Pplk. Mgr. Petr Matouš v současnosti působí jako poradce předsedy vlády v oblasti obrany, bezpečnosti státu a armády. Vystudoval velitele mechanizovaných a tankových jednotek na Univerzitě obrany.  V letech 2010 až 2020 působil u 601. skupiny speciálních sil v Prostějově, s níž byl šestkrát operačně nasazen (4x Afghánistán, 2x Afrika). V operacích i mimo ně prošel řadou funkcí jako střelec, velitel skupiny, odřadu, roty, velitel úkolového uskupení a působil také na nejvyšším velitelství speciálních sil v Afghánistánu na NSOCC-A jako Operations Coordinator. Nejen ohledně jeho současné funkce jsme se pana podplukovníka zeptali na pár otázek.

Foto: Momentka po ranním návratu z operace | archiv Petra Matouše

1) Máte za sebou špičkovou kariéru u speciálních sil, absolvoval jste řadu zahraničních kurzů, účastnil jste se několika zahraničních operací. Můžete nám sdělit, co vše Vám toto období dalo či naopak vzalo?

V první řadě musím zmínit přátele na celý život. Ten kolektiv, který se kolem mě pohyboval (a samozřejmě stále pohybuje) je něco, co jsem nikde jinde nenašel. Nemluvím o obecném přátelství. Mluvím o životních kamarádech, o lidech, kterým zavoláte o půlnoci, že je potřebujete a nikdo z nich se neptá a je přesně tam, kde má být, když je potřeba. 

U speciálních sil dostanete ten nejlepší možný výcvik a naučíte se rychle improvizovat v krizových situacích. Najdete vůli pracovat na hraně, abyste sebe nebo kolektiv mohli posunovat dál. Působení u speciálních sil nutí člověka extrémně rychle přijímat nové vědomosti a informace ze všech možných prostředí, takže získáte přehled v mnoha oborech, ke kterým byste se jinak vůbec nedostali. 

Já jsem u speciálních sil našel práci, která mi dávala smysl. Pro mě to nebyla žádná kariéra, ale životní cesta, kterou jsem si vysnil, a tak ji žil. 

Foto: Podpora afghánské armády při navádění letectva na cíle nepřítele (vpravo pplk. Matouš, vlevo JTAC) | archiv Petra Matouše

Určitě vám to vezme čas na rodinu. Ten důvod je jednoduchý: operace, kurzy, výcvik, vzdělání, výměna zkušeností. Kromě samotných operací jste v kontinuálním procesu přípravy. Dalším faktorem může být, že když nemáte adekvátní výcvikové prostory k danému tématu, tak si je musíte někde sehnat – často v zahraničí. Tak to prostě je a s tím do toho jdete. 

2) Na vojenské vysoké škole jste absolvoval prestižní kurz u Cizinecké legie ve Francouzské Guyaně. Jak jste to zvládal?

S bolestí. (smích) 

To jsou ty chvíle, kdy zjistíte, že ty vaše osobní limity lze posouvat. Na absolvování kurzu jsem hrdý, byl to jeden z hlavních momentů mojí přípravy. Naučíte se o sebe starat, protože jinak kurz nedokončíte.

Ten kurz je znám svojí náročností, ale málokdo ví, že jich je několik druhů. Já jsem absolvoval (naštěstí) ten nejkratší. Šlo převážně o výcvik přežití, týmovou práci a posunutí zmíněných limitů jednotlivců. Nám se tehdy s kolegou, který dnes slouží v Chrudimi, povedl hezký výsledek a máme na co vzpomínat.

3) Často jste jezdil také do Izraele. I když respektujeme operační bezpečnost příslušníků speciálních sil a jejich činnosti, můžete nám stručně popsat za jakým účelem?

Popisovat detaily určitě nebudu a nechtěl bych ani mluvit za speciální síly. V obecné rovině mohu říct, že Izrael je světová špička v několika oborech a vojenských dovednostech. Mě osobně zajímal jejich pohled na boj v zastavěných oblastech a boj proti terorismu. Já osobně jejich zkušenosti využil. Dnes se tam dívám zejména na situaci kolem mírového procesu s arabskými zeměmi.

Našel jsem tam skvělé přátelé, se kterými jsem neustále v kontaktu a naše spolupráce rozhodně nekončí mým odchodem od speciálních sil, spíše se naopak může rozšiřovat. 

4) Byl jste také mezi prvními vojáky, kteří působili na africkém kontinentě. Můžete nám prozradit kde a co jste si odnesl z této mise?

Vidím, že máte poměrně dobré informace. (úsměv)

Africká zkušenost pro mě byla úplně první operační zkušeností vůbec. I přesto, že se považuji za „afghánskou“ generaci, na mě Afrika udělala nezapomenutelný dojem. 

Tehdy jsem se k tomu dostal velkou náhodou a složený tým mě vzal na tzv. zkušenou. Byl jsem na pozici střelce – mentora speciálního určení, nebyl jsem v žádném řetězci velení a z toho jsem si odnesl obrovské zkušenosti do budoucna. Měl jsem navíc štěstí na lidi a měl jsem tak možnost odkoukat, jak to chci nebo nechci dělat já. Což se vyplatilo, protože jsem se tam později vrátil jako velitel se svým vlastním týmem. 

Odnesl jsem si spoustu. Zmíním např., že hlavním nepřítelem nemusí být protivník, ale příroda. My jsme s partnerskou jednotkou doslova žili v buši. V tom prostředí se kromě vlastní práce musíte soustředit i na místní faunu a flóru, protože ta může zapříčinit daleko větší ztráty a zranění než lidská síla.  (A zde vidíme souvislost s Fr. Guyanou = mělo to smysl) (smích)

Foto: Přelet mezi operačními prostory | archiv Petra Matouše

V té obecné rovině je africký kontinent jiné operační prostředí (podnebí, geografie) a dnes je jednou z prioritních oblastí. Proto je důležité zde udržovat přítomnost a nasávat maximální množství informací pro možná nasazení a sledování vývoje. Za sebe říkám, že jsme v tom velmi úspěšní. 

5) Po incidentu v Afghánistánu v roce 2018, při kterém padli tři naši příslušníci, gen. Opata vyřkl větu, že nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky. Poté se v médiích objevily informace o trestné výpravě českých speciálů. Jaký je Váš osobní názor na toto prohlášení? 

To je otázka dost na tělo, ale odpovím. 

Ve správném kontextu je to vyjádření naprosto v pořádku. Teroristé, kteří zabíjejí vojáky pomáhající afghánské armádě a policii udržet bezpečí a pořádek v Afghánistánu, jsou po právní a morální stránce kriminálníci stejně jako u nás kriminálník, který po přepadení banky nebo pošty zabije policistu. Já bych k tomu rád dodal, že nikdo nebude beztrestně zabíjet žádné české občany nikde na světě. Na tom vyjádření nevidím nic špatně. Jak se interpretuje následně v médiích nebo kdekoliv jinde, to je věc druhá. 

Ke konkrétní speciální operaci se vyjadřovat nebudu, ale uvědomte si, že např. NGŠ (nebo kdokoliv jiný z těchto úrovní a výše) dává strategické rozhodnutí. Pokud je strategické rozhodnutí vyslat speciální síly, jakožto svůj strategický nástroj k řešení nestandardních situací, tak je to zase naprosto v pořádku, protože k tomu je v našem státě tento nástroj vytvořen. Mluvit o trestné výpravě je hloupé a navíc nereálné. V tomto kontextu lze mluvit o standardní speciální operaci, která může mít v konkrétních případech strategický nebo národní význam. Pokud taková operace proběhla, tak ji považuji za akt spravedlnosti a jsem rád, že náš stát stojí za svými občany. Nicméně si myslím, že prioritou takových operací je především provést na místě analýzu, doplnit ztráty a zajistit podporu. 

No a ještě jeden důležitý fakt k tomu mediálnímu humbuku. Ono v těchto případech totiž vůbec nejde o NGŠ, ministra, premiéra nebo kohokoliv jiného, ale jde o samotného velitele, který dané operaci velí. 

Můj názor je, že nikdo jiný, než určený velitel dané operace nenese odpovědnost za tu danou operaci. Já jako střelec, velitel skupiny, odřadu, roty, kontingentu jsem přece odpovědný za svoje činy a svoje velení. A to se všemi pozitivními i negativními dopady. Tohle, pokud nějaký velitel nechápe, tak tam nemá co dělat. Důvod, který mě k tomu vede je strašně jednoduchý. Vy jako velitel v daném místě máte nejvíce informací k hodnocení situace a vytvoření svojí analýzy k rozhodnutí. Za svoje rozhodnutí nesete svoji vlastní odpovědnost. Vy z místa dáváte informace a doporučení. Nemá cenu se pak schovávat za to, že vás někdo někam poslal nebo cokoliv jiného. 

Foto: Briefing room | archiv Petra Matouše

6) Je pravda, že tato operace proběhla a Vy jste ji velel?

Já jsem úředník pracující na Úřadu vlády a v kabinetu ministra obrany, já nikomu nevelím. (úsměv)

7) Pane podplukovníku, můžete nám představit Vaši současnou pozici vojenského poradce premiéra Andreje Babiše?

Samotný fakt, že pan premiér má vojenského poradce, je v ČR obrovský pokrok. Bezpečnostní oblast v minulosti nebyla prioritní. Dnes sledujeme, že se to mění. 

Pozice není nová, je však zcela odlišná od předchozích a má velmi široké mantinely, jinou náplň a rozměr. Ten původní vojenský nádech se začal prolínat s veškerou bezpečnostní tématikou, protože bezpečnost je komplexní a nelze separovat pouze tu vojenskou část. Samotná vojenská část je pouze střípek z té skládanky. Nechtěl bych tu uvádět konkrétní příklady, ale několik projektů se již povedlo rozjet i dokončit. Já tvrdím, že nám to spolu jde. Pan premiér má kolem sebe výborný tým lidí a mě ta práce strašně baví. Stejně tak tomu je v kabinetu MO a s panem ministrem. Je to o lidech.

8) Můžete nám popsat výhody / nevýhody Vaší nové funkce?

Výhoda spočívá v tom, že vás v této pozici nikdo nemůže s nikým srovnávat. Nevýhoda spočívá v tom samém.

9) Jak funguje nyní v rámci Vaší funkce interakce s armádou?

Naše armáda je malá. Od určitého času a stupně velení znáte skoro každého. V rámci armády jsem v kontaktu s NGŠ a vrchním praporčíkem AČR, kteří mě případně odkážou na jednotlivce dle potřeby. Já samozřejmě plně respektuji hierarchické řízení armády a vyšší hodnosti, nicméně někdy na to prostě v téhle funkci není prostor. Obrovskou výhodou je, že mě oba dobře znají a ví, co ode mě můžou čekat. To znamená, že když něco rychle potřebuji, tak k tomu mám důvod, který nepomáhá mě, ale především může pomoct jim, armádě nebo MO.

10) Jaký máte názor na vedení současných tendrů a celkovou modernizaci AČR? Vidíte ve vedení modernizačních projektů nějaké nedostatky?

Já vidím pořád nějaké nedostatky, to je moje podstata. (smích)

Modernizace jde dopředu. Občané mohou vidět, že se armáda posunuje do 21. století. Vojáci mají konečně vidinu, že dostanou moderní vybavení a techniku. 

Na našich akvizicích je potřeba trvat na co nejlepším poměru cena výkon. Ty modernizační projekty musí být ucelené do jednoho systému a maximálně využít kapacit zbraňových systému a personálu. Vše musí ve finále fungovat jako jeden dokonalý stroj.

Já jsem dříve viděl nedostatky především v politické podpoře. Dnes však ta podpora je. Máme historický moment, kdy premiér, ministr i NGŠ šlapou jednotně do modernizace armády. Takovou podporu armáda nikdy neměla. To nejsou slova nebo sliby, ale fakt, že současný ministr obrany má odvahu a podepisuje obrovské modernizační projekty. Teď je potřeba si nestěžovat, ale využít toho.

Samozřejmě ne všechno je pouze pozitivní. Pro mě bylo naprostým zděšením, když jsem zjistil, že vlastně ten „systém“, na který jsem roky nadával, nefunguje zas tak špatně. Předpisy, nařízení a další podobné věci se dají různě interpretovat a řekněme „ohýbat“ ku prospěchu věci. Jediným problémem jsou bohužel lidi. Ne každý je nastaven na to hledat cesty, aby správné věci šly dělat rychleji a posunovat je dopředu. Ale na tom pracujeme. Všechno je nemožné jen do chvíle, dokud to někdo neudělá.

11) V současné době se celkem daří projekt modernizace výzbroje a výstroje jednotlivce. Příkladem jsou nové přilby a očekávaná balistická ochrana. Co podle Vás naše vojáky aktuálně trápí nejvíce?

Každého vojáka trápí individuální výstroj. Nebyl jsem výjimkou. Dáváte dobrý příklad, v tomto směru udělala armáda velký pokrok. Mám zpětnou vazbu na přilby a myslím, že se to povedlo dobře.

Určitě stará technika, se kterou musí pracovat. Nikdo nechce pracovat s nefunkční čtyřicet let starou technikou. Když jí nakonec zprovozníte a odjedete s ní plnit úkol, tak se s ní často nevrátíte. To už prostě není to, co si naši vojáci za svoji práci zaslouží. Modernizační projekty jako dělostřelectvo, protivzdušná obrana, BVP, nová vozidla místo UAZů. To všechno nám pomůže motivovat vojáky a konečně budou pracovat v moderních podmínkách. To co říkám potvrzuje fakt, že letos budou poprvé výdaje na investice ve výši 20 %.   

12) Podle mých informací jste byl iniciátorem zvýšení stabilizačního příplatku pro speciální síly. Proč?

To je špatná informace. Iniciátorem byly samotné speciální síly. Poděkování však patří panu premiérovi a panu ministrovi. To jsou ti, kteří pochopili důležitost speciálních sil, konkurenční prostředí a motivaci k náboru. Poděkování také patří státnímu tajemníkovi na MO, to je ten, který tomu pomohl. 

13) Kde vidíte naši armádu v nadcházejících letech?

Přál bych si, aby armáda byla chápana jako spolehlivý partner v systému kolektivní obrany, který plní své závazky. K tomu je potřeba přezbrojit těžkou brigádu. A to se prostě povede.

Na armádu je ale potřeba nahlížet jako na část celku. Obrana naší země není jenom o armádě, ale je to široké spektrum oblastí, a především jde o to, jak bezpečnost a obranu chápou samotní občané. Armáda musí správně fungovat v tom velkém celku.

14) Dokážete si po této zkušenosti představit návrat do AČR? Byl byste přínosem?

Dokážu si to představit. Stejně si dokážu představit i spoustu jiných možností. Jsem zastánce toho, že člověk musí odejít z bubliny, ve které dlouhou dobu žije, aby získal jiný pohled nebo zkušenosti. Já si dokonce myslím, že je naprosto v pořádku, dokonce zásadní, posílat lidi na podobné pozice a brát si je následně zpět. To posiluje samotnou organizaci nejen zkušeností a vědomostmi, ale taky sítí kontaktů a přátel. Dané organizaci se pak musí žít daleko snadněji v celém systému. 

Jestli jsem nebo budu přínosem zhodnotí někdo jiný, tak to prostě chodí, a to je správně.