První náčelník čs. hlavního štábu, francouzský generál Maurice Pellé: Skvělý důstojník a diplomat

 21. 01. 2021      kategorie: Historie
Přidat na Seznam.cz

Náčelník generálního štábu AČR, armádní generál Aleš Opata, si spolu s dalšími představiteli armády nedávno připomněl sté výročí skončení funkčního období vůbec prvního náčelníka generálního štábu samostatné československé armády, francouzského generála Maurice Pellého. Ten v čele francouzské vojenské mise vytvořil Hlavní štáb branné moci. Kromě toho působil v rušném roce 1919 také jako vrchní velitel armády. V následujícím článku si přiblížíme, kdo byl generál Pellé?

pelle_01
Foto: Představitelé AČR v čele s náčelníkem Generálního štábu AČR generálem Alešem Opatou (druhý zprava) si připomněli odkaz generála Pellého | army.cz

Maurice-César-Joseph Pellé se narodil 18. dubna 1863 v Douai ve Flandrech na severu Francie. Jeho otcem byl generál Charles-Henri-Joseph Pellé (1826-1906), kromě dalšího od roku 1884 velitel Polytechnické školy (Ecole Polytechnique). Na ní studoval od roku 1845 on, a v letech 1882-1886 také jeho syn. Tato vysoká škola technického zaměření byla založena v Paříži v roce 1794 jako Ústřední škola veřejných prací. V roce 1804 ji Napoleon militarizoval, udělil jí čestné motto "Pro Vlast, Vědy a Slávu", vznikla kasárna pro studenty. Připravovala studenty především pro službu u "učených zbraní", v dělostřeleckém a ženijním sboru, ale i pro řadu civilních povolání.

V případě budoucích důstojníků následovala po Polytechnice tzv. Aplikační škola dělostřelectva a ženijního vojska ve Fontainebleau. Charles Pellé po jejím absolvování zahájil kariéru jako poručík druhé třídy v roce 1849. Zažil nasazení v Orientu, jako kapitán ve štábu gardového dělostřelectva bojoval v roce 1859 v Itálii, a válka s Pruskem v letech 1870-1871 jej zastihla u 6. dělostřeleckého pluku v hodnosti šéfa eskadrony. Pro Francouze tragické vyústění konfliktu mělo zásadní vliv na další vývoj francouzských ozbrojených sil. Charles Pellé působil ve štábních funkcích, v roce 1882 byl povýšen na brigádního generála a po krátkém působení v čele dělostřelectva 1. armádního sboru byl jmenován velitelem Polytechniky.

Na té již v té době dva roky studoval jeho syn Maurice, kráčející v otcových šlépějích. Kromě Polytechniky přidal navazující Aplikační školu, také Aplikační jezdeckou školu v Saumuru, a v polovině 90. let již v hodnosti kapitána ještě Vysokou válečnou školu (Ecole supérieure de guerre). Tu absolvoval nedlouho předtím, než zde v hodnosti šéfa eskadrony začal vojenskou historii, strategii a obecnou taktiku vyučovat budoucí maršál Foch. 

Stále v hodnosti kapitána byl Pellé v roce 1895 přidělen k Hlavnímu štábu francouzské armády a do vypuknutí první světové války sbíral zkušenosti jak ve štábních, tak velitelských funkcích, přičemž zavítal i na Madagaskar nebo do Maroka. V roce 1902 byl povýšen do hodnosti šéfa eskadrony, v roce 1908 je podplukovníkem a jako vojenský přidělenec v Berlíně se stává plukovníkem. Velmi dobrá znalost němčiny přispěje posléze i k jeho vyslání do Československa.

Do Velké války vstupuje v čele 2. tirajérské brigády marocké pochodové divize a záhy je povýšen na brigádního generála. Generál Joffre, vrchní velitel armád, si ho vyžádá pro službu v Nejvyšším hlavním stanu, v jehož rámci působí do prosince 1916. Joffre o něm později napíše: "Pellé byl nejotevřenější, nesvázané inteligence, s jakou jsem se během své kariéry setkal. Byl nadán skvělou pracovní odhodlaností, neustále prokazovanou oddaností, jeho rozhled a bystrost činily z tohoto skvělého důstojníka, kterého jsme při sobě měl dlouhá léta, obdivuhodného diplomata."

Během bitvy u Chemin des Dames velí 153. pěší divizi a od května 1917 pak 5. armádnímu sboru, s nímž bojuje v bitvách u Noyon, na Marně a v Argonském lese. V květnu 1918 je povýšen do hodnosti divizního generála. V lednu 1919 je pak jmenován do čela francouzské vojenské mise v Praze, jejímž úkolem je pomoci s vybudováním Československé armády. S ohledem na vzdělání, zkušenosti se službou u prvních tří zbraní pozemního vojska, bohaté zkušenosti se štábní službou na různých úrovních a za různých situací, jazykovou vybavenost a diplomatické nadání si těžko nově vzniklá republika mohla přát pro tuto roli schopnějšího důstojníka. Generál Pellé zahájil budování hlavního štábu, věnoval se organizaci nového Ministerstva národní obrany, jako absolvent, ale také učitel Polytechniky a dalších škol se podílel i na vzniku nového československého vojenského školství.

Masaryk také plně využil Pellého schopností v poli. V červnu 1919 jej jmenoval vrchním velitelem. Generál na Slovensku úspěšně odrazil ofenzívu maďarských bolševiků. K urovnání konfliktu přispěl i diplomatickou cestou. V čele Hlavního štábu branné moci zůstal do 31. prosince 1920. Od 1. ledna 1921 jej vystřídal jiný zkušený francouzský generál, Eugène Mittlehauser. Maurice Pellé pokračoval ve službě Francii v roli velvyslance v Turecku. V Praze se ale oženil, vzal o třicet let mladší Jarmilu Braunerovou, s níž měl dceru Maryšku, naučil se česky. Zemřel v Toulonu 16. března 1924.

 Autor: Jakub Samek