V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022 se do konfliktu zapojil nejen ukrajinský národ, ale také dobrovolníci z celého světa, včetně České republiky. Česká pomoc Ukrajině se neomezila pouze na dodávky zbraní, vojenského materiálu a humanitární podporu, ale i na angažovanost jednotlivců, kteří se rozhodli podpořit Ukrajinu přímo v bojových liniích. 

Dobrovolníci z Česka na Ukrajině pocházejí z různých věkových skupin a profesních prostředí. Někteří mají předchozí vojenský výcvik nebo odborné znalosti, například v oblasti medicíny, logistiky či technických oborů. Jiní jsou civilisté, kteří se rozhodli zapojit z osobních důvodů a absolvovat potřebnou přípravu přímo na místě. V médiích se objevují příběhy jak zkušených vojáků, tak studentů či humanitárních pracovníků, kteří působí na frontě i v zázemí.

Proč se dobrovolníci vydávají na Ukrajinu

Dobrovolníci, kteří se rozhodli opustit svou rodnou zemi a připojit se k boji na Ukrajině, mají různé motivace. Mezi hlavní důvody patří ideologické přesvědčení, hledání „smyslu života“, geopolitický světonázor a humanitární důvody.

Jedním z nejčastějších důvodů pro zapojení do konfliktu je ideologická motivace. Mnozí dobrovolníci vnímají válku na Ukrajině jako přímou hrozbu pro Evropu a její hodnoty, přičemž vidí Ukrajinu jako klíčového hráče v obraně svobody, demokracie a lidských práv proti Rusku, které je založeno na jiných hodnotách. Tato motivace má silný kořen v historickém a kulturním propojení mezi Českou republikou a Ukrajinou, kde se dobrovolníci cítí být součástí širšího evropského boje proti ruskému imperialismu (v praxi jde však spíše o revanšismus). 

Pro některé dobrovolníky je motivace osobní, spojená s hledáním smyslu života a snahou čelit výzvám, které válka přináší. Někteří cítí vinu za relativní klid v České republice a touží se angažovat v boji proti zlu, které se děje jinde. Tato osobní motivace často vychází z hlubokého přesvědčení o nutnosti konfrontace se zlem, což se může propojit s hledáním osobního naplnění a smyslu života. Někteří dobrovolníci vnímají účast na konfliktu jako způsob, jak posílit svou identitu a dokázat si, že jejich život má větší význam než každodenní rutina.

Politické důvody rovněž hrají roli v rozhodnutí dobrovolníků. Řada z nich je motivována nesouhlasem s ruskou expanzí nebo s ruským státem obecně, což vnímají jako hrozbu pro stabilitu nejen v Evropě, ale i v širším geopolitickém kontextu. Zmíněný postoj je v souladu s politikou České republiky, která od začátku konfliktu aktivně podporuje Ukrajinu na mezinárodní úrovni, ať už poskytováním vojenské pomoci, humanitární podpory nebo politickým tlakem na Rusko. Tato politická linie se pak přenáší i do osobních rozhodnutí dobrovolníků, kteří jsou přesvědčeni o nutnosti bojovat proti autoritářskému režimu v Rusku.

Humanitární motivace jsou rovněž velmi silné. Mnozí dobrovolníci se rozhodli pomoci Ukrajině nejen na frontě, ale i v oblastech, kde je potřeba zajištění základních životních potřeb pro civilisty, kteří byli zasaženi válkou. Lékaři, zdravotníci a pracovníci neziskových organizací se rozhodli připojit k misím zaměřeným na zajištění první pomoci, pomoc při evakuacích a poskytování nezbytné zdravotní péče. 

Co dělají čeští dobrovolníci na Ukrajině? 

Čeští dobrovolníci, kteří se rozhodli připojit k Ukrajině v její obraně proti ruské agresi, vykonávají širokou škálu aktivit. Jejich zapojení není omezeno pouze na vojenskou pomoc, ale rozšiřuje se i do oblasti humanitární, politické a mediální podpory. Avšak jedním z hlavních příspěvků českých dobrovolníků na Ukrajině je jejich přímé zapojení do bojových operací. Tito dobrovolníci, ať už bývalí vojáci nebo ti, kteří prošli vojenským výcvikem, se zapojují přímo na frontových liniích, kde bojují po boku ukrajinských vojáků. Podle dostupných informací naši „legionáři“ slouží nebo sloužili u následujících jednotek:

53. samostatná mechanizovaná brigáda – byla založena v roce 2014 a v současnosti se skládá ze sedmi frontových praporů (jednoho tankového, tří střeleckých, dvou mechanizovaných a jednoho motorizovaného), které jsou podporovány dvěma prapory bezpilotních prostředků a jedním se systémy PVO. S informací o přítomností Čechů, respektive Čecha u této brigády, přišlo Aktuálně.cz, které zveřejnilo s dotyčným legionářem rozhovor. Jak to v takových reportážích bývá, jeho identita zůstala utajena. Zmíněný dobrovolník u jednotky pracuje jako rozvědčík.

56. samostatná motorizovaná brigáda – její historie sahá do roku 2015, kdy se základem její struktury staly tři prapory územní obrany. V současnosti je součástí brigády jeden tankový, tři střelecké, jeden trestanecký a tři motorizované prapory. Jejich podporu zajišťuje jeden prapor s PVO prostředky a čtyři dělostřelecké oddíly vyzbrojené salvovými raketomety Grad, samohybnými houfnicemi DANA, taženými houfnicemi D-20 a protitankovými děly MT-12. V této brigádě bojuje proti Rusku i český dobrovolník s přezdívkou Mac.

Češi se nacházejí také u 72. samostatné mechanizované brigády, která se v současnosti skládá ze tří mechanizovaných, dvou střeleckých a jednoho tankového praporu. Dále je její součástí také trestní rota. Podporu zajišťuje jeden prapor bezpilotních prostředků a jeden prapor protivzdušné obrany. Dělostřelectvo se u brigády nachází v podobě čtyř oddílů (dva samohybné, jeden raketometný a jeden protitankový).

Řada českých dobrovolníků se také podílela na bojových operacích v rámci 49. útočného praporu Karpatská Sič. Jednotka s tímto označením původně vznikla již v roce 2014 jako dobrovolnický oddíl, který byl však o dva roky později rozpuštěn. K obnovení došlo po začátku ruské invaze, nejprve v podobě střeleckého praporu, později reorganizován na útočný. Jádrem jednotky je pět útočných a jedna tanková rota. 

Zřejmě největší koncentrace českých dobrovolníků je ve „sboru“ mezinárodní legie. Dělí se na čtyři legie (jednotka o přibližné síle praporu) a jeden zdravotnický prapor. Zajímavostí je, že dle výpovědí českých dobrovolníků, které zveřejnily zpravodajské weby, se mezinárodní legie netěšila největší popularitě. Řada z nich ji vnímala jako poslední možnost pro případ, že se jim nepodaří se dostat do nějaké „lukrativnější“ jednotky. 

Statistická mlha okolo Čechů na Ukrajině

Kolik krajanů na Ukrajinu odjelo bojovat, kolik z nich tak učinilo s „požehnáním“ od prezidenta, případně jsou mezi našimi dobrovolníky nějaké oběti? Na tyto otázky se neodpovídá zrovna lehce. Vzhledem k tomu, že řada z nich odjela na Ukrajinu bez povolení sloužit v cizí armádě, naše úřady nemají kompletní statistiku o počtech legionářů zapojených do války na Ukrajině. Miloš Zeman ještě během svého prezidentského mandátu udělil povolení 132 zájemcům ze 477. Jeho nástupce Petr Pavel tak učinil v roce 2023 u dvaceti žadatelů a v minulém roce u čtyřiceti, z nichž tři byly ženy. Z toho vyplývá, že celkem bylo schváleno necelých 200 žádostí, přičemž celkový počet bojujících, i se započítáním těch, kteří se přidali k Ukrajinské armádě bez povolení, je v řádu stovek. 

A co padlí? Oficiálně naše úřady evidují čtyři takové případy. Prvním z nich byl Michal s přezdívkou „Španěl“, který zahynul při minometném útoku v Doněcké oblasti během června roku 2022. V březnu následujícího roku padl při obraně Bachmutu dvacetidvouletý dobrovolník Karel s přezdívkou „Charlie Czech“. Třetím byl zdravotník Martin s přezdívkou „Taylor“, jenž byl vážně zraněn v Luhanské oblasti. Svým zraněním podlehl v Ústřední vojenské nemocnici v Praze dne 15. května 2023, bylo mu 38 let. Posledním evidovaným je Tomáš, který zahynul při obraně Avdijivky v únoru minulého roku. Dá se však předpokládat, že padlých Čechů je ve skutečnosti více.

Zdroj: Aktualne, Ministerstvo obrany ČR, MilitaryLand