Nejistá budoucnost působení české armády v Mali

 12. 09. 2022      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Ve dnech 29. a 30. srpna proběhlo v Praze setkání ministrů obrany zemí EU. Hlavním tématem byl nepřekvapivě současný konflikt na Ukrajině, nicméně velká pozornost byla také věnována situaci v Mali, kde momentálně česká armáda působí. Po ukončení francouzské mise Takuba, je Česká republika nadále součástí dvou vojenských operací.

hasalaFoto: Česká armáda v současnosti již podruhé velí výcvikové misi EUTM v Mali pod vedením brigádního generála Ing. Radka Hasaly | mjr. Lada Ferkálová

První z nich je mise OSN MINUSMA, která má za úkol podporovat a implementovat mírový proces, zajišťovat bezpečnost a vytvářet podmínky pro humanitární a politickou asistenci malijské vládě, přičemž aktuální mandát pro působení příslušníků AČR v rámci této mise je momentálně 15 osob. Druhou je mise EUTM pod hlavičkou EU, jejíž úkolem je poskytovat pomoc při výstavbě a výcviku malijské armády tak, aby byla schopná samostatně čelit útokům ozbrojených teroristických skupin, zajišťovat suverenitu a teritoriální integritu celé země a zároveň podporuje výstavbu společných sil pěti sahelských zemí. Z hlediska české armády je mise EUTM o dost rozsáhlejší než mise MINUSMA, neboť momentální mandát počítá s nasazením až 120 vojáků.

Ministryně obrany Jana Černochová se po zmíněném setkání v Praze nechala slyšet, že nepředpokládá prodloužení současného mandátu v rámci mise EUTM, který končí na konci tohoto roku. To by znamenalo ukončení působení většiny českého vojenského personálu v Mali. Nicméně o tom se ještě bude rozhodovat v parlamentu ČR. Pojďme si nastínit, z jakých důvodů se uvažuje o neprodloužení mandátu ČR v rámci mise EUTM a jak by se v případě ukončení českého kontingentu v Mali dalo s tímto dále naložit?

Situace v Mali je z politického hlediska pro ČR komplikovaná a česká vláda musí čelit dilematu, zdali má smysl nadále v Mali působit, kde je česká armáda přítomna již od roku 2013, tedy téměř od samého začátku, kdy v této zemi začala občanská válka mezi centrální vládou, separatistickými Tuaregy a různými islamistickými skupinami napojenými na organizaci Al-Káida a v následujících letech také na tzv. Islámský stát. Protivládní bojůvky v této době de facto ovládaly severní převážně pouštní oblasti Mali a expandovaly na jih, což se nakonec podařilo i s přispěním zahraničních misí zastavit a malijská vláda tak obnovila kontrolu nad významnými středomalijskými městy Timbuktu a Gao, které v současné chvíli pevně ovládá. Nicméně řídce osídlené oblasti na sever od těchto měst již nikoliv.

Až do roku 2020 měla malijská vláda se západními zeměmi přátelské vztahy a z vojenského hlediska malijské ozbrojené síly zapojení evropských speciálních sil oceňovaly, poněvadž dokázaly stabilizovat situaci a pomohly zatlačit teroristické a separatistické síly do méně významných oblastí. Nicméně to stále nestačilo k zastavení násilí a v letech 2020 a 2021 proběhly v této zemi dva převraty, přičemž v současné době v Mali vládne vojenská junta, která předchozí vládu považovala za nekompetentní právě kvůli neschopnosti zmíněné násilí zastavit, což použila jako záminku k jejímu odstavení od moci.

Tato junta se postupně začínala odvracet od tradičních spojenců, především pak Francie, se kterou je republika Mali výrazně propojena kvůli koloniální minulosti, a začala se přiklánět k Ruské federaci, což je z geopolitického hlediska (především pak po ruské invazi na Ukrajinu) pro evropské země velice problematickou záležitostí. Navíc v Mali začínají čím dál více působit žoldnéři z tzv. Wagnerovy skupiny, kteří jsou navíc obviňováni z porušování lidských práv během rusko-malijských operací, což představuje pro západní země i morální problém.

Kvůli aktivnímu ruskému působení v Mali již Francie odřekla vojenskou asistenci současné malijské vládě, a o něčem podobném uvažuje i Německo, které vyslalo do Mali zhruba 1000 vojáků v rámci mise MINUSMA, z nichž většina z nich působí ve městě Gao. Německo má spory s malijskou vládou ohledně povolení přeletů a s přítomností ruských sil na letišti v Gau. Z německého hlediska by zásadní problémy mohly nastat, pokud by malijské úřady omezily svobodu pohybu vojáků a průzkumných letounů OSN, navíc při pokračovaní porušování lidských práv by mohlo Německo dospět do bodu, kdy by nemohlo svoji účast na misi MINUSMA odůvodnit.

Díky tamní politické situaci vzniká neochota prodloužit mandát v Mali i pro českou armádu, nicméně dle ministerstva obrany je v bezpečnostním zájmu Evropy, aby se v oblasti Sahelu Evropská unie i nadále vojensky angažovala (v rámci mise EUTM je momentálně nasazeno okolo 900 vojáků). V současné době je stále v jednání, zdali české vojenské jednotky zůstanou v Mali, nebo budou působit z jiné země v regionu, přičemž se nabízí např. sousední Nigerská republika, kam se přesunuly francouzské jednotky po ukončení jejich mise v Mali. Ministryně obrany Černochová se domnívá, že se česká armáda (včetně případného nasazení Vojenské policie nebo příslušníků speciálních sil AČR) bude spíše angažovat v jiné zemi než v Mali. Co se týče mise MINUSMA, zde se z české perspektivy s žádnými změnami prozatím nepočítá, momentálně jsou její součástí tři čeští vojáci (z celkového počtu více než 13 tisíc vojenských příslušníků z téměř 60 zemí schválených Radou bezpečnosti OSN).

Nácvik na základně v Bamaku
Foto: Hlavní prioritou mise EUTM v Mali je pomoc při výstavbě a výcviku malijské armády tak, aby byla schopna čelit útokům islamistických radikálů a zachovat suverenitu a teritoriální integritu země. | Ministerstvo obrany ČR

Možné snížení počtu evropských (a tedy i českých) vojenských příslušníků v Mali může jistě souviset i s ruskou invazí na Ukrajinu, neboť lze předpokládat, že tento konflikt je pro země EU větším bezpečnostním rizikem než současná situace v Mali. Na druhou stranu počet nasazených vojáků v Mali není natolik zásadní, aby ovlivnil obranyschopnost evropských zemí. Zároveň se Mali, potažmo Afrika obecně, může v budoucnu stát určitou „neoficiální druhou frontou“ války Ruské federace s EU obdobně, jako např. v době studené války fungovaly určité další konflikty jako nepřímá konfrontace Východ–Západ (tzv. zástupná válka).

Na již zmíněném setkání ministrů obran zemí EU v Praze se projednávala i možnost ustavení výcvikové mise pro ukrajinské vojáky, tudíž uvolněné kapacity v případě konce českého působení ve výcvikové misi EUTM v Mali by mohly následně posloužit k výcviku ukrajinské armády na území ČR nebo nějaké jiné členské země EU, což by mohlo být jistě obhajitelným důvodem pro konec české přítomnosti v Mali, pokud by se určitá část úkolového uskupení AČR nepřesměrovala do jiné země v sahelské oblasti.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, AČR, ČTK, OSN