Menší armádní projekty v rámci modernizačních projektů AČR

 12. 04. 2021      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

V rámci krize okolo epidemie covid-19 se čím dál častěji skloňuje nejistá budoucnost armádního rozpočtu a s tím související nejistota okolo strategických armádních akvizic, jako jsou nová pásová bojová vozidla pěchoty – zakázka, která je momentálně ohrožena asi nejvíce. Pojďme se podívat na některé z možností v oblasti menších projektů, pokud by nedošlo k úspěšnému dokončení výše uvedené zakázky v současném zadání.

Akvizice nových moderních pásových BVP je v posledních letech snad nejsledovanější armádní zakázkou. Aby také ne, jedná se o zakázku za 52 miliard korun, na které se bude výrazně podílet český průmysl, jež z této zakázky může z hlediska know-how profitovat i do budoucna v rámci čistě českých projektů. Nová BVP tak posunou 7. mechanizovanou brigádu v oblasti technologií na jinou úroveň. Připomeňme také fakt, že akvizicí nových BVP dojde ke splnění závazku na těžkou brigádu připravenou k nasazení v roce 2026.

V posledních měsících se však nad novými BVP začínají stahovat mračna. Neví se, zda se podaří zakázku vůbec rozhýbat, nebo zda nedojde ke snížení původního počtu nakupovaných kusů. AČR však není tvořena pouze útvary s BVP a modernizaci nebo rozšíření schopností vyžaduje více útvarů. Na následujících řádcích si proto představíme tři projekty, které jsou nesrovnatelně méně finančně náročně než nákup nových BVP a které by mohly být realizovány ze zbylých prostředků např. při nákupu menšího množství nových BVP.

Prvním projektem, který můžeme najít i v seznamu prioritních modernizačních projektů AČR je akvizice bezpilotních prostředků dvou kategorií. První kategorií je třída I – malý bezpilotní prostředek. Konkrétně má AČR zájem o dron ScanEagle. Tato kategorie je určena výhradně k vedení průzkumu pomocí elektrooptických senzorů. Dron má mít podle požadavku AČR dosah 100 km a operační výdrž 20 hodin. AČR bude poptávat deset kusů dronu a k nim také dva kusy řídící stanice, dva kusy mobilního záchytného zařízení a dva kusy mobilního odpalovacího zařízení.

scaneagle_01Foto: První kategorií je třída I – malý bezpilotní prostředek. Konkrétně má AČR zájem o dron ScanEagle (na snímku). | Námořní pěchota Spojených států amerických / Public domain

Druhou kategorií je třída II – váhová kategorie 600 kg. V této kategorii chce AČR získat dron schopný nést nejen elektrooptické průzkumné systémy, ale také systémy elektronického boje, komunikační systémy a v neposlední řadě také pokročilé zbraňové systémy. Dron má mít dosah do 300 km a výdrž ve vzduchu více než 20 hodin. Akvizicí obou kategorií může AČR rozšířit své schopnosti v oblasti průzkumu a přesných úderů, což ve výsledku může vést k možnosti snížení počtu vojáků nasazených v zahraničních misích.  Otázkou také zůstává možnost zapojení českého obranného průmyslu zejména v oblasti elektrooptických systémů.

Druhým projektem je projekt samohybných minometů. Podle dokumentu týkajícího se modernizačních projektů chce AČR získat přesně 62 kusů samohybných minometů ráže 120 mm. Ačkoliv je v dokumentu výslovně uvedeno, že ilustrační fotografie nepředstavuje konkrétní systém, dá se předpokládat, že minomet bude umístěn na kolovém podvozku 8x8, což v českém případě znamená platformu Pandur II. Zajímavostí je, že prototyp takového řešení vznikl ve firmách holdingu CSG, kdy byl na platformu Pandur II instalován izraelský minomet ráže 120 mm od společnosti Soltam Cardom (patřící pod Elbit Systems).

120 mm ShM Pandur II 8x8 CZ
Foto: Minometné vozidlo ShM Pandur II 8x8 vybavené zbraní Soltam Cardom ráže 120 mm | Excalibur Army / CC BY-NC-ND

Akvizicí samohybného minometu výrazně vzroste palebná síla AČR. Výhodou samohybného minometu na kolovém podvozku je i vysoká mobilita a lehká přepravitelnost letounem. Platforma Pandur II je v AČR zavedená, čímž odpadává nutnost zvláštního výcviku. Další výhodou je také výrazné zapojení českého obranného průmyslu. Zavedením minometů se potvrdí také snaha o rozšiřování řady variant na Pandur II. S tím souvisí také to, že případné zavedení bude referenční zakázkou v domácí armádě, což bude hrát významnou roli v případě exportu.

Třetím a poměrně neznámým projektem je zavedení přilbového zaměřovače pro piloty taktického letectva. Vzhledem ke snahám o rozšiřování schopností letounů JAS-39 o nové střely vzduch-vzduch krátkého a středního dosahu a prostředky působení proti pozemním cílům je třeba rozšiřovat schopnosti pilotů pomocí moderních přilbových zaměřovačů. Co se týče rozvoje taktického letectva, musí AČR vzít v potaz možnou změnu typu letounu po roce 2027(2029) a z toho vyplývající potřebu výběru takové přilby, která bude kompatibilní i s jiným typem letounu.

article_hmd_11_scorpion_helmet_warthogFoto: Třetím a poměrně neznámým projektem je zavedení přilbového zaměřovače pro piloty taktického letectva. (ilustrační foto) | Senior Airman Kayla A. Palmer / U.S. Air Force / Public domain

V rámci Koncepce výstavby AČR 2030 se počítá s provozem podzvukových letounů, které doplní schopnosti nadzvukových strojů. V případě podzvukových strojů je potřeba mít na paměti, že právě z podzvukových strojů L-159 přecházejí piloti na JAS-39 a v tom případě je více než žádoucí sjednotit typ přilby u podzvukového i nadzvukového letectva. Ruku v ruce se sjednocením nastane i výrazné navýšení schopností pilotů L-159. Otázkou do budoucna je sjednocení přileb napříč českým letectvem. Kromě výrazného navýšení schopností může být zavedení přilbových zaměřovačů příležitostí pro český obranný průmysl zejména v oblasti kabeláže a elektrooptických systémů. Do budoucna může české letectvo využít kapacity domácího obranného průmyslu v oblasti virtuální a rozšířené reality. 

Výše vybrané tři projekty reprezentují pouze zlomek menších, mediálně ne tak známých projektů, které naše armáda potřebuje. Je potřeba si uvědomit, že armádu netvoří pouze útvary vyzbrojené BVP, ale i celá řada jiných jednotek, které mimo jiné právě BVP podporují a doplňují. Tyto útvary také potřebují držet krok se spojenci v NATO a disponovat vybavením, které bude srovnatelné s vybavením spojenců.

 Autor: Jan Feryna