Téměř rok trvající konflikt vysoké intenzity na Ukrajině ukázal, že válka tohoto typu je stále aktuální a že i moderní konflikty se v budoucnu nepovedou pouze v kybernetické doméně či pomocí dronů, jak někteří předvídali. Jedním z hlavních poučení z ukrajinského bojiště je pak nutnost budovat efektivní a vrstvenou protivzdušnou obranu (PVO) proti vzdušným hrozbám, jako jsou kromě jiného malé drony nebo vyčkávací munice. 

V posledních týdnech jsme svědky masivních ruských raketových úderů na ukrajinskou kritickou infrastrukturu pomocí střel s plochou dráhou letu a v menší míře také balistických střel. Tento fakt vyvolává logickou a zcela legitimní debatu o tom, do jaké míry je na tyto hrozby připravena Česká republika. Armáda České republiky by měla do roku 2026 obdržet celkem čtyři baterie protiletadlového raketového systému SPYDER, kdy každá z těchto baterií bude obsahovat radar, čtyři odpalovací zařízení, nabíjecí vozidlo a systémy velení a řízení palby.

Foto: Česká armáda obdrží do roku 2026 čtyři baterie protiletadlového raketového systému SPYDER | Rafael

Je pak otázkou, zdali je výše uvedený počet baterií dostatečný a zdali bude systém SPYDER určený pro naši armádu schopen čelit hrozbám v podobě střel s plochou dráhou letu a balistických raket. Je třeba také diskutovat o dalších aspektech rozvoje PVO a zkušenostech z konfliktu na Ukrajině, z nichž lze zdůraznit použití vyčkávací munice a malých dronů pro průzkumné a úderné úkoly. Z tematických okruhů pro poučení je pak třeba zdůraznit zejména dostatek munice a využití nových technologií, mobilitu prostředků PVO, možné využití kategorie MANPAD (Man Portable Air Defense) či propojení PVO s ostatními prvky na bojišti, zejména s letectvem.

Vzhledem k neustávajícím vlnám raketových útoků a útoků vyčkávací municí je základním východiskem pro výstavbu PVO schopnost zajistit – vyrobit nebo jinak opatřit – dostatek munice. Tato schopnost by se měla týkat zejména raketových systémů krátkého dosahu a do budoucna také (v případě jejich zavedení) hlavňových prostředků PVO.

Možným řešením nedostatku munice a doplněním „konvenčních“ prostředků PVO by mohlo být zavedení nových technologií jako jsou lasery nebo mikrovlnné prostředky. Právě takovéto prostředky již naši spojenci testují a v blízké budoucnosti proběhne jejich experimentální nasazení. Lasery i mikrovlny mohou být levným, ale zároveň poměrně účinným prostředkem proti malým typům vyčkávací munice nebo komerčně dostupným dronům využívaným k průzkumným a bojovým účelům jak ukrajinskou, tak ruskou armádou. Výhodou mikrovlnných prostředků i laserů je fakt, že je lze poměrně snadno umístit na pásové i kolové podvozky, čímž se výrazně zvýší jejich mobilita. 

Právě mobilita je další důležitou stránkou rozvoje PVO krátkého dosahu. V současné době je však mobilita české PVO značně omezena. Na Ukrajině lze vidět, že velký úspěch v posledních měsících zaznamenávají zejména vysoce mobilní pásové hlavňové prostředky PVO využívané proti ruské vyčkávací munici. Právě mobilní prostředky PVO (raketové, hlavňové i ty vybavené moderními technologiemi) mohou v budoucnu poskytnout podporu a ochranu jak manévrujícím jednotkám, tak například dělostřelectvu za frontovou linií.

Velkým tématem zejména počátečních týdnů a měsíců války na Ukrajině byly střely kategorie MANPAD. Ačkoliv autor článku nechce snižovat přínos této kategorie zbraňových systémů, pro ČR by tato kategorie měla smysl spíše jako záložní pro případ, kdy by došlo k „odpojení“ ze společného systému alianční PVO. K diskuzi je například myšlenka, zda by mělo těmito systémy smysl vyzbrojit jednotky aktivní zálohy.

Z pohledu již zmíněného propojení se pak nabízí otázka využití nadzvukových strojů. Pokud Česká republika nakonec nakoupí 24 ks letounů páté generace F-35, je třeba uvažovat i nad tím, jak prostředky velmi krátkého a krátkého dosahu propojit do společné sítě a využít schopnostní F-35, pokud by v budoucnu došlo k jejich společnému nasazení v ozbrojeném konfliktu. V případě nepořízení letounů F-35 je otázkou, jak modernizovat stávající flotilu letounů Gripen a umožnit alespoň částečné propojení s konkrétními prvky PVO. Znovu je třeba apelovat na potřebu unifikace tak, aby spolu nadzvukové letouny a pozemní prostředky PVO mohly bezproblémově komunikovat. 

Protivzdušná obrana, jak dokazuje i válka na Ukrajině, je jednou z nejdůležitějších součástí obranného systému každého státu. Bohužel v této otázce nelze spoléhat na spojence a je třeba, aby každý stát měl k dispozici svoji funkční PVO státu i vojskovou PVO připravenou k nasazení a ochraně bojujících jednotek. Konflikt na Ukrajině představuje vzácnou možnost, jak se (nejen) v této oblasti poučit a připravit se na případný konflikt s nejpravděpodobnějším protivníkem Aliance, kterým je bezpochyby Rusko. 

Zdroj: defense.gov, defensenews.com