Hlavňové systémy protivzdušné obrany proti bezpilotním prostředkům (C-UAS) se v současné době stávají jednou z nejnaléhavějších priorit modernizace pozemních ozbrojených sil po celé Evropě. Levné komerční drony upravené na kamikaze, FPV-stroje ovládané na dálku i specializované loitering munitions představují masivní hrozbu, kterou nelze efektivně řešit pouze klasickými raketovými systémy krátkého dosahu (SHORAD/VSHORAD). Jejich řízené střely jsou příliš drahé na to, aby se daly používat proti rojům desítek nebo stovek levných cílů denně, což ukázal zejména konflikt na Ukrajině od roku 2022. Právě proto se do popředí dostávají hlavňové systémy vybavené programovatelnou municí typu air-burst (AHEAD, ABM), které dokážou ekonomicky efektivně neutralizovat malé, rychlé a početné vzdušné cíle díky vytváření mraku fragmentů ve vzduchu.

Pro Armádu České republiky (AČR) je výběr vhodného C-UAS systému složitý úkol. Musí splňovat několik klíčových kritérií současně: vysokou pravděpodobnost zásahu proti rojům dronů, plnou interoperabilitu v rámci NATO, možnost rychlého zavedení do výzbroje, přiměřenou cenu včetně munice a ideálně zapojení českého a slovenského průmyslu, především Czechoslovak Group (CSG), Excalibur Army, Tatra Trucks či dalších firem. V roce 2026 se v diskusích objevují především tři hlavní evropské kandidáty: německý Rheinmetall Skyranger 30/35, turecký Aselsan Korkut s novou českou dimenzí a polský SA-35 od PIT-Radwar.

Nejrozšířenějším a nejvíce ověřeným řešením zůstává rodina Skyranger od Rheinmetall Air Defence. Verze Skyranger 30 je vybavena 30mm revolverovým kanónem Oerlikon KCE s kadencí až 1200 ran za minutu a efektivním dostřelem přibližně 3000 metrů proti bezpilotním cílům. Základní municí je programovatelná AHEAD, která exploduje ve vzduchu a vytváří mrak wolfrámových subprojektilů, což zajišťuje vysokou efektivitu i proti malým a agilním dronům. Varianta Skyranger 35 pak používá výkonnější 35mm kanón Oerlikon KDG s kadencí okolo 1000 ran za minutu, delším dosahem až 4000 metrů a výrazně lepšími schopnostmi proti širšímu spektru hrozeb včetně C-RAM (counter-rocket, artillery, mortar), tedy minometných min a dělostřeleckých granátů. Oba systémy standardně integrují multifunkční radar (typicky SPEXER 2000/3600 nebo RE detect), elektrooptické a infračervené senzory pro pasivní detekci a možnost nést 2–4 rakety krátkého dosahu (Stinger, Mistral, případně novější DefendAir). Systém se rychle šíří po Evropě: Německo objednalo desítky kusů na platformě Boxer s plánovanou plnou operační schopností do roku 2029, Rakousko na Pandur EVO 6×6, Dánsko na Piranha 8×8, Maďarsko na Lynx KF41, Nizozemsko na ACSV a dodávky probíhají i na Ukrajinu (Skyranger 35 na Leopard 1). Pro AČR by Skyranger přinesl maximální alianční interoperabilitu, sdílenou logistiku munice s několika spojenci a prokázanou schopnost proti dronovým rojům z intenzivních testů i reálného nasazení v letech 2023–2026, i když vyšší cena munice AHEAD zůstává jedním z hlavních omezení.

Druhou výraznou možností je turecký systém Korkut od Aselsan, který v únoru 2026 získal zásadní evropský impuls. Excalibur International (součást CSG) a Aselsan podepsali strategickou dohodu o založení joint venture se sídlem v EU a současně představili integraci Korkutu na českou platformu Tatra Force 6×6. Korkut využívá dvě 35mm kanóny GDF-003 s kombinovanou kadencí 1100 ran za minutu, programovatelnou municí HEI-T a SAPHEI-T s inteligentním proximity zapalovačem a dostřelem 3–4 km proti UAV. Díky paralelní palbě obou hlavní tento systém exceluje právě proti rojům dronů, což prokázal například v reálných bojích v Sýrii, Libyi a Náhorním Karabachu. Nová spolupráce slibuje lokalizaci výroby v Česku a na Slovensku, výrazně nižší pořizovací i celoživotní náklady oproti západoevropským systémům, posílení domácího obranného průmyslu a rychlejší dodávky. Tatra Force 6×6 jako nosič zajišťuje vysokou mobilitu, odolnost a kompatibilitu s existující logistikou české armády. Politická citlivost tureckého původu a menší zkušenost některých NATO spojenců s Korkutem však zůstávají diskutabilními body.

Třetím zajímavým řešením z východního křídla NATO je polský SA-35 od PIT-Radwar (součást PGZ). Jedná se o samohybný 35mm kanón odvozený z lodního AM-35K, vybavený programovatelnou municí, samostatnou optoelektronickou stanicí ZGS-35, hybridním systémem řízení palby a budoucím radarem TUGA X-band, vše na podvozku Jelcz 6×6. Systém dosahuje extrémně vysoké pravděpodobnosti zásahu (kolem 97 % při salvě 7–10 granátů proti malému cíli) a je navržen především proti levným kamikaze dronům. SA-35 je součástí širšího polského programu San, který má do roku 2026–2027 vytvořit komplexní síť protidronové obrany. Geografická a taktická blízkost Polska by usnadnila spolupráci v rámci V4 a sdílení zkušeností z východní fronty, avšak absence exportních referencí mimo Polsko, odlišná logistika 35mm munice a nižší kompatibilita s německo-nizozemskými standardy představují významné limity pro AČR.

Podstatným faktorem při výběru zůstává volba platformy, která musí respektovat rozdílné operační profily dvou hlavních brigád. „Střední“ 4. brigáda rychlého nasazení operuje převážně na kolových vozidlech (Pandur II 8×8 CZ, Iveco LMV, Tatra Phoenix/Force), proto vyžaduje lehký, mobilní systém s hmotností věže do 4–5 tun, aby nedošlo k omezení rychlosti přesunů a průchodnosti na komunikacích. Zde se nepochybně může dobře uplatnit Korkut na platformě Tatra Force 6×6 (díky průmyslové spolupráci CSG a rychlé lokalizaci) nebo Skyranger 30 na modernizovaném Panduru EVO či podobném kolovém podvozku, pokud budou vozidla Pandur nahrazena jiným typem. Naopak „těžká“ 7. mechanizovaná brigáda, která postupně přechází na BVP CV90 MkIV a Leopard 2A4/2A8, potřebuje systém s maximální ochranou, terénní mobilitou a shodnou logistikou s tanky a pásovými bojovými vozidly pěchoty. Pro ni je optimální Skyranger 30 nebo 35 přímo na CV90 (již úspěšně testováno) případně na derivátu Leopardu 2, což by zajistilo jednotnou údržbu a vyšší přežití v intenzivním konvenčním konfliktu.

Čistě raketový MSHORAD by v současném prostředí nestačil – optimální vrstvou C-UAS zůstává kombinace hlavňového kanónu s programovatelnou municí, doplněná o levné MANPADS pro specifické scénáře, což odpovídá trendům, které se v Evropě rychle prosazují.

Jakou cestou se vydal německý Bundeswehr?

Bundeswehr v oblasti mobilní C-UAS (Counter-Unmanned Aerial Systems) v posledních letech výrazně posílil své plány a akvizice, především v reakci na zkušenosti z konfliktu na Ukrajině a rostoucí hrozbu malých, středních i rojových dronů. Hlavním pilířem mobilní protidronové obrany se stal systém Skyranger 30 od Rheinmetall Air Defence, který kombinuje 30mm revolverový kanón s programovatelnou municí AHEAD, senzory (radar + EO/IR) a možností nést rakety krátkého dosahu.

V únoru 2024 schválil rozpočtový výbor Bundestagu a Bundeswehr uzavřel smlouvu s Rheinmetall v hodnotě přibližně 595 milionů eur na dodávku 1 prototypu (verifikační model) a 18 sériových vozidel Skyranger 30 na platformě GTK Boxer 8×8. První verifikační model (prototype) byl předán Bundeswehru již na konci ledna 2025 podle plánu. Zkoušky přijetí probíhaly v průběhu roku 2025, sériové dodávky těchto 18 kusů jsou plánovány především na roky 2027 a začátek 2028. Tento systém uzavírá významnou mezeru v mobilní SHORAD/C-UAS schopnosti německé armády.

Kromě toho existuje opce na dalších 30 systémů v rámci této smlouvy. V průběhu roku 2025 se objevily zprávy o výrazně větším záměru: Rheinmetall očekává (a Bundeswehr plánuje) objednávku v řádu 500–600 kusů Skyranger 30 celkově přes všechny složky ozbrojených sil, s odhadovanou hodnotou 6–9 miliard eur. Tyto dodávky by měly probíhat ve dvou fázích – do roku 2029 a poté do roku 2035. Počáteční operační schopnost (IOC) systému se očekává v roce 2027, plná operační schopnost (FOC) pak kolem roku 2029. Některé z těchto systémů by měly být nasazeny například v Litvě pro ochranu Panzerbrigade 45.

V listopadu 2025 Bundestag schválil další klíčový krok: vývoj a pořízení nové mini-rakety SADM (Small Anti-Drone Missile) speciálně pro integraci na Skyranger 30. Tento program má rozpočet okolo 490 milionů eur. SADM doplní kanónovou výzbroj a umožní efektivnější boj proti malým a mikro-dronům – jeden Skyranger by měl být schopen zničit až 30 dronů v jednom střetnutí. Tím se systém stane „plně schopným“ proti této kategorii hrozeb, což je přímá reakce na ukrajinské zkušenosti.

Kromě Skyrangeru Bundeswehr využívá i další systémy v oblasti C-UAS, které však nejsou čistě mobilní v klasickém smyslu samohybných kanónových platforem:

• Systém ASUL (Abwehrsystem gegen Unbemannte Luftfahrzeuge) – modulární C-UAS řešení s prvky od HENSOLDT (radary, senzory), které je již v operačním nasazení. V roce 2025–2026 probíhá jeho rozšíření o kinetické prostředky (např. ESG Elektroniksystem dodává upgrade pro boj kinetickými zbraněmi na kratší vzdálenosti).
• Interceptor-drony od firmy TYTAN Technologies (Mnichov) – v říjnu 2025 podepsána smlouva na stovky milionů eur na vývoj a dodávku counter-drone systémů (drone-vs-drone), včetně mobilní konfigurace na vozidlech (demonstrátor plánován na Q1 2026).
• Další prvky jako net-launcher drony A1 Falke od Argus Interception, které jsou ve službě od roku 2025.

Starší systémy jako MANTIS (modulární, automatický C-RAM/SHORAD) zůstávají v inventáři, ale nejsou primárně zaměřeny na novou vlnu malých dronů a jejich mobilita je omezenější. Celkově lze říci, že v březnu 2026 je Skyranger 30 na Boxeru hlavním a nejvýznamnějším mobilním C-UAS prostředkem Bundeswehru – s již dodaným prototypem, probíhajícími testy a masivní expanzí plánovanou na stovky kusů v příštích 10 letech. Tento přístup kombinuje ekonomickou kanónovou palbu proti rojům s raketovými doplňky (Stinger + nová SADM) a představuje klíčovou součást nové německé strategie pozemní protivzdušné obrany.

Zdroj: Rheinmetall, CSG, PGZ, The War Zone, militarnyi.com, bundeswehr.de