Německo pověřilo společnost MBDA Deutschland vývojem leteckého demonstrátoru vysokovýkonného laseru, tzv. Laser Podu, jehož klíčové komponenty mají být již navrženy pro skutečný let. Cílem zakázky, kterou zadal Spolkový úřad pro vybavení, informační technologie a provozní podporu Bundeswehru (BAAINBw) a která byla oznámena 2. listopadu 2026, je vytvořit technologické základy pro budoucí laserové zbraně na bojových letadlech Luftwaffe. Primárními cíli jsou nepřátelské drony a řízené střely – přesně ty hrozby, jejichž počet se na Ukrajině znásobil a které při pokusech stíhaček o jejich zachycení konvenčními zbraněmi rychle spotřebovávají nedostatkové a drahé střely.

Nejedná se o laser namontovaný na malém bezpilotním leteckém systému. Jako platforma jsou zamýšlena pilotovaná bojová letadla; koncepční vizualizace ukazují letoun stealth, který nese modul a zasahuje vzdušné cíle. Zprávy uvádějí, že stejná architektura kontejneru by se později mohla přenést i na bezpilotní bojová letadla, ale aktuální program se zaměřuje na ověření fyzikálních a technických aspektů integrace do letadla. Společnost MBDA klade důraz na německé dodavatelské řetězce a domácí know-how, aby se případný systém vyhnul americkým vývozním omezením.

Neoficiální zprávy deníku Die Welt popisují laserový zdroj o výkonu až přibližně 10 kilowattů umístěný v kontejneru srovnatelné velikosti s řízenou střelou Taurus. Letové zkoušky jsou předběžně naplánovány na rok 2031 po zhruba třech letech vývojových prací, přičemž operační schopnost by mohla následovat na počátku až v polovině 30. let 21. století. Samotná společnost označuje letecký laser za „nejnáročnější disciplínu“ této technologie kvůli extrémním omezením týkajícím se velikosti, hmotnosti, výkonu, chlazení, odolnosti proti vibracím a stability paprsku během manévrů letadla.

Tento projekt přímo navazuje na německý výzkum v oblasti námořních laserů. Společnosti MBDA a Rheinmetall, působící pod názvem ARGE HEL, již více než rok testovaly kontejnerizovaný vysokovýkonný laser na palubě fregaty Sachsen, přičemž zaznamenaly přes 1 000 úspěšných výstřelů proti vzdušným, námořním a pozemním cílům za nepříznivého počasí. Tento demonstrační prototyp pracoval s výkonem přibližně 20 kilowattů a nyní směřuje k plnohodnotnému námořnímu systému, který by měl být uveden do služby kolem roku 2029. Projekt pro leteckou variantu rozšiřuje stejnou základní technologii do prostředí, které je mnohem méně shovívavé.

Letecké zbraně s řízenou energií zůstávají vzácné z pochopitelných důvodů. Program SHiELD (Self-protection High Energy Laser Demonstrator) amerického letectva, na kterém se podílely společnosti Lockheed Martin, Boeing a Northrop Grumman a jehož cílem byl kontejner pro stíhačky jako F-15, pokročil natolik, že došlo k výrobě hardwaru a provedení pozemních testů proti raketám. Kolem roku 2024 byl však projekt v tichosti odložen, aniž by byly dokončeny úplné letové zkoušky, a to především kvůli stejným problémům s velikostí, hmotností, výkonem a teplem, s nimiž se nyní potýká společnost MBDA.

Větší platformy si vedly lépe: americké letectvo pokračovalo ve vývoji projektu Airborne High Energy Laser na bojovém letounu AC-130 pro útoky typu vzduch-země a Agentura pro protiraketovou obranu financovala demonstrátory nízkovýkonných laserů určených pro bezpilotní letouny (UAV) v roli protiraketové obrany. Společnost General Atomics rovněž zkoumala koncepce vysokovýkonných laserů pro řadu MQ-9. Tyto snahy ukazují, že výroba energie, odvod tepla a aerooptické řízení paprsku zůstávají rozhodujícími překážkami; stíhačka má prostě mnohem méně volné elektrické kapacity a prostoru než nákladní letadlo nebo válečná loď.

Také další země jsou aktivní, ale nacházejí se v ranějších fázích projektů. Čínské letecké a kosmické ústavy představily propagační materiály k laserovým systémům pro sledování a zaměřování instalovaným na stíhačkách, které údajně váží méně než 380 kilogramů a poskytují výkon nejméně 100 kilowattů, ačkoli veřejně dostupné důkazy o letových zkouškách chybí. Indická organizace DRDO vyhlásila výběrová řízení na laserové kryty, palubní bateriové systémy a kardanově zavěšené kontejnery, což signalizuje záměrný posun směrem k letadlovým subsystémům s řízenou energií, aniž by zatím byla jmenována hostitelská platforma.

Britský projekt DragonFire, v němž je hlavním partnerem společnost MBDA, je vyspělý námořní a pozemní systém, který již směřuje k nasazení v Královském námořnictvu, nejedná se však o leteckou zbraň pro stíhačky. Izraelská technologie Iron Beam je primárně pozemní a lodní; o leteckých variantách se diskutovalo, ale zůstávají méně pokročilé než německá smlouva na demonstrační model. Historické programy, jako například americký YAL-1 – chemický laser namontovaný na letounu Boeing 747 pro obranu proti balistickým raketám – ukázaly, že velmi velké letouny mohou nést vysoce výkonné lasery, zároveň však zdůraznily nepraktičnost takových řešení pro taktické stíhačky.

Projekt společnosti MBDA se vyznačuje promyšleným postupem a národní kontrolou. Německo využívá osvědčený námořní demonstrační prototyp, od samého počátku trvá na komponentách schválených pro letový provoz a zachovává si suverenitu nad touto technologií. Letecký laser třídy 10 kilowattů sice nedokáže na dlouhou vzdálenost zneškodnit odolné řízené střely, může však představovat ekonomickou alternativu proti malým, rychlým a početným dronům, které v současné době nutí stíhačky spotřebovávat drahé rakety nebo kanónovou munici.

Na evropském bojišti, kde se zásoby stíhacích střel mohou vyčerpat během několika dní, nabývá tato výhoda v podobě nízkých nákladů na jeden výstřel strategický význam. Úspěch zdaleka není zaručen – atmosférické turbulence, chvění paprsku způsobené vibracemi a nutnost nepřetržitého vysoce přesného sledování během manévrů dřívější pokusy zmařily, ale nová německá iniciativa představuje první konkrétní evropský krok směrem k umístění vysokovýkonného laseru na taktické bojové letadlo – namísto pouhých slov.

Ať už bude Laser Pod nakonec létat na letounu Eurofighter, na budoucí platformě 6. generace nebo na bezpilotním „wingmanovi“, technické základy, které se nyní budují, rozhodnou o tom, zda Evropa bude schopna nasadit vlastní leteckou zbraň s řízenou energií, nebo zda zůstane závislá na zahraničních systémech. Prozatím je tento program skromný co do výkonu a časově náročný, přesto se zabývá nejnáročnější oblastí laserových zbraní právě v okamžiku, kdy hrozby ze strany dronů a řízených střel činí tuto oblast operačně relevantní.

Zdroj: The War Zone, Die Welt, Lockheed Martin, MBDA, Army Recognition, Defence24