Polská státní společnost PIT-RADWAR S.A., která je součástí skupiny Polska Grupa Zbrojeniowa (PGZ), je jedním z mála podniků ve středoevropských zemích zabývajících se vývojem a výrobou moderních radarových systémů. Její portfolio zahrnuje radarové systémy pro různé účely: několik typů pro detekci nízko letících cílů (včetně těch, které mohou být přepravovány středními transportními letadly), středního a dlouhého dosahu, dělostřelecké, námořní s nízkou pravděpodobností zachycení a pasivní lokalizační systémy využívající technologie PET a PCL. Společnost také nabízí: bojové identifikační systémy pracující ve standardu Mark XIIA, systémy C2 pro velení protivzdušné obrany a pozemních sil, systémy řízení palby, jakož i dělostřelecké (s automatickým kanónem Oerlikon KDA ráže 35 mm) a raketové (s raketami Grom a Piorun MANPADS) protivzdušné systémy třídy V-SHORAD. Společnost PIT-RADWAR se jako dodavatel vybavení, ale také jako integrátor podílí na všech programech realizovaných v současné době v Polsku v souvislosti s modernizací pozemní protivzdušné obrany a vytvářením raketových obranných schopností polských ozbrojených sil: středního dosahu Wisła/Patriot, krátkého dosahu Narew/CAMM-ER/MR a Pilica+/CAMM.

Široká škála produktů a vysoká úroveň inovativnosti řešení, které polská společnost nabízí, je mimo jiné výsledkem více než 70 let zkušeností polské vědy a průmyslu v oblasti radarové technologie.

Radar – polská specialita

První práce související s vývojem radarů byly v Polsku zahájeny již v roce 1948 ve Státním telekomunikačním ústavu. Zpočátku je prováděly výzkumné instituce, ale brzy – v roce 1951 – se k nim připojil průmysl, nejprve továrna na rádiová zařízení Marcin Kasprzak a od roku 1954 speciálně zřízená varšavská továrna na rádiová zařízení RAWAR. V roce 1953 byly dokončeny státní zkoušky první radarové stanice včasného varování polské konstrukce – Nysa-A. Několik sériových systémů tohoto typu bylo zavedeno do výzbroje polské armády.

Již v roce 1955 byla vyvinuta první radarová souprava umožňující trojrozměrné měření vzdálenosti a směru, sestávající z dálkoměru Nysa-C a výškoměru Nysa-B. Vyráběla se několik let, včetně exportu do Sýrie a Indonésie. Současně byla pod sovětskou licencí zahájena výroba radarových stanic pro řízení protiletadlové palby SON-4 a SON-9a a brzy poté stanice Strzała pro stejný účel, avšak polské konstrukce. V letech 1958 až 1992 bylo vyrobeno také několik generací námořních navigačních radarů. Celkem bylo smontováno několik tisíc kusů, z nichž značná část byla vyvezena.

Rozvoj radarového průmyslu v Polsku, včetně zahájení výroby specializovaných elektronických součástek, významně přispěl k nezávislosti na drahém a přísně kontrolovaném dovozu těchto součástek ze SSSR. To spolu s nezávisle prováděnými výzkumnými a vývojovými pracemi umožnilo navrhnout a zavést do výroby několik generací radarových systémů. V 60. a 70. letech bylo vyvinuto a zavedeno několik 2D radarů včasného varování řady Jawor, které pracovaly v pásmu L a vyznačovaly se dosahem 150–300 km. Pracovaly společně s výškoměry typu Bogota a Nida. Pro polskou armádu bylo vyrobeno několik desítek těchto souprav, které byly také exportovány do Libye. Tyto systémy byly srovnatelné se západními konstrukcemi a v mnoha ohledech překonaly technickými a provozními vlastnostmi sovětské radary exportované do zemí Varšavské smlouvy.

Za zmínku stojí, že základními vozidly pro komponenty systémů Jawor, Bogota a Nida byly třínápravové podvozky s vysokou mobilitou z továrny Tatra v Kopřivnici, dodávané z tehdejšího Československa – nejprve model 111, poté 138 a 148.

V letech 1965 až 1969 bylo na základě licence zakoupené od SSSR ve WZR RAWAR vyrobeno přibližně 130 radarových stanic včasného varování P-35M, z nichž asi 30 bylo vyvezeno. Poté se v Polsku již žádná radarová zařízení na základě sovětských licencí nevyráběla.

Pro civilní a vojenské služby řízení letového provozu byly od konce 50. do konce 80. let vyvinuty radary typu Avia v pásmu L (včetně B, BM, C, CM, D, W). Byly instalovány nejen na polských letištích, ale také v Německé demokratické republice, na Kubě a v arabských zemích. Recipientem byla také tehdejší Československá socialistická republika – v letech 1981 a 1984 byly stanice Avia-C instalovány na stanovištích Buchtův Kopec a Velký Javorník a v roce 1988 na stanovišti Písek, kde byly používány až do roku 2004.

V 70. letech byl zahájen proces přechodu od technologie založené výhradně na elektronkách pro klíčové komponenty radarových systémů k technologii polovodičů a od analogového zpracování signálu k digitálnímu. Jedním z prvních zařízení zařazených do této generace byla stanice pro detekci nízko letících cílů Narew, jejíž prototyp byl vytvořen v roce 1975. Byl vybaven mimo jiné blokem analogově-digitálního zpracování signálu AC BOS a panoramatickým indikátorem WRP-10 se syntetickými zobrazovacími prvky – jedním z prvních na světě a prvním na této straně železné opony. Od roku 1979 byl tento radar sériově vyráběn a z několika desítek kusů bylo několik exportováno do Libye.

Radar Narew byl určen pro použití ve stacionárních stanicích v rámci národního systému protivzdušné obrany a nebyl vhodný pro přímou spolupráci s mobilními jednotkami protivzdušné obrany. Armáda proto zadala vývoj taktické radarové stanice pro detekci cílů v nízkých výškách, schopné doprovázet pozemní jednotky během přesunu a schopné zahájit provoz co nejrychleji po zaujetí pozice. Kompletní sada zařízení musela být namontována na jediný vysoce mobilní pásový podvozek. Nový radar N-21, pracující v pásmu S, také implementoval koncept tzv. koherentního radaru a v ještě větší míře zavedl digitální zpracování signálu, stejně jako mnoho řešení ke snížení náchylnosti k rušení. V letech 1984 až 1990 bylo vyrobeno více než 30 takových stanic, z nichž tři byly exportovány. Ukázaly se jako tak úspěšné, že po dalších modernizacích jsou některé z nich (MK/M+) stále v provozu v polských ozbrojených silách.

Vývoj této rodiny radarů pokračoval a v 90. letech vyústil ve vývoj mobilního radaru pro detekci nízko letících cílů, využívající západní elektronickou komponentu, rastrové indikátory a počítačovou technologii pro zpracování signálu a řízení. Osm vyrobených stanic N-22 používá speciální čtyřnápravové obrněné kolové podvozky Tatra 815. 
Nástupci radarové rodiny Jawor byly systémy 2D N-31 v pásmu L a radar pro měření vzdálenosti N-31, stejně jako výškoměr N-41, vyráběné sériově od počátku 80. let. Byly mimo jiné exportovány do Rumunska. Jejich základním vozidlem byly třínápravové podvozky Tatra 148 a Tatra 815. Po modernizaci jsou tyto stanice stále v provozu v polských ozbrojených silách.

Je třeba zdůraznit, že na konci existence Varšavské smlouvy tvořily radarové přístroje polské konstrukce a výroby více než polovinu těchto systémů používaných v polských ozbrojených silách.

Dnes a zítra

Na počátku 90. let byl uveden do výroby první polský tříosý radar N-11 pracující v pásmu S. Stále ještě využíval sadu parabolických antén. Celkem byly vyrobeny čtyři takové systémy, včetně prototypu. Byly rychle doplněny a umožnily vyřazení značné části sovětských radarů, přičemž radarové soustavy 3D TRD-12/N-12 byly první v Polsku, které byly vybaveny plochou fázovanou anténou. Tyto systémy pracují v pásmu L a díky formované soustavě anténních paprsků se vyznačují vysokou přesností měření souřadnic cílů a odolností proti rušení. Od druhé poloviny 90. let se používají v přenosné verzi N-12ME a od roku 2007 ve stacionární verzi N-12M, přizpůsobené pro provoz na radarových stanicích v síti NATO Backbone, s vylepšenými vlastnostmi a schopností detekovat a sledovat mimo jiné balistické rakety. Radarový obraz byl nebo je přenášen do koaličních velitelských systémů protivzdušné a protiraketové obrany, do Centra operací vzdušné suverenity a nyní do Integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO, jakož i do národního systému Dunaj (implementovaného v letech 2001–2004), který byl poté modernizován na plně síťově orientovaný standard Dunaj II.

Na počátku 21. století začaly do jednotek přicházet mobilní tříosé radary středního dosahu z řady TRS-15 (N-15/N-15C/N-15M) pracující v pásmu S, které měly mimo jiné zaplnit mezery v radarovém poli vytvořené stanicemi dlouhého dosahu. Radary jsou namontovány na dvou nákladních vozech – původně se jednalo o vozy Tatra 815 Armax 8×8 a Tatra 815 Terr No1 6×6, které byly později nahrazeny tuzemskými podvozky Jelcz P882D.43 a Jelcz P662D.43.

V letech 2009 až 2018 byly dělostřeleckým jednotkám dodány radarové průzkumné systémy Liwiec v pásmu C, které se osvědčily v boji během války v Afghánistánu.

V novém století polské 3D radary doplnily modernizované stanice N-21MK/M+ a N-22 také v oblasti detekce nízko letících cílů, a to i ve spolupráci s dělostřeleckými a raketovými systémy protivzdušné obrany. Nejprve byly dodány tři radary N-22-N(3D) v pásmu S, poté 8 vzdušných mobilních radarů ZDPSR Soła v pásmu S (vybavených radarovým subsystémem v pásmu C pro detekci vrtulníků v visu). Ty jsou namontovány na obrněných kolových podvozcích v konfiguraci 4×4 s vysokou mobilitou. V současné době probíhají dodávky radarů ZDPSR Bystra, zahájené v roce 2023, pro stejný účel, které pracují v pásmu C (detekce vrtulníků ve visu a bezpilotních letadel v pásmu S). Bystra je první sériově vyráběný radar v Polsku s anténou AESA (aktivní elektronicky skenovaná anténa) a jeho vysílací a přijímací moduly jsou vyrobeny pomocí technologie nitridu galia (GaN). Tyto radary budou použity v systémech protivzdušné obrany krátkého dosahu a budou také doplňovat multifunkční radarové stanice v systémech protivzdušné a protiraketové obrany středního dosahu, jako je Wisła/Patriot. Mohou také sloužit ke spolupráci s dělostřeleckými jednotkami.

Společnost PIT-RADWAR S.A. bude v příštích desetiletích hlavním dodavatelem radarových zařízení pro systémy protivzdušné obrany. V roce 2027 budou zahájeny dodávky prvních radarových stanic včasného varování P-18PL v pásmu VHF, které jsou jedinečné v zemích NATO a jsou vybaveny anténou AESA umožňující detekci cílů ve vzdálenosti až 600 km a ve výšce až 120 km, včetně balistických raket. V současné době se jedná o smlouvě na dodávku pasivního lokalizačního systému (SPL) třídy PET/PCL. Jedná se rovněž o zařízení, které je dnes jedinečné v celosvětovém měřítku.

Kvalifikační zkoušky završí mobilní dálková radarová stanice Warta, pracující v pásmu L s dosahem 470 km, která má doplnit dálkové radary rozmístěné na pevných pozicích a umožní nahradit systémy zavedené do služby v 90. letech. Společnost PIT-RADWAR S.A. také dodá armádě multifunkční palubní radary Sajna v pásmu C, které budou sloužit jako primární zdroj informací pro systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu Narew. V současné době společnost PIT-RADWAR S.A. ve spolupráci s dalšími společnostmi z polské zbrojní skupiny zajišťuje většinu potřeb polských ozbrojených sil v oblasti radarových systémů.

Nabídka společnosti PIT-RADWAR v oblasti protivzdušné obrany krátkého dosahu

Další specializací společnosti PIT-RADWAR S.A. jsou systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu třídy V-SHORAD/C-UAS, a to jak dělostřelecké, tak raketové. Práce na těchto systémech byly zahájeny v 90. letech v rámci programu mobilního systému přímé ochrany dělostřelectva a raket pro vojenské jednotky a zařízení s názvem Loara. Řešení vyvinutá v rámci tohoto programu byla použita v mnoha pozdějších projektech. Mezi nimi lze zmínit raketově-dělostřelecký protivzdušný systém Aster/Kobra pro Indonésii, vybavený raketami MANPADS Grom od MESKO S.A., 23mm kanóny ZUR-23-2KG-I od Mechanical Works ‚Tarnów‘ S.A. a radarovými a optoelektronickými prostředky pro detekci a sledování cílů, z nichž dvě palebné jednotky byly dodány v letech 2007 až 2010, nebo samohybný protivzdušný raketový systém Poprad s raketami Grom a Piorun MANPADS, z nichž 79 systémů (protivzdušných bojových vozidel) bylo dodáno polským pozemním silám v letech 2018 až 2021.

Společnost PIT-RADWAR S.A. již více než deset let pracuje také na dělostřeleckých systémech pro boj proti nízko letícím cílům, které využívají 35mm automatické kanóny. Výsledkem je zavedení námořního systému OSU-35K, který slouží jako hlavní dělostřelecká výzbroj minolovek třídy Kormoran polského námořnictva. Nejnovějším řešením je samohybný systém SA-35, ve kterém byla na podvozek vysoce mobilního nákladního vozidla 6×6 integrována upravená věž a optoelektronický systém řízení palby. V kombinaci s programovatelnou municí ABM (airburst) ráže 35×228 mm, jejíž vývoj je v současné době dokončován ve spolupráci se společností MESKO S.A., může být účinným prostředkem boje proti vzdušným hrozbám, které jsou na moderním bojišti stále významnější: řízené vzdušné munice, řízené střely, cíle C-RAM, jakož i bezpilotní letouny.

TUGA – radar pro detekci vzdušných cílů na nejnižší úrovni

Vzhledem k nutnosti zajistit co nejvyšší spolehlivost detekce a sledování malých cílů je optimální použít kombinaci senzorů pracujících na různých fyzikálních principech. Dosud se v systémech protivzdušné obrany nízké úrovně používaly především optoelektronické přístroje, přičemž informace o situačním povědomí byly poskytovány z vyšších velitelských úrovní. Nové hrozby na bojišti, zejména různé typy bezpilotních systémů, jak dokazují zkušenosti z válek na Ukrajině a na Blízkém východě, vyžadují zvýšení pravděpodobnosti detekce a zničení cílů, a to i pomocí palebných prostředků, které jsou v pohybu. V současné době je za optimální řešení považováno použití pozorovací a sledovací hlavy, která kombinuje optoelektronická zařízení (televizní kamera, termovizní kamera, laserový dálkoměr) s radarovým systémem pro detekci a sledování cílů pomocí ploché antény nebo systému několika antén. Mělo by se však jednat o zařízení speciálně vyvinutá pro tento účel: vysokofrekvenční; pracující s kontinuální vlnou; poskytující rychlou aktualizaci radarových informací (plně elektronické vyhledávání) a vybavené algoritmy zpracování signálu, které umožňují detekci a určení parametrů pohybu malých objektů, které často mění svou letovou trajektorii; charakterizované malou mrtvou zónou a nízkým výkonem, aby bylo pro protivníka obtížné detekovat jejich činnost, a konečně odolné proti úmyslnému rušení a odrazům od umělých a přírodních překážek při práci s cíli letícími ve velmi nízkých výškách.

Specializované radarové systémy mají výrazně větší dosah pro detekci cílů, jako jsou mini a mikro drony, než optoelektronická zařízení; v jejich případě také nezáleží na tepelné stopě cíle (jako u termokamer) a fungují stejně efektivně v kteroukoli denní dobu, prakticky bez ohledu na klimatické a atmosférické podmínky.

V tomto směru se vydala také společnost PIT-RADWAR S.A., která s cílem doplnit optoelektronické prostředky pro detekci a sledování nízko letících cílů, včetně bezpilotních letadel, před několika lety zahájila práce na takovém radaru s kódovým označením TUGA. Jedná se o lehký radar s plně elektronickým skenováním, pracující v pásmu X, určený k detekci a sledování konvenčních a malých cílů (bezpilotních letadel) a také k počátečnímu zaměření zbraní, klasifikovaný jako tzv. 4D zařízení (které definuje tři souřadnice polohy cíle a radiální rychlost). TUGA využívá technologii FMCW (Frequency-Modulated Continuous Wave), která ztěžuje jeho detekci systémy elektronického boje, a provozní režim a parametry jsou definovány programově, což umožňuje přizpůsobit vlnové formy systému konkrétnímu použití a specifickým úkolům.

Hlavním rysem nového radaru od společnosti PIT-RADWAR S.A. je jeho kompaktní velikost – základní komponenty se vejdou do panelu antény AESA o rozměrech 650 × 650 × 150 mm, který je postaven na bázi vzduchem chlazených vysílacích a přijímacích modulů vyrobených technologií nitridu galia (GaN). Pouzdro samozřejmě zajišťuje odolnost proti povětrnostním vlivům. Hmotnost panelu je přibližně 50 kg. To vše usnadňuje vytváření různých konfigurací. Výsledkem je, že TUGA může být dodáván v provedení s jednou anténou, namontovaný na přenosném stojanu, teleskopickém stožáru (TUGA-PA) nebo například na vozidle. Může být také integrován do optoelektronických pozorovacích a sledovacích hlavic (TUGA-AD).

Poté může pracovat v sektorovém režimu zastavení a sledování (s polem pozorování 90°) nebo pomocí rotačního mechanismu skenovat prostor v azimutu v rozsahu 360°. Společnost PIT-RADWAR vyvíjí aplikaci pro obslužnou stanici s intuitivním grafickým zobrazením grafů, tras a údajů o stavu zařízení. Tuto aplikaci lze nainstalovat na vojenský notebook nebo jiný počítač umístěný v určeném systému. Komunikace s externími systémy je zajištěna přes rozhraní Ethernet.

Je také možné použít konfigurace s více anténami, především se čtyřmi anténami, které pokrývají prostor v azimutu v rozsahu 360°. V tomto případě mohou být antény rozmístěny po obvodu nosného vozidla nebo stacionárního objektu (TUGA-W). Radar může být také navržen pro námořní aplikace s vyšší odolností proti mechanickým a klimatickým vlivům, určený pro instalaci na lodích (TUGA-M). Ve všech konfiguracích s více panely jsou detekce z radarových panelů TUGA integrovány do společného systému zpracování dat, ze kterého jsou pak do velitelských a řídicích systémů přenášeny stopy a záznamy cílů, správně orientované v prostoru.

Vylepšenou funkcí radaru TUGA je schopnost klasifikovat cíl na základě kinematických a signálních dat za podpory algoritmů umělé inteligence. Společnost PIT-RADWAR S.A. již využívá pokročilé metody použití v radaru Bystra a zkušenosti získané v tomto projektu jsou dále rozvíjeny v rámci projektu TUGA.

Doplňkem radaru TUGA-PA může být systém IFF standardu Mark XIIA, který je rovněž k dispozici v nabídce společnosti PIT-RADWAR S.A.

Hlavní charakteristiky radaru TUGA

• Frekvence: X
• Dosah přístroje: < 50 km
• Detekční dosah mikro-UAV (RCS=0,01 m²): > 5 km
• Minimální dosah: 50 m
• Rozsah letových rychlostí detekovaných cílů 0‒600 m/s
• Anténa: AESA s distribuovanými vysoce výkonnými vzduchem chlazenými GaN zesilovači
• Pokrytí výšky: ±30°
• Pokrytí azimutu: 90°
• Rozměry (šířka × výška × hloubka): 650 × 650 × 150 mm
• Napájení: 27 V DC

Radar TUGA je reakcí na nové hrozby na moderním bojišti, které mohou představovat problém pro systémy primárně určené k ničení klasických vzdušných cílů nebo řízených leteckých střel. Radar poskytuje schopnost jejich detekce a sledování a nabízí také možnost detekce bezpilotních letadel různých typů, včetně mikrokategorie. Detekční dosah mikrodronů až 5 km (například DJI Phantom) je velmi uspokojivý výsledek, který v kombinaci s pokročilými algoritmy klasifikace cílů umožňuje efektivní spolupráci s protidronovými systémy typu soft kill a hard kill.

Při navrhování radaru TUGA konstruktéři společnosti PIT-RADWAR S.A. využili všechny dostupné informace týkající se boje proti nízko letícím cílům, a to i bezpilotních letounů různých tříd a účelů – včetně vyčkávací munice a FPV dronů, které se využívají na ukrajinském bojišti či na Blízkém východě. Informace z těchto bojišť plně potvrzují omezenou účinnost „tradičních“ prostředků detekce vzdušných cílů v systémech, jejichž primárním nebo rovnocenným účelem je boj proti bezpilotním letounům, a nutnost zavést nová specializovaná řešení, která by ideálně kombinovala různé metody detekce (aktivní radar, pasivní – elektrooptické a založené na monitorování emisí z rádiových komunikačních systémů). Na závěr je také velmi důležité zmínit dlouholeté zkušenosti společnosti PIT-RADWAR S.A. s vývojem a výrobou radarových zařízení pro různé účely, včetně detekce a boje proti nízko letícím cílům, které umožnily použití mnoha dříve vyvinutých a rozsáhle testovaných řešení v radaru TUGA. Tím se snížilo technické riziko výzkumných a vývojových prací a umožnila se snadná implementace jak do nabízených systémů protivzdušné obrany třídy V-SHORAD, tak do uživatelsky konfigurovatelných systémů C-UAS. V druhém případě je společnost PIT-RADWAR S.A. otevřena spolupráci se zahraničními partnery, zejména ze členských států NATO v Evropě. TUGA je plně kompatibilní s protokoly pro výměnu informací používanými v NATO a může být také vybavena systémem IFF splňujícím standard Mark XIIA.

Polský výrobce má plnou kontrolu nad řešeními a technologiemi použitými v systému, což mu umožňuje poskytovat dodavateli komplexní servisní podporu, a to jak během záruční doby, tak po celou dobu životnosti. Nabídka společnosti PIT-RADWAR S.A. představuje alternativu k dominantním řešením v tomto segmentu a stává se konkurenceschopnou vůči nabídkám výrobců podobných systémů z jiných kontinentů.