V Klubu Univerzity obrany v Brně se v úterý 18. listopadu konal workshop Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany věnovaný potenciálu českého průmyslu v produkci dronů dvojího užití. Cílem setkání bylo propojit zástupce armády, státní správy, akademické sféry a průmyslu, sdílet zkušenosti z Ukrajiny a hledat cesty, jak co nejrychleji proměnit české know-how v reálné schopnosti Armády ČR.

Centrum bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany pozvalo do diskuse prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR (AOBP) RNDr. Jiřího Hynka, ředitele Sekce zpravodajského zabezpečení Ministerstva obrany ČR brigádního generála Romana Hyťhu, Ing. Jiřího Bednáře ze Sekce obranné politiky a strategie MO, Mgr. Michala Rendlu, zástupce vrchní ředitelky Sekce průmyslové spolupráce MO, podnikatele Tomáše Jelínka (FlyinDiamonds, UAV Technology Park) a plk. doc. Ing. Josefa Bajera, Ph.D., z Univerzity obrany. Program kombinoval úvodní keynote, krátké příspěvky panelistů a závěrečnou diskusi o českém ekosystému dronů dvojího užití.

V úvodním vystoupení plk. Aleš Tesař z CBVSS připomněl, že cílem akce není reagovat na „módu dronů“, ale promítat zkušenosti z Ukrajiny do dlouhodobého rozvoje schopností AČR. Právě propojení armády, průmyslu a akademické sféry podle něj umožňuje realisticky posoudit, jaké schopnosti má smysl budovat doma a kde je naopak vhodná mezinárodní spolupráce.

Prezident AOBP Jiří Hynek ve svém vystoupení zdůraznil, že drony jsou dnes jedním z klíčových faktorů úspěchu na bojišti. „Použití bezpilotních prostředků, zejména ve válce na Ukrajině, kde se jim připisuje až 80 procent úspěšnosti, není módním trendem. Je to realita,“ uvedl Hynek, podle kterého patří budoucnost rojům dronů, autonomním systémům a umělé inteligenci – s cílem maximálně chránit životy vojáků. Český průmysl podle prezidenta AOBP dokáže pokrýt široké spektrum schopností – od FPV dronů po komponenty strategických platforem. Zásadní výzvou však zůstává masová výroba. „Evropa má dnes Achillovu patu v průmyslové základně. Pokud to nezměníme, těžko budeme ve skutečném konfliktu schopni vyrábět tolik techniky, kolik bude potřeba,“ varoval Hynek.

Následně prezentoval pohled armády a dosavadní zkušenosti z Ukrajiny brig. gen. Roman Hyťha. „Ukrajina nám otevřela oči z hlediska schopností, jak jsme na tom reálně, když proti nám stojí státní aktér, v našem případě Rusko,“ uvedl generál a připomněl úzkou spolupráci s ukrajinskými partnery, kteří sbírají cenné poznatky napříč frontou. Právě podle získaných poznatků ne všechna řešení, deklarovaná jako špičková, následně obstála v boji. Generál ve své řeči dále připomněl, že důležité není jen dron vypustit, ale mít také zvládnutý celý řetězec – od výroby po servis, a varoval před vírou v jednoduchá protidronová řešení. Jde o komplexní změnu taktik, infrastruktury i přístupu.

Mgr. Michal Rendla ze Sekce průmyslové spolupráce MO připomněl, že Česko má v oblasti bezpilotních a protidronových řešení řadu silných firem – od výrobců draků, motorů a avioniky až po komunikační systémy. „Na straně průmyslu nevidím zásadní problém vyhovět technickým požadavkům. Výzvou je spíše sladění těchto schopností s potřebami armády a s akvizičními procesy státu,“ uvedl Rendla, který následně představil jednotlivé nástroje podpory, jako jsou projekty ekonomické diplomacie, Evropský obranný fond, akcelerátor NATO DIANA či průmyslové dny a experimentální cvičení. Zároveň otevřeně pojmenoval limity tradičního systému obranného výzkumu a vývoje a potřebu zrychlení procesů.

Zástupce firem, podnikatel Tomáš Jelínek (FlyinDiamonds, UAV Technology Park), v rámci svého vystoupení zdůraznil, že armáda a průmysl stojí na stejné straně: „Pokud nebudeme spolupracovat, nepodpoříme obranyschopnost České republiky ani celé aliance.“ Představil UAV Technology Park jako platformu pro rychlý cyklus vývoje, testování a úprav dronových řešení s otevřenou spoluprací pro armádu, akademii i firmy. Upozornil také na šíři dronových platforem i rychlost inovací a zdůraznil, že bez dlouhodobé a předvídatelné poptávky státu se domácí průmysl těžko „nadechne“. „Pokud nebudeme v České republice vyrábět drony a komponenty, nenaučíme se je vylepšovat,“ varoval Jelínek a jako klíčové označil mimo jiné snížení závislosti na čínských řešeních a budování záložních kapacit už v době míru.

Plukovník Josef Bajer z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany následně představil roli univerzity jako „mostu“ mezi armádou, průmyslem a výzkumem a připomněl tři pilíře Univerzity obrany: Vzdělávání, vědu a výzkum a expertní podporu pro AČR. Dále zdůraznil, že univerzita nechce konkurovat průmyslu, ale být jeho odborným partnerem: „Naší rolí je ověřit, jestli zařízení skutečně dělá to, co má, a jestli deklarované vlastnosti nejsou v rozporu s fyzikální realitou.“ V oblasti výzkumu se pak univerzita podílí na projektech MO, MV, MPO i TAČR a věnuje se mimo jiné autonomii systémů, komunikaci, navigaci, rojovému řízení či metodám vojskových zkoušek.

Závěrečná panelová diskuse se soustředila na to, jak propojit armádu, průmysl a akademii tak, aby výsledkem byly konkrétní schopnosti AČR v oblasti dronů dvojího užití. Opakovaně zaznívala potřeba zkrátit cestu od prototypu k nasazení, budovat domácí výrobní kapacity a nebát se řízeného rizika, aniž by klesly standardy bezpečnosti. Zástupci armády i firem zdůrazňovali nutnost dlouhodobých, předvídatelných, ideálně garantovaných kontraktů, které umožní průmyslu investovat do vývoje, lidí i výroby.

Silným tématem byla také potřeba změn legislativy a akvizičních pravidel tak, aby stát dokázal na rychlé technologické změny reagovat pružněji než dosud. U všech přítomných pak panovala shoda v jednom: Česká republika má vyspělý průmysl, rostoucí výzkumné kapacity i unikátní přístup k bojovým zkušenostem. Klíčovou výzvou příštích let bude všechny tyto předpoklady proměnit v drony a systémy, které budou v případě potřeby k dispozici českým vojákům v dostatečném množství, včas a v prostředí s jasnými a dlouhodobými podmínkami pro spolupráci.

Naše redakce pak položila Jiřímu Hynkovi, Michalu Rendlovi a brig. gen. Romanu Hyťhovi následující otázky: 

1) Má český průmysl s tím, co v rámci dual-use nabízí, potenciál pro využití v armádě, resp. obranném průmyslu?

2) Jak by měla vypadat spolupráce mezi tzv. dual-use firmami a armádou?

Michal Rendla

1) Rozhodně, a to zvlášť v situaci, kdy většina pokročilých technologií – ať již hovoříme o AI, čipech, cloudových, kvantových technologiích, robotice a řadě dalších, které ozbrojené síly používají, pochází z civilního sektoru, popřípadě mají dual-use přesah. Je třeba si uvědomit, že oproti minulosti jsou v současné době motorem inovací v obraně malé a střední podniky a start-upy pocházející z civilního prostředí. Probíhající konflikt na Ukrajině nám přinesl například zcela nový pohled na využití technologie dronů, a to i na úrovni taktického využití. Byli a stále jsme svědky situací, kdy komerční FPV drony v ceně maximálně několik málo tisíc EUR konkurují násobně dražším technologiím a systémům (např. protivzdušné obraně či tankům). ČR patří mezi nejprůmyslovější země světa, dokážeme vyrobit řadu vyspělých technologií. V ČR existují dostatečné akademické kapacity pro výzkum a vývoj, např. v oblasti bezpilotních prostředků, space technologií, cyber řešení, komunikačních technologií a dalších. České společnosti mají know-how ve výrobě a řada českých společností svá řešení již dodává do ozbrojených sil NATO, EU, na Ukrajinu a dalších teritorií. Rozsáhlá je také spolupráce se zahraničními firmami, a to např. v oblasti produkce kompozitních materiálů či tvorby softwaru pro bezpilotní systémy.

2) Na úvod je zcela zásadní uvést, že ať už civilní společnosti či společnosti v oblasti dual-use, které se zajímají o spolupráci s AČR, často nemají základní zkušenost s tím, co znamená obchodování či podnikání v oblasti vojenského materiálu a dodávky pro ozbrojené síly. Z tohoto důvodu je primární získat tu základní zkušenost, základní informace. MO ČR v této souvislosti organizuje řadu informačních setkání s průmyslem, která jsou často koordinována s oborovými asociacemi, kde společnosti z těchto oblastí mohou získat základní informace, aby se dokázaly v prostředí rychle zorientovat. Výhodou zmíněných seminářů je také to, že jsou ze strany MO ČR prezentovány příležitosti pro průmysl, do kterých se může aktivně zapojit. Typicky se jedná o iniciativy EU (např. Evropský obranný fond či Program pro evropský průmysl) a NATO (především pak NATO DIANA) či národní programy obranného výzkumu a vývoje (Zdokonalení či PRODEF). Na stránkách Sekce průmyslové spolupráce MO ČR je k dispozici i stručný manuál pro základní orientaci zájemců. Pokud se dotkneme proběhlého workshopu, výrazným tématem jsou samozřejmě bezpilotní prostředky. AČR v rámci tzv. Drone Shield cvičení opakovaně ukázala, že má zájem o různé formy testování výrobků domácího / zahraničního průmyslu. Během těchto akcí AČR získává konkrétní informace o tom, jaká jsou dostupná řešení, a naopak společnosti získávají neocenitelnou zpětnou vazbu ke svým technologiím. Tato „synergie“ pak může přispět k tomu, že český průmysl bude realizovat projekty, o které bude mít AČR skutečně zájem. A naopak AČR v rámci specifikací bude uvádět realistické požadavky na poptávané schopnosti.

Pokud bych měl shrnout efektivní spolupráci, tak primárně se jedná o nastavení efektivního dialogu a aktivní zapojování se průmyslu do dostupných příležitostí, přičemž je třeba zdůraznit trend společných evropských projektů, a to již od fáze výzkumu a vývoje.

brig. gen. Roman Hyťha

1) Český průmysl má určitě potenciál dodávat řešení a prostředky AČR. Z mojí oblasti to mohou být různá senzorická řešení, elektrooptické prostředky, detektory pro elektromagnetický boj. U dronů a zbraní dalekého dosahu to jsou komponenty od motorů, draků, technických a softwarových řešení. No a hlavně kompletní řešení, drony s prvky AI a schopnostmi od mapování terénu po logistické dozásobování. Po zemi a ve vzduchu.
 

2) V blízkém budoucnu prostě musíme propojit u určitých vojenských systémů co nejužší vazbu mezi firmami a armádou. Tím není myšleno propojení na obchodní oddělení, ale se specialisty, kteří pomohou armádě průběžně adaptovat vyráběné prostředky na aktuální potřeby na bojišti. Může se v tomto kontextu jednat zejména o dílčí úpravy technických řešení, softwaru, umělé inteligence. To shodou okolností a na základě zkušeností vyzdvihuje důležitost českých firem, českých řešení. Být soběstační a flexibilní.

Jiří Hynek

1) Jsem přesvědčen, že v oblasti dual-use má Česká republika obrovský potenciál. Nástup nových technologií do ozbrojených sil dává šanci získat převahu nad potenciálním protivníkem, aniž by muselo dojít k masivnímu navyšování počtu vojáků. Nehledě na to, že takzvané disruptivní technologie, pod kterými si můžeme představit drony, robotické autonomní systémy, pokročilé materiály, kvantové a kosmické technologie, biotechnologie a další produkty, které razantním způsobem mohou změnit vojenství. Je to obrovská příležitost pro menší firmy s inovačním potenciálem, startupy, vývojová centra či univerzity. Možnost získat převahu a zároveň šetřit životy vlastních vojáků bude hnacím motorem příštích deseti let.

2) Spolupráce musí být mnohem intenzivnější, než byla doposud. Vývojář či konstruktér musí být v každodenním kontaktu se zkušenými a znalými vojáky. Průmysl nemůže vyvíjet věci, aniž by neměl zpětnou vazbu od uživatele. A zároveň vojáci musí vědět, jaké nové moderní technologie existují či mohou existovat. Vím, že v rámci boje proti korupci se taková komunikace může zdát rizikem. Ale každý, kdo je znalý problematiky ví, že korupce má úplně jiné podhoubí. Na budování obranyschopnosti se stejnou měrou podílí ozbrojené síly i obranný průmysl. Jestliže nedojde ke změně vnímání spolupráce mezi nimi, pak se naše obranyschopnost nezvýší.