Konference LANDEURO, která se konala 16. a 17. července 2025 v německém Wiesbadenu, představuje významný milník v aktuální bezpečnostní a obranné debatě Severoatlantické aliance. Tato událost významně přispěla k formování transatlantických strategických priorit v době radikálních proměn bezpečnostního prostředí v Evropě. Téma konference „Transforming with Allies for the Future Fight“ přesně vystihlo zaměření vystupujících na modernizaci válčení, urychlení průmyslové výroby, technologickou interoperabilitu a budování schopností odpovídajících hrozbám 21. století.

Hlavním cílem LANDEURO se stala konkretizace strategických a technologických výzev, jež vyplývají z probíhající ruské agrese vůči Ukrajině, stejně jako snaha navázat na rozhodnutí přijatá na červnovém summitu NATO v Haagu. Zahajovací vystoupení náměstkyně generálního tajemníka NATO Radmily Šekerinské ukázalo, že Aliance prochází zásadní přeměnou. Podle jejích slov musí být NATO připravené obstát ve zkoušce síly a tuto sílu uplatnit, pokud bude potřeba. „Svět není takový, jaký bychom si přáli, ale jaký skutečně je – tvrdý, nestabilní a plný agresivních aktérů, kteří testují naši odhodlanost,“ prohlásila Šekerinská.

Úkolem Aliance zůstává ochrana jedné miliardy obyvatel členských států jak v přítomnosti, tak i v delší časové perspektivě. V této souvislosti náměstkyně Šekerinská připomněla rozhodnutí z Haagu, kde byl schválen plán obranných investic ve výši 5 % HDP do roku 2035. Z nich se mají 3,5 % využít na přímé vojenské výdaje, zbytek na rozvoj bezpečnostní infrastruktury a odolnosti společnosti. Takto rozsáhlý závazek představuje přelom v obranném myšlení. Jeho realizace posílí bojeschopnost Aliance i její schopnost odstrašení.

Jedním z hlavních sdělení konference LANDEURO bylo představení koncepce „Eastern Flank Deterrence Line“, kterou prezentoval americký armádní generál Christopher Donahue, velitel amerických sil v Evropě a Africe (USAREUR-AF). Tato strategie s výrazným zapojením pozemních sil reaguje na rostoucí bezpečnostní rizika plynoucí z politiky Ruska vůči sousedním státům. Generál Donahue uvedl, že příprava na válku již nemůže vycházet pouze z plánů stanovených západními spojeneckými strategiemi. Tempo dnes určuje protivník. Koncepce „Deterrence Line“ má vytvořit jednotný rámec pro obranu východního křídla NATO, přesně definovat, jaké schopnosti jsou potřebné, a umožnit jejich společný vývoj napříč členy Severoatlantické aliance. Tím navíc dojde k podpoře průmyslové spolupráce i vyšší operační připravenosti.

Jako příklad Christopher Donahue zmínil Kaliningrad, ruskou exklávu mezi Polskem a Litvou, dlouhodobě považovanou za klíčový bod možné eskalace. NATO je podle něj dnes schopné tento prostor zneškodnit pozemními silami během velmi krátké doby. Vyjádřil tak připravenost Aliance nejen chránit území, ale i v případě nutnosti zasáhnout nepřátelské síly s vysokou efektivitou. Ukrajinská zkušenost rovněž ukázala úspěšné nasazení pozemních prostředků proti vzdušné obraně nebo námořním silám nepřítele. Význam pozemního prostoru v moderním konfliktu proto dále roste.

Koncepce „Deterrence Line“ stojí na třech hlavních pilířích. Prvním je budování společného datového prostředí, které umožní aliančním jednotkám rychle sdílet informace. NATO již pořídilo systém Maven Smart System, vyvinutý americkou firmou Palantir, jež usnadňuje analýzu rozsáhlých dat pro podporu velitelského rozhodování. Druhý pilíř představuje vývoj standardizovaných systémů výzbroje, jako jsou odpalovací zařízení a munice. Generál Donahue vyzval průmyslové partnery k výrobě otevřených, interoperabilních řešení. Tato řešení mají být (v případě vozidel) volitelně osádkovaná a použitelná v různých typech misí. Třetím pilířem je přesun části výroby na evropský kontinent. Tento krok sníží závislost na dodávkách ze zámoří a umožní rychlejší nasazení v případě krize.

Technické aspekty však tvoří pouze část širší transformace. Radmila Šekerinská zdůraznila, že válka na Ukrajině přinesla kombinaci tradičních taktik a moderních technologií. Klasické zákopové linie se doplňují nasazením dronů, kybernetickými útoky a působením v informačním prostoru. NATO musí proto plánovat operace, které probíhají současně v několika prostředích – na zemi, ve vzduchu, na moři, v kyberprostoru i v informační sféře. Tento přístup, známý jako „multidomain operations“, tvoří základ nové vojenské filozofie.

Americký brigádní generál Steven Carpenter, velitel 56. multidoménového velení (56th Multi-Domain Command), upozorňuje na ohrožení všech součástí státu. Útoky často směřují současně na armádní cíle, kritickou infrastrukturu, hospodářství nebo veřejné instituce. Účinná obrana z tohoto důvodu vyžaduje propojení sil ozbrojených složek, průmyslu a technologických partnerů. Vítězství v konfliktu bude možné pouze tehdy, pokud zúčastněné strany udrží vysokou bojeschopnost i v dlouhodobém horizontu. Richard Creed z americké armády (Combined Arms Doctrine Directorate) zase zdůraznil význam jazykové a procedurální shody mezi všemi členy Aliance. Používání jednotné terminologie usnadňuje plánování, výcvik a realizaci společných operací.

Konference se věnovala také schopnostem obranného průmyslu. Vysloužilý americký generál Edward Daly popsal vizi zbrojní výroby jako systému schopného pružně reagovat na měnící se požadavky. Tento systém má spojovat tradiční výrobce s technologickými start-upy a vyvíjet moderní zbraňové platformy. Americký generálmajor Ronald Ragin připomněl, že v historii se opakovaně podcenilo množství munice potřebné pro rozsáhlý konflikt. Z tohoto důvodu považuje za nezbytné budovat výrobní kapacity v Evropě, decentralizovat zásobování a zavést mobilní opravárenské kapacity. V prostředí, kde viditelnost znamená zranitelnost, nelze spoléhat na centrální sklady nebo rozsáhlé konvoje. Novým standardem se stává rozptýlená logistika řízená pomocí dat.

Z pohledu České republiky přináší LANDEURO řadu konkrétních výzev i příležitostí, které se týkají vojenské, průmyslové i infrastrukturní roviny. Domácí obranný průmysl má reálnou možnost zapojit se do širšího aliančního dodavatelského řetězce, zejména v oblasti výroby munice, těžké techniky, radarových systémů či bezpilotních prostředků. Klíčovým předpokladem zůstává splnění požadavků na interoperabilitu, standardizaci a schopnost fungovat v transatlantickém výrobním prostředí. České firmy by měly být připraveny sdílet technologická rozhraní, pracovat s jednotnými technickými specifikacemi a dodávat produkty, které budou okamžitě kompatibilní v rámci aliančních operačních celků.

Vedle výrobních kapacit nabývá stále většího významu také rozvoj logistické infrastruktury, která umožní rychlé přesuny vojsk, techniky a zásob do strategicky významných oblastí. Projekty jako plánované logistické centrum v Mošnově na Ostravsku či modernizace železničních a silničních koridorů pro přepravu nadrozměrných nákladů představují zásadní předpoklady pro efektivní zapojení České republiky do společné obrany východního křídla. Význam těchto investic roste s důrazem na rozptýlenou a flexibilní logistiku, kterou NATO označilo za jedno z hlavních poučení z války na Ukrajině.

Z hlediska dlouhodobé bezpečnosti je klíčové, aby Česká republika budovala průmyslovou a infrastrukturní kapacitu a současně rozvíjela i lidské zdroje – tedy síť odborníků, inženýrů a techniků schopných reagovat na nároky víceprostorového válčení. To zahrnuje propojení univerzit s armádou, podporu obranného výzkumu a vytváření inovačních platforem se zapojením státu i soukromého sektoru. LANDEURO přineslo jasné poselství: státy, které investují do své obranné soběstačnosti a aktivně se zapojují do přeměny NATO, posilují svou bezpečnost a zároveň i politickou váhu v rámci celé Aliance. Pro Českou republiku to představuje příležitost, jak zaujmout významnější místo v evropské bezpečnostní architektuře.

LANDEURO 2025 nebylo pouze místem setkání vojenských a politických elit. Tato konference jasně ukázala, že NATO vstupuje do nové fáze své existence. Válka budoucnosti bude komplexní, rychlá, technologicky vyspělá a zasáhne všechna prostředí současně. Aliance musí být schopna reagovat rychle, koordinovaně a s využitím nejmodernějších prostředků. Česká republika by měla tuto změnu vnímat jako příležitost posílit své postavení v rámci kolektivní obrany. Úspěch bude záviset na schopnosti přizpůsobit se novým doktrínám, investovat do schopností a aktivně se zapojit do společných projektů. Setkání ve Wiesbadenu poskytlo jasnější představu o tom, co bude nezbytné k zajištění bezpečnosti Evropy v následujících desetiletích.

Zdroj: NATO.int, Defence Industry Europe, U.S. Army, Ministerstvo obrany USA