Možnosti spolupráce Česka a Polska na poli obranného průmyslu

 11. 01. 2021      kategorie: Armáda ČR

Armáda České republiky už několik let provádí intenzivní proces modernizace, ze kterého těží také domácí zbrojní průmysl. Obdobné kroky realizuje rovněž Polsko, ale v jeho případě jde o proces mnohem rozsáhlejší, což logicky vyplývá z jeho odlišných podmínek a větších ambicí. 

Jedná se ale i o zajímavou příležitost pro český průmysl, neboť některé modernizační projekty nepochybně představují též velké šance pro uplatnění českých produktů. Bylo by to vlastně do určité míry symbolické, protože obě země již kdysi spolupracovaly na programech obrněných transportérů OT-62 TOPAS a OT-64 SKOT. Které současné iniciativy polské armády by tedy mohly nabízet uplatnění pro český zbrojní průmysl?

1280px-BAHNA_2018_-_120_crop
Foto: Bylo by to vlastně do určité míry symbolické, protože obě země již kdysi spolupracovaly na programech obrněných transportérů OT-62 TOPAS a OT-64 SKOT (na snímku muzejní OT-64 v barvách AČR, mise SFOR) | Wikimedia Commons

Čtyřkolová obrněná vozidla

Na prvním místě je samozřejmě nutno jmenovat projekt Pegaz, jak se jmenuje záměr zakoupit pro speciální síly 150 taktických obrněných víceúčelových vozidel na čtyřkolovém podvozku. Kromě toho by se stejný typ obrněnce měl koupit i pro polskou vojenskou policii, a to v počtu 130 exemplářů. Tím ovšem seznam zdaleka nekončí, jelikož polská armáda má ještě další dva podobné akviziční programy, které dostaly názvy Kleszcz a Barakuda. V prvním případě jde o náhradu obrněných průzkumných vozidel BRDM-2, zatímco ve druhém se jedná o plán nalézt náhradu za kolové raketové stíhače tanků, konkrétně za vozidla BRDM-2 ve variantě opatřené protitankovými řízenými raketami. V rámci projektu Kleszcz se má pořídit 250 vozidel, počet obrněnců plánovaných pro projekt Barakuda dosud není znám. Je ale velmi zajímavé a vlastně i logické, že vojsko zvažuje pořídit pro všechny tři tyto projekty jednu shodnou platformu, jež by se poté dodávala v několika účelových provedeních. Případný vítěz by tedy mohl počítat se smlouvami na víc než 500 vozidel, pochopitelně s tím, že Polsko žádá většinu výroby na svém území. V každém případě ale jde o nesmírně lukrativní záležitost, a tudíž se do těchto projektů hlásí hned několik kvalitních a prestižních uchazečů.

Mezi nimi tedy nechybí ani obrněné vozidlo Husar, které nabízí skupina Czechoslovak Group ve spolupráci s polskou zbrojovkou Huta Stalowa Wola, jež je součástí holdingu PGZ (Polska Grupa Zbrojeniowa). Základ vozidla představuje osvědčený čtyřkolový podvozek Tatra, který vychází z konstrukce užívané u nákladních automobilů. Na něm se nachází obrněná karosérie, která vznikla jako produkt česko-polské spolupráce. Blízkým příbuzným vozidla Husar je typ Patriot, který je aktuálně nabízen ozbrojeným silám Česka a Slovenska, ale je třeba zdůraznit, že vozidla Husar a Patriot nejsou navzdory příbuznosti identická, jelikož každé je uzpůsobeno specifickým požadavkům případného zákazníka.

Patriot II (14)Foto: Blízkým příbuzným vozidla Husar je typ Patriot, který je aktuálně nabízen ozbrojeným silám Česka a Slovenska | archiv autora

Koneckonců právě to lze zmínit i jako jednu z hlavních charakteristik této platformy, která je řešena s ohledem na univerzální využití, resp. modularitu. Husar je vybavený americkým motorem Cummins, ale v případě zájmu zákazníka lze použít také jiný agregát. Vyznačuje se též možností změny světlé výšky podvozku, což mu dává výbornou pohyblivost na silnici i v terénu. Může nést široké spektrum ručně ovládaných i dálkově řízených zbraní a kromě základní uzavřené podoby mohou vzniknout další verze pro různé využití, např. otevřená či dvoumístná nákladní. Husar by tak nepochybně dokázal splnit zadání polských projektů Pegaz, Kleszcz i Barakuda.

Pásová obrněná vozidla

Další zajímavé možnosti se otevírají v oboru pásových obrněnců. Polsko realizuje ambiciózní projekt domácího bojového vozidla pěchoty Borsuk, ale je třeba si uvědomit, že každé dnešní vozidlo této kategorie představuje nesmírně komplikovanou „skládačku“, která zahrnuje části od desítek či stovek dodavatelů. Přestože je tedy Borsuk primárně polskou platformou, nalézá se v něm i mnoho komponentů zahraničního původu. Pro české podniky by tudíž bylo vysoce žádoucí najít uplatnění v roli subdodavatelů. Na tomto místě lze uvést, že prvky české výroby se již dnes nacházejí v několika bojových vozidlech pěchoty zahraniční výroby; jedná se např. o kabelové rozvody nebo světlomety firmy Ray Service nebo o ochranné sedačky pro pěšáky. České firmy patří na špičky také v oboru detekce a ochrany proti zbraním hromadného ničení, takže i takový systém by se mohl objevit ve vozidle Borsuk.

borsuk
Foto: České firmy patří na špičky také v oboru detekce a ochrany proti zbraním hromadného ničení, takže i takový systém by se mohl objevit ve vozidle Borsuk (na snímku). | archiv Huta Stalowa Wola / CC BY-NC-SA

Dále lze uvažovat o analogickém uplatnění také v dalších polských programech, jako je perspektivní tank Wilk nebo lehký tank Gepard. Zvláště první případ je z českého hlediska vysoce zajímavý, neboť se zdá, že hlavním kandidátem bude obrněnec K2PL, resp. „polonizovaná“ verze jihokorejského tanku K2 Black Panther. O podobném řešení se stále častěji hovoří také v České republice, takže se tu logicky nabízí možnost těsné polsko-české spolupráce na novém tanku, což by mohlo zahrnovat nejen subdodávky dílů, ale také společnou licenční produkci.

Samohybné dělostřelectvo

Navázání spolupráce mezi skupinou Czechoslovak Group a podnikem Huta Stalowa Wola má velký potenciál také v oboru samohybného dělostřelectva, které ostatně tvoří jednu z hlavních sfér působení této polské firmy. V portfoliu HSW se nachází např. samohybná houfnice Kryl, což je zbraň ráže 155 mm na podvozku nákladního automobilu firmy Jelcz, avšak samozřejmě lze uvažovat i o její instalaci na podvozek Tatra. Jelikož polský výrobce má též velké exportní ambice, možnost instalování houfnice Kryl na osvědčený podvozek prestižní české značky by nepochybně zvýšila komerční potenciál celého zbraňového systému.

AHS_Kryl_MSPO
Foto: V portfoliu HSW se nachází např. samohybná houfnice Kryl, což je zbraň ráže 155 mm na podvozku nákladního automobilu firmy Jelcz (na snímku) | Wikimedia Commons

Podobně by tomu mohlo být i s dalšími systémy, jako je 122mm raketomet WR-40 Langusta. A samozřejmě lze zmínit skutečnost, že polská armáda nadále patří též mezi významné uživatele samohybných houfnic DANA, které se v Polsku označují jako wz. 1977. V provozu se nalézá přes sto kusů, které by měly absolvovat komplexní modernizaci, což logicky reprezentuje další velkou příležitost pro kooperaci Polska a Česka. Společnost Czechoslovak Group již nabídla polské straně program modernizace, který vychází z provedení DANA M2. Dle zájmu zákazníka lze implementovat množství prvků, mj. moderní systém řízení palby, výkonnější motor, kabinu s lepší ergonomií nebo rychleji pracující systém hydraulických podpěr.

DANA M2 (3)Foto: Společnost Czechoslovak Group již nabídla polské straně program modernizace, který vychází z provedení DANA M2. | archiv autora

Nákladní automobily

Již několikrát padlo jméno prestižní české automobilky Tatra, která má velmi dobré jméno též v Polsku, což nejspíše souvisí i s geografickou polohou Kopřivnice nedaleko polských hranic. Polská armáda v minulosti odebrala velký počet těžkých nákladních automobilů značky Tatra, z nichž část se dosud nachází v provozu. V Polsku sice pochopitelně funguje i tradiční domácí automobilka Jelcz, jenže ta produkuje vesměs nákladní automobily lehké a střední hmotnostní kategorie s podvozky s maximálně osmi koly a celkovou hmotností do zhruba 30 tun, zatímco společnost Tatra je schopna produkovat i delší a těžší vozidla.

Tatra Force (2)
Foto: V Polsku sice pochopitelně funguje i tradiční domácí automobilka Jelcz, jenže ta produkuje vesměs nákladní automobily lehké a střední hmotnostní kategorie s podvozky s maximálně osmi koly a celkovou hmotností do zhruba 30 tun, zatímco společnost Tatra je schopna produkovat i delší a těžší vozidla. | archiv společnosti Tatra Defence Vehicle / Public domain

Jestliže by polská armáda měla v plánu zavést zbraňové, senzorové, podpůrné či jakékoliv jiné systémy, pro které by kapacity vozů Jelcz nestačily, musela by se obrátit do zahraničí. Z řady technických i politických příčin by pak bylo optimální preferovat české podvozky. Na tomto místě lze ještě doplnit, že armáda Polska (stejně jako Armáda ČR) potřebuje vystřídat též řadu svých ženijních prostředků, např. mostní a pontonová vozidla. Právě tady se pochopitelně nabízejí velké možnosti uplatnění pro vozy Tatra, resp. pro mostní a další ženijní systémy značky General Dynamics, které se běžně montují také na podvozky kopřivnické automobilky.

Další možnosti kooperace

Potenciál spolupráce českého a polského obranného průmyslu se však určitě neomezuje jen na obrněná či neobrněná vozidla a samohybné dělostřelectvo. Lze uvažovat také o mnoha dalších oborech, v nichž by české značky mohly navázat oboustranně výhodnou spolupráci s polským průmyslem. Namátkou by mohlo jít o systémy kategorií C-RAM a C-UAS, resp. o prostředky ochrany proti dělostřeleckým zbraním a bezpilotním letadlům. Mezi české produkty, které by se tak dokázaly uplatnit, patří mj. kompaktní 3D radiolokátor ReGUARD, jenž zároveň může plnit i řadu jiných rolí. Jako efektory systému proti dronům by mohly sloužit mj. elektronické rušiče značky URC Systems. Možnosti kooperace s polskými protějšky se nabízejí rovněž pro české dodavatele radarů ELDIS a RETIA (právě druhá z nich dodává i komplex ReGUARD), případně pro společnost ERA, která vyrábí světově úspěšné pasivní sledovací systémy. Široký potenciál se nesporně nalézá také v kategorii bezpilotních vzdušných i pozemních prostředků, jelikož v obou zemích se vyskytují velmi zajímavé projekty tohoto druhu, např. české letouny série CANTAS nebo polská „vyčkávající munice“ Warmate, takže některé z nich by se zajisté daly realizovat společně. Nepochybně si lze představit též kooperaci v perspektivních oborech typu 3D tisku, nanotechnologií nebo umělé inteligence.

Vedle těchto konkrétních příkladů projektů zbraňových a jiných systémů by nepochybně stála za úvahu rovněž spolupráce, která by se týkala vzájemného sdílení, resp. jištění produkčních a servisních kapacit. Polské a české podniky by mohly v případě potřeby (resp. nouze) suplovat své kapacity např. v oboru dodávek dělostřelecké munice nebo údržby vozidel. Lze říci, že by si tak obě země (s jistou nadsázkou) vzájemně poskytovaly jakousi týlovou, resp. strategickou hloubku, což by se navíc mohlo rozšířit i o analogickou kooperaci se Slovenskem. Spolupráce obranného průmyslu středoevropských zemí má nepochybně nejen velký technický potenciál, ale představuje i jednu z významných dimenzí pro širší strategickou spolupráci, což se ostatně kvůli jejich blízkým nebo takřka shodným bezpečnostním zájmům zákonitě nabízí. Vzhledem k pesimistickým prognózám vývoje Evropy by se takové řešení určitě mělo seriózně zvažovat, protože by znamenalo prospěch pro všechny strany.