Jana Černochová: Politici se nesmějí k armádě chovat macešsky

 25. 03. 2021      kategorie: Rozhovory

Po posledním zasedání Výboru pro obranu zůstalo více otázek než odpovědí. A nejde jen o evergreen posledních 4 měsíců v podobě vrácení 5 miliard korun do rozpočtu Ministerstva obrany. Jde o všeobecnou rychlost realizace výběrových řízení, schopnost plnit alianční závazky, modernizovat armádu tak, aby byla dále schopná úspěšně čelit potenciálním hrozbám apod. Zeptali jsme se proto předsedkyně výboru, poslankyně Jany Černochové (ODS), na její názor ohledně výše zmíněných témat:

cernochova
Foto: Předsedkyně Výboru pro obranu Jana Černochová (ODS) | Jana Černochová / CC BY-NC-ND

1) Paní předsedkyně, v návaznosti na nedávné 43. zasedání výboru po obranu mám jednoduchou otázku: Věříte v navrácení 5 mld. do rozpočtu Ministerstva obrany, resp. bude nákup BVP podle probíhajícího výběrového řízení vůbec realizován?

Ono ani tak nejde o to, čemu věřím, nebo nevěřím já, jako spíše, co ten nedůstojný tyátr kolem (ne)vrácení peněz armádě, které ji byly sebrány kvůli vydírání komunistů, ukazuje a co může znamenat. Zatím ukazuje snad jen to, že se nedá věřit ani slovu premiéra a členů vlády, což je velice smutná zpráva pro občany i uniformované složky. A pokud oněch pět miliard korun nebude vráceno do konce března, znamená to, že bude ohrožena modernizace armády, na které se všichni napříč politickým spektrem jinak shodujeme, především projekt pásových BVP. O tom ostatně představitelé resortu hovořili na posledním zasedání výboru pro obranu.

Navíc to zpochybní plánovaný růst armádního rozpočtu v příštích letech, a tedy i plánovanou modernizaci a zase klesneme v mezinárodním srovnání a plnění našeho aliančního závazku bude iluzorní. Podle před několika dny zveřejněné Výroční zprávy generálního tajemníka NATO za rok 2020 jsme se díky rostoucímu rozpočtu posunuli ve srovnání mezi spojenci na sedmé místo od konce, což je sice lepší než rok předtím, ale stále stejně nedostatečné. Doufám, že vláda dostojí svým slibům, které dala armádě i našim spojencům a odmítám se smířit s tím, že by se tak nestalo. Ale něco o přístupu vlády k naší obranyschopnosti mluví i to, že Poslanecká sněmovna, samozřejmě opět hlavně díky komunistům, se dnes odmítla bavit na můj návrh o navrácení finančních prostředků do rozpočtu Ministerstva obrany a o dopadech na obranyschopnost ČR v případě jejich nevrácení.

2) V usnesení výboru k tomuto bylo odhlasováno, že v případě nevrácení 5 mld. korun do rozpočtu MO ohrožuje vláda bezpečnost státu. Vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovně. Může s tímto usnesením Sněmovna dále pracovat?

Ano, může s tím sněmovna pracovat, může vládu zavázat, může učinit přesuny v rozpočtu na příští rok, až bude schvalován, přece jenom jsme parlamentní demokracie, nikoli jakási exekutivní demokracie. Nicméně, v Poslanecké sněmovně se pro jakýkoli takový návrh vždy musí nalézt většina a pokud se nenalezne, nemůže to projít, i když si stokrát ODS s partnery bude myslet, že postup většiny je špatný. To je demokracie. Já se ale nevzdávám a budu i nadále tu většinu pro podporu naší armády hledat, stejně jako jsem to udělala dnes! (na posledním zasedání Výboru pro obranu - pozn. autora)

3) Proč, podle Vás, ostatní země Visegrádské skupiny postupují v tomto výběru efektivněji?

Ze dvou důvodů. Za prvé máme tendenci pořád jenom mluvit, což vše prodlužuje a když už se blíží nějaké rozhodnutí, začne být zpochybňováno většinou pod rouškou toho, jestli to není drahé, naznačuje se korupce a podobně. To samozřejmě výběr komplikuje, protože nikdo nechce být roky vyšetřován, tahán médii jako zločinec a když je po letech osvobozen, nikde se to ani neobjeví. A takhle jsme v zásadě prožvanili léta hojnosti. A za druhé umíme proces akvizice tak dokonale zamotat, že se sami neustále střílíme do vlastní nohy – každý se ke všemu musí vyjadřovat, rozhodování prochází přes velké množství lidí i různých orgánů a tak dále. U strategických zakázek je to přitom nakonec vždy politické rozhodnutí, politická odpovědnost a nedá se ji vyhnout.

To je krásně vidět na Polsku, Maďarsku i Slovensku. Uživatel, tedy armáda určí, co potřebuje a civilní část ministerstva obrany, respektive u strategických projektů vláda, řekne, jak to proběhne procesně a co to bude a jde se uzavřít smlouva. Musíme si uvědomit, že nákup strategických vojenských systémů není pouze věcí vojenského uživatele, který samozřejmě musí definovat co chce. Promítá se i do zahraničně-politické oblasti, protože vytváří určitou závislost na desítky let dopředu, podporujete tím vztahy s jinými zeměmi a podobně. A v neposlední řadě se samozřejmě prolíná i do vnitřní politiky, především do financí, protože vždy jako politik čelíte úvahám typu – proč budeme kupovat bojová vozidla pěchoty, když potřebujeme zrovna máslo, nebo vakcíny, nebo zvýšit důchody… Dosaďte si, co chcete. Proto to musí být vždy politické rozhodnutí a politická odpovědnost a nedá se před ní utéct. Zavděčit se totiž nikdy nedá všem. Navíc málokdo v době hojnosti věří, že investice do obrany jsou neméně důležité, něž ostatní.

4) Jaký je Váš názor na realizaci nákupů výzbroje metodou G-G (vláda-vláda)?

Nevylučuji žádný typ zadání, včetně zadávání mimo rámec zákona o zadávání veřejných zakázek. Musí být ovšem naplněny dva předpoklady. Za prvé transparentnost, to znamená od počátku jasné nastavení procesních a systémových pravidel, jejich dodržování, možnost jejich kontroly a tak dále. Za druhé jasné zdůvodnění potřeby a postupu, které se nemění v čase. Ale máte pravdu v tom, že postup vláda-vláda je na rozdíl od ostatních trochu specifický, protože má navíc přímý přesah do zahraniční politiky a ostatně i proto musí být vždy věcí celé vlády a nikoli jen ministerstva obrany či zahraničí. Takže nikoli automaticky, ale v odůvodněných případech postup vláda-vláda podporuji.

5) Dalším problémem je proces nákupu nových podzvukových letounů L-39NG pro potřeby výcviku armády, respektive udržení výcviku pilotů na území ČR. Může nějak Výboru pro obranu přispět k rychlejšímu řešení?

O tomto tématu se bavíme na výboru opakovaně. Naše stanovisko je jasné a konzistentní. Je potřeba, aby byl zajištěn výcvik armády ideálně prostřednictvím státního podniku LOM. Ale financování projektu, rozhodnutí o pořízení letounů a podobně, to je věcí rozhodnutí civilního vedení ministerstva obrany, armády a státního podniku. My můžeme maximálně snahy ministerstva podpořit, nebo s nimi vyjádřit nesouhlas, jak jsme to učinili jako výbor v případě harmonogramu u pásových bojových vozidel pěchoty.

6) Je podle Vás AČR optikou probíhajících výběrových řízení bojeschopná?

Armáda České republiky je samozřejmě bojeschopná a dokazuje to každý den v zahraničních operacích, ale i v nasazeních na našem území a na cvičeních. Otázka není v tom, jestli je bojeschopná, nebo ne. Důležité jsou kvalitativní a kvantitativní stránky této bojeschopnosti. Například, jak dlouho je udržitelný prapor, pluk či brigáda v nějakém typu konfliktu vlastní logistikou? Jaké máme zásoby munice a náhradních dílů? Jaké máme zásoby obecně pro případ krizí? Kolik lidí je možné dlouhodoběji nasadit a s jakou technikou? To jsou ty klíčové otázky, které činí armády silné, nebo slabé. Je nutné se vždy ptát konkrétně. Každopádně, pokud se budeme chovat k rozpočtu armády macešsky a to nejenom, co se jeho výše týče, ale i stability, pak se snadno můžeme dostat do situace, kdy budeme mít z armády torzo. Pak sice budeme možná mít bojeschopné malé taktické jednotky, ale jako celek to fungovat nebude.

modernizaceACR_TIT
Foto: Pokud se budeme chovat k rozpočtu armády macešsky a to nejenom, co se jeho výše týče, ale i stability, pak se snadno můžeme dostat do situace, kdy budeme mít z armády torzo. Pak sice budeme možná mít bojeschopné malé taktické jednotky, ale jako celek to fungovat nebude. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

 Autor: Jan Zilvar