Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha vstupuje do sezóny 2026 s nabídkou, která dalece přesahuje tradiční představu muzea. Armádní muzeum na Žižkově, památník na Vítkově i venkovní areály ve Kbelích a Lešanech kombinují moderní expozice, živé akce a odborný program. Výsledkem je pestrý celek, který oslovuje širokou veřejnost i náročnější publikum.

Nová sezóna Vojenského historického ústavu Praha nepřináší jednu dominantní novinku, ale spíše potvrzuje dlouhodobý trend: proměnu instituce v aktivní kulturní a vzdělávací platformu. Zatímco ještě před několika lety byla vojenská muzea vnímána především jako statické sbírky techniky a historických artefaktů, dnes VHÚ systematicky pracuje s návštěvníkem jako s partnerem, kterému chce nabídnout kontext, příběh i zážitek. To je patrné napříč všemi jeho hlavními objekty, od Armádního muzea Žižkov přes Národní památník na Vítkově  s hrobem Neznámého vojína až po venkovní expozice ve Kbelích a Lešanech.

Armádní muzeum Žižkov zůstává vlajkovou lodí celého ústavu. Po rozsáhlé rekonstrukci, která zásadně proměnila jeho podobu, dnes představuje komplexní a moderně pojatý přehled vojenských dějin českých zemí. Návštěvník zde neprochází pouze kolem chronologicky řazených vitrín, ale vstupuje do jednotlivých historických situací. Ocitá se v prostředí zákopů první světové války, sleduje dramatické momenty druhého odboje nebo se seznamuje s podobou současných zahraničních misí Armády České republiky. Expozice pracuje s autentickými předměty, multimediálními prvky i scénografií, která posiluje atmosféru jednotlivých období.

Právě v žižkovském muzeu se také koncentruje velká část doprovodného programu. VHÚ zde organizuje pravidelné přednášky, diskuse a filmové projekce, které jdou výrazně nad rámec běžné muzejní nabídky. Témata sahají od detailních analýz vývoje vojenské techniky přes dějiny zbrojního průmyslu až po reflexi propagandy a médií v armádním prostředí. Důležitou součástí sezóny jsou i odborné konference. Například květnová akce zaměřená na proměny brannosti a jejího vnímání ve společnosti. Takové projekty ukazují, že VHÚ nechce být pouze místem prezentace historie, ale také prostorem pro její interpretaci a odbornou debatu.

Zcela odlišnou roli hraje Národní památník na Vítkově s hrobem Neznámého vojína. Ten není klasickým muzeem, ale především symbolickým prostorem, kde se koncentruje paměť státu. Připravované expozice zde reflektují klíčové momenty českých a československých dějin a zdůrazňují kontinuitu vojenské tradice. Vítkov je zároveň místem pietních aktů, které mají v programu VHÚ stabilní místo. Připomínky událostí druhé světové války, hrdinů domácího i zahraničního odboje nebo významných výročí přitahují nejen odbornou veřejnost, ale i široké spektrum návštěvníků. Právě zde se nejzřetelněji ukazuje, jak silně je vojenská historie propojena s otázkami identity a státnosti.

Specifickou dynamiku do sezóny přinášejí venkovní expozice, které se po zimní pauze opět otevírají veřejnosti. Letecké muzeum Kbely a Vojenské technické muzeum Lešany patří mezi nejnavštěvovanější objekty VHÚ a jejich sezónní charakter vytváří každoročně očekávaný moment návratu. Kbely lákají na jedinečnou kolekci historických letadel, která mapuje vývoj vojenského letectví od jeho počátků až po moderní proudové stroje. Lešany pak představují široké spektrum pozemní techniky. Od tanků a obrněných vozidel přes dělostřelecké systémy až po logistické a podpůrné prostředky.

Důležité je, že ani tyto areály nejsou pouhými „sklady techniky“. Každá sezóna přináší nové exponáty, restaurované kusy i změny v instalaci. Tým VHÚ během zimních měsíců pracuje na obnově historických vozidel a letadel, které se následně vracejí do expozice nebo se poprvé představují veřejnosti. Tento proces je často dokumentován na sociálních sítích, čímž instituce otevírá své zákulisí a posiluje vztah s publikem.

Vrcholným bodem sezóny ve Vojenském technickém muzeu Lešany bude tradiční Tankový den. Tato akce, která patří mezi největší svého druhu ve střední Evropě, nabízí dynamické ukázky historické techniky v pohybu. Návštěvníci budou moci opět sledovat nejen jednotlivá vozidla, ale i scénické rekonstrukce bojových situací, které přibližují způsob nasazení techniky v konkrétních historických kontextech. Tankový den zároveň ukazuje jeden z klíčových směrů, kterým se VHÚ ubírá – snahu oživovat historii a prezentovat ji v co nejautentičtější podobě.

Vedle velkých akcí hraje významnou roli i každodenní program. Komentované prohlídky, tematické vycházky nebo menší odborné semináře vytvářejí kontinuální nabídku, která motivuje návštěvníky k opakovaným návštěvám. Tento model odpovídá současným trendům v muzejnictví, kde se důraz přesouvá od jednorázové návštěvy k dlouhodobému vztahu s institucí. Klíčovým pilířem činnosti VHÚ zůstává edukace. Programy pro školy patří mezi nejrozvinutější části jeho nabídky a pokrývají široké spektrum témat i věkových kategorií. Důraz je kladen nejen na obsah, ale i na formu, interaktivní prvky, práce s prameny nebo zapojení žáků do diskuse pomáhají přiblížit historická témata způsobem, který je pro současnou generaci srozumitelný. Významným aspektem je také snaha o inkluzi, tedy přizpůsobení programů různým skupinám návštěvníků včetně těch se speciálními vzdělávacími potřebami.

Jedním z důvodů, proč si VHÚ udržuje stabilní návštěvnost a zároveň oslovuje nové publikum, je jeho schopnost propojit minulost se současností. Témata jako obranyschopnost, bezpečnost nebo role armády ve společnosti získávají v posledních letech na aktuálnosti, a instituce na tento vývoj reaguje. Přednášky, konference i výstavy často reflektují nejen historické události, ale i jejich přesahy do dneška. Návštěvník tak není konfrontován pouze s fakty, ale i s otázkami, které mají bezprostřední relevanci pro současnou společnost. Rok 2026 v tomto ohledu nepředstavuje radikální zlom, ale spíše pokračování nastaveného směru. VHÚ staví na osvědčených formátech, zároveň však rozšiřuje nabídku a hledá nové způsoby komunikace. Významnou roli hrají digitální kanály, především sociální sítě, které umožňují sdílet nejen informace o akcích, ale i samotný proces práce s historickými sbírkami. Tato otevřenost posiluje důvěru veřejnosti a zároveň ukazuje, že muzeum není uzavřenou institucí, ale živým organismem.

V širším kontextu lze VHÚ vnímat jako důležitou součást kulturní infrastruktury státu. Nejde pouze o správu historického dědictví, ale o aktivní formování vztahu společnosti k vlastní minulosti. V době, kdy se historická témata často stávají předmětem veřejných debat, má taková role zásadní význam. Sezóna 2026 tak nabízí kombinaci kontinuity a postupné inovace. Návštěvníci se mohou těšit na kvalitní expozice, bohatý doprovodný program i tradiční akce, které si vybudovaly silnou pozici. Zároveň však VHÚ ukazuje, že nezůstává stát na místě a že dokáže reagovat na proměňující se očekávání publika.