Potřeba razantního zvýšení obranných výdajů je klíčovým tématem napříč Evropou již od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Donedávna se o nové výši výdajů na obranu jen diskutovalo, nedávný summit NATO v Haagu pak přinesl konkrétní číslo. Do roku 2025 se mají obranné výdaje členských zemí NATO zvýšit na 5 % HDP, přičemž 3,5 % se má investovat do vojenských akvizic a projektů a 1,5 % HDP má směřovat do projektů dvojího využití. S navyšováním obranných výdajů souhlasilo, byť s určitými podmínkami, také Slovensko. Jak bude navyšování výdajů na obranu na Slovensku v nejbližších letech vypadat, není však úplně jasné, neboť pro premiéra Roberta Fica není zbrojení prioritou a v roce 2026 nebude navýšení rozpočtu ministerstva obrany podporovat.

Slovenský premiér Robert Fico ve svém nedávném prohlášení ohledně obranných výdajů zmínil, že Slovensko má v době ozdravování veřejných financí jiné priority než zbrojení. Zároveň si myslí, že Slovensko dokáže dosáhnout nových cílů a požadavků NATO i bez navýšení obranných výdajů na úroveň 5 % HDP. I proto tak Fico nehodlá podpořit navýšení obranného rozpočtu v příštím roce, a pokud k nějakému navýšení financí pro slovenské ministerstvo obrany dojde, budou tyto peníze použity na projekty dvojího využití. 

Robert Fico zároveň argumentuje, že o zbrojení a navyšování obranných výdajů se mluví mnohem více než o hledání cesty k míru nebo zvyšování životní úrovně obyvatel EU. Byť má slovenský premiér pravdu, že o navyšování obranných výdajů se hovoří více než o míru, je třeba také zmínit, že právě investice do vlastní obrany jsou efektivním nástrojem, který může protivníka od jeho případné agrese odstrašit. Nakonec, Ukrajina je, bohužel, důkazem toho, co se může stát, pokud se do ozbrojených sil dlouhodobě neinvestuje. Například v roce 2013, tedy v době před vypuknutím války na východě Ukrajiny a anexí Krymu, čítala ukrajinská armáda méně než 170 tisíc vojáků, přičemž 10 let předtím, v roce 2003, se počet vojáků Ukrajinských ozbrojených sil blížil ke 400 tisícům. Docházelo také k vyřazování a prodeji přebytečné vojenské techniky, vojenské doktríny byly vágní a často pouze „proklamační“, a i když Ukrajina před rokem 2014 navyšovala své výdaje na obranu (byť zdaleka ne v takové výši jako dnes), kvůli závislosti ukrajinské ekonomiky na kurzu amerického dolaru byly tyto výdaje reálně nižší. Tyto faktory se následně promítly do ruské invaze Ukrajiny v roce 2022, kdy Ukrajina téměř padla. 

Investice do vlastní bezpečnosti tedy reálně mají smysl. A to nejen z hlediska samotné bezpečnosti dané země, ale i z hlediska ekonomického. Obranný průmysl, podobně jako jakýkoliv jiný průmysl, přispívá ve formě daní a odvodů do státního rozpočtu a podporuje zaměstnanost v regionech, které se i díky zbrojovkám mohou rozvíjet. Nákupem produktů z dílen domácích obranných podniků, nebo jejich zapojením do vyzbrojovacích projektů v případě dodávek ze zahraničí, se investice do vojenského vybavení ve větší či menší míře vracejí do státní pokladny. Například v rámci nákupu bojových obrněných vozidel Patria 8x8 AMV XP vzniknou na Slovensku desítky pracovních míst a díky investicím do výroby velkorážové munice, kterou realizuje holding MSM Group, vzniknou v budoucnu další desítky až stovky pracovních míst.

Zmiňme také fakt, že investice do armády byly na Slovensku dlouhodobě nedostatečné, přičemž částečným viníkem jsou i předchozí vlády Roberta Fica. Vojenská technika z dob Varšavské smlouvy, kterou dodneška Ozbrojené síly Slovenské republiky využívají, byla již před 15-20 lety zastaralá a nevhodná pro bojiště 21. století, a pokud by v minulosti probíhala postupná modernizace armády, dnes by vyšší výdaje na obranu nemusely vytvářet takový tlak na veřejné finance. Ostatně Ficův vládní kolega a předseda SNS Andrej Danko hovoří o případné neutralitě Slovenska za situace, kdy NATO bude na Slovensko vytvářet přílišný tlak směrem k obranným výdajům. Pokud by však Slovensko chtělo být neutrální zemí, obranné výdaje by tak musely být drasticky vyšší, než je tomu dnes. 

Je správné se dívat na navyšování obranných výdajů realisticky a přizpůsobit jejich tempo růstu ekonomické situaci dané země, nicméně je také důležité vnímat vlastní bezpečnost jako existenční zájem státu a jejich obyvatel.