Aditivní výroba a 3D skenování představují pro Armádu České republiky perspektivní nástroj, který může výrazně posílit flexibilitu logistické podpory, urychlit výrobu vybraných součástek a podpořit adaptivní výcvik. Podle poručíka Ondřeje Buriánka, náčelníka skupiny podpory informačních systémů, však nejde pouze o samotnou technologii tisku, ale o komplexní proces, v němž hrají zásadní roli materiály, správná příprava modelu i odbornost personálu. Přinášíme vám rozhovor, který vznikl v rámci odborné konference DronyX, kterou magazín CZ DEFENCE spolupořádal společně s Defence Consulting. 

Video: Poručík Ondřej Buriánek: Aditivní výroba může armádě přinést vyšší flexibilitu, vyžaduje však odbornost, standardizaci a změnu myšlení / CZ DEFENCE

Rozhodující nejsou jen tiskárny, ale materiál a správné zpracování

Buriánek hned v úvodu rozhovoru upozorňuje, že budoucí rozvoj aditivní výroby nebude stát pouze na samotných tiskových technologiích, ale především na vývoji materiálů a na schopnosti správně připravit model pro konkrétní použití. Ani velmi pevný materiál totiž automaticky nezaručuje kvalitní výsledek, pokud není správně zvolen způsob tisku, orientace dílu nebo jeho vnitřní struktura.

Právě tato kombinace konstrukční přípravy a technologického nastavení rozhoduje o tom, zda bude výsledný výrobek skutečně funkční a odolný i při reálném zatížení. Moderní software sice již dokáže na některé problémy upozornit, samotné rozhodnutí však stále vyžaduje zkušeného operátora s technickým přehledem.

Klíčová je příprava, nejen samotná obsluha

Za nejdůležitější část celého procesu považuje poručík Buriánek přípravu tisku. Tu musí zajišťovat personál, který kombinuje znalosti informačních technologií a strojírenských principů. Samotná obsluha tiskárny je proti tomu relativně jednodušší a spočívá především v dohledu nad běžícím tiskem, kontrole materiálu a základní údržbě zařízení.

V armádním prostředí se tak přirozeně rýsuje rozdělení na dvě úrovně: odborníky, kteří připravují modely a tiskové parametry, a obsluhu, která zajišťuje samotný provoz zařízení. Právě tento model bude podle něj důležitý zejména v budoucím polním nasazení.

Polní výroba bude muset stát na předem připravených řešeních

V podmínkách nasazení nelze očekávat, že bude personál na místě složitě vyhodnocovat konstrukční parametry každého dílu. Polní aditivní výroba proto musí být založena na předem připravených, ověřených a schválených tiskových souborech, které obsluha pouze vybere a použije podle daného postupu.

To znamená, že kontejnerové nebo mobilní tiskové pracoviště bude závislé na kvalitní přípravě z vyšší úrovně. Obsluha v poli pak nebude nahrazovat konstruktéra, ale bude pracovat s již ověřenými daty tak, aby byla zajištěna maximální funkčnost a bezpečnost výsledného dílu.

Vzniká potřeba nové odbornosti

S rozvojem této oblasti se podle Buriánka otevírá i otázka nové vojenské odbornosti, která by spojovala prvky IT, technické přípravy a logistiky. Aditivní výroba totiž nestojí jen na softwaru a tiskárně, ale i na práci s materiálem, správě souborů, údržbě zařízení a pochopení konkrétního účelu vyráběné součástky. Nejde tedy o čistě „ajťáckou“ ani čistě logistickou disciplínu, ale o průnik více odborností, který bude v armádě stále důležitější.

Využití v poli má své limity, ale potenciál je značný

Z hlediska praktického nasazení vidí por. Buriánek největší přínos aditivní výroby především u drobnějších a středně náročných součástek, přípravků nebo komponent pro bezpilotní systémy a další techniku. V některých případech je již dnes možné vyrábět i velmi odolné části například z kompozitních či vyztužených materiálů.

Limitem však zůstává certifikace, bezpečnost a požadavek na dodržování aliančních standardů. Armáda si proto nemůže dovolit vyrábět libovolné součásti bez jasně definovaného procesu ověření. Právě bezpečnost vojáka a standardizace představují v této oblasti zásadní hranici mezi technicky možným a skutečně použitelným.

Inspirace ze zahraničí existuje, důležitá bude vlastní adaptace

Ačkoli některé zahraniční armády, zejména americká, jsou v oblasti aditivní výroby dále, v českém prostředí podle Buriánka teprve vzniká širší základna pro systematické využití této schopnosti. Sdílení zkušeností i souborů do budoucna pravděpodobně nabude na významu, stejně jako zapojení odborných týmů a univerzitního prostředí.

Zásadní bude změna myšlení

Vedle technologií samotných považuje poručík Buriánek za nejdůležitější širší změnu přístupu. Armáda by podle něj měla více přemýšlet nad tím, co je skutečně nutné dlouhodobě nakupovat a co si naopak může za určitých podmínek vyrobit sama. Právě v tomto směru může aditivní výroba představovat významný posun směrem k větší soběstačnosti, rychlosti a pružnosti.