Obrněné transportéry Pandur a jejich možnosti do budoucna

 13. 05. 2021      kategorie: Vojenská technika
Přidat na Seznam.cz

Jednou z nejzajímavějších zpráv z oblasti českého zbrojního průmyslu v roce 2020 bylo oznámení o uzavření kontraktu na prodej obrněných transportérů Pandur II 8×8 do Filipínské republiky. Průmyslový holding Czechoslovak Group (CSG), resp. společnosti Excalibur Army (EA) a Tatra Defence Vehicle (TDV), ve spolupráci s korporací GDELS tak dodá Filipínám celkem 10 kusů obrněných transportérů Pandur II ve verzi vozidla palebné podpory vybaveného kanonem 105 mm. Tento kontrakt přitom do jisté míry navazuje na nedávné dodávky obrněných transportérů Pandur do Indonésie. Jde o poměrně malá čísla (je však možné, že tyto objednávky budou rozšířeny), přesto lze konstatovat, že jde o jeden z největších exportních úspěchů českého zbrojního průmyslu v celé polistopadové historii, pokud se jedná o systémy z novovýroby a nikoliv o prodej z přebytků. Znamená to úspěch i pro obrněné transportéry Pandur jako takové, a navíc je pravděpodobné, že na tyto úspěchy se podaří navázat i dalšími obdobnými zakázkami. Už třeba proto stojí za to si obrněných transportérů Pandur hlouběji povšimnout.

pandurFoto: Vozidlo palebné podpory určené pro Filipíny na platformě Pandur II (vizualizace na snímku), vybavené drážkovaným kanonem ráže 105 mm | Elbit Systems / CC BY NC-ND

Obrněné transportéry Pandur

Obrněné transportéry Pandur přitom v současnosti slaví i další úspěch, a to výročí deset let provozování tohoto typu v Armádě České republiky. Službě obrněných transportérů Pandur v AČR se věnoval nedávný článek v časopise ATM, a proto tato kapitola zde nebude dál rozebírána. Cílem je spíše poukázat na význam a potenciál obrněných transportérů Pandur pro český zbrojní průmysl.

Právě pro český zbrojní průmysl znamenaly obrněné transportéry Pandur značný přínos. Tehdejší vláda totiž při vyjednávání kontraktu na nové obrněné transportéry požadovala zapojení domácího zbrojního průmyslu. A dnes, s odstupem času, se ukazuje, jak bylo toto rozhodnutí pragmatické, což ostatně potvrzují i výše zmíněné zahraniční kontrakty. Vše bylo umocněno také rozhodnutím společnosti GDELS (původního dodavatele Pandurů pro AČR) plně přenechat výrobu obrněných transportérů Pandur České republice, resp. holdingu CSG. Český zbrojní průmysl tak získal schopnost vlastními silami vyrábět obrněný transportér, což je schopnost, kterou v Evropě má jen poměrně málo států. Díky obrněným transportérům Pandur tak český zbrojní průmysl navázal na tradici započatou obrněnými transportéry OT-64. 

Zde je navíc nutno podotknout, že nejde jen o samotný holding CSG, resp.EA a TDV, ale i o celou sérii dalších, menších firem, které se na výrobě obrněných transportérů Pandur podílejí subdodávkami komponentů. Obrněné transportéry Pandur tak vytvářejí určitý fenomén, a to jak z hlediska průmyslového, tak ekonomického. Obrněné transportéry Pandur jsou ale zajímavé i z hlediska čistě technického, a to i v celosvětovém srovnání. A dalo by se říci, že dnešní doba tomuto typu jen přeje, a možná paradoxně ještě více než v době jejich vzniku.

Obrněné transportéry Pandur jsou do jisté míry neoblíbené u české laické veřejnosti, a to zejména kvůli korupčním kauzám spojených s jejich akvizicí. Zde je třeba podotknout, že obdobné případy korupce se vyskytly i u jiných armádních akvizicí, a to nejen v ČR, ale i jinde ve světě. A především, tyto korupční kauzy nijak nevypovídají o samotných technických a bojových kvalitách transportérů Pandur.

pandur_01Foto: Kolový obrněný transportér Pandur II 8x8 ve službách AČR | Ministerstvo obrany ČR

Stejně tak jsou obrněné transportéry Pandur někdy kritizovány odbornou veřejností. Předmětem kritiky často bývá tvrzení, že obrněné transportéry Pandur jsou již staré, protože první vozidla tohoto typu se objevila již v osmdesátých letech minulého století. I proto jsou obrněné transportéry Pandur někdy označovány jako zastaralé. V tomto ohledu je dobré si připomenout, že známé obrněné transportéry Piranha jsou ještě starší, a přesto jsou stále vyráběny – s tím, že dnešní verze Piranha V je samozřejmě v mnohém odlišná oproti původnímu verzi Piranha I. Stejně tak jsou ale i dnešní Pandury II zcela odlišné od prvních variant Pandurů.

Někdy bývá v rámci kritiky poukazováno také na fakt, že obrněné transportéry Pandur vznikly primárně v šestikolové verzi – a současná verze Pandur II v uspořádání 8x8 je pouhou její odvozeninou. Toto tvrzení ovšem nikterak nevypovídá o kvalitách daného typu. De facto jde jen o úpravu, resp. prodloužení některých částí. A je také třeba podotknout, že takový postup je zcela běžný a i dnes běžně vznikají obrněné transportéry jak v osmikolových, tak zároveň v šestikolových verzích, jak ukazují např. moderní turecké transportéry Arma atd.

04_3646
Foto: Nově byly do AČR dodány také velitelsko-štábní a spojovací Pandury | Ministerstvo obrany ČR

Často bývá také poukazováno na fakt, že relativně lehké, méně chráněné obrněné transportéry Pandur jsou již překonané, a že moderní typy obrněných transportérů jsou technicky zcela jinde. Takovéto hodnocení obrněných transportérů Pandur je ale chybné, je důsledkem nedocenění postavení obrněných transportérů Pandur v kategorii obrněných kolových transportérů, resp. kolových bojových vozidel pěchoty.

Obrněné transportéry dnes

Celá kategorie obrněných transportérů v uspořádání 8x8 (které je dnes nejčastější, desetikolové typy se téměř neprosadily, šestikolové již nevyhovují) prošla v posledních letech značnou proměnou. Je tomu do značné míry díky zkušenostem z konfliktů v Afghánistánu či Iráku, ale i celé řady různých asymetrických konfliktů v rozvojovém světě, kde se starší typy kolových transportérů ukázaly jako ne zcela vyhovující. Dnešní obrněné transportéry jsou tak někde jinde, než byli jejich ideoví předchůdci, kteří se zrodili již v šedesátých letech minulého století, jako je např. ruský obrněný transportér BTR-60 či první západní typy.

Zřejmý je především trend k čím dál vyšší ochraně. V důsledku toho jsou však moderní kolové obrněné transportéry čím dál těžší. Hmotnost moderních typů, jako je např. německý Boxer či francouzský VBCI (ale třeba i čínské typy transportérů), běžně přesahuje 30 tun. A v posledních letech se objevují ještě těžší kolové obrněné transportéry. Jde především o izraelský typ Eitan, jehož hmotnost se má pohybovat kolem 35 tun. A k této hranici se začínají blížit i další typy. Nelze přitom vyloučit i to, že hmotnost obrněných transportérů i nadále poroste, a že se dostane až k hranici 40 tun, čili ke hmotnosti tanku T-72. Takto vysoká hmotnost ovšem komplikuje nasazení těchto obrněných transportérů ve složitém terénu. I proto roste čím dál více zájem o lehčí typy, jak naznačuje např. pokračující výroba ruských vozidel BTR-82 či ukrajinských BTR-3.

1920px-Eytan_--_Our-IDF-2018-IZE-200_(43053775600)_(cropped)Foto: Izraelský těžký kolový obrněný transportér 8×8 Eitan | Zachi Evenor / IDF / CC BY 2.0

Dalším zřejmým trendem je nárůst rozměrů obrněných transportérů. Ten je důsledkem nejen nutnosti zajistit vozidlu potřebnou úroveň ochrany, ale i snahy zajistit co nejlepší ergonomii a maximální pohodlí posádky. V důsledku toho jsou však moderní typy velice rozměrné. Jde například o již zmíněný typ Eitan, ale také kazašský typ Barys atd. Tyto transportéry mají délku více než 8 metrů a jejich celková výška se pohybuje okolo 3,5 metru. Sama velikost pak komplikuje nasazení těchto transportérů ve složitém terénu i jejich transport.

V neposlední řadě jsou moderní obrněné transportéry velice drahé a vysoká cena často brání jejich zavádění do výzbroje v dostatečných počtech. Některé armády tento problém řeší zaváděním většího množství obrněných automobilů. Je však zřejmé, že toto řešení není ideální (obrněné automobily mají např. nižší průchodivost terénem) a že pro mnohé situace je klasický obrněný transportér 8x8 mnohem lepší.

Na druhou stranu jsou dosud provozovány starší typy obrněných transportérů, jako je především ruská řada BTR-60/70/80. Tyto obrněné transportéry jsou sice velmi lehké (cca 14 tun), zároveň jsou ale málo odolné. Ještě větším handicapem je pak jejich koncepce s motorem umístěným vzadu a stísněným prostorem pro posádku. Těchto obrněných transportérů přitom po světě slouží tisíce kusů a je zřejmé, že nemohou sloužit donekonečna, a že dříve nebo později budou muset být nahrazeny. A právě do této situace obrněné transportéry Pandur vhodně zapadají. Dá se říci, že se nacházejí přesně někde mezi zmíněnými protipóly v kategorii osmikolových obrněných transportérů.

2011_Moscow_Victory_Day_Parade_(360-06)_(cropped)Foto: Sovětské kolové obojživelné obrněné vozidlo BTR-80 8×8 | Vitaly V. Kuzmin / CC BY-SA 4.0

Poněkud přehlíženým faktem u obrněných transportérů Pandur je právě jejich hmotnost, která jen lehce převyšuje 20 tun a patří tak ve své kategorii mezi nejlehčí západní obrněné transportéry, resp. jsou de facto mezi vyráběnými typy nejlehčí. Nikoliv zanedbatelnou výhodou Panduru je jeho schopnost plavat, kterou těžké typy transportérů již postrádají.

Obrněný transportér Pandur má všechny rysy moderního západního typu, především dostatečně pohodlný prostor pro výsadek umístěný v zádi vozidla, čímž se liší např. od ruské řady BTR. Tu převyšuje i silnějším pancéřováním a výhodou je i poměrně sofistikované vybavení a moderní elektronika. Pandury se sice nemohou porovnávat s nejmodernějšími západními typy, jako jsou již zmíněný typ Boxer či Eitan, avšak mohou tyto obrněné transportéry vhodně doplňovat; mohou být nasazeny tam, kde je nasazení těchto těžkých a rozměrných typů vyloučeno.

Je možná příznačné, že obrněné transportéry Pandur se podařilo exportovat právě do Indonésie a Filipín. Obě tyto země se vyznačují poměrně náročným terénem, který se nehodí pro nasazení těžké obrněné techniky. Obě země mají také stále ještě poměrně slabou ekonomiku, která jim nedovoluje pořizovat si tu nejmodernější techniku. Čím dál výraznější napětí v oblasti jihovýchodní Asie nutí tyto státy k vyšším vojenským výdajům, a ty si obvykle pořizují spíše levnější a méně náročnou techniku. A nejde přitom pouze o Indonésii a Filipíny. Podobné dispozice má i nedaleký Vietnam, se kterým má Česká republika velmi dobré vztahy a jehož armáda ve značném množství používá českou vojenskou techniku. Jsou však i další země jihovýchodní Asie, které budou časem potřebovat nové transportéry.

GTK_Boxer_side
Foto: Boxer je těžký kolový obrněný transportér, vyvinutý ve spolupráci Německa a Nizozemska. | Heldt / Public domain

V podobné situaci se nacházejí také státy Jižní Ameriky, které se rovněž vyznačují náročným terénem komplikujícím nasazení těžké techniky a jejichž armády v rámci modernizace obvykle hledají spíše levnější řešení. Obdobná je situace i v Africe, kde některé státy bojují s různým vnitřním nepřítelem, s islámským terorismem atd.

Je tedy zřejmé, že potenciálních zákazníků je víc než dost, byť samozřejmě cesta k dosažení konkrétního kontraktu je vždy složitá. Obrněné transportéry Pandur tak mají značný obchodní a tedy i ekonomický potenciál. Ten je samozřejmě přínosem i pro samotný stát a jeho ekonomiku.

Pokud  má být tento potenciál plně využit, pak je důležité, aby při dalším vývoji obrněného transportéru Pandur II výrobce maximálně spolupracoval s AČR, ale i dalšími institucemi (Vojenský technický ústav, Technologická agentura ČR atd.). Zkušenosti ze zahraničí totiž jasně ukazují, že jedině tak lze dosáhnout skutečného úspěchu. Pro výrobce je výhodné, když vyvine takový systém, o který má zájem i domácí armáda, protože ta se pak stává významným referenčním zákazníkem (a to i v případě zavedení jen omezeného počtu). Stejně tak je ale taková spolupráce přínosná pro armádu, protože ta získává cenné informace – a v některých případech výrobce může daný produkt vyrobit přesně podle jejích požadavků.

Z hlediska exportních příležitostí lze vysoce hodnotit i to, že vedle verze Panduru provozované AČR, vyzbrojené izraelskou věží Samson RCWS-30 (vybavenou kanonem 30 mm západní ráže 30x173 mm), bylo na bázi obrněného transportéru Pandur vyvinuto také vozidlo Corsac 8x8 vybavené slovenskou věží Turra 30, resp. ruským automatickým kanonem 2A42 30 mm používajícím „východní“ munici 30x165 mm. Tato verze tak může oslovit zejména ty státy, které dosud používají kanon 2A42 na vozidlech BVP-2.

Mnohem důležitější jsou pak podpůrné verze, které jsou obvyklé u kategorie obrněných transportérů. Právě jejich vývoj by měl být ale výsledkem co nejlepší spolupráce jednotlivých účastníků – armády, výrobce, ale i státu jako takového. Jedná se např. o již zmíněnou verzi vozidla palebné podpory, osazenou věží Elbit a vybavenou výkonným kanonem 105 mm. Zajímavá je také minometná verze Panduru, nabízená naší armádě, která ostatně již opakovaně deklarovala potřebu samohybných minometů. Jedná se o samohybný minomet ShM Pandur II 8x8 vybavený zbraní Soltam Cardom ráže 120 mm. Podobných hypotetických variant obrněného transportéru Pandur by mohlo být více. Autor uvedl jen ty varianty, které jsou u jiných obrněných transportérů nejobvyklejší a které by podle jeho názoru byly pro AČR nejpřínosnější.

Z výše uvedeného je zřejmé, že obrněné transportéry Pandur mají svůj značný potenciál, a to nejen technický, ale i obchodní a ekonomický. Rozvíjení tohoto potenciálu by mohlo být přínosem nejen pro AČR, ale také pro český zbrojní průmysl. V neposlední řadě také by šlo o ekonomický přínos pro stát jako takový, pro jeho ekonomiku, a to nejen v podobě daní a odvodů, ale také v podobě technologického pokroku.

 Autor: David Khol