Německý program hlavního bojového tanku nové generace vstupuje do fáze, která potvrzuje přechod od konceptů k reálné průmyslové realizaci. Rozhodnutí svěřit vývoj a budoucí výrobu společnému podniku PSM (Projekt System & Management GmbH) představuje zásadní moment. Tento podnik, založený jako joint venture společností KNDS Deutschland a Rheinmetall, původně vznikl pro projekt bojového vozidla pěchoty Puma. Jeho role se ovšem postupně rozšiřuje na klíčový projekt budoucího hlavního bojového tanku Bundeswehru. Souhlas německého kartelového úřadu z loňského prosince pravděpodobně přispěje k zajištění kontinuity schopností mezi Leopardem 2 a budoucím francouzsko-německým systémem MGCS. Pokud ovšem vůbec k dokončení projektu MGCS dojde.

Aktuální vývoj potvrzuje posun Berlína od původního označení „Brückenlösung“ (přechodné řešení) k ambicióznějšímu pojetí tanku „Leopard 3“ (stále jde o neformální označení). Formuje se platforma s plánovaným zavedením na počátku třicátých let a s životním cyklem okolo 25 let. Tento časový horizont mění charakter celého programu. Z pomyslného mostu mezi generacemi hlavních bojových tanků vzniká plnohodnotný systém, který může dominovat evropským pozemním silám po významnou část probíhajícího století.

Zásadní posun představuje dohoda mezi průmyslovými partnery o rozdělení odpovědnosti, o které v březnu informoval německý portál Hartpunkt. KNDS Deutschland a Rheinmetall si rozdělily čtrnáct hlavních konstrukčních projektů rovným dílem. Tento model vyvažuje vliv obou aktérů a současně omezuje riziko paralelního vývoje konkurenčních řešení. Rheinmetall přebírá odpovědnost za hlavní zbraňový systém, včetně 130mm kanónu, optiky a 360stupňového systému pro situační povědomí. KNDS Deutschland odpovídá za automatický nabíjecí systém, stabilizaci, řízení palby a další klíčové subsystémy. Nejasnost zatím přetrvává v rovině formálního schválení ze strany německého ministerstva obrany, jež se k detailům zakázky veřejně nevyjádřilo.

Technologické směřování systému se postupně vyjasňuje i přes omezený objem oficiálních informací. Klíčovou změnou se stává přechod na kanón ráže 130 mm, jehož vývoj vede Rheinmetall. Tento krok reflektuje potřebu vyšší průbojnosti vůči moderním obrněným cílům. Současně vyvolává zásadní konstrukční změny. Hmotnost munice, která dosahuje přibližně 30 kilogramů, znemožňuje manuální nabíjení. Automatický nabíjecí systém tak přechází z volitelné inovace na nutnost.

Zavedení systému automatického nabíjení umožňuje snížit počet členů osádky ze čtyř na tři. Obsluha vozidla se navíc přesouvá do korby, což zvyšuje její ochranu a mění architekturu vozidla. Tento koncept odpovídá trendům reprezentovaným například ruským tankem T-14 Armata, i když německé řešení se vyvíjí odlišnou cestou. Výsledkem má být nižší věž, menší silueta a omezení exponované plochy. Konstrukční inspirace vychází mimo jiné z konceptu Leopard 2 A-RC 3.0, který společnost KNDS Deutschland představila v roce 2024 na veletrhu Eurosatory.

Změny se dotýkají i samotného uspořádání korby. Umístění celé osádky v trupu vede k jejímu mírnému zvýšení. Tento zdánlivě negativní faktor otevírá nové možnosti v oblasti pohonu. Projekt OLYMP, který vede KNDS Deutschland, zkoumá integraci alternativního motoru, přičemž jako potenciální dodavatel se objevuje společnost Liebherr. Ta dosud nedodávala motory pro hlavní bojové tanky, její průmyslové agregáty však disponují vyšším výkonovým potenciálem. Zvýšená korba tak může kompenzovat méně kompaktní konstrukci motoru a současně vytvořit prostor pro další energeticky náročné systémy.

Vedle hlavních konstrukčních prvků probíhá paralelní vývoj celé řady podpůrných technologií. Německý akviziční úřad BAAINBw zadal na přelomu let 2024 a 2025 sérii studií zaměřených na důležité subsystémy. Patří mezi ně automatizovaná kalibrace kanónu, která má kompenzovat vlivy teploty a mechanického namáhání, dále vývoj nové 130mm munice včetně kinetické a víceúčelové varianty a také rozšíření schopností ochranných systémů.

Významnou roli hraje modernizace systému MUSS od společnosti Hensoldt, který dokáže detekovat laserové, infračervené i akustické hrozby a aktivně je rušit. Nově se počítá s rozšířením o schopnost detekce optických zařízení. Tento směr vývoje odráží zkušenosti z konfliktu na Ukrajině, kde dominují senzory, drony a přesně naváděná munice.

Časový rámec programu zůstává ambiciózní. Výsledky technických studií mají být dokončeny do konce roku 2026. Následně dojde k rozhodnutí o finální konfiguraci. Zavedení do výzbroje Bundeswehru se očekává na počátku třicátých let, přičemž první série by mohla čítat přibližně 100 kusů určených k nahrazení starších verzí Leopardu 2 pod standardem A7.

Tento harmonogram je nutné vnímat v kontextu paralelních programů. Leopard 2A8, jehož dodávky mají začít v roce 2027, představuje krátkodobé řešení. Tento model integruje mimo jiné aktivní ochranný systém Trophy od izraelské společnosti Rafael a další modernizační prvky. Přesto zůstává evolučním krokem vycházejícím z platformy 70. let minulého století.

Zásadním faktorem programu „Leopard 3“ zůstává nejistota kolem projektu MGCS (Main Ground Combat System). Tato německo-francouzská ambice má podle současných plánů dosáhnout operační způsobilosti kolem roku 2045. Rozdílné požadavky Berlína a Paříže však vedou k opakovaným zpožděním. Německo preferuje těžký tank optimalizovaný pro konflikty vysoké intenzity v Evropě. Francie prosazuje lehčí a strategicky mobilnější platformu. Tento nesoulad komplikuje vývoj i průmyslové rozdělení práce.

„Leopard 3“ z těchto neshod těží a získává širší význam. Nejde pouze o národní řešení, vzniká potenciální základ budoucí evropské platformy. Unijní projekt MARTE, do něhož se zapojilo více než deset evropských států včetně Německa, Itálie, Nizozemska nebo Švédska, k tomu ukazuje snahu sjednotit požadavky na budoucí kontinentální tank. Shoda těchto požadavků s německým projektem naznačuje výrazný exportní potenciál.

Řada států stále provozuje starší varianty Leopardu 2, například ve standardu A4. Tyto platformy budou v příštích letech dosahovat limitů modernizace. Nový německý tank proto může navázat na exportní úspěch Leopardu 2 a stát se standardem pro evropské i alianční partnery.

Pro Českou republiku má tento vývoj přímý strategický význam. Česká armáda zahájila přechod na tanky Leopard 2, přičemž první stroje získala v rámci německé iniciativy „Ringtausch“ (německé Leopardy výměnou za přenechání sovětských T-72 Kyjevu) a následně pracuje na akvizici modernizované verze. Budoucí rozhodování o rozvoji těžkých brigád se nevyhne otázce návaznosti na nový německý program.

Včasná orientace na novou generaci „Leopardů 3“ může přinést výhody v oblasti interoperability v rámci NATO i EU. Současně otevírá prostor pro zapojení českého obranného průmyslu do dodavatelských řetězců. Spolupráce s německými partnery v oblasti výroby komponent, servisu nebo modernizací může posílit technologickou základnu České republiky.

Celkový vývoj ukazuje posun od dlouhodobých vizí k realizovatelným krokům. Německo vytváří platformu, která reaguje na aktuální bezpečnostní prostředí i na strukturální problémy evropské obranné spolupráce. „Leopard 3“ se tak postupně profiluje jako klíčový prvek budoucí regionální architektury pozemních sil. Jeho význam přesahuje národní rámec a otevírá otázku, kdo bude určovat standardy obrněného boje v Evropě v následujících dekádách.

Zdroj: Hartpunkt, PC-WELT, ES&T, Euronews, Bundeskartellamt