř koncernu Volkswagen lépe pokrývají značky MAN, Scania a Volkswagen Commercial Vehicles.

Mnohem přesvědčivější scénář spočívá v zapojení Škody do koncernového obranného hodnotového řetězce. Mladá Boleslav, Kvasiny a Vrchlabí disponují zkušenostmi se sériovou montáží, výrobou komponentů, automatizací, logistikou a procesní kontrolou. Potenciální příspěvek může zahrnovat konstrukční díly, elektronické moduly, kabeláž, bateriové celky, tepelný management, diagnostický software, komponenty pohonného ústrojí nebo industrializaci modulárních podsestav. Obranný partner by měl na starosti vojenskou konfiguraci, odpovědnost za administrativu spojenou s vývozem, integraci chráněné komunikace, senzorů a případných zbraňových prvků.

Koncernová struktura současně znamená, že rozhodnutí o vstupu Škody do obranného sektoru pravděpodobně nevznikne jako izolovaná česká iniciativa. Vycházet bude z rozdělení kapacit uvnitř Volkswagen Group, z poptávky konkrétního hlavního dodavatele a z národních průmyslových podmínek. Volkswagen v březnu 2025 veřejně připustil ochotu zkoumat výrobu vojenských vozidel, přičemž tehdy nevedl konkrétní jednání a očekával iniciativu ze strany obranného průmyslu.

Pro český stát bude případné zapojení Škody dávat největší smysl uvnitř konkrétního evropského programu s garantovaným odbytem, společnou certifikací a jasným rozdělením rolí. Samostatná výroba vojenského modelu pro malou domácí zakázku jen stěží využije úspory z rozsahu typické pro sériovou automobilovou výrobu. Napojení na koncernovou platformu určenou pro více armád naopak umožní plně využít české kapacity bez budování kompletního obranného systému od začátku. V českém prostředí navíc existují výrobci speciálních vozidel, podvozků, radarů, komunikačních prostředků, elektrooptiky a bezpilotních systémů. Kombinace jejich vojenské odbornosti s procesní silou velké automobilky může vytvořit hodnotnější výsledek než prostý přesun montážní linky od osobního vozu k vojenskému automobilu.

Škoda se tedy nemusí proměnit ve zbrojovku v tradičním smyslu. Reálnější podobu představuje pozice průmyslového partnera schopného přenést obranný produkt z prototypu do série, snížit výrobní náklady, stabilizovat kvalitu a zapojit stovky dodavatelů. Ford v britském programu ukazuje, jak takové rozdělení funguje: automobilka dodává škálovatelnou platformu a podporu, Ricardo inženýrské úpravy a General Dynamics vojenskou integraci i odpovědnost vůči zákazníkovi. Pokud evropské přezbrojení bude pokračovat směrem k větším sériím, společným akvizicím a modulárním platformám, podobný model může získat místo také v České republice. Ford, Renault i Volkswagen již začaly hledat své místo v evropském obranném ekosystému a každý z nich zvolil jinou cestu. Příštím významným jménem na tomto seznamu se může stát také Škoda Auto.

Zdroj: Financial Times, CNBC, European Policy Centre