CZ DIALOGY

Mimořádné výzvy pro aktualizaci koncepčních a strategických dokumentů obrany ČR

 23. 03. 2023      kategorie: Téma
Přidat na Seznam.cz

V souladu s vládním programovým prohlášením se v současné době na Ministerstvu obrany ČR a Generálním štábu AČR intenzivně pracuje na aktualizaci základních koncepčních, strategických i plánovacích dokumentů. Tyto aktualizace probíhají za mimořádně vyhrocené bezpečnostní situace dané válkou na Ukrajině.  Poznatky z tohoto konfliktu budou nepochybně reflektovány.

Dalším zásadním faktorem, představujícím mimořádnou výzvu, je „skokové“ navýšení obranných výdajů ČR na úroveň 2 % HDP plynoucí z realizace vládního návrhu zákona „o financování obrany“. To již pro rozpočet roku 2024 bude představovat dodatečných cca 21,5 mld. Kč, což zejména z hlediska stavu rozpracovanosti větších akvizičních projektů nebude snadné racionálně využít. Příslušný vládní návrh zákona je sice krokem správným směrem, avšak v podstatě se zabývá pouze problematikou rozpočtování s tříletým časovým horizontem. Poskytuje sice možnost meziročních převodů nevyčerpaných prostředků na tzv. strategické projekty, avšak je otázkou, do jaké míry poskytne potřebnou výdajovou stabilitu a flexibilitu pro dlouhodobé akviziční plánování. V této souvislosti je potřebné upozornit, že vláda prozatím nesplnila své úkoly z programového prohlášení: „Do konce roku 2022 předložíme legislativní návrh systému dlouhodobě stabilního a efektivního financování armády a její modernizace formou „obranného fondu“ a „Do roku 2023 předložíme novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek s ohledem na specifika obranných akvizic“. 

20210915_CZLN21_nacvikdynamika_LadislavKabat_128Foto: V souladu s vládním programovým prohlášením se v současné době na Ministerstvu obrany ČR a Generálním štábu AČR intenzivně pracuje na aktualizaci základních koncepčních, strategických i plánovacích dokumentů. Tyto aktualizace probíhají za mimořádně vyhrocené bezpečnostní situace dané válkou na Ukrajině.  Poznatky z tohoto konfliktu budou nepochybně reflektovány. (ilustrační foto) | Mjr. Ladislav Kabát

Aktualizace zásadních koncepčních a strategických dokumentů, majících nejenom dlouhodobý dosah, ale i jistou „setrvačnost“ danou zejména realizací dlouhodobých akvizičních projektů, vyžaduje důkladnou a všestrannou analytickou přípravu. Její součástí by mělo být i využití standardních analytických metod (např. metoda scénářů budoucnosti, SWOT, PESTLE, CBA apod.). Analytická fáze přípravy koncepčních a strategických dokumentů má zásadní význam pro jejich kvalitu, avšak dosud nebyla v rezortu obrany silnou stránkou procesu jejich přípravy. K jejímu posílení by nepochybně přispělo i širší využití „mimorezortní“ expertízy a diskuse v rámci celého politického spektra ČR. V tomto ohledu je vhodné připomenout proces zpracování „Bílé knihy o obraně“ z roku 2011, na němž se z iniciativy tehdejšího ministra A. Vondry podílela i řada expertů z civilní sféry. 

Klíčovým aspektem současného hodnocení bezpečnostní situace v našem regionu je probíhající válka na Ukrajině. Z tohoto pohledu se Rusko vyprofilovalo jako jediný vážný potencionální vojenský protivník, což je určujícím aspektem pro modelování nejpravděpodobnějších krizových a operačních scénářů. Obdobně i poznatky z oblasti vojenské strategie, taktiky a účinnosti jednotlivých druhů zbraní a systémů z války na Ukrajině (tzv. Lessons Learned) budou mít mimořádný význam pro formulování cílů a směrů dalšího rozvoje našich ozbrojených sil. 

Tvůrci momentálně aktualizovaných koncepčních, strategických a plánovacích dokumentů budou ukrajinské „Lessons Learned“ nepochybně reflektovat.  Nicméně lze z obecného pohledu poukázat na některé aspekty či problémy, kterým by se měla při aktualizaci dokumentů věnovat mimořádná pozornost:

Hlavní úkoly pro ozbrojené síly jsou (kromě branných zákonů) stanoveny v Obranné strategii ČR z roku 2017 formou tzv. politicko-vojenských ambicí. Ty vlastně charakterizují nejpravděpodobnější budoucí operační scénáře, v nichž by měla AČR působit. Je mimochodem otázkou do jaké míry je AČR schopna tyto ambice naplnit, což se jistě při probíhající aktualizaci Obranné strategie ČR zhodnotí a případně upraví. V této souvislosti je nutno připomenout, že zmíněné ambice a operační scénáře se musí důsledně sladit v rámci obranného a operačního plánování NATO.  Z jeho cyklického procesu budou právě v letošním roce vygenerovány aktualizované národní cíle rozvoje schopností sil – Capability Targets (CT). Jejich realizace musí v příslušných plánech a rozpočtu MO představovat jednu z priorit.

Úroveň pozemní protivzdušné obrany území ČR, zejména významných objektů a kritické infrastruktury je aktuálně neuspokojivá. To již přiznala řada odpovědných osobností i expertů. V případě konfliktu s Ruskem by teritorium ČR (obdobně jako ukrajinské vnitrozemí v současné válce) bylo primárně terčem balistických a přesně naváděných střel, proti kterým bude naše pozemní protivzdušná obrana i po akvizici čtyř baterií systému SPYDER s krátkým dosahem nedostačující. ČR se proto i nadále bude muset do značné míry spoléhat na alianční systém NATINAMDS, případně schopnosti vlastního letectva. Efektivním řešením může být zapojení do připravovaného německého projektu společné pozemní protivzdušné obrany, na kterém by se, včetně ČR, mělo podílet celkem 13 aliančních partnerů. Realizace si však vyžádá adekvátní dobu v řádu roků a nemalé náklady.

Mimořádný význam pro další vývoj schopností našeho nadzvukového letectva bude mít rozhodnutí související s ukončením pronájmu stávajících 14 kusů letounů Gripen v roce 2027. Uvažovaná varianta akvizice 24 letounů F-35 by představovala významný kvalitativní posun ve schopnostech, avšak současně i bezprecedentní náklady překračující částku 100 mld. Kč. To by mohlo mít negativní dopady na ostatní nákladové potřeby rezortu obrany, například  na  modernizaci pozemních sil. Pro řešení této otázky je v prvé řadě nezbytné definovat budoucí operační roli (tzv. Concept of Operations – CONOPS) našeho nadzvukového letectva, a to i v rámci NATO. Současně je nezbytné vypracovat transparentní nákladově-užitkovou analýzu varianty akvizice F-35 versus ponechání stávajících letounů Gripen s případným dokoupením jejich modernizované verze na celkový počet 24. Vzhledem k dlouhodobě mimořádnému významu i nákladům tohoto projektu je rovněž žádoucí dosáhnout potřebného politického konsensu - v duchu jedné z deklarovaných zásad „Desatera“ ministryně obrany: „Debata o zajištění ochrany vzdušného prostoru ČR po roce 2027 – hledání konsensu napříč politickým spektrem“.

Řada odborných komentářů oprávněně poukazuje na absenci raketometů ve výzbroji dělostřelectva AČR, které podle stávající Koncepce výstavby AČR do roku 2030 bude mít ve výzbroji pouze francouzské hlavňové houfnice CAESAR. Poznatky z války na Ukrajině ukazují na mimořádnou účinnost raketometů, zejména amerických HIMARS, ale i dodaných českých raketometů GRAD (vyřazených z výzbroje AČR). Význam raketometů pro budoucí schopnosti ozbrojených sil potvrzují i jejich urychleně plánované akvizice téměř u všech sousedních aliančních partnerů.

Již delší dobu se vede diskuse o stavu mobilizační připravenosti AČR, resp. celého státu. Ministryně obrany hovoří o potřebě „redefinice mobilizačních plánů“ a náčelník generálního štábu AČR avizuje zvyšující se aktuálnost úvah o částečné mobilizaci. Podle stávajícího branného zákona lze provádět odvody až za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, což však neumožňuje vést s potřebným předstihem nezbytnou dokumentaci a důsledkem je chybějící přehled o cca 1,5 mil. obranyschopné populace.  Nelze rovněž zajistit včasné mobilizační rozvinování ozbrojených sil, ani dostatečnou přípravu vojáků v záloze, doba potřebná na realizaci všech takovýchto opatření je přitom odhadována na 1 rok. Tento problém však aktuální vládní návrh novely branného zákona, spočívající v zavedení institutu dobrovolného předurčení, dostatečně neřeší.

Pro přechod ozbrojených sil ČR i celého státu na válečný stav byl dosud aplikován tzv. princip odložené potřeby. Vzhledem k postupnému zhoršování bezpečnostní situace se však ukázala akutní potřeba tento princip přehodnotit. Již v Obranné strategii ČR/2017 je k tomu uvedeno: “Dříve předpokládané dlouhé varovací doby vedly ke  konceptu tzv. odložené potřeby. Vývoj posledních let však ukázal, že ozbrojený konflikt v Evropě může vypuknout náhle, čímž dochází k výraznému zkrácení varovací doby pro přípravu ozbrojených sil k dosažení operačních schopností. Proto bude realizováno postupné budování válečných schopností, včetně pořízení dostatečného množství materiálu a skladových zásob pro úhradu běžných a válečných ztrát, zvyšování připravenosti záloh, smluvního zajištění dodávek a  další opatření“. Realizace však velmi pokulhává a programové prohlášení současné vlády tuto problematiku vůbec neřeší, resp. zabývá se pouze problematikou aktivních záloh. Je však nutné počítat s tím, že deklarovaná mobilizační opatření by byla úkolem na řadu roků s náklady v řádu desítek miliard Kč.

V neposlední řadě je potřeba nadále věnovat mimořádnou pozornost domácímu obrannému průmyslu. Významně působí realizace zásady minimálně 40% podílu domácího obranného průmyslu na zahraničních akvizicích, avšak jeho kapacity nadále zůstávají nedostatečně využity. Velmi limitujícím způsobem působí stávající legislativa pro oblast akvizic rezortu MO - prozatím se neplní závazek z vládního programového prohlášení:“ Do roku 2023 předložíme novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek s ohledem na specifika obranných akvizic“.  V této souvislosti je rovněž velmi žádoucí přijmout i další konkrétní opatření k širšímu zapojení českého obranného průmyslu do projektů financovaných z Evropského obranného fondu a Inovačního fondu NATO.

Je diskutabilní jak je prosazována obecná zásada, že by armáda měla odebírat maximum produkce domácího zbrojního průmyslu, což by mimo jiné zaručovalo nejhospodárnější zajištění logistiky, ale i úhrady případných válečných ztrát. Zde je namístě citovat principiálně správnou (ale prozatím dosti opomíjenou) zásadu uvedenou ve „Strategii vyzbrojování a podpory domácího obranného průmyslu: „V souvislosti se zabezpečením co možná nejvyšší míry bezpečnosti dodávek vojenského materiálu a s ní související maximalizace národní suverenity je třeba uchovat a dále rozvíjet strategické výrobní kapacity. V tomto smyslu stát musí chránit schopnosti a kapacity obranného průmyslu k zajištění výroby a dodávek základních druhů vojenského materiálu pro potřebu ozbrojených sil a tyto dále dle možností rozvíjet v rámci navyšování strategické autonomie s cílem snižovat závislosti na zahraničních dodavatelích. V oblastech, kde obranný průmysl ČR nedisponuje potřebnými kapacitami a technologiemi, pořizuje ministerstvo vojenský materiál a technologie od zahraničních dodavatelů“. Z tohoto pohledu si lze asi pouze postesknout nad nevyužitím možnosti akvizice v ČR vyráběných houfnic DITA nebo raketometů RM – 70 VAMPIRE. 

Přes proklamaci vládního programového prohlášení („Posílíme financování projektů vědy a výzkumu v oblasti obrany a bezpečnosti“) jsou dlouhodobě jsou podhodnoceny výdaje na podporu vojenské vědy, výzkumu a vývoje, které v rozpočtu MO již řadu let stagnují na úrovni pouhých cca 400 mil. Kč ročně, což je hluboce pod aliančním průměrem. 

Závěr

Ambicí tohoto článku bylo poukázat na některé zásadní aspekty zasluhující mimořádnou pozornost při momentálně probíhající aktualizaci koncepčních, strategických a plánovacích dokumentů v oblasti obrany ČR a rozvoje ozbrojených sil. Vzhledem ke stádiu jejich rozpracovanosti by mohla být naděje, že naleznou alespoň částečnou odezvu. Dopomoci by k tomu mohla zejména otevřená odborná „strategická diskuse“, kterou by přivítal i náčelník generálního štábu AČR, jak uvedl v nedávno medializovaném rozhovoru.

Závěrem je ještě potřebné zdůraznit, že základní podmínkou reálnosti všech koncepčních, strategických a akvizičních rozhodnutí je jejich „ufinancovatelnost“, která se ověří teprve následným zpracováním dlouhodobého finančního plánu. Přitom se může ukázat, že (pro některé roky) nebude ani úroveň 2 % HDP na obranné výdaje dostačující.

Ing. Oldřich Hoďánek

Po absolvování Vojenské akademie v Brně (1972) sloužil jako voják z povolání v řadě funkcí v oblasti technického zabezpečení vojsk až po zástupce velitele tankové divize pro výzbroj. Od roku 1993 pracoval na MO ČR, kde se podílel na rozvoji systému obranného plánování a zpracování rezortních koncepčních, plánovacích a hodnotících dokumentů. Absolvoval postgraduální kurz řízení logistiky na US Army Logistic Management College a mezinárodní kurz managementu obranných zdrojů na US Naval Postgraduate School. Služební kariéru ukončil v roce 2009 jako člen Stálé delegace MO při NATO v Bruselu odchodem do starobního důchodu. Do současné doby aktivně působí v rámci bezpečnostní komunity ČR.

Zdroj: Ministerstvo obrany

Spolupracujeme sCZ- LEXCZ - AOBP