Na 10. zasedání Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se poslanci zabývali především zvažovaným prodejem státního podniku Explosia. K možnému prodeji tuzemského výrobce trhavin přišel členům výboru podat vysvětlení ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Výbor se dále věnoval náboru do AČR a odchodovosti vojáků, a to za přítomnosti prvního zástupce náčelníka Generálního štábu AČR a náměstka ministra obrany. V neposlední řadě výbor volil také svého nového místopředsedu. 

Na začátku jednání poslanci hlasovali o změně původního programu. Rozhodli tak o vyloučení bodů týkajících se nové Koncepce výstavby Armády ČR 2040 a vývoje zakázky na nová kolová vozidla pro AČR, čímž vyhověli žádosti armády o odložení projednání.

Ještě před otevřením jednotlivých bodů programu se výbor zabýval personálními změnami. Poslanecký mandát totiž předčasně ukončil místopředseda Výboru pro obranu Karel Beran, aby tak mohl vést Stálou misi v Ženevě při OSN. Jeho místo v Poslanecké sněmovně a ve Výboru pro obranu zaujal Libor Forman, který doposud působil na komunální úrovni. Výbor tak hlasoval o novém místopředsedovi. Členové výboru však navrhovaným kandidátům, kterými se stali Ivan Bartoš a právě samotný Forman, nevyjádřili potřebnou podporu. Uvolněná pozice místopředsedy tak zůstala neobsazená.

Nábor a stav personálu AČR

Výbor se zabýval informací Ministerstva obrany a AČR o náboru a stavu personálu v armádě, čímž navázal na diskusi vedenou na jednom z květnových zasedání. Výše jmenované instituce na schůzi zastupoval náměstek ministra obrany René Schreier, respektive první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR genpor. Miroslav Hlaváč. 

Náměstek Schreier ve své prezentaci zdůraznil především cíl získat až 3 000 nových profesionálních vojáků, přičemž zhodnotil, že se v současné době daří tento cíl úspěšně naplňovat. Upozornil však, že demografický vývoj české společnosti nevytváří z hlediska získávání nových uchazečů příznivé podmínky. 

Stejný argument zopakoval i genpor. Hlaváč, který dále výbor seznámil s aktuálními daty týkajícími se personálního stavu armády:

„V letošním roce nastoupilo ke služebnímu poměru 1 730 vojáků z povolání a dalších 489 žadatelů má vydáno rozhodnutí pro nástup do konce roku. Požadované minimum vojáků je stanoveno 2 250. Predikce počtu přijatých osob v letošním roce činí při realistické variantě 3 300 vojáků z povolání, včetně studentů Univerzity obrany,“ pokračoval první zástupce NGŠ AČR. Dále dodal, že k polovině letošního roku činil čistý přírůstek aktivních záloh 420 vojáků, přičemž predikce počítá do konce roku s čistým přírůstkem 900 záložníků. 

Zpravodaj tohoto bodu, Lubomír Wenzl, vyhodnotil letošní nábor jako úspěšný, ale upozornil, že samotný počet nově přijatých nestačí. Pokud budou z armády dál odcházet zkušení vojáci, čistý přírůstek zůstane nízký a naplňování plánovaných stavů se bude zpomalovat. Dle genpor. Hlaváče zanikl v letošním roce služební poměr 293 vojákům z povolání a pro dalších 416 profesionálních vojáků je již vydáno rozhodnutí o ukončení služebního poměru. AČR celkově očekává, že za rok 2026 opustí armádu kolem 900 vojáků z povolání. 

Na to navázala bývalá ministryně obrany a poslankyně Jana Černochová, která otevřela otázku, proč část vojáků odchází krátce po nástupu nebo po několika málo letech služby. Požadovala podrobnější data ze závěrečných pohovorů, informace o využívání stabilizačních příspěvků a vyzvala k širší samostatné debatě výboru s ministrem obrany, Agenturou personalistiky AČR, NGŠ AČR a státním tajemníkem.

Genpor. Hlaváč v reakci uvedl, že armáda důvody odchodů zjišťuje. Největší odcházející skupinou byli v roce 2025 vojáci po 20 až 26 letech služby ve věku 45 až 50 let. Armádu však znepokojuje zejména každoroční odchod zhruba 300 vojáků do 30 let. Shrnul, že mezi hlavní důvody odchodů mladších vojáků patří nenaplněná očekávání a odloučenost od rodiny. V této souvislosti také naznačil potřebu lépe připravených velitelů, kteří budou umět s mladší generací pracovat. Před armádou tedy dle prvního zástupce NGŠ AČR stojí výzva, jak v armádě udržet nejen mladší ročníky, ale i zkušenější personál.

Jedním z motivačních nástrojů, který resort obrany v souvislosti s AČR využívá, jsou již výše zmiňované stabilizační příspěvky – finanční benefit pro vojáky z povolání, který má armádě pomoci udržet si potřebný personál, a to zejména v nedostatkových odbornostech nebo na hůře obsaditelných pozicích. Genpor. Hlaváč však upozornil na úskalí tohoto systému, a sice na hrozbu narušení platového systému AČR. „Může se stát – když bych to dohnal do extrému –, že kapitán bude brát více než generál,“ uvedl.

Projednávaný bod byl uzavřen v obecné rozpravě.

Redakce CZ DEFENCE měla možnost hovořit o tomto tématu s předsedou Výboru pro obranu Josefem Flekem. Zeptali jsme se, zda dnešní informace o náboru a personální situaci potvrdily, že armáda bude schopna naplnit cíle KVAČR 2040, nebo zda zde výbor stále vidí významné riziko?

Flek nejprve upozornil, že vzhledem k tomu, že KVAČR 2040 ještě nebyla schválena vládou, tak může docházet ke změnám v náborových cílech. Vyjádřil ale určitou skepsi nad schopnostmi armády naplnit požadavky týkající se personálních kapacit: „Jak nám historie ukazuje, my jsme nikdy nebyli příliš schopni plnit CTs (Capability Targets – pozn. redakce) vůči Severoatlantické alianci, a to se týká i náborů. Mám tedy tak trochu obavy, jestli budeme schopni naplnit požadavek navýšení náborů vojáků do profesionální armády.“ Flek zároveň upozornil, že tato problematika není pouze o číslech. Zdůraznil i potřebu podpořit výcvik aktivních záloh, například převedením některých kompetencí. „Bylo by dobré to brát koncepčně tak, že aktivní zálohy budeme podporovat natolik, aby byly dobrým partnerem pro profesionální armádu,“ uzavřel předseda Výboru pro obranu.

Prodej Explosie

Klíčovým bodem jednání výboru však byla diskuse nad zvažovaným prodejem státního podniku Explosia, která je jedním z nejvýznamnějších evropských výrobců trhavin a bezdýmných střelných prachů. Téma dříve otevřel premiér Andrej Babiš, který po květnové návštěvě pardubické Explosie oznámil, že vláda zvažuje prodej společnosti. Podle Babiše se do věci zapojil i francouzský prezident Emmanuel Macron, který se na Babiše měl obrátit s informací, že o Explosii má zájem francouzská státní firma. Vedle ní prý existuje i zájem dalších evropských společností. Na jednání Výboru pro obranu přišel záměry vlády objasnit ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. 

Přítomný ministr odmítal, že by vláda už rozhodla o prodeji Explosie. Podle něj jde spíš o úvahu, zda firmu v současné mimořádné situaci neposílit vstupem strategického partnera. Připomínal, že v době jeho dřívějšího vládního působení byla Explosia ve špatném stavu a vyžadovala investice, zatímco po začátku války na Ukrajině výrazně vzrostla poptávka po zbrojní výrobě i hodnota podobných podniků. Současnou hodnotu společnosti vyčíslil na 15 až 17 miliard korun.

Havlíček tvrdil, že zájem o firmu přichází hlavně od odborných zbrojařských společností, nikoli od finančních investorů, kteří by v akvizici spatřovali primárně možnost, jak zhodnotit vlastní kapitál. Prodej nebo vstup partnera podle něj nemá být jen cestou k okamžitému výnosu, ale také možností zapojit Explosii do silnějších výrobních a dodavatelských řetězců. V tomto kontextu upozornil na rizika spojená zejména s energetickou a dodavatelskou závislostí podniku, a to především na pardubické společnosti Synthesia Nitrocellulose, která není vlastněná státem. Zmínil také riziko, že klíčoví zákazníci si v budoucnu mohou vybudovat vlastní kapacity, což by mohlo oslabit odbyt Explosie ve chvíli, kdy válečná poptávka klesne.

Ministr průmyslu a obchodu připustil strategický význam firmy, zároveň však podotkl, že firma nevyrábí primárně přímo pro stát, ale dodává produkty dalším zbrojařským firmám na komerční bázi. Teprve tyto společnosti pak dodávají obranné produkty přímo AČR. Zdůraznil, že Explosia nemá přímé strategické partnerství se státem.
Havlíček shrnul, že pokud se má o vstupu strategického partnera vůbec uvažovat, ekonomicky nejvýhodnější okamžik je podle něj právě teď. Odkládat rozhodnutí do budoucna by mohlo znamenat, že stát promarní výjimečně příznivou ekonomickou konstelaci. Zároveň ale v souvislosti s Explosií opakoval, že „dneska ji nikdo neprodává“ a že jde o věcnou debatu nad variantami, nikoli o hotové rozhodnutí. 

V následné rozpravě se poslanec Bartoš zajímal především o proces, který by následoval, pokud by vláda o prodeji nebo vstupu strategického partnera skutečně začala jednat. Chtěl vědět, zda existuje vlastnická strategie státu pro Explosii, jaké investice se plánují a zda stát při posuzování případného prodeje bere v úvahu nejen cenu, ale také bezpečnostní význam podniku, a to zejména s ohledem na zkušenost s narušenými dodavatelskými řetězci po pandemii covid-19 a po začátku války na Ukrajině. „Držet si na našem území bezpečnou část dodavatelského řetězce v oblasti výroby munice má svoji hodnotu,“ shrnul Bartoš.

Havlíček odpověděl, že případný proces by musel být transparentní, včetně otevření dataroomu pro zájemce. Zdůraznil však, že žádní ze zájemců doposud nedostali od vlády detailní informace. Zároveň uvedl, že cena je pro stát jako vlastníka vždy významná, ale nemůže být jediným kritériem: důležitý by podle něj byl i další budoucí rozvoj firmy, investice spojené s novým partnerem a zajištění dodavatelsko-odběratelských vztahů.

S reakcí vystoupila i poslankyně Černochová, která otevřela starší historii Explosie a vazby na Synthesii a Agrofert, který dříve vlastnil obě pardubické společnosti. Dotazovala se, proč při převodu podniku z vlastnictví Agrofertu na český stát nezůstala pod kontrolou státu i klíčová navazující infrastruktura, a varovala, že i případný vstup strategického partnera by musel vyřešit závislost Explosie na okolních provozech. Na to Havlíček reagoval, že výše zmiňovaný francouzský zájemce představuje několikanásobně větší společnost vlastněnou státem, než je Explosia. S pardubickou firmou prý sdílí podobný produkt a především disponuje energetickou nitrocelulózou, která je klíčovou surovinou pro výrobu střelivovin. Dodávky této suroviny pro Explosii přitom zajišťuje právě Synthesia.

Na půdě Výboru pro obranu zaznívaly i další argumenty proti možné akvizici Explosie. Poslanec Pavel Žáček uvedl, že ve věci Explosie by stát neměl rozhodovat pouze podle ekonomických parametrů, ale hlavně podle toho, zda je pro obranyschopnost ČR bezpečnější ponechat Explosii pod kontrolou státu. Argumentoval nejistotou ohledně dalšího vývoje války, rostoucí spotřebou munice a evropskou snahou obnovovat výrobní kapacity v oblasti obranného průmyslu. Ministr v reakci zdůraznil, že bezpečnostní a ekonomické hledisko se musí posuzovat společně a že vstup silného strategického partnera může být za určitých podmínek posílením, nikoli oslabením české obranné infrastruktury.

Výbor pro obranu vzal na vědomí informaci o zvažovaném prodeji státního podniku Explosia a zpravodaj tohoto bodu Flek požádal přítomného ministra, aby ministerstvo výbor průběžně informovalo, pokud se situace kolem Explosie posune, a aby poslanci nedostávali klíčové informace až z médií.

Předseda Flek pro CZ DEFENCE v souvislosti s Explosií uvedl: „Já jsem tento bod na program zařadil právě proto, aby nás pan ministr Havlíček informoval o tom, jaká ta situace opravdu je. My jsme nevěděli, na čem jsme, takže jsem rád, že jsme to mohli s panem ministrem Havlíčkem probrat. Přišlo mi ale, že pan ministr nahlíží na tuto problematiku jen optikou čísel – v době největšího růstu společnosti by patřilo Explosii prodat. Já si myslím, že je to špatně. Jsem zastáncem toho, aby česká vláda v době, kdy Explosie není v červených číslech, nezatěžuje systém a naopak je prorůstová, nedávala společnost někomu jinému do rukou. Bavme se spíše o tom, že do Explosie může vstoupit investor s minoritním podílem a s tím, že by rozhodovací právo zůstalo na českém státu. Také je klíčové zachování pracovních míst a aby nedocházelo k tomu, že v případě nějakého bezpečnostního ohrožení Explosie vypadne z řetězce dodavatelů.“

Předseda výboru se dále zmínil, jak by měl stát k současné situaci k tuzemskému obrannému průmyslu přistupovat. „V době největšího růstu a zbývajícího cash flow by se mělo maximálně investovat do výzkumu a vývoje a rozšiřovat výrobu. Bavme se i o nějaké podpoře ze strany státu, právě proto, abychom vytvořili dobré konkurenční podhoubí a byli velkými hráči na evropském trhu,“ uzavřel Flek. 

V rámci zasedání výboru jsme poslancům položili následující anketní otázku: „V době, kdy Evropa hledá cesty k posílení výroby munice a výbušnin, považujete za správné, aby stát uvažoval o prodeji Explosie, nebo by si měl nad takto strategickým podnikem naopak zachovat plnou kontrolu?“

Pavel Růžička (ANO), místopředseda výboru

Historie Explosie před rokem 2022 jasně ukázala, že stát jako stoprocentní vlastník nedokázal dlouhodobě zajistit efektivní rozvoj, inovace ani ekonomickou stabilitu podniku. Ten kdo teď vykřikuje, že je to strategický podnik, tak o výrobě neví vůbec nic. Cestou by proto neměl být čistý prodej, ale vstup silného strategického partnera z privátního sektoru. Stát by si měl ponechat kontrolní podíl nebo takzvanou zlatou akcii kvůli bezpečnosti dodávek, ale samotné řízení, investice a modernizaci by měl svěřit profesionálům. Tím se zabrání tomu, aby se podnik po uklidnění situace vrátil k dřívějším slabým výkonům.

Jindřich Rajchl (SPD), místopředseda výboru

S ohledem na to, že Explosia je téměř výhradním producentem základní suroviny nezbytné pro výrobu munice a výbušnin, musí být dle mého názoru hodnocena jako strategicky významná společnost, a tudíž by si ji stát měl ponechat ve svém vlastnictví.Současně je třeba doplnit, že EBITDA společnosti v roce 2026 a 2027 se bude dále navyšovat, a tudíž není platné ani tvrzení, že je v tuto chvíli její prodej nejvýnosnější.
Valuace této společnosti totiž v příštích letech ještě poroste.

Ivan Bartoš (Piráti), člen výboru

Dnes jednal sněmovní Výbor pro obranu, jehož jsem členem. Ministr Zůna se bohužel nezúčastnil. Krom toho, že přiznaně vláda Andreje Babiše ignoruje zákon a závazek výdajů na obranu a naplňujeme ho pouze 1,76 %, což vedlo k zastavení důležitých projektů, měla být tématem i tzv. KVAČR2040. Koncepce výstavby armády 2024, kterou premiér vrátil ministrovi k přepracování. Projednávání této strategie bez účasti ministra by bylo chucpe.

Konečně se na program dostává kauza záměru prodeje státního podniku Explosia a.s. s čímž jako Piráti nesouhlasíme.  Tento bod jsem již dvakrát navrhoval na jednání výboru, ale koalice včetně SPD, která premiérův záměr kritizovala, tento bod již 2x za přítomnosti ministra Zůny odmítla projednávat. Premiér Andrej Babiš v květnu 2026 oficiálně potvrdil, že stát prodej pardubické Explosie reálně zvažuje, a sám se vyjádřil pro její prodej. Proti tomuto záměru se však zvedla masivní vlna odporu napříč celou politickou scénou, a to včetně zástupců koaličních stran.

Babiš argumentuje tím, že Česko letos nesplní alianční závazek 2 % HDP na obranu. Výnos z prodeje Explosie by chtěl využít právě jako mimořádnou investici do armády k zalepení tohoto deficitu.Podle premiéra se firmě extrémně daří a zpětinásobila své výnosy i zisk. Prohlásil, že pokud bude prodej na stole, jediným kritériem pro něj bude finanční nabídka. Strategické riziko chce premiér vyřešit tím, že ředitel Explosie dostal za úkol navrhnout české armádě memorandum o spolupráci. Podle Babiše bude firma pro stát strategická až tehdy, kdy vznikne reálné propojení s AČR, které dnes údajně neexistuje. Na Babiše se přímo obrátil francouzský prezident Emmanuel Macron s tím, že o Explosii má zájem francouzská státní společnost. Holding CSG oficiálně potvrdil, že Explosia svým zaměřením stále naplňuje jeho akviziční kritéria v obranném průmyslu.

Jak za Piráty přesně pojmenoval Zdeněk Hřib, vláda se snaží zalepit díry v rozpočtu a maskovat nedostatek rozpočtové odpovědnosti prodejem strategického podniku. Je nepřípustné spojovat prodej kritické infrastruktury s financováním zákonných výdajů na obranu. Babišovo tvrzení o využití peněz pro závazky NATO je jak z kocourkova. Stát, který se v dnešní bezpečnostní situaci dobrovolně zbavuje kontroly nad výrobou střelivin, fatálně oslabuje sám sebe. Explosia je v zisku, má rozjeté investice a stát by se neměl zbavovat prosperujícího „rodinného stříbra“. Akcie firmy drží MPO, stát ji stoprocentně vlastní od roku 2002 a shodou okolností byla do té doby jejím vlastníkem skupina Agrofert.
Ministra Havlíčka jsem se na výboru pro obranu ptal:  „Pan premiér uvedl, že Explosia bude pro stát strategická až po podpisu nějakého memoranda, protože dnes propojení s armádou neexistuje. Jak se k tomuto tvrzení staví Generální štáb? Skutečně pro naši obranyschopnost není stoprocentní kontrola nad jediným domácím výrobcem střelivin klíčová?“
„Pokud Explosia vykazuje pětinásobné výnosy a zisky, jaký má ekonomický smysl prodávat slepici snášející zlatá vejce jen kvůli jednorázovému příjmu do státního rozpočtu? Jaká je vaše strategie rozvoje tohoto podniku v rukou státu, kterou požaduje zbytek politické scény?“

K transparentnosti a bezpečnosti: „Premiér prohlásil, že jediným kritériem prodeje bude cena. Znamená to, že bezpečnostní rizika, hrozba monopolizace trhu ze strany domácích holdingů nebo vyvedení strategického know-how do zahraničí jsou pro vládu druhořadé?“ Ministr Havlíček potvrdil existenci tří nabídek na odkup Explosie, nicméně jasně řekl, že se prodej nechystá. O něco více se rozpovídal o možném vstupu “strategického investora”. Zažil jsem s Karlem Havlíčkem dobu, kdy mlžil a úmyslně s Babišem držel Rosatom v tendru na jaderku v Dukovanech. Tak třeba je to “jinej Havlíček”. Z pohledu opozičního politika je toto za mě max, co lze “dodat”.

Jana Černochová (ODS), členka výboru

Úvahy o prodeji Explosie v dnešní bezpečnostní situaci považuji za naprosto nekompetentní a nebezpečné. V době, kdy celá Evropa po zkušenostech s válkou na Ukrajině posiluje obranný průmysl a rozšiřuje výrobu munice a výbušnin, abychom nebyli závislí na cizích dodavatelích, nedává tento krok žádný smysl. Explosia je ziskové rodinné stříbro. Tvrdit, že ji prodáme, abychom měli peníze na závazky vůči NATO, je absurdní. Je to stejné, jako kdybychom prodali hasičskou stanici a tvrdili, že díky tomu máme víc peněz na hadice. Netvrdím, že stát musí firmu vlastnit stoprocentně sám, ale v žádném případě nad ní nesmí ztratit kontrolu. Stát se v době krize nezbavuje strategické výroby, kterou celá Evropa nutně potřebuje. Měl by ji naopak rozvíjet.

Matěj Hlavatý (STAN), člen výboru

Stát si strategickou kontrolu zachovat má. Jsme ve chvíli, kdy celá Evropa muniční a výbušninové kapacity buduje a dotuje, Komise do rozšíření Explosie sama poslala grant z evropského programu. Prodávat zrovna teď jediný podnik, který tuhle surovinu v Česku umí vyrobit, jde přesně proti směru NATO i EU. Explosia je v zisku, má rozjeté investice a je navázaná na domácí dodavatelský řetězec, obranyschopnost se neprodává kvůli jednorázovému příjmu do rozpočtu. O ceně se dá bavit kdykoli. O tom, kdo má v krizi ruku na výrobě střelného prachu, bych se bavit nechtěl.